středa 12. října 2016

Malá obludária

Pan Václav Klaus mladší se vyjádřil v komentáři na Novinkách 10. 10. 2016, že kraje by měly být zrušeny. Nedomnívám se, že by to byl dobrý nápad.

Obludárium

Obludárium může být, pochopitelně, pouťová atrakce s vycpanou mořskou pannou a různými dalšími příšerkami, vystavovanými zvědavým návštěvníkům poutě.
Může to ale být i vědecká sbírka reálně existujících monster v konzervační tekutině či jiném podobném médiu, pro poučení odborníků i studujících. Něco jako "Chcete vidět, co dělal Contergan? Tak se podívejte na preparáty č. X až Y, kde jsou potracené conterganové plody, nebo mrtvorozené conterganové děti."
V tomhle pojetí tento pojem budu používat v další části tohoto textu.

Krajská zastupitelstva

Krajská zastupitelstva jsou nyní naprosto excelentními "obludárii" v tom smyslu, že názorně předvádějí, s kým vším jsou ochotni se zástupci politických stran spojit, které ze zásad svých volebních programů jsou schopni smuchlat a hodit do koše, jen aby se dostali do v kraji vládnoucí koalice.
Obce a města, v nichž vznikají skutečně bizarní politické kombinace, jsou něco trochu jiného. Tam je to na úrovni lidí, kteří se osobně znají a jsou schopni spolu nějak spolupracovat na problémech, které se zcela míjejí s politikou na státní úrovni. Jsou tedy něco specifického a mají velmi malou výpovědní hodnotou vůči celostátní politice.
Naopak kraje jsou skutečně jako "menší státy", jak jim vyčítá ve svém komentáři pan Klaus mladší, a jejich aktivity již do značné míry rezonují s celostátní politikou. Nehledě k tomu, že kraje ji mohou ovlivňovat svou zákonodárnou iniciativou. Na této úrovni už neplatí ono "budu spolupracovat s Frantou, protože je šikovný na problematiku obecních vodovodů a vůbec mi nevadí, že je u komunistů; trubky mi na červeno natírat nechce", které se objevuje na komunální úrovni. Zde se již drží nějaká politická linie, která je (má být) v souladu s politickou linií přislušné strany na úrovni celého státu. A, pochopitelně, měla by být "držena" stejně či alespoň podobně i jednotlivých různých krajích.

Senátní podpora

Můžeme opět vidět na bilboardech nepostoupivších kandidátů do senátu i v různých médiích podporu toho či onoho z konkurentů, kteří prošli do druhého kola.
Stějně jako v případě krajských zastupitelstev a povolebních koalic se jedná velice často o promiskue vody s ohněm nebo oleje s vodou. Alespoň podle toho, co soudruzi spolu se svými stranami původně slibovali.

Koalice

Nyní pozorujeme v nově zvolených zastupitelstvech krajů hemžení, ne nepodobné tomu, jaké nastane po obrácení kamene mezi bledými a slizkými tvory, kteří se, vystaveni dennímu světlu, začnou chaoticky a bizarně pohybovat všemi směry a hlavně hledat tmu. Akorát tady se hledá cestička do vládnoucí koalice.
Na krajích vznikají naprosto šílené "vládní" kombinace stran, které si jsou programově zcela jednoznačně "po krku" a oslovují každá zcela jiné typy voličů.
Nicméně právě tyto kombinace, aliance, seskupení a koalice, jsou pravým "obludáriem", které k našemu poučení jasně ukazují morálnost či nemorálnost zástupců jednotlivých politických stran a hnutí. V nich můžeme nalézt odpověď, zda budou tyto strany dodržovat své sliby voličům, nebo budou postupovat stylem (z jednoho "jedovatého" předvolebního bilboardu před několika lety): "Dejte hlas komu z nás chcete, však my už se na vás nějak domluvíme".
A obávám se převelice, že už iniciální jednání za první tři povolební dny ukazují zcela názorně a explicitně naprostou bezcharakternost a programovou vyprázdněnost "tradičních" politických stran.
V této situaci se opravdu nedivím zastánci "tradiční" politiky, že by kraje nejraději zrušil, protože předvádějí občanům názorným a neokecatelným způsobem, jaký amorální hnus se za ní v reálu skrývá.
Na druhé straně ovšem my, občané a také voliči, můžeme jasně vidět, kdo si stojí za svým a alespoň zčásti se snaží hájit něco ze svého politického programu, s nímž šel do voleb.

