středa 6. dubna 2016

Soudruzi zase nadělovali

Členové Sysifa opět udělovali bludné balvany. Výsledek je následující:
  • bronz pro organizace Rehabilitační oddělení Oblastní nemocnice Příbram, a.s.
  • bronz pro jednotlivce MUDr. Libor Němec
  • stříbro pro organizace Rada Českého rozhlasu v Praze
  • stříbro pro jednotlivce Prof. M.D. Tp.D. PhDr. Ján Šramo, Ph.D.
  • zlato pro organizace Fakultní nemocnice v Hradci Králové
  • zlato pro jednotlivce MUDr. Jan Hnízdil

Patrně se k této problematice ještě vrátím, ale všiml bych si nyní stříbra pro Radu Českého rozhlasu v Praze.
Soudruhům Sysifům vadil hlavně pořad "Kupředu do minulosti", v jehož některých dílech vystupovali lidé, které se tato organizace snažila v minulosti dehonestovat (takže bylo názorně předvedeno, že tato dehonestace bludnými balvany nemá zamýšlený význam).
Součástí odůvodnění ceny je i seznam údajně pavědeckých pořadů, který si dovoluji ze stránek Sysifa citovat:

  1. Stručný slovník pojmů k rozhovoru s panem Milanem Calábkem, 17. 3. 2015 (viz. další odkaz)
  2. Parkinson, Alzheimer, rakovina, cukrovka. Milan Calábek radí, jak tyto nemoci léčit přírodními látkami, 17. 3. 2015
  3. Milan Calábek: Fruktóza jako sladidlo ničí naše játra, způsobuje obezitu a stojí za celou řadou nemocí, 24. 3. 2015
  4. Recepty Jiřího Kuchaře a Josefa Jonáše na výrobu přírodních léčiv, 1. 4. 2015
  5. Máme zakořeněný strach z infekcí, proto jsme uvěřili v zázračnou moc antibiotik, říká Josef Jonáš, 31. 3. 2015
  6. Josef Jonáš: Přírodní antibiotika nemohou hrát prim, protože nás ovládá obrovská, do civilizace zažraná, manipulace, 7. 4. 2015
  7. Cukr si bere z našeho těla to, o co byl rafinací připravený, říká Jiří Kuchař, 9. 6. 2015
  8. Jiří Kuchař radí zdravé náhražky bílého cukru a recepty na zdravé sladkosti, 16. 6. 2015
  9. Josef Jonáš: Síla ekonomiky, lobbingu a lidských chutí je tak obrovská, že kdo nechce, tak škodlivosti cukru neuvěří, 16. 6. 2015
  10. Včelstva krmená medem spotřebují o třetinu méně zásob a jsou mnohem vitálnější, než když jsou na cukru, 22. 9. 2015

K bodu č. 1

se odmítám vyjadřovat

K bodu č. 2

Alespoň tolik: Moderní medicína je vůči jmenovaným chorobám prakticky bezmocná. Navíc je zde v jejím rámci přítomen silně korupční faktor (neúčinná léčba rakoviny je velmi ekonomicky atraktivní pro výrobce příslušných léků, v případě diabetu jde zase o mohutnou konkurenci mezi výrobci, produkujícími zhruba to samé, fungujícího na identickém principu). Z tohoto pohledu nevidím v přírodní léčbě nic špatného, a to ani v případě, kdy by byla stoprocentně nefunkční, protože by nebyla u mnoha pacientů o nic funkčnější než léčba "vědecká".

K bodu č. 3

Dovoluji si vzpomenout na postavu z románu Hlava XXII, jejíž otec byl regionálně významným "odborníkem na nepěstování kukuřice", protože jev, popsaný už autorem tohoto románu, stojí za současnými problémy.
USA mají obrovskou nadprodukci kukuřice, pro niž není uplatnění na trhu. Proto také vyplácejí zemědělcům dotace za to, že na svých pozemcích nebudou pěstovat kukuřici (a jak tyto dotace co nejefektivněji a v nejvyšší možné míře získat, na to byl právě odborníkem otec jednoho z hrdinů citovaného románu). Nadbytečná kukuřice (chemická stránka mi, přiznávám se, uniká) je zpracovávána na fruktózový sirup, který se v USA používá jednak jako takový, jednak se přidává jako sladidlo do nejrůznějších hromadně vyráběných potravin.
Už několik let se objevují práce, které dávají nadužívání fruktózového sirupu (a tedy přísun fruktózy) do souvislosti z řadou chorob hromadného výskytu. Mj. je to proto, že lidský organismus není na zpracování fruktózy nijak zvlášť dobře zařízen. Fruktóza se sice vyskytuje jako meziprodukt v některých metabolických drahách, ale samostatná se v potravě téměř nevyskytuje (některé druhy ovoce ji v malé míře obsahují vedle dalších sacharidů, určitý podíl fruktózy je v medu apod.) a jejím hlavním zdrojem v naší výživě je sacharóza, přičemž omezení konzumace tohoto disacharidu (skládá se z glukózy a fruktózy) je v dnešní době součástí prakticky všech racionálně podložených výživových doporučení. Škodlivost sacharózy v dávkách, které populace vyspělých zemí běžně konzumuje, je obecně uznávána a potvrzena řadou naprosto nezpochybnitelně vědeckých studií. Nyní se tedy ukazuje, že hlavní podíl oné škodlivosti nese fruktóza, která se ve střevě (nebo i v buněčném metabolismu) od glukózy při štěpení sacharózy oddělí.
V případě USA je to, pochopitelně, průšvih, protože tam je fruktóza cpána do populace horem spodem v podstatě násilím, vytvářeným státní mocí, takže uznání její škodlivosti by mělo velmi negativní dopad jak pro politiky, kteří tento program podporují, tak i pro některé odborníky, kteří tomu dělají křoví a svou kariéru založili na popírání škodlivosti tohoto sacharidu.
V souvislosti s předchozím odstavcem vidím toto ocenění i jako určitou poplatnost US vědecko - potravinářské politice.
Fruktóza má, pochopitelně i některé pozitivní vlastnosti, protože vedle toho, že ji organismus převede zčásti na univerzálněji použitelnou glukózu, může pronikat do některých buněk a být tam využita jako donor energie, a to nezávisle na inzulínu (takže se uplatňuje v některých případech šokových stavů, kdy vázně utilizace glukózy, nebo u diabetiků, kteří mají v důsledku chronické choroby využití glukózy ztížené). To, ovšem, nijak neospravedlňuje její cpaní zdravým lidem.
I citované poškození jater má racionální vysvětlení: Fruktóza a její metabolity mohou vstupovat jako donor energie i do hepatocytů a výsledkem může být mj. jejich energetické překrmování, vedoucí (kromě jiných věcí) i ke steatóze jater (u krmené husy jev žádoucí; u člověka, není-li určen pro kanibalskou hostinu, nikoli).

