Ještě k opičímu bubnování

Dnes si dovolím rozvést tézi, že náboženství (nebo obecněji magie) je určitým stupněm poznání (což tvrdí i mnozí učenější lidé než moje maličkost), a že, ve světle nových objevů i jejich dalších konsekvencí, toto myšlení sdílíme patrně i s dalšími živočichy, kteří se dobabrali ve svém mentálním vývoji nad určitou kritickou úrověň.
Ono je to vcelku logické. V okamžiku, kdy se myslící bytost začně snažit udělat si pořádek v okolním světě, tak řadu jevů zcela zákonitě nechápe na úrovni příčin a souvislostí. V takovém případě má dvě možnosti:

• spokojit se s izolovanými "ostrůvky vědění" a tím, že budou mít tendenci se rozsypávat
• snažit se tyto ostrůvky pospojovat nějakým tmelem, pohybujícím se za hranicí aktuálního poznání, které umožní si v těch znalostech udržet daleko lepší pořádek

Pokud by někdo chtěl namítat, že ten druhý postup je "ryze nevědecký", tak by si měl uvědomit, že stejně postupuje nejen magie, ale i seriózní věda, předkládající hypotézy o tom, co se skrývá "za oponou", tedy tam, kam nedosáhne naše smyslová (a v případě technologicky orientované civilizace i technicky smyslům zprostředkovaná) zkušenost. Mendělejev takto předpověděl ("vyčaroval") několik prvků, bez mezer pro něž by jeho periodická soustava postrádala smysl (bylo to přitom v době, kdy řada vědců na nalezení hlubšího smyslu ve vztazích mezi prvky a jejich vlastnostmi rezignovala, v některých případech se slovy, že "i uspořádání prvků podle abecedy dává vyniknout zajímavým souvislostem"). Stejně "vyčarovaný" byl delší dobu i Higgsův boson, bez něhož nedávaly smysl některé teorie o složení hmoty, a velký jásot způsobilo jeho nedávné objevení. Do jisté míry "magický" je i systém skupiny Fungi imperfecti, u nichžneznáme pohlavní stádia, podle nichž se určují a do systému zařazují zbylé houby. A přitom do značné míry funguje a můžeme si s jeho pomocí udělat v houbách pořádek.
Je jasné, že pokud bude mezer moc a "ostrůvků poznání" málo, může se stát, že prostor mezi nimi bude vyplněn naprostými nesmysly, alespoň někde. Nicméně i ty nesmysly, pokud se na nich nebude zaťatě trvat, mohou usnadnit práci s tím zbytkem a umožnit i určitou míru abstrakce nad ním. Představte si to tak, že byste dílky puzzle měli nějakou lepící gumou nalepené na desce. S celým rozdělaným puzzle by se manipulovalo lépe, než kdybyste při každém přesunu sesypali dílky do pytlíku a pak je znova rozkládali.
Z tohoto důvodu nevidím zase tak velkou diskrepanci mezi čistou magií a čistou vědeckou hypotézou.

Institucionalizace magie

Za normální vývoj lze považovat situaci, kdy jednotlivé "ostrůvky poznání" budou růst a spojovat se a prostor mezi nimi se stane definovanějším (jakási obdoba situace, kdy u puzzle víme, kde je obloha a kde trávník, byť ještě konkrétní dílky s těmito motivy a barvami nedovedeme řádně umístit). Magické prvky myšlení by měly buď pozvolna mizet, nebo dostat punc vědeckosti a být přeřazeny do škatule s nějak podloženými vědeckými hypotézemi a teoriemi. V ideálním případě by měla nakonec věda obsáhnout veškerý prostor poznání.
Tento přirozený vývoj, v němž magie (a tedy i bohové, andělé a další tajtrlíci) přestanou být potřební pro udržení konzistence "ostrůvků poznání", případně se z mýticko - magicko - fantastického "pralesního ďábla" stane vědecky popsaný druh lidoopa, jak se to přihodilo v předchozím dílu gorile (a podobných příkladů by se dalo najít více, v těch Fungi imperfecti např. zapracovala analýza DNA), nutně musí vést k útlumu náboženských představ a jakési "spontánní ateizaci" společnosti, protože ta už magii a další nadpřirozené prvky přestane potřebovat.
Narušení tohoto vývoje může být způsobeno tím, co je uvedeno v nadpise oddílu: Magie, respektive její vybrané prvky, se institucionalizuje a příslušné takto vzniklé instituce začnou aktivně bránit jednak procesu poznání světa jako takovému a hlavně jeho završení do podoby, v němž magie prostě není zapotřebí. Což je logicky dáno známým úslovím o kaprech a rybníku.
V době, kdy došlo k rozvoji lidské civilizace, včetně nástupu vědy a techniky, se začala institucionalizovat ideologie, založená na magickém vidění světa. Ta se také začala propojovat se státní mocí. Bylo využito i to, že ona "prázdná místa" mezi ostrůvky racionálního poznání lze popsat prakticky čímkoli tedy i v podstatě politicko - ideologickými agitkami, podporujícími tu či onu světskou vládu. Největšího rozsahu tento jev nabyl tam, kde se objevil monoteismus, ať už formou "přerostení" jednoho konkrétního boha z polyteistického panteonu do podoby univerzíálního nebo kvasiuniverzálního božstva (typicky pozdní Egypt a pozdní Mezopotámie) nebo konstruktem zcela nového božstva (zcela jistě křesťanství a islám, pravděpodobně i judaismus, byť u něj není vyloučena do extrému dovedená varianta první).
Polyteistická náboženství sama o sobě s rozvojem vědy a techniky kolidovala výrazně méně.

