neděle 5. listopadu 2017

Morální obnova

Už jsem zde reflektoval představu některých, hlavně křesťanských, činitelů o nutnosti "morální obnovy národa". Problémů s spojených s těmito prohlášeními vidím více.

Je vůbec něco takového zapotřebí?

Je známý výrok Honoré d' Balzaca, že "Za každým velkým majetkem se skrývá velký zločin". Což je velice lapidárně popsaná skutečnost, že jak v případě feudalismu, tak i v případě kapitalismu došlo ke zbohatnutí některých rodů (rodinných klanů) především zločinnými aktivitami (např. Habsburkové začínali jako loupeživí rytíři, a kam až to dotáhli, že?; mnohé bankovní domy svůj základní majetek získaly pirátstvím a podobnými aktivitami; mnohé velké majetky v USA vznikly naprosto bezostyšným drancováním dobytého Jihu po občanské vlálce v rámci tzv. "rekonstrukce"; ani základní "kapitál" téměř všech komunistických dynastií není morálně čistý).
Teprve v další fázi vývoje došlo k jakémusi "samočištění" vrstvy zločinných zbohatlíků, kteří ze svého středu postupně vyštípali ty, co nepochopili, že je čas přestat loupit a krást a naopak začíná čas věnovat se aktivitám, které lze prohlašovat za "poctivé" či "morálně pozitivní". Přičemž i mnohé z toho tehdy "poctivého" by přes současné zákony nemělo šanci projít.
Lze tedy očekávat, že i vrstva zbohatlíků, vzniklá zde po roce 1989 projde v následujících desetiletích podobným "samočistícím procesem" a bude na ni možné klást obecně morální kritéria, jaká by naprostá většina současných zbohatlíků nyní nesplnila. Součástí oné "samoočisty" jsou i mezimafiánské vraždy (proto doporučuji se nad nimi příliš nevzrušovat).
Faktem je, že česká zbohatlická vrstva podobným procesem prošla už za Rakouska-Uherska (proto je pro současnost nedostižným ideálem stav podnikatelských kruhů za první republiky), nicméně potom přišli nacisté a následně komunisté a celý proces kultivování bohatých vrstev bude nutno začít znovu, protože ona morálně očištěná vrstva byla dílem fyzicky zlikvidována, dílem vyhnána, dílem byla ožebračena, dílem splynula se zločinnou komunistickou věrchuškou.
Jinými slovy, k procesu "morální obnovy" zcela jistě časem dojde, tak, jak k němu došlo opakovaně v dřívějších epochách, a to zcela spontánně.

Snaha o urychlení

Zcela jistě existuje určitá snaha o urychlení uvedeného procesu, daná skutečností, že společnost "starých" zemí EU je na tomto poli dál, protože nebyla totálně zdevastována komunistickou diktaturou.
Na druhé straně ovšem vidíme v uvedených zemích rozklad společnosti neomarxistickou ideologií, stejně zhoubnou, jako je její zdroj, ideologie marxistická, která působila v minulých desetiletích u nás. Řada agitátorů se nám snaží známky rozpadu a úpadku těchto společností (mezi něž patří politická korektnost, genderismus a podobné antidemokratické "-ismy") vydávat za cosi pozitivního, co bychom měli bezhlavě napodobovat.
Ani napodobování skutečně pozitivních vzorů, které v západních společnostech pořád ještě živoří, není úplně dobrý nápad, protože z pulce žábu amputací ocasu nevyrobíme, přestože to může lákat jako prostředek "zrychlení" jeho vývoje. Ve skutečnosti by bylo nutno ho předávkovat hormony štítné žlázy. Provést tedy něco naprosto odlišného, než je ona nabízející se amputace ocasu. Je ovšem otázka, co by mohlo onu hormonální terapii pulce v případě naší společnosti nahradit, a zda je možné a žádoucí takovéto náhražky zkoušet metodou pokus - omyl.
Tlačení na pilu zpravidla nevede k urychlení řezání, ale spíš k tomu, že bude nutné jít pro novou pilu a celé řezání bude trvat déle.

