Planeta u Proximy 1

Nejen odborné, ale i ryze zpravodajské servery přinesly zprávu, že u nám nejbližší hvězdy, Proximy Centaura, byla nalezena planeta o hmotnosti jedna a něco až tří Zemí, tedy s vysokou pravděpodobností s pevným povrchem, a navíc v zóně, která by v případě atmosféry pozemského typu zajišťovala na alespoň části jejího povrchu teplotu v rozmezí 0 - 100 stupňů, tedy existenci vody v kapalném stavu, je-li tam nějaká.

Historie

Pokusy nalézt podle nepravidelností v pohybech nejbližších hvězd známky přítomnosti jejich planet se datují už od druhé poloviny minulého století. Kromě Proximy byli takto sledováni všichni blízcí červení trpaslíci, a to z toho důvodu, že těch je mezi blízkými hvězdami nejvíce, jednak i proto, že planeta velikosti Jupiteru by měla s hvězdou tak nízké hmotnosti "mávat" natolik, aby to bylo tehdejšími prostředky pozorovatelné. Ani nakupení největších planet na jedné straně od Slunce, jehož poslední výskyt spojovaly některé "alternativní" weby s "prorokovaným koncem světa" není s to posunout střed sluneční soustavy z vnitřku samotného Slunce. Planety sluneční soustavy se pouze s vysokou pravděpodobností promítají do krátkoperiodických slunečních cyklů. (Tak mě napadá: Studuje někdo cizí hvězdy z tohoto pohledu?)
Nějaké pohyby byly pozorovány. Patrně nejznámější je případ "tušených průvodců" u Barnardovy hvězdy, hlášen byl ale i možný průvodce Proximy, nicméně astronomickou obcí byla tato pozorování pomocí důmyslných argumentů odmítnuta.
Nyní tedy došlo k průkazu exoplanety jinou technologií - velmi přesným spektrografickým měřením, které na základě Dopplerova jevu zaznamenává posuny spektrálních čar ze základní pozice odpovídající nehybnému zdroji do delších a kratších vlnových délek.
Uvedená pozorování nelze dost dobře napadnout jako ta předchozí, kdy se měřil pohyb blízkých hvězd na pozadí vzdálených hvězd pomocí velmi přesných měření na fotografických deskách.
Zatím ještě nenastala diskuse o tom, nakolik bude nebo nebude nutno ta stará pozorování, navíc provedená odlišnou technikou, rehabilitovat.
V souvislosti s tím si také dovoluji upozornit, že metoda, která planetu u Proximy našla, by selhala u velké ale vzdálené planety. Ta by totiž vyvolala jednak mnohem pomalejší změny pohybu hvězdy (a tím i spektra) a v mnohem menším rozsahu rychlostí (takže by změny spektra byly menší). Navíc by nemohlo takto dojít k objevu planety s periodou oběhu výrazně delší, než je doba, po niž byla pozorování prováděna.