K bodu č. 4

se necítím kompetentní vyjádřit, snad jen v tom smyslu, že přírodní léčiva, pokud fungují (jakože mnohá ano) jsou solí v očích farmaceutických koncernů.

K bodu č. 5 a 6

Zde by se dalo napsat skutečně hodně o nadužívání antibiotik, o jejich nesprávném podávání jak v oblasti humánní, tak i veterinární medicíny, o vzniku multi a poly rezistentních kmenů patogenních bakterií, které jsou obrovským průšvihem i zcela oficiálně a na vědecké bázi popisovaným moderní medicínou. Zde opět stojí komerční zájem výrobců proti racionální koncepci podávání antibiotik jen v odůvodněných případech a rezervování určitých skupin antibiotik na případy infekcí bakteriemi s vysokou mírou rezistence.
S touto problematikou souvisí i fakt, že vůči některým přírodním antibakteriálním přípravkům rezistence nevzniká (např. propolis).

K bodům č. 7 a 8

Zde bych musel opakovat mnohé z toho, co bylo uvedeno v bodě 3.
Proto jen zdůrazňuji obecně známý fakt, že sacharóza je "čistý" zdroj energie, tj. nevnáší do organismu nic jiného. Oproti tomu přírodní sladidla jsou směskou látek, která na stejný objem energie mají v sobě ještě řadu nutričních faktorů, které v případě slazení sacharózou jednoduše ve výživě chybí a musíme je dodávat odjinud. Ono "cukr bere ..." bych chápal asi na úrovni toho, jako když např. při hodnocení pitného režimu bereme objem vypité kávy do vypitých tekutin se znaménkem mínus, čímž do jisté míry (a "konvenčně přibližně") kompenzujeme její diuretický účinek a jím vyvolané vyšší ztráty vody z těla. Přičemž by se zcela jistě i tento postup dal označit za "nevědecký, protože káva není záporné množství tekutiny". Je to prostě určité zjednodušení, snadněji pochopitelné laiky.

K bodu č. 9

Zde naprostý souhlas, skutečně existuje silná lobby za nadužívání sacharózy populací, jako konec konců všude tam, kde je třeba ovlivnit chování populace směrem, který někomu přinese zisk, a to bez ohledu na důsledky tohoto chování pro ovlivňované lidi.

K bodu č. 10

Očekával bych, že včely, které budou brát čistou sacharózu, budou strádat nedostatkem některých látek, které se vedle chemicky čistých sacharidů vyskytují v jejich normální zásobní látce, medu. Očekával bych i to, že včely nedokáží odlišit tento nedostatek od nedostatku energie. Konec konců člověk má žízeň i při nadbytku vody, pokud byla hrazena destilovanou vodou bez minerálních látek, a tuto žízeň od žízně z nedostatku vody jako takové není schopen pocitově odlišit (a to má nervový systém podstatně výkonnější než včela).

Už jsem tu svého času napsal, že Sisyfa považuji za velmi exotickou směsku vysloužilých marxistů s náboženskými fanatiky, a ještě zde. Presentuje se jako bojovník s iracionalitou, ale ten nevětší a nejnebezpečnější zdroj iracionality je pro něho tabu (naopak, jeho koryfejové se na řízení Sisyfa podílejí). Dá se říci, že v některých případech Sisyfos bojuje ve prospěch vybraných a podporovaných iracionalit proti konkurenčním iracionalitám, které nejsou hlásány skřeky v kostelích či ve výuce náboženství, a mnohdy se přitom jedná o méně iracionální a méně společensky nebezpečné ideje.
Nakonec nepodpořil ani skeptické hnutí proti blábolům o "lidmi způsobeném globálním oteplování".

Z tohoto pohledu si tato organizace, o jejichž totalitních tendencích jsem se také zmiňoval, nezaslouží žádnou úctu a respekt. Stále problematičtější výběr "bludných balvanů" uvedenou situaci jen dokresluje.

Žádné komentáře:

Okomentovat