čtvrtek 19. října 2017

Dvojí obraz Václava Havla

Sluníčkáři blekotají, že odkaz Václava Havla je uznáván více v cizině než u nás.

Co je na tom pravdy?

Je to do jisté míry pravda, protože se běžně setkáváme s neutrálními až negativními hodnoceními této osobnosti, a to, vyjma totálních havlistů, napříč politickým spektrem. Přičemž pojem "havlista" je chápán spíše jako dehonestační.

Můžeme za to my?

Sluníčkáři dále hlásají tézi, že my jsme prostě horší (buranštější, čecháčkovštější atd.) a nejsme schopni docenit tohoto velikána tak, jak to činí některé západní státy a jejich politici.
Tohle už je ovšem zcela mimo realitu. Problémů je zde jistě více, uvedu alespoň ty, které považuji za významné.

Doma není nikdo prorokem

Tohle neplatí jen pro "zaprděné čecháčky", ale naprosto stejně i pro "zaprděné Američany, Němce, Francouze" atd., dokonce i pro "zaprděné muslimy" jako nadnáírodní / nadstátní etnickou skupinu. Řada lidí, zejména významnějších a progresívnějších, ať už na poli vědy nebo umění, ale někde i na poli politiky, se uplatnila mimo svou vlast a teprve dodatečně (a někdy až po smrti) byli uznáni i doma.
Tento fenomén by si jistě zasloužil rozsáhlý a podrobný rozbor, ale to nyní ponechme stranou.

Lepší vidění

Jakákoli osobnost viděná z odstupem (vzdálenosti či času), se může zdát přehlednější a lze snadněji pominout nějaké drobné, z dálky neviditelné chybičky a nedostatky.
Václav Havel je prostě z dálky viděn jako symbol Velké Sametové, jako významný dramatik, který byl okolnostmi donucen se dát na politiku, je pozitivně hodnocen jeho kontakt s dalajlámou a dalšími světovými velikány, jeho idealismus, vnášený do politiky, atd.
Zblízka viděno je jasné, že se za "Velké Sametové" ocitl ve správný čas na správném místě, což nebyla tak úplně jeho zásluha. Zblízka jsou také vidět četné chyby a nedostatky, kterých se dopustil a z nichž třeba občany USA hlava bolet nebude, ale my jejich důsledky negativně pociťujeme dodnes. Včetně toho, že některé z Havlových chyb (asi nejvýraznější je rušení v podstatě prosperujícího zbrojního průmyslu) významně přispěly k vyhrocení česko - slovenských vztahů a následnému odtržení Slovenska.
Vnímáme daleko spíš než v těch USA (nebo starých zemí EU), že přílišná sametovost nás spíše poškodila a heslo "nejsme jako oni" zachránilo životy mnoha gaunerů spjatých s padlým režimem, kteří si zasloužili oprátku nebo alespoň mnohaletý žalář. Vnímáme Havlovo spojení s prominenty minulého režimu, kteří ho usměrňovali tak (to je s odstupem času vidět daleko lépe než v době, kdy to probíhalo), aby co největší ekonomický a politický vliv získaly osobnosti (spíše ovšem typu "šedých eminencí") minulého režimu, čili aby se Velká Sametová v podstatě změnila v předání moci z rukou jedněch komunistů druhým. Toto se zcela nezdařilo, ale nikoli díky nýbrž navzdory Havlovi.
Vnímáme také daleko negativněji, že prominenti komunistického režimu se s Havlovým souhlasem usadili v justici a dodnes je justice jedním z nejslabších článků naší snahy o demokracii a cesty k ní (protože demokracii tu zdaleka nemáme). Díky působení paní Šabatové také jasně vidíme, že zřízení zcela jednoznačně socialistického úřadu ombudsmana, prosazované Havlem oproti Klausovi staršímu a lidí kolem něj, bylo hrubou chybou a minou, položenou pod demokratičnost systému v ČR.
Václav Havel se také v době války v bývalé Jugoslávii totálně zdiskreditoval svým "humanitárním bombardérstvím".
V případě jeho her může český divák spíš než americký (nebo západoevropský) posoudit, nakolik je jejich realita v souladu s autentickými poměry za Husákova režimu a nakolik se jedná o až absurdní a nesmyslnou nadsázku (přičemž absurdit bylo v padlém režimu dost a dost, takže nebylo a není zapotřebí na tomto poli příliš konfabulovat).
Český divák navíc v některých momentech nemusí Havlův "zásadový" postoj sdílet (což by třeba americký divák nebyl s to pochopit*): Např. většina českých občanů by na rozdíl od hrdiny Vaňka ve hře Audience spíše s ředitelem pivovaru spolupracovala, už proto, aby měla hlášení pro STB o své osobě pod přímou kontrolou. Podle náznaků v textu F. Novotného "Tlustý muž, který se smál" (vydávaného spolu s torzem záhadně ztraceného posledního dílu trilogie "Tušení") tak možná činil i L. Souček (dle útržků textů na rubech strojopisu tohoto torza).
Jistěže se na zásadových postojích V. Havla podílel i fakt jeho bezdětnosti a nezávislých příjmů z ciziny, takže na něj režim zdaleka nemohl tolik, jako na běžného občana, jehož děti mohl vyhodit ze škol a jeho samého přeřadit na co nejmizerněji placenou práci, navíc často spojenou s nutností vystěhovat se z většího města někam na venkov. A k tomu jen konstatuji fakt, že v kotelně se pravděpodobně dají produkovat nějaké bezcenné filosofické hámotiny, jimiž posléze prosluli někteří z disidentů, ale zcela jistě ne např. špičková moderní medicína nebo jaderná fyzika.
Občan USA se zcela jistě nemusí, na rozdíl od občana českého, zajímat o to, zda v důsledku Havlových hrátek s dalajlámou nepřijde fabrika, v níž je zaměstnán, o kontrakty a nezačne propouštět.

