sobota 9. dubna 2016

Co s daněmi?

V souvislosti s aférou "Panama Papers", nad níž ječí levičáci všeho druhu, od marxistů po fašisty, mě napadla jedna věc:
Řadu lidí daně s...ou nikoli jako takové (ochuzení se o část těžce vydělaných peněz), ale proto, že jako občané nevidíme naprosto nic, co by za tyto peníze (+ různé typy daní, které jsou maskovány popiskem "povinné pojištění") není vidět odpovídající služby.
Stát z těchto peněz živí různé nevládní neziskové organizace, které mají nulovou podporu veřejnosti, ale touto cestou získávají prostředky k jejímu obtěžování, případně přímo atakování, v horším případě i ohrožování. Stát živí různé pseudoumělce, jejichž "dílo" nemá vyšší hodnotu než použitý toaletní papír (což pro některé může být i pochvalou, viz různé "výtvarné artefakty" typu pozlaceného lidštince). Stát platí i policii, která nedokáže v tomto pořád ještě relativně klidném státě (v porovnání s většinou dalších zemí EU) udržet bazální pořádek a bezpečnost na ulicích. A státu po všech možných nesmyslných výdajích nezbývá ani tolik peněz na armádu, kolik platí za svou ochranku a její vybavení velcí mafiánští bossové (a až se některý z nich bude chtít usadit v Česku a přeměnit ho na svou základnu, tak jeho lidé smlsnou AČR jako pralinku).
I ve zdravotnictví a sociální sféře dostávají občané podstatně méně, než co by odpovídalo výši odvodů. Včetně toho, že jsou tyto instituce ve vleku různých sociálních inženýrů a dalších pavědců, a od toho se odvíjí i kvalita jimi financovaných služeb.
Osobně by mě dost zajímalo, jaký je poměr oné všeobecné nechuti "něco platit" a konkrétního povědomí "dávám peníze na to, aby si s nimi stát vytřel zadek".

Napadlo mě, jak by se to dalo zjistit.

Stačila by jednoduchá úprava daňových zákonů: Daně (a další poplatky jim rovné) by se vybíraly i nadále, ale každý daňový poplatník by měl právo libovolné množství těchto pěněz (tedy od 0 do 100 procent vyměřené daně) pod úředním dohledem zničit (třeba spálením příslušných bankovek).
Daňový poplatník by o nic nepřišel, peníze od něho by odešly ve stejné výši jako prve, ale stát by získal zajímavou zpětnou vazbu, nakolik ho občané vnímají jako něco pozitivního, potřebného, co je nutno podporovat. Obávám se ovšem dvou věcí:
  1. Že by to dopadlo pro stát dost katastrofálně
  2. Že naše věrchuška o podobnou informaci ani moc nestojí, protože je si míry své oblíbenosti více-méně vědoma.

1 komentář:

  1. Vas napad by nefungoval, pouze by se dane navysily o cenu znovunatisknuti bankovek. A jede se dal, kapri si prece rybnik nevypusti.

    Jde o zvlastni zpusob danove asignace (konkretne o asignaci na ohynek). Odhadem by bylo potreba zamestnat nekolik tisic uredniku dohlizejicich na radne spaleni, dale nekolik desitek tisic uredniku dohlizejicich na prvni uredniky, dale nekolik stovek tisic...

    A samozrejme sepsat prislusne zakony a zapracovat do nich nejnovejsi pozarni jurosmernice a dbat na genderovou vyvazenost.

    Plne souhlasim s clankem i s tim ze ohynek by byly lepe vynalozene penize nez jak je promr* stat.

    OdpovědětVymazat