Pohostinnost
Někteří apologetové primitivismu (a velice často někteří apologetové islamismu) děsně chválí, jak jsou lidé v zemích třetího světa pohostinní, a jaký je to rozdíl oproti stavu u nás.Zapomínají ovšem na to, že v těchto zemích neexistují (nebo do nedávna neexistovaly) jakékoli instituce, zajišťující péči o lidi mimo domov (na cestách z nejrůznějších důvodů), přičemž zachování těchto cest bylo celkovým a společným zájmem, a to už od doby kamenné, kdy kočovní specialisté na výměnný obchod transportovali na velké vzdálenosti pazourkové pecky, případně jiné druhy potřebných surovin, a jejich existence byla v zájmu prakticky všech, co s nimi přicházeli do kontaktu. Proto se vyvinuly různé rituály, které umožnily relativně přijatelné vztahy a výměnu zboží i mezi nepřátelskými komunitami. Známe třeba "zákon pohostinství", platící i pro nepřítele, z mayovek o Kara ben Nemsím. A Karel May si to nevycucal z prstu, ale vyčetl v dnes již mimo odborníky zapomenutých cestopisech německojazyčných autorů.
Abychom respektovali k celkové zaměření této akce, tak si dovoluji konstatovat, že tuto skutečnost reflektují i někteří autoři fantasy románů, jejichž svět je blízký prvotnímu barbarství (conanovky nevyjímaje).
Primární usazení a genetika
Stejnou úlohu mělo i "půjčování žen" hostům, jaké známe jak z různých historických pramenů, jako jsou opět záznamy cestovatelů do barbarských zemí, tak i z ozvěn podobných rituálů např. v řeckých bájích a pověstech. Jen namátkou: Takto byl podle těchto pramenů zplozen (byť v tomto případě byla "zapůjčena" dcera) pozdější athénský král Theseus, známý z báje o Mínotaurovi.Geny procházejících cizinců měly zásadní pozitivní vliv pro rané zemědělské populace, z jejichž příslušníků se naprostá většina nedostala od pomyslného středu osady na větší vzdálenost něž nějakých deset kilometrů (v případě primitivnějších periodicky kočujících zemedělců několik takových lokalit za život vystřídala). Silně akcentován byl jejich význam po feudálním usazení lidí na konkrétní místa a po omezení uzavírání sňatků s příslušníky dalších podobných komunit. Některé studie DNA i analýzy chování lidí, žijících v zemědělských komunitách předfeudální éry ukázaly, že patriarchát byl spojen s tím, že prakticky všechny ženy v lokalitě byly cizího původu a naopak dcery, které se zde narodily, se vdávaly (či byly unášeny) do jiných lokalit. Což, na rozdíl od pozdějších křesťanských poměrů, dosti účinně chránilo populaci před genetickou degradací příbuzenskými sňatky.
Křesťanská církev v této souvislosti sehrála spíše negativní roli, přestože z uvedených zvyků kromě kupců těžili i např. potulní mniši, kteří vedle duchovních úkolů byli i jakýmisi potulnými přenašeči odlišných genů. Zákazy příbuzenských sňatků, tj odmítání sezdávání takovýchto párů spíše vedly k tomu, že tam, kde "legální" partner či partnerka k oficiálnímu a církví požerhnanému sňatku nebyl dostupný, se rodily mimomanželské děti. Později organizované (u nás výrazně za éry baroka) církevní poutě, na nichž se sešla omladina i ze vzdálenosti přes sto kilometrů, měly na genofond populace podobný (a tedy spíše příznivý) dopad jako ty církví potlačené pohanské zvyky a do jisté míry kompenzovaly silnou lokalizaci poddaných druhým nevolnictvím.
Pochopitelně, jakmile se cestování začalo zajišťovat jiným způsobem (péče o cestující osoby se institucionalizovala na komerční bázi, lidé po pádu nevolnictví a člověčenství začali cestovat za prací, studiem apod. i na mnohasetkilometrové vzdálenosti), tak se tyto instituce pravěkého původu přežily a dokonce se ocitly mimo rámec běžné morálky. Zůstaly jen tam, kde přetrvává, nebo do nedávné doby přetrvávalo, barbarství.
Takže opět zde vidíme ono něco za něco:
Máme pohostinnou společnost, v některých situacích až tedy po společnici do lože, ale platíme za to tím, že většina populace je uvázána ke konkrétní lokalitě (v případě kočovníků ke konkrétnímu momentálnímu stanovišti) jako pes u boudy. A příležitost volnějšího cestování mají jen nečetní jedinci.Vyřešíme společenskou cestou problém uchýlení se a obživení putujících osob a současně umožníme cestování většímu počtu lidí a uvedené pohostinné zvyky v relativně krátké doby několika generací se rozloží a zaniknou, protože přestanou být potřebné.
(pokračování)
Žádné komentáře:
Okomentovat