Ďábel se skrývá v detailech

Výše uvedené české námitky proti Václavu Havlovi jsou jistě zdánlivé maličkosti a "prkotiny", nicméně, bohužel, platí ona v nadpisu této části mého textu citovaná pravda. Detaily jsou s to zvrátit jinak principiálně pozitivně zamýšlené či prováděné skutky v jejich naprostý opak.
Konec konců, opět jen z naší historie: Křesťanství je "v globálu" humánně a pozitivně se tvářící směr. V reálu ovšem přineslo otrokářství (už Metoděj, coby púrůkopník křesťanství u nás, prodával pohanské obyvatele Velké Moravy do otroctví, z titulu jejich pohanského "podlidství"), bestiální tresty za nesmyslné či neexistující zločiny (viz hony na "kacíře" a "čarodějnice") a ideologický podšprajc pro zhoršování postavení prostých lidí (které nakonec vedlo k husitské revoluci). Navíc vyvolalo celoevropský civilizační kolaps a následný regres, trvající více než tisíc let. Komunismus je na papíře velmi ušlechtilá myšlenka, v reálu ale přinesl masové vraždy, otroctví v gulazích, i v dalších podobných typech zařízení na nucené práce, a opět civilizační regres, by ne tak drastický jako křesťanství, nicméně citelný v téměř všech oblastech vědy a techniky (o umění všeho druhu nemluvě).
Dovolím si také v této souvislosti připomenout Miroslava Ivanova a jeho text o Daliborovi z Kozojed (Český pitaval), který právě na historicky doložených detailech z jeho života (jeho právní aktivity, o nichž se zachovaly písemné doklady) ukázal, že tuto "s odstupem" idealizovanou (Staré pověsti české, stejnojmenná opera atd.) postavu je nutno chápat spíše, nebo dokonce jednoznačně, negativně.
V řadě detailů se tedy skrývají i negativa, spojená s působením Václava Havla v naší politice. Detailů, které jsou viditelné zblízka a jejichž dopady směřují na naše hlavy, takže je obyvatelé vzdálených a nám cizích zemí mohou jednak nevidět, jednak ignorovat.

Je jisté, že celkové hodnocení Václava Havla v naší politice asi zůstane kladné i z pozice našich občanů, nicméně řada chyb a nedostatků (v předchozím textu jsem se soustředil na takové, které mohl a měl předvídat) nám brání ho vidět jako superkladnou postavu, jásavě tančící ve sluneční záři, jak ho vidí obyvatelé vzdálených zemí (o politicích, u nichž jde mnohdy jen o účelovou pózu, ani nemluvě). Přičemž havlisté většinou postrádají to pozitivní, co je s osobou Václava Havla spojeno, a naopak akcentují vše negativní, mnohdy s doprovodem dalších negativ, která se samotným Václavem Havlem spojit nelze.


_______________
* Už velice dlouho chovám záměr zrecenzovat Turnerovy denníky, nikoli z důvodů ideologických sympatií, ale jako poukázání na to, jak naivně si občané USA představují poměry v totalitě.

Žádné komentáře:

Okomentovat