Křesťanství

Jak jsem uvedl v předchozím blogu, křesťanství dost dobře nemůže sloužit k "morální obnově" populace, prostě proto, že je naprosto profláklé jako totálně amorální ideologie. Můžeme mít problémy s komunistickou agitací, ale nemělo by nám to zaslepit oči natolik, abychom ignorovali fakta, skrývající se v komunistické protikřesťanské agitaci.
Morálnost křesťanství lze pak podminovat v podstatě jedinou otázkou:

Proč by měl být ten, kdo se chová slušně jen kvůli strachu z  pekla, být morálnější než ten, který ke slušnému chování takovýto lživý výmysl nepotřebuje?

Křesťanství v reálu nic pozitivního nepřináší, jen Velkého Bratra, realizovaného totálním monitoringem internetu a znehodnocením veřejných prostranství špionážními kamerami a mikrofony, nahrazuje imaginárním špiónem, kterému přiděluje rezervované slovo "bůh".
Problém je, že na účinnost křesťanského "Velkého Bratra" nevěří ani praktikující křesťané, takže se v křesťanských oblastech běžně vyskytuje více zločinců než v sekulárních. Pravděpodobně se zde u těch, co na toho boha opravdu věří, uplatňuje fenomén, popsaný moderními psychology, podle něhož více než polovina normálních lidí udává ochotu dopustit se zločinu (i tak závažného, jako je vražda), pokud by měli garantovánu beztrestnost. Náboženství, pochopitelně takovouto garancí může být, protože prohlašuje něco v tom smyslu: "Když tě chytnou a zlikvidují, dostaneš se do nebe". Přesně s tímto pokřiveným paradigmatem vidění světa operuje křesťanství, nicméně ještě více toto paradigma charakterizuje islámské vidění světa a praxi jeho vyznavačů.
Samo křesťanství nikdy nedokázalo, že by na něm bylo cokoli objektivně existujícícho, protože veškeré "důkazy" pravdivosti křesťanské víry jsou redukovatelné ne několik málo argumentačních faulů:
  • argumentace kruhem, kterou lze většinou zredukovat na výrok "křesťanství je pravé, protože protože křesťanství je pravá víra"
  • argumentace nesmysly "křesťanství je pravá víra, protože v ně věří velký počet lidí"
  • argumentace míjející se s podstatou "křesťanství je pravé, protože existují ty a ty křesťanské zázraky" (přičemž všechny jsou buď identifikovatelné jako podvod, nebo by je byli s to "spáchat" i jiní bohové, než ten křesťanský)
Argumentace násilím "budete alespoň předstírat, že tomu věříte, jinak vás pobijeme" je asi jediným relavantním argumentem pro přijetí křesťanské víry, a jakmile ho křesťané přestanou být s to používat, je se šířením této ideologie konec (to samé platí i pro islám, proto existuje taková hysterie vůči lidem, dožadujícím se adekvátního trestání islámských zločinů a účinné prevence jejich zločinných aktivit)
Přínos křesťanství pro světovou civilizaci je v podstatě nulový v tom smyslu, že identické nebo velmi podobné procivilizační aktivity lze (a mnohdy v daleko větším rozsahu) pozorovat i u konkurenčních náboženství, zejména těch neabrahámovských.
Dalším problémem je, že mnozí ze současných propagátorů křesťanství (např. páter Halík) hlásají věci, po jejichž vyslechnutí by se vzorný křesťan, jako třeba inkvizitor Bobling, začal shánět po slevách na dříví a po katovských firmách, poskytujících množstevní slevy. Křesťanství v ideologických žvástech těchto lidí je sice o něco kompatibilnější s moderní civilizací (respektive nekompatibility křesťanství s ní jsou zamaskovány sofistifikovaněji než u klasického křesťanství), nicméně výsledkem je cosi co má s křesťanstvím společný snad jen název a některé formální rituály. Trochu tyhle křesťanské směry připomínají revizionistické směry v komunismu, které se také tvářily přátelštěji vůči civilizovaným lidem než původní ideologie, nicméně svou podstatou se od ní nijak nelišily. A když došlo na lámání chleba, tak se "revidující" a "konzervativní" komunisté v ničem nelišili a táhli proti zbytku společnosti za jeden provaz.
Varující je zcela jistě i fakt, že se křesťanští aktivisté (hlavně z líhně KDU-ČSL) opakovaně a na různých místech našeho státu účastnili vymývání dětských mozků islámem, což je samo o sobě důkazem naprosté nepřijatelnosti této ideol.ogie, která je zcela zjevně více souznějící s tím islámem než s civilizovanými poměry.

