středa 14. března 2018

Máme podporovat "liberální demokracii"?

Neustále je nám zdůrazňováno, jak je důležité bojovat za liberální demokracii a její hodnoty. Skutečně tato forma politického uspořádání za obranu či probojovávání stojí?

Demokracie

Pojem demokracie je jasný: Je to vláda, kdy svobodní a rovnoprávní občané buď přímým rozhodnutím (referendum a podobná všelidová hlasování) nebo cestou volby zástupců (s různými technickými odlišnostmi) rozhodují o osudu státu (obce).
Paradoxně demokracii nemůže narušit ani existence neobčanů mezi obyvateli. A, opět paradoxně, životní podmínky neobčanů jsou lepší při demokratickém uspořádání státu než při nedemokratickém (stačí srovnat životní podmínky otroků v demokratických starověkých Athénách a ve stejnou dobu ve Spartě). Konec konců, i řada evropských států procházela vývojovou érou, kdy hlasovací právo neměli všichni obyvatelé, ale pouze ti, kteří splňovali určité podmínky (majetek, dobu života v obci apod.). První republika dělala de facto "neobčany", spíše "služebníky státu" z příslušníků justice a exekutivy, tj. soudci (a některé další v justici působící osoby) a dále státní zaměstnanci, od úředníků přes policisty až po vojáky, neměli volební právo. A pořád ještě máme i u nás věková omezení jak pro aktivní tak i pro pasívní volební právo.
Naopak, demokracii může dosti drasticky ohrozit přísun obyvatel, kteří v demokracii nebyli vychováni, její a s ní spojené hodnoty jednoznačně odmítají, a pokud dostanou volební právo, tak je použijí k podpoře antidemokratických stran, s programem (utajovaným či zjevným) zrušení demokracie. V současné době jsou takovým obyvatelstvem jednoznačně muslimové, v dřívějších dobách to byly jiné skupiny, ale tehdy ještě fungovaly některé z omezujících požadavků na voliče, takže dopad těchto skupin na výsledky voleb byl jen marginální.
V současné době tam, kde muslimové dostali volební právo, volí vždy strany antidemokratické, mající na programu etnický útisk civilizovaného obyvatelstva.

Demokracie s "přívlastkem"

Poprvé v naší historii jsme se s opřívlastkovanou demokracií setkali v souvislosti s komunistickým pučem, kdy komunisté zaváděli "lidovou demokracii" a později "socialistickou demokracii".
Nevědomý lid byl poučován a ve školách byly dítkám vymývány mozky bláboly, že právě tato opřívlastkovaná demokracie je ta správná, protože demokracie jako taková je demokracie "buržoasní" a je nástrojem útlaku ubohých pracujících.
Minimálně rok 1989 (nicméně mnohým to bylo jasné už dávno) ukázal, že tato opřívlastkovaná demokracie je jen a jen nástrojem totality a s demokracií jako takovou nemá prakticky nic společného. I "volby" byly za socialismu ryze formální, protože "volit" bylo možno pouze jedinou, shora nadiktovanou, alternativu a volby nebyly tajné.