Důsledky institucionalizace magie

Judaismus a islám šly cestou maximálního potlačení vědy a techniky. Došly tak daleko, že chrámy pro jejich "božstva" nakonec museli stavět jinověrci, protože věřící byli totálně zbaveni schopnosti byť i elementárních technologických aktivit. Z tohoto důvodu stavěli Šalamounův chrám jinověrci z fénických měst na pobřeží Středozemního moře a mešity zotročení nemuslimové (případně docházelo k primitivní přestavbě nemuslimských chrámů na mešity). Judaisté na svou technickou impotenci dojeli (zničení židovského státu Římem a po poražených povstáních rozehnání Židů do diaspory bylo přímým důsledkem celkové zaostalosti Židů, vyvolané judaismem). Islám se udržel přebíráním technologických inovací (zejména vojenského charakteru) od nemuslimů, buď ze sousedních států, nebo fungujících v islámských zemích jako otroci. Sám ale s nimi není s to pracovat a je dále nezávisle rozvíjet. Pokud by se podařilo mezi světem islámu a zbytkem světa postavit "železnou oponu" (a ideálně odtamtud vyvést všechny nemuslimy), došlo by po několika generacích ke zhroucení islámského světa do naprosté bezvýznamnosti (a zcela jistě i zhroucení populačnímu).
Křesťanství bylo konfrontováno s technikou a bylo nuceno alespoň částečně ustoupit, ale i ono se snažilo podvazovat veděcký výzkum, zejména na směrech, kde to nemělo bezprostřední dopad na technickou praxi. Érou zakazování technických inovací si ovšem také prošlo: Papežové uvrhli do klatby jak podložku pod lukostřelcovu ruku (umožňovala přesnější míření), tak i kuši. Na tyhle zákazy se ovšem kálelo zvysoka, protože důležitější bylo vyhrát válku. Po nástupu střelného prachu museli církevníci rezignovat.
Zmíněná snaha křesťanství o bránění rozvoji vědy pokračovala až někdy do 19. století, pak se ji podařilo do značné míry eliminovat, což vedlo k rozsáhlým vědeckým objevům i technickým inovacím. V současné době se církevníci snaží o to, aby dostali vědu opět pod svá omezení, tentokrát pod praporem "etiky", což je jen kamufláž pro církevní křesťanskou ideologii. Pochopitelně, nedaří se jim to. Pouze se fronteer vědy (včetně nadějných vědeckých pracovníků) přesunuje do zemí, nepostižených křesťanským zhovaděním.
Právě institucionalizace magie církvemi, případně prorůstáním jejích nositelů se státní mocí (od islámských zemí až po formálně nenáboženské USA) zadržuje přirozený vývoj, ke kterému došlo v řadě míst Evropy (a nejvíce asi u nás), kdy na "Boha neprozkoumaných míst" připadá tak málo prostoru, že populace, která není do víry v magii nucena tou či onou formou násilí, si bez ní vystačí.
Právě nutnost udržení již reálně nepotřebného magického nazírání na svět (který je živí) je jedním z důvodů, proč církevníci jsou ochotni spolupracovat i s konkurenčními magickými systémy (podpora islamizace Evropy ze strany křesťanského kléru).

Co s tím?

Jinými slovy, dnes již magii pro pochopení světa nepotřebujeme, je to překonaný nástroj jeho poznávání (jako už nepotřebujeme pro psaní třtinové rydlo do hliněných destiček). Tím se stává naprosto zbytečným veškeré institucionalizované náboženství, od judaismu přes křesťanství (zejména jeho "státní" formy) až po islám. Z tohoto důvodu tato náboženství hrají v současné době prakticky výlučně negativní úlohu a jejich vůdcové, přes formálně hlásanou nevraživost až nenávist, jsou ochotni velmi úzce spolupracovat.
Navíc se ryze magické instituce stále více zapojují do spolupráce s dalšími iracionálními ideologiemi (v zásadě rovněž magickými, byť se snaží dělat dojem vědeckosti) typu ekologismu či "vědeckého oteplismu", případně ideologiemi narušujícími přirozenou strukturu společnosti (multikulturalismus a podobné "-ismy"). Z uvedených důvodů se také náboženství stále více ideologizují (s výjimkou islámu, který byl agresívní ideologií v náboženském hávu už od samého počátku své existence) a opouštějí platformu hlásání ryze náboženských představ a aktivit. Pochopitelně, v zájmu populace je, se co nejrychleji a nejdůsledněji náboženských ideologií a jejich institucí zbavit s tím, že magické myšlení, nepodporované těmito institucemi a organizacemi, vymizí spontánně během pár generací i bez nějakých cílených zásahů proti němu.