sobota 30. prosince 2017

Něco za něco 2

Prosloveno na Fénixconu 2017.

Nicméně, podívejme se hlouběji do historie:

Červánky lidstva


Po celou historii lidstva se stávalo a stává, že jsme (resp. naši předkové) prakticky vždy za pokrok platili nějakou cenu, nicméně tato cena v globále byla vždy menší, než to, co ten pokrok přinesl. Takže byla pro lidský průměr přijatelá.
Když to trochu přeženu, tak v momentě, kdy náš chlupatý prapředek někdy na přelomu třetihor a čtvrtohor slezl ze stromu, tak za to platil. Nejen rizikem ukopnutého palce (což při jeho tehdejší stavbě nohy bylo riziko podstatně větší než pro nás), které mě napadlo jako první, ale zcela jistě i rizikem sežrání jakoukoli šelmou, která se na jeho rodiče, čistě stromové bytosti, mohla jen mlsně koukat ze žabí perspektivy.
Nicméně toto riziko bylo natolik výrazně vykompenzováno rozšířením potravních zdrojů a únikem před konkurenty, kteří nenalezli odvahu z těch stromů slézt, že, přes občasné sezobnutí některého méně opatrného příslušníka tlupy pozemním predátorem, tlupa jako celek prosperovala a množila se více než tlupy konkurenční.
Stejné to bylo i v situaci, kdy byl v tlupě Karlem Čapkem zpopularizovaného Pračlověka Janečka vynalezen oheň. On a další škarohlídi mohli namítat (a, když se člověk podívá na aktivity jejich současných ideových souputníků, třeba zelených, tak je docela jisté, že i namítali), že hrozí nebezpečí popálení a může začít hořet i pelech, který si pračlověk celých několik hodin stlal z větví k nočnímu odpočinku, a že kouř z ohně páchne a dusí a mnoho dalších, trefných i zcela vybájených argumentů proti.
Nicméně výhody opět převažovaly.
Nešlo jen o teplo, ale také o přípravu potravin (včetně toho, že se rozšířilo jejich spektrum o zdroje do té doby nepoživatelné, např. o řadu za syrova jedovatých hub), a že tepelně opracované potraviny měly daleko delší údržnost a některé bylo možné primitivně konzervovat např. sušením a uzením nad otevřeným ohněm, jak to do nedávna dělali severoameričtí indiáni a dnes to asi dělají jako divadlo pro turisty. Benefitem bylo i zahánění hmyzu (právě tím štiplavým kouřem) i odpuzování konkurentů v podobě ohně se bojících šelem.
Tepelná úprava také zlikviduje některé patogeny a mikrobiální toxiny, na něž museli naši částečně mrchožraví předkové udržovat agresívnější žaludeční šťávy, než máme my.
My jsme schopni sníst a přežít některé patogeny, koncentrované a v malém objemu, na lačný žaludek, ale ne rozptýlené ve vězším množství tekutiny nebo tuhé potravy.
Ony ošklivé látky, které měnily chuť grilovaných a uzených (okouřených) potravin pak mohly mít ještě jeden efekt. Už jsem o něm před vícero lety mluvil, ale protože osazenstvo Fénixconu doplňují stále mladší fanové a faní, dovolím, si ho připomenout:
Pokud člověk jí razantně tepelně opracované potraviny (hlavně grilované a pečené) a ještě se navíc nainhaluje kouřem, je jeho moč mutagenní, protože významná část požitých či vdechnutých takto aktivních látek odchází z těla močí. Navíc ještě lidský organismus je s to některé neaktivní látky tohoto druhu svým metabolismem učinit aktivními.
Protože naši předkové (a o tom je dost teorií) se živili mj. zrny některých trav, lze předpokládat, že si nosili svazky těchto trav do svého tábořiště. Z vypadaného zrní, na které se dostala moč našich předků, potom mohly vyrůst mutanty s většími zrny a bohatějšími klasy, které potom nějaký náš neznámý, ale zcela jistě existující geniální (nebo líný, to jde často ruku v ruce) předek cíleně zasil, aby nemusel chodit po travnatých pláních a sbírat zrníčka či trhat klásky. Stejně mohla zapracovat mutagenní moč i v porostech takových trav, kde je naši předkové sbírali a toi toi budky ještě neměli.
Takže je docela možné, že od vynálezu a rozšíření užívání ohně vede přímá cesta až k novým druhům trav, které umožnily vznik zemědělství a takzvanou neolitickou revoluci.
Přitom zcela jistě pokrokoví členové tlupy pračlověka Janečka něco takového nezamýšleli. Chtěli si nejspíš akorát ohřát tlapky a případně zkusit, jestli ta houževnatá kýta z buvola, co zdechl stářím, přece jen nebude cestou předžvýkání ohněm přeměnitelná na něco poživatelnějšího. Mohly je k tomu inspirovat i nálezy zvířat, upálených při stepních a lesních požárech.
Pochopitelně byli mutacemi vystaveni i sami naši předkové a pomáhalo to k vytvoření větší genetické petrosti, na níž posléze zapracoval darwinský výběr.

