úterý 7. února 2017

Zrušení Obamacare


Dobře či špatně?


Podstata Obamacare

Tento projekt je jednoznačně socialistický, naroubovaný do tržního systému zdravotnictví. Jeho zastánci tvrdí, že "zajistí zdravotní péči velkému počtu chudých lidí". Jinými slovy, tento systém bude muset odněkud brát finance a vcelku se jasně nabízí ono špidlovské "zdroje jsou", tj. v kapsách jednak bohatších účastníků tohoto systému, jednak v kapsách lidí, stojících mimo něj.

Zdravotní systémy

Existují v podstatě dvě koncepce zdravotního systému, socialistická (hodně podobná tomu, co máme u nás) a tržní, založená na tržních mechanismech a vztazích.

Socialistický systém

Socialistický systém je z principu zatížen obrovskou byrokracií, která v něm bude nekontrolovatelně bujet a povede nakonec k tomu, že na sebe stáhne významnou část finančních prostředků, které v systému jsou (toho jsme svědky i u nás). Dalším typickým atributem socialistických systémů je plýtvání prostředky, protože o jejich využití rozhodují pologramotní byrokraté, kteří nemají k léčbě nebo zdravotní prevenci prakticky žádný vztah a nemají ani patřičné vzdělání na to, aby rozuměli věcem, o nichž přitom suverénně rozhodují.
Takovýto systém je možné úspěšně provozovat delší dobu ve státech, které jsou extrémně bohaté a jejichž obyvatelstvo je "morálně vycepované" tak, že se bude vyskytovat jen malý počet zneužívačů systému. Typickým příkladem jsou skandinávské státy, které tento systém provozují a provozovaly, ovšem za cenu naprosto šílené daňové zátěže obyvatelstva, která nakonec vedla k odchodu těch schopnějších a vyšší míru financí vytvářejících občanů.
U ostatních států je tento systém charakteristický tím, že na řadu dražších léčebných postupů a léků jednoduše nedosáhne, a tak přístup k nim je buď zcela zablokován nebo umožněn jen sociální špičce. Např. Brežněv měl pacemaker US výroby, o jakém se normálnímu sovětskému pacientovi mohlo leda zdát. Podobně vypadala i "nemocnice pro papaláše" v Praze u nás. I tam byly provozovány postupy a aplikovány léky, které byly pro "normální plebs" nedostupné.
Omezenost bývá doplňována divokou propagandou, buď zcela zamlčující (socialistická cenzura) existenci kvalitnějších způsobů léčení, případně hlásající, že jde o "šarlatánské postupy", které nejsou podepřeny vědeckými informacemi, a že "slouží jen k tahání peněz z kapes pacientů".
Navíc dochází v socialistckém zdravotnictví i ke snižování dostupnosti standardních schválených úkonů, narůstají čekací doby (až na úroveň, kdy se významná část pacientů svého úkonu nedožije) a klesá jejich kvalita.
Kvalita takovéhoto zdravotnictví klesá mj. proto, že dochází k žití na dluh. Přesluhuje vše od nemocničních budov (které měly být dávno sbourány a postaveny nové) až po personál, který nemá možnost v důsledku nadměrného zatížení udržovat (natož dokonce zvyšovat) svou kvalifikovanost. Tohle je opět typické i pro naše zdravotnictví.
Nakonec se rozbují korupce a celý systém se modifikuje na "neoficiálně tržní s mnoha socialistickými prvky", což je v reálu ještě horší stav. Korupce nakonec vede k tomu, že pauperizovaný (daněmi a povinným pojištěním) pacient dává do systému v rámci šedé či černé ekonomiky více peněz než v případě ryze tržního a komerčního modelu.
Jednotlivé socialistické státy se v podrobnostech lišily, ale podstata byla stejná.

Kapitalistický systém

Tento systém je založen na tržních principech. Pojištění je založeno na komerční bázi a jsou zpravidla k dispozici různé typy pojištění s různou mírou krytí nákladů a spoluúčasti pacienta. Případně pokrývající či naopak nepokrývající některé skupiny chorob.
Pro nemajetné existují různé chudinské špitály (a je třeba si tvrdě přiznat, že ty mají v USA a dalších bohatých kapitalistických zemích vyšší úroveň než špičková zařízení pro běžné pacienty ve zdravotnictvích socialistického typu).
Tento systém se vyznačuje vysokou efektivitou, proto při porovnání hrubých nákladů na pacienta mohou socialističtí agitátoři blekotat o tom, jak jsou tyto "náklady na hlavu" nízké, a jak tudíž "nemocní pacienti trpí".
Efektivita je spojena ovšem i s určitou krutostí v situacích, kdy je další léčba bezperspektivní (což si často pacient a jeho příbuzní odmítají připustit).
Srdceryvné příběhy (u nás hlavně socialistický realismus a jeho předchůdci) o ubohých rodinách, které přivedla léčba člena na mizinu (a on stejně zemřel) vycházejí (pokud tedy nejsou totálně vycucány z prstu) právě z případů, kdy si příbuzní vynucovali a platili bezperspektivní léčbu.

Hybridní systémy

Jak bylo o něco výš naznačeno, hybridní systémy, spojující vlastnosti čistě tržních a čistě socialistických modelů zdravotnictví, mají zpravidla od samého počátku horší efektivitu a nižší výkon než systémy "čisté" či "extrémní". Pokud tomu tak na samém začátku není, pak k tomuto stavu velice rychle dospějí "samospádem".

Uvedené konstatování, byť jen naznačené, ukazuje, že zrušení socialistické obamacare bylo spíše správným krokem, protože tento socialistický prvek by mohl zapracovat v tržním (či převážně tržním) US systému zdravotní péče jako zhoubý nádor a vést k jeho rozvrácení.

4 komentáře:

  1. Zajímalo by mě, kdy už konečně padne na držku ta naše socialistická, zdravotní, nenažraná a neufinancovatelná černá díra... Už aby to bylo, rád bych se na stará kolena, až to budu potřebovat, dožil něčeho funkčního a tržního...

    OdpovědětVymazat
  2. "Bezperspektivní léčba"
    Je to sice reálná záležitost, terminální stav na konec vždy nastane, ale na rozdíl od domácích mazlíčků nemůžete nechat svou maminku nebo naopak dítě "uspat". Humánně.

    To si chce zažít na vlastní kůži, Pergille. Pak pochopíte ty marné pokusy zvrátit běh věcí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zažil jsem. Tatínek nám zemřel doma na rakovinu dásně.

      Vymazat
  3. Pro Starého kocoura: kdybych měl tu možnost, tak "uspím" mámu i tátu, aby se vyhnuli tomu utrpení, kterým si prošli a já s nimi, jelikož jsem o ně doma poslední týdny a měsíce pečoval! Fuck it!

    S pozdravem

    Věrný čtenář

    OdpovědětVymazat