neděle 23. října 2016

Medicína: Umění nebo řemeslo? 13


Jak zjišťujeme zdravotní stav populace 2



Ztracená léta

Dalším markerem zdravotního stavu populace jsou tzv. ztracená léta.
Tento ukazatel se konstruuje tak, že je stanoven věk, kterého by se měl dožít každý (nejčastěji věk odchodu do důchodu). Potom se do uvedeného ukazatele promítne každý, kdo zemřel dříve, těmi roky, které mu do stanoveného věku zůstaly, zatímco ten, kdo se tohoto věku dožil, se již bez ohledu na věk úmrtí do tohoto ukazatele promítá nulou.
Faktem je, že když byl tento ukazatel na naši populaci aplikován ve druhé polovině 80. let, tak došlo na úrovni okresů (pro něž byl po věkové standardizaci počítán) k výraznému posunu "dobrosti" a "špatnosti". Okresy, které vypadaly velice špatné podle standardizované úmrtnosti a střední délky života, se sice nestaly "dobrými", ale poklesly na úrověň dalších "horších" okresů. Těmi se staly i některé okresy, které podle předchozích ukazatelů, počítaných dříve, byly považovany za "nadprůměrně dobré" a dokonce některé z nich byly brány pro dříve prováděné studie životního prostředí a jeho vztahu na zdraví lidí jako okresy referenční se zdravým prostředím a zdravou populací.
Je zajímavé, že "vyskočily" směrem do špatných hodnot téměř všechny okresy, ležící z významného podílu své plochy na územích, doosidlovaných po odsunu sudetských Němců.
Jako pravděpodobná příčina se uvádí to, že osídlenci byli sociálně stigmatizováni, neukotveni v místě původu, a to se mohlo promítnout i do jejich zdraví. Tyto studie byly prováděny v době, kdy vymírala první generace osídlenců.
Z vlastní zkušenosti vím, že školství v některých oblastech blízko "čáry" fungovalo tak, že po vesnicích byly jako kmenové školy školy zvláštní a "normální" děti se svážely do "normální" školy, společné vždy pro několik vesnic.

Ukazatele fyziologického stavu populace

Jako anthropometrické ukazatele se používají velice často ukazatele typu výšky a hmotnosti, přičemž zásadní jsou indexy nad nimi konstruované (nejčastěji je v současnosti používán Body Mass Index (BMI), konstuovaný jako hmotnost v kilogramech lomená druhou mocninou výšky v metrech.
Významnou roli hraje i sledování dynamiky těchto jevů na dětské a dorostové populaci, protože ta je ještě citlivější než statické údaje.
Dále byly u dětí a mládeže zjišťovány dynamické ukazatele, presentující vývojový stav. Jako základní byl používán kostní věk (podle rentgenogramu pravé ruky a zápěstí, kdy je sledován výskyt osifikovaných a dosud neosifikovaných kostí a na základě toho je určován "kostní věk" s přesností na měsíce i týdny - a porovnáván s věkem kalendářním).
Protože pověst rentgenového vyšetření se průběžně horšila, přešlo se v řadě studií na méně přesný věk zubní. Ten je velice dobrý pro období prvních dvou let, kdy probíhá rozvoj mléčného chrupu, a potom přelomu mladšího a staršího školního věku, kdy probíhá jeho záměna za chrup trvalý. Výhodou je, že se jedná o bezrizikové vyšetření a v dobách školní lékařské služby se daly základní údaje vytáhnout i z karet jednotlivých žáků.
Dalším údajem je nástup puberty a jejích příznaků, přičemž nejlépe se dá definovat menarché u dívek (podobnou metodikou jako střední délka života, pouze se různě starých dívek tážeme, zda již mají měsíčky nebo ne a přes procenta v jednotlivých věkových skupinách prokládáme přímku - zde většinou stačí lineární regrese - a hledáme její protětí s hodnotou 50 %).
Lze zjišťovat i podíl tělesného tuku v těle pomocí tloušťky kožních řas, měřených kaliperem, a nověji i pomocí bioimpedance.
Bioimpedance je sice velice jednoduchá, ale selhává u silněji sportujících jedinců (mohou vyjít i záporná procenta tělesného tuku, což je nesmysl) a v některých dalších případech. Tato metoda je rovněž komplikována i tím, že je k přístrojům pro její měření zpravidla dodáno počítadlo (ať už jako samostatný přístroj nebo program do PC), fungující jako "černá skříňka", a algoritmy přepočtu naměřených hodnot na procento vody a tělesného tuku nejsou veřejně dostupné.
V případě měření kožních řas je nejvýkonnější metoda s měřením 11 kožních řas, přičemž se součet dekadických logaritmů naměřených hodnot dosazuje do dosti komplikovaného vzorce, ale jsou i méně přesné metody s použitím menšího počtu řas a jinou metodikou výpočtu. Tyto metody dávají v případech vedoucích k selhávání bioimpedance věrohodnější výsledky a jsou věrohodnější i tím, že algoritmy výpočtů nad naměřenými hodnotami jsou veřejně známé.
Tato metoda (či spíše skupina metod) je ovšem komplikovaná tím, že existuje více typů měřřidel tloušťky kožní řasy (kaliperů), přičemž proto, že působí různou silou na různou velikost a tvar plochy jejich "kleštičkami" sevřené řasy, jsou výsledky jimi dosažené vzájemně jen s obtížemi a s určitou chybovostí přepočítatelné.

Co vycházelo

Byla provedena velká studie dětí z velkých a menších měst a vesnic. Během ní bylo zjištěno, že paradoxně děti z vesnic jsou zavalitější až obéznější než děti městské, což verifikovala i analýza jídelníčku, kdy městské děti měly více ovoce a zeleniny ve stravě než děti venkovské.
Znaky tělesné zralosti byly u dětí a mládeže z menších a středních měst, i z okrajových čásí měst velkých, posunuty směrem do nižšího věku proti dětem venkovským (čili vývojová akcelerace). Děti z centrálních částí velkých měst byly naopak vývojově zaostalejší (tedy s pozdnějším nástupem jednotlivých znaků) proti dětem z menších měst a v některých lokalitách i proti dětem vesnickým.
Uvedený jev byl vysvětlován tak, že městské prostředí je pro dítě podnětnější, což vede k akceleraci růstu i nástupu znaků dozrávání prostřednictvím různých nespecifických faktorů. Ve velkých městech pak v určitých lokalitách převládne negativní vliv environmentální zátěže, který tuto stimulaci "přebije".
(pokračování)

Žádné komentáře:

Okomentovat