Neolitická revoluce


Podobnou situaci zažili i ti z našich předků, kteří se rozžehnali se životem lovce a sběrače a dali se na zemědělsko - pasteveckou dráhu. Porovnáme-li jejich kostry s kostrami lovců, můžeme vidět známky zhoršení výživového stavu, které přetrvávalo v podstatě až do konce středověku a ledaskde i do raného novověku (mimo některá časově omezená období hojnosti, zpravidla spojená s vyššími teplotami, než jaké existují dnes).
Zásadním problémem ovšem bylo, že žena lovce a sběrače musela o dítě pečovat tak dlouho, dokud nedokázalo jít s tlupou, která se přesunovala z místa na místo v relativně krátkých intervalech a na vzdálenost v desítkách kilometrů. To známe, protože takovéto populace žijí v odlehlých koutech světa dodnes. Až někdy v mladším školním věku, jak lidský věk počítáme my, se tak stalo a žena mohla mít dalšího potomka. Pokud se narodily během této doby nějaké další děti, tak nepřežily (a dokonce bych si typoval, že se ocitly na jídelním lístku).
Žena primitivního zemědělce mohla mít další dítě v podstatě už někdy za rok od narození předchozího, jinými slovy rodila (pokud byla zdravá a muži o ni měli zájem) i častěji než jednou za dva roky (protože cca půl roku až rok ji mohlo hormonálními vlivy chránit před početím kojení předchozího dítěte).
Dalším aspektem bylo, že sice zemědělci byli živeni nevalně, ale vyjma opravdu katastrofických událostí byla alespoň nějaká výživa (k přežití) dostupná, zatímco lovci během daleko kratších a méně intenzívních výpadků potravních zdrojů měli fatální problémy a byli bezprostředně ohroženi na životě. Takže populace zemědělské v globále téměř nepřetržitě přerůstaly populace lovecké.
Posledním aspektem byla skutečnost, že zemědělci na daleko menší ploše uživili podstatně více lidí, což vedlo k tomu, že lovce a sběrače prostě přečíslili natolik, že případné střety s lovci a sběrači v globále (jistěže nemůžeme vyloučit nějaké pravěké obdoby bitvy u Little Big Hornu) vyhrávali a vytlačovali je ze svého zájmového území.
Shrnu-li to, tak celková chronická podvýživa, způsobená neolitickou revolucí a jejími důsledky, byla "přebenefitována" pozitivními celkovými dopady zemědělství na lidskou populaci.
Pokud by tedy čapkovský Pračlověk Janeček, který pořád jen brblal na pokrok, měl mezi svými spolutlupníky navrch, tak by se taková tlupa v reálu připravila o cenné benefity a skončila by rukou těch, co ten pokrok přijali a realizovali (a obávám se, archeologické doklady na to existují, že by se nakonec stali položkou na jejich jídelním lístku).

(pokračování)

Žádné komentáře:

Okomentovat