Co udělat pro morální obnovu společnosti?

Pokud bychom se měli pokoušet o vytvoření jakéhosi "společenského hormonu štítné žlázy", který by urychlil pozitivní přeměny ve společnosti, zcela jistě by nebylo možné sahat po morálkách překonaných a zprofanovaných, mezi něž patří vedle morálky komunistické a nacistické zcela jistě i morálka křesťanská (o islámu a judaismu ani nemluvě).
Museli bychom tuto obnovu postavit na nábožensky neutrálních, tedy ateistických, základech a vyškrtat z ní veškeré nábožensky specifické věci. Zcela jistě by se to dalo udělat, ale nemyslím si, že by to přineslo nějaký prospěch a nějaké "zmorálnění" společnosti.
Je, samozřejmě, nutno některé aktivity zbohatlíků, podnikatelů a dalších příslušníků "elity" pranýřovat. To se zčásti děje, byť tito amorální až zločinní lidé neváhají nasazovat proti takovému pranýřování cenzorní opatření.
Jedním z druhů odsouzení amorálních a protispolečenských aktivit "elit" byly poslední volby, do nichž se zcela jednoznačně promítlo zprofanování "zavedených demokratických" stran nejrůznějšími protispolečenskými a kriminálnickými aktivitami. Považuji zejména za přínosné, že politické strany, které prosadily "církevní restuituce", charakterizovatelné jako "přinejmenším amorální", dohromady nedosáhly ani na čtvrtinu sněmovních mandátů.
Takže "morální obnova" může mít klidně i formu totálního volebního propadu amorálně se projevujících politických stran a stran, vázaných na zločince a amorální osoby obecně. Z tohoto důvodu také podpora morálně a kriminálnicky nezprofanovaných politických stran a jejich aktivit je velmi důležitou součástí morální obnovy společnosti a měl by se na ní podílet každý, kdo si přeje progresi tohoto jevu.

Morální obnova společnosti tedy již probíhá. Snažit se ji urychlit nějakými umělými zásahy je nesmysl, který bude mít spíše kontraproduktivní následky. Musíme si ovšem pohlídat, aby pod pláštíkem "morální obnovy" nedošlo k šíření amorálního a obecně škodlivého křesťanství nebo něčeho ještě horšího.

1 komentář:

  1. Jakýsi samoočistný proces tu vidět je. Není moc rychlý, ale je a souhlasím s postřehem, že to nejspíš uspěchat nepůjde a pokus o něco takového by spíš uškodil, nežli naopak.

    Pokusy o obnovu křesťanství jsou k ničemu. Je to překonaná vývojová etapa, naštěstí a že to má s morálkou jen málo společného víme přinejmenším už od dob Jana Husa.

    Jediné, co by zaznít mělo a slyšet to není, je návrat k masarykovským ideálům drobné a trpělivé práce. Dnes máme nadbytek debilních arogantních managorů, topit by se s tím dalo a neubylo by, stejně jako policajtů státních i městských, které nikde není vidět, ale střechu vám třeba nemá kdo spravit, nejsou lidi... Zkrátka převládá nám tu ideál parazita, co nejméně se přičinit o obecné statky a blaho, ale zato brát si z nich pokud možno neomezeně. Jenže tažných nám ubývá, chovných přibývá a jednou to spadne na držku a bude. Chybí výchova dětí k ohleduplnosti k jiným, takže frackové řvou jako na lesy a je jim fuk, že to lidem v okolí není příjemné. Stejně jako se frackové zastaví ve dveřích a nedojde jim, že vadí a že by měli vypadnout. Při jízdách MHD potkáte hromady sebestředných debilů, co nevědí, že nejdříve se jde ven a hned po otevření dveří se hrnou dovnitř jako lavina, musíte je prorazit, jako blokádu u Petrohradu, abyste se dostali ven. Na dálnicích pak potkáte jiné bezohledné dementy, co jedou na úseku s omezením 130 km/h necelých 100 km/h v tom nejlevějším pruhu a ani je nehne, aby vypadli doprava. Musíte do nich skoro nabourat, aby konečně vypadli a ta neochota, kterou u toho předvádějí, tak ta si říká o ránu aspoň z houfnice.

    OdpovědětVymazat