středa 4. října 2017

Pár poznámek ke Katalánsku

V současné době je napjatá situace kolem Katalánska, které vyhlásilo referendum o nezávislosti, přičemž centrální vláda se tomu násilím snaží zabránit.

Ústavnost

Španělsko má ústavu, která v podstatě vylučuje legální cestu jednotlivých dílčích částí k samostatnosti. Formálně to sice jde, ale 2/3 poslanců centrálního parlamentu žádná země nebude moci na svou podporu sehnat, to je jasné. Celé to připomíná známý vtip z doby vlády soudruha Husáka, kdy se říkalo, že UV KSČ vytvořil zákon o volném vycestování na západ: Volně budou moci vycestovat občané starší 80 let s písemným souhlasem obou rodičů.
Problém ovšem spočívá v tom, že je-li reálně nemožné dosáhnout podmínky k odchodu ze soustátí, bude nucen každý dílčí stát podniknout nelegální kroky. Taková ústava je na ... (na cestu k občanské válce na způsob bývalé Jugoslávie).

Referendum

V referendu, které přes odpor Madridu nakonec proběhlo, se vyslovila naprostá většina (přes 90%) hlasujících pro odchod Katalánska ze španělského soustátí. Odpůrci se ohánějí tím, že "hlasovalo jen asi 40 procent obyvatel Katalánska". Nicméně je to přes dva miliony hlasů, a protože madridští zabavili 800 000 hlasovacích lístků (a lze předpokládat, že poměr hlasů v nich byl +- stejný). Protože byly sečteny hlasy cca 2 milionů lidí, je jasné, že s těmi zabavenými lístky by se referendum dostalo na téměř 60 procent právoplatných voličů, a tedy by bylo platné. A vyšlo by pro oddělení i tehdy, pokud by všech 800 000 zabavených lístků (to by, konec konců, mohli madridští i zařídit) bylo proti.

Podobnost s Jugoslávií

Dotazy, kdy že budeme humanitárně bombardovat Madrid havlisté a EUropeisté odbývají tím, že přece bylo nutno bombardováním Bělehradu zabránit vybíjení a vyhánění Albánců z Kosova.
Problém pochopitelně spočívá v tom, že ti Albánci byli v Kosově nedávnými imigranty (první či druhé generace), protože se jedná o ryze srbské území, do něhož Albánci začali houfněji pronikat někdy v 50. a 60. letech 20. století v souvislosti s industrializací této části Jugoslávie. Asi jako když se při rozšiřování průmyslových podniků v oblasti Ostravsko - Karvínska a v Severočeském kraji (a budování podniků na zelené louce) do těchto částí Československa houfně stěhovali za prací Slováci (nicméně nejevili tendence třeba tu Ostravu odtrhnout od Česka).
Oproti tomu jsou Katalánci na svém území autochtonní někdy od 1. poloviny předminulého tisíciletí (a patrně z dob jěště dřívějších) a nikoho odtamtud nevytlačují.

(Ne)podobnost s Československem

Československo také nemělo v ústavě stanoveny podmínky pro rozpad republiky, ani reálně splnitelné, ani nesplnitelné. Přesto se politické reprezentace dokázaly sejít a domluvit na rozdělení země ad hoc, včetně techniky oddělení měny, režimu na hranicích a dalších mnoha zásadních i podružných věcech. Rozdělení proběhlo v klidu, aniž by došlo k akcím, vyvolávajícím hněvivý resentiment u některé ze stran. V zásadě by se na ně dalo aplikovat známé heslo: "Dobré ploty dělají dobré přátele."
Výsledkem je, že máme se Slováky nadstandardní vztahy (už pro vzájemnou srozumitelnost jazyků), běžný kontakt přes hranice je samozřejmostí. Určité rozpaky pouze způsobuje enormní počet slovenských studentů na českých vysokých školách, který není vyvážen v opačném gardu (byť možnost by byla).
Československý příklad IMHO ukazuje, že rozchod civilizovaným způsobem je možný a proveditelný, a že tento způsob  je asi jediný, který nepovede k nějakým průšvihům, zanechávajícím negativní vztahy mezi státy rozchodem vzniklými, a to pro mnoho následujících generací.
Nicméně je nutno konstatovat, že se civilizovaným způsobem (až na německé části neněmeckých zemí, které neměla vláda pod kontrolou) dokázalo rozejít i Rakousko - Uhersko.

Co se může stát

Barcelona hodlá ještě tento týden, přes odpor Madridu, vč. krále, vyhlásit jednostranně samostatnost. Patrně ji v tom podpořila i skutečnost, že místní ozbrojené síly jí byly při nepokojích kolem referenda loajální a stavěly se na odpor madridským.
Z uvedeného faktu plyne nepříjemý závěr, že pokud se Madrid pokusí nezávislosti Katalánska zabránit, mohou nastat střety mezi místními a centrálními ozbrojenými silami a nastat situace velice blízká tomu, co se dělo při rozpadu Jugoslávie.
Faktem je, že současný španělský král Filip VI. Španělský je prapravnukem Marie Kristýny Rakouské, neteře Františka Josefa I. Tedy je příbuzný Karla I. (jako rakouského císaře, jako českého krále III. tohoto jména), který dokázal, a to i v situaci hroutící se monarchie, zajistit její civilizovaný rozchod a na územích, která měl pod kontrolou, bez ozbrojených střetů (čest jeho památce, to myslím smrtelně vážně). Snad se v něm probudí kapička krve z této rodinné větve a on se zasadí za civilizovaný průběh konfliktu.
Za rovněž fakt považuji i to, že krvavé útoky na katalánské občany nejspíš zavřely cestu k pokojnému a dobrovolnému obnovení společného státu Katalánců se zbytkem Španělska.

Obávám se převelice, že pokud bude Katalánsko násilně "vráceno do Španělska", nebudou se v této zemi při příštím pokusu o osamostatnění tisknout hlasovací lístky, ale na 3D tiskárnách kalašnikovy.

Žádné komentáře:

Okomentovat