Demokracie a svoboda

Mezi demokracií a svobodou není zcela jistě jednoduchý a jednoznačný vztah. Oblíbeným příkladem z mnoha učebnic je demokratická společnost, která každý den ráno hlasuje o tom, jaké barvy se ten den budou nostit trenýrky (případně, zda se půjde "na ostro") a toto bude následně kontrolováno a porušení výsledku hlasování sankcionováno.
Faktem ovšem je, že ve skutečně demokratické společnosti by podobný zákon buď vůbec nevznikl nebo neměl dlouhého trvání, protože by si lidé demokraticky odhlasovali jeho zrušení.
Z tohoto důvodu také antidemokratické síly o některých okruzích politické a ekonomické činnosti prohlašují, že "hlasování o nich je vyloučené". Prostě je prohlašují za jakási "boží přikázání", o nichž se hlasovat nemůže. Přitom se, pochopitelně, o nic božského nejedná, jedná se jen a jen o výmysly méněcenného póvlu z poza horizontu civilizované politiky. Ať už jde o zákaz trestu smrti nebo o sociální dávky, umožňující lehký život programovým parazitům (a mnoho dalších věcí). Je ovšem zajímavé, že "elitám" na druhé straně nevadí hlasování o opatřeních, jejichž zavedení znamená v podstatě likvidaci demokracie.
Ve skutečné demokracii je dovoleno občanům hlasovat o všem. Už jsem tu svého času uvedl, že není nutno se ani obávat "hlasování o vyhubení" toho či onoho etnika, a to z toho důvodu, že takové hlasování bude zcela jistě opakovaně neúspěšné, ale že příslušníky daného etnika bude varovat nárůst negativních nálad vůči němu, a proto bude motivováno, aby změnilo / zrušilo ty prvky svého chování, které takto negativní odezvu jak u majority tak i u dalších minorit vyvolávají - a nebo, v krajním případě, pokud něčeho takového není schopno, se odstěhovat.
Výbuchy etnického násilí jsou prakticky vždy spojeny s dluhodobým násilným tlumením napětí proti určitému "privilegovanému" etniku, protože takovéto tlumení má omezenou kapacitu a sílu. Po překonání mezí odporu pak vypukne skutečná řež, jako tomu bylo v řadě Německom okupovaných zemích po jejich osvobození, jako tomu bylo později ve Rwandě, v bývalé Jugoslávii a ledaskde jinde. A zcela jistě ono "tlumení" má za důsledek i skutečnost, že ani ono etnikum, které je cílem nenávisti a následně likvidačních aktivit, nemá zpětnou vazbu. Mnozí Němci byli úpřímně překvapeni, že je ti Češi, o něž se, jakožto o "méněcennou rasu" tak dobře starají, je tak strašlivě nenávidí. A toto prozření jim přineslo zážitek srovnatelný, ne-li horší, než jednotlivé konkrétní akty, jimiž se ta nenávist projevila.
Demokracie (bez přívlastku) je tedy nejsvobodnější dlouhodobě stabilní uspořádání lidské společnosti (protože liberální diktatury či autokracie mají zpravidla krátké trvání).

Demokracie "liberální"

Tato "demokracie" je, samozřejmě, jen pláštíkem pro zcela nedemokratické uspořádání společnosti, velmi blízké tomu, jak byla uspořádána společnost v nacistickém Německu (s nímž máme jakési historické zkušenosti z let 1939 - 1945).
Jedná se o jakousi vládu elit, či spíše pseudoelit, protože postrádají základní atributy elit skutečných. Minimálně dva:

  1. příslušník skutečné elity nevyřvává na všechny strany "já jsem elita", případně "já jsem elita, a kdo to neuznává, toho zničím" (takto se choval třeba A. Hitler, ale rozhodně ne příslušníci demokratické elity za První republiky nebo i za Rakouska - Uherska)
  2. příslušník skutečné elity je společností přijímám jako takový většinově a zcela spontánně, včetně toho, že mu tuto vlastnost neodepírají ani jeho ideoví protivníci

Přitom obě výše popsané vlastnosti vidíme právě u těch, kdo volají po obraně "liberální demokracie".
"Liberální demokracie", jak jsem uvedl je diktatura samozvaných pseudoelit "které nejlépe vědí co si má bezcenný póvl přát". Má velice blízko k totalitnímu uspořádání společnosti. Konec konců, v Brně je nazváno druhé největší náměstí v historickém centru "naměstí Svobody". Zatímco okolní ulice měnily své názvy podle momentálních politických požadavků, toto náměstí oslavovalo svobodu jak za Hitlera, tak i za nejhrůznějších let komunistické totality. To, že se někdo ohání svobodou (případně ji má i v nějakém názvu) rozhodně neznamená, že tu svobodu podporuje, nebo ji dokonce hodlá zavést.

"Liberální demokracie" není nic jiného než buzzword antidemokratických fašistoidních totalitářů, stojících na stejné straně fronty s Hitlerem nebo komunistickými katany. Pro normální lidi má hodnotu jednoznačně negativní. Byli by sami proti sobě, kdyby hájili nebo podporovali něco, co je v jejich primárním zájmu zničit.

Žádné komentáře:

Okomentovat