Realita

ukazuje se naprosto názorně, že to, co nám "zavedení" politici předvádějí, je v lepším případě přehlídka žabomyších válek, v horším divadélko. V každém případě je průmět výsledků těchto sporů do reálné politiky v podstatě nulový.
Jistě, personálně to může být zajímavé v tom smyslu, že konec trubky toho či onoho penězovodu se přesune z kapsy A do kapsy B. Možná i toho politika A zavřou, pokud si počínal zvlášť blbě a hrozí to zkompromitováním celého penězovodu.
Pro normální občany to však prakticky nic neznamená.
Dovolil bych si přirovnání, že tyto spory, jednání a jejich výsledky mají asi stejný význam, jako má význam pro řešení šachové úlohy, jestli figurky na šachovnici jsou ze vzácných dřev, vzácných kamenů, laciných nabarvených dřev a nebo z plastu či papírmaše.
Existuje ovšem něco, co opravdu může pohnout (abych ještě dál využil předchozí příklad) přímo figurkami na šachovnici a vést k tomu, že vítěz z úlohy před změnou sice vyhraje, ale za cenu daleko většího počtu tahů a daleko většího počtu obětovaných figur, nebo že dokonce vítězem učiní přestavění figur stranu, která původně stála na porážku.
Tímto faktorem je jednoznačně islám a islamizace (a jejich hrozba našemu státu i naší společnosti). Proti tomu, zda nám tu bude za pár let (s laskavou domomocí neomarxistů a dalších fašistoidů z tuzemska i zahraničí) vládnout imámové s pseudoprávem šaríja, je otázka, zda si v dalším volebním období nakrade Pepa nebo Franta, naprosto zanedbatelnou prkotinou.
Tento faktor ve volbách v podstatě zazněl jen ze tří stran.
  • ODS se k němu dopracovala až tehdy, když zjistila, že nijak jinak nemůže občany oslovit, a tak zvolila slogan "bezpečí" s lehkým a velmi opatrným náznakem, kdo že je ten nebezpečný (což jí i tak vyneslo od neomarxistů a dalších fašistoidů nálepku "xenofobie"). Je ovšem otázka, zda strana, která se natolik angažovala v církevních restitucích a procpala tento megatunel i za cenu dovozu jednoho kriminálníka do sněmovny z poza katru, se bude skutečně angažovat proti ideologii, která té křesťanské zase není až tak vzdálená. Ona se ještě přidala s "bezpečím" těsně před volbami i ČSSD, ale té se to prostě nedá věřit ani náhodou.
  • ANO iniciovala vznik platformy proti islamizaci a opět to byl v podstatě předvolební tah, o jehož trvalosti lze mít do budoucna silné pochybnosti.
  • SPD má antiislamizační agendu ve svém programovém portfoliu již více než celé dosavadní období, v jehož rámci působí v poslanecké sněmovně. Ledacos se jí povedlo, ledacos nikoli. Tak už to v reálné politice prostě chodí. Rozhodně je v tomto čitelná a věrohodná. Na základě současných volebních výsledků se může stát tou stranou, která "vyluxuje" nyní propadlé hlasy příznivců dalších stran a hnutí takto tématicky zaměřených, případně získá i hlasy těch znepokojených voličů, kteří tentokrát ještě zůstali sedět doma.
Z tohoto důvodu jsem "to hodil" SPD (respektive v koalici s SPO) a žádné jiné, protože kdyby ve volbách věrohodná strana s tímto programem nebyla, nemělo by vůbec cenu jít volit a mohl jsem o to dřív vyrazit krmit a škrábat za ouškama kocoura na chalupě.

Současnou podívanou "pod pokličku" politických stran bychom neměli zapomenout; měli bychom ji držet v hlavě minimálně ten rok, který zbývá do řádných voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Měla by být silnou motivací pro to, abychom volili ty, kterým skutečně o něco jde, tedy o něco jiného než o konkrétní příjemce dotací a státních zakázek. Pokud i takto poučeni a proškoleni budeme volit obludy z obludária, pak nám opravdu není pomoci.

Žádné komentáře:

Okomentovat