Nevraživost

V astronomické obci (či alespoň v některých jejích částech) panuje stále viditelnější nevraživost vůči představám, že by mohl existovat ve vesmíru život, k čemuž je detekce planet jedním ze zásadních předpokladů.
Vzpomínám na poměrně z tohoto pohledu optimistickou knihu "Miliony cizích světů", která vyšla v 60. letech v edici Kolumbus, od Šklovského. Snášel v ní argumenty pro existenci vysokého počtu obyvatelných planet v galaxii. Později, na sklonku života, se přiklonil autor k pesimistům a hlasatelům výjimečnosti Země.
Uvedená hyperskepse může mít původ v níže diskutovaném náboženství. Druhou motivací může být angažování mse v "mírovém hnutí", protože argument naprosté jedinečnosti Země je jedním z argumentů pacifistů různých odrůd. V poslední době se na tomto poli angažují i ekologisté.
Současný technický pokrok, umožňující detekovat exoplanety dokonce několika na sobě nezávislými způsoby, přináší pohled na realitu, odpovídající spíše ranému Šklovskému z doby sepisování zmíněné knihy. Počty detekovaných exoplanet, navíc opravené o pravděpodobnost, s jakou může být exoplaneta tou či onou metodou zachycena, ukazují, že těchto objektů je obrovské množství. Je také jasné (a už se o tom metodicky uvažuje), že u velkých planet, "jupiterů" a "neptunů", mohou být i "pandory", tedy obyvatelné měsíce (zpopularizované filmem Avatar).
Pořád ovšem pozorujeme zmíněnou nevraživost části astronomů vůči představám o mimozemském životě. Náboženská argumentace je zčásti daná tím, že totální unikátnost pozemského života hlásají abrahámovská náboženství, judaismus, křesťanství a islám. Před několika týdny jsem byl jedním z křesťanů v diskusi na toto téma na ateistickém serveru upozorněn, že římskokatolická církev vydala oficiální domument, v němž připouští existenci mimozemského života, dokonce i inteligentních bytostí, přibližně stylem "nemáme žádné informace o tom, co a jak dělal Bůh jinde ve vesmíru".
Je tedy pravděpodobné, že alespoň některé křesťanské konfese by se ve své hierarchii s objevem mimozemského života, natož rozumného, vyrovnaly. Judaismus a islám ovšem takovéto pružnosti schopny nejsou a předpokládám, že velmi podobně až stejně jsou na tom i masy věřících (i těch křesťanských). Takže pořád platí ona směrnice OSN, která považuje objev cizozemského života, a zejména myslícího, za událost, ohrožující "veřejný pořádek" na Zemi.
Existují také instrukce, podle nichž by se měly známky inteligentního života mimo Zemi (např. mimozemské rádiové signály nepřipouštějící přirozený původ) pokud možno co nejdéle utajovat. Přičemž hlasatelé některých konspiračních teorií uvádějí, že toto se již děje.
Celá tato problemitika nabyla na naléhavosti po nedávném objevu stromatolitů v horninách pod roztátým "miliony let starým" ledem v Grónsku (téměř současně s objevem osad Vikingů někdy z 11. až 12. století). Tyto útvary jsou staré cca 3,6 miliard let, zatímco na Zemi vznikl první pevný povrch před cca 4,7 miliardami let. Znamená to tedy, že v té době už existovaly primitivní mikroorganismy schopné žít v koloniích makroskopické velikosti, mající za sebou zcela jistě desítky až stovky milionů let vývoje.
Tento časový posun prvních prokázaných organismů jen podtrhl pravděpodobnost předpokladu, že život vzniká (alespoň v primitivní podobě) všude tam, kde na to má vhodné předpoklady. A přitom relativně rychle.

Náboženství a mimozemšťané

Zcela jistě se s pravděpodobností existence mimozemského života zvyšuje i pravděpodobnost existence jeho rozumné varianty. Zvyšuje se i pravděpodobnost paleokontaktů, které mohly být vykládány tehdejšími lidmi jako "kontakt s bohy", a tedy i stát v základech některých náboženství.
Opět, existuje řada náboženství (modelem budiž hinduismus, ale je i mnoho dalších), v nichž by nemuselo být změněno ani písmenko, aby se jejich bohové přesmykli na myslící bytosti z jiné planety, a fungovala by takto zcela bezproblémově dál.
Naopak zjištění, že se mimozemšťané motali kolem biblických proroků, by zdiskreditovala Abrahámovská náboženství, tedy judaismus, křesťanství i islám natolik, že by se reakce věřících absolutně nedaly odhadnout. Nám to může být s většinou populace ateistickou nebo nábožensky silně vlažnou vcelku jedno, ale v silněji religiózních zemích by mohlo dojít k masovým nepokojům, pokud by se věřící dozvěděli, že žádné peklo ani nebe neexistují, že existence lidská je "tady a teď a šmytec". (Tedy žádné hurisky ani jiné rajské radosti, co si nezvládneš užít zaživa, to prostě mít nebudeš.) Absence hrozícího pekla pak může snadno způsobit, že všechna amorální hovada, držená u huby nikoli budováním nějakých etických principů (a etických stránek osobnosti), ale strachem z pekelných kotlů, by prodělala "syndrom psa, utrženého ze řetězu".
Troufnu si odhadnout, že alespoň inteligentnější z hlasatelů těchto náboženství pociťují silné svírání hýždí, kdykoli se objeví nějaká zpráva o zvýšení pravděpodobnosti mimozemského života nebo čehokoli podobného, co by je připravilo o jejich chleba (ale také moc, kterou mají nad společností).
Jako osoba ateisticky zaměřená, ochotná považovat jakákoli "zjevení" a pod. za pouze důsledky nedostatečně prozkoumaných aspektů materiálního světa, objektivně existujícího okolo nás, budu v takovém případě zhroucení systémů náboženských lží sledovat asi se stejným zájmem, jako vymírání choroboplodných zárodků v desinfekčním roztoku.
(pokračování)