Vystoupení hnutí PEGIDA a podobných občanských iniciativ zaskočilo antidemokratickou politickou scénu naprosto stejně, jako husákovskou věrchušku "Palachův týden". Což je, pochopitelně, pro nás velmi dobrá zpráva.
Popírání jasně existujících faktů
Ono vpředchozí části zmíněné popírání zjevných faktů můžeme pozorovat i v Čulíkově příspěvku: "V Evropě prostě neexistují žádná muslimská 'no go areas', to jsou komické výmysly rasistů."Přitom faktem je, že už policie řady zemí už zcela oficiálně vydává varování pro turisty (v některých zemích i s mapkami) i místní obyvatele (a před ní to "načerno" už léta dělaly cestovky), že do některých oblastí, a to jsou právě ony "no-go areas", by neměli chodit. A ten samotný Molenbeek pochopitelně je, přes Čulíkovo zuřivé popírání, typickým příkladem takovéto zóny, včetně toho že se v něm, dokud nenastoupila policie v podstatě s vojenskou výzbrojí a výstrojí a připravena okamžitě střílet do živého, mohli volně a zcela bezpečně pohybovat zločinci, hledaní policiemi celé EU i některých dalších zemí. Nemuseli se přitom bát udání nebo prozrazení. Jednoduše proto, že veškerá populace jádra této čtvrti sdílí jejich hodnoty a fandí jim. A to se ještě dodatečně provalilo, že se populace této zločinecké čtvrti snažila zatčení teroristů aktivně zabránit (EU začíná být jako Česko - taky se v ní nakonec vše rozkecá).
Pochopitelně, blekotem je i sám, Čulíkem a spol. vysoce oblíbený, pojem "protiislámský rasismus". Islám není rasa, naopak, na rozdíl od judaismu, který zcela jednoznačně rasistický je (a podobných kultů "jen pro bílé" by se asi našlo více). Islám, podobně jako křesťanství, je otevřen naprosto všem. "Prahovost" islámu je navíc ještě podstatně nižší než v případě křesťanství, u něhož má (ale ne vždy se to dodržuje) proběhnout jakési "politické školení" o tom, co je to křesťanství a jaké jsou povinnosti křesťana. Islám nic podobného nezná, navíc islám (na rozdíl od křesťanství, byť tam to platí s určitými výhradami) uznává "vstup" i na základě záměrně lživých informací, které byly adeptovi podány. "Protiislámský rasismus" je tedy stejný nesmysl jako rasismus protikřesťanský nebo protikomunistický. Je dokonce i větším nesmyslem než rasismus protinacistický, protože nacismus byl vedle ideologie definován i "rasově", byť na naprosto nevědecké bázi, ale to platí i pro všechna náboženství.
Kritika islámu a poměrů v islámských státech a islámských komunitách se naprosto nijak neodlišuje od kritiky poměrů v nacistickém Německu, koncentrácích, stalinském SSSR apod. To, že ji apologeti islámu slyší stejně neradi jako apologeti nacismu, spíše vzájemnou podobnost těchto ideologií podporuje.
Hodnotová negace
Druhou stránku naprostého mimoňství (cudněji by se to dalo nazvat "ztrátou zpětné vazby") stávající věrchušky, k níž se propracovala jednoznačně vlastním úsilím a systematickou výchovou svých členů k intelektuální těžkopádnosti, reflektuje řada článků v Britských listech, které v podstatě věcně popisují naprosté infernality jako cosi pozitivního.Podobně působila i sovětská propaganda. Pokud si vzpomenu na knížky typu "Odvážná školačka" nebo "Volá šesté poschodí", snažící se pozitivně propagandisticky popisovat realitu SSSR, tak v nich člověk, jakmile jen trochu rozumu pobral, našel spoustu naprosto infernálních detailů, které jako takové ani tvůrcům, ani předkladatelům těchto propagandistických děl českému čtenáři (byť u těch druhých bych nějakou míru sabotážního přístupu nevylučoval) nepřipadaly.
Pan Čulík, když nejsou jím v pozitivním rouše podávané, ale v podstatě silně negativní, informace přijímány s povinným nadšením, tak se zmůže akorát na rasisticko nacisticky dehonestující výroky o českých občanech, případně občanech dalších postkomunistických států.
Je nám presentováno, jak je krásné, když existují na koupalištích dny či hodiny "jen pro muslimy", byť v jiné době muslimům na tato místa vstup zakázán není.
Je chváleno, jak "moudře" obecní úřady zakázaly postavit pomník vojínu Rigbymu, zavražděnému islámskými extrémisty, protože ten by "dráždil muslimy", aniž by si hlasatelé tohoto blábolu vůbec uvědomovali, že pro normální lidi je to jen další z důkazů, jak masově se islámská populace ztotožňuje s pachateli tohoto teroristického aktu, a jak se jí, přes obecnou znalost tohoto faktu, uhýbá (místo tvrdé pacifikace nebo vyhoštění ze země).
Pan Čulík ohledně Rotherhamské kauzy vítězně uvedl, že pachateli 11 případů byli "asiaté" (aniž by si byl vědom, že už je i v Česku obecně známo, že se jedná o politkorektní označení muslimů z Pákistánu), takže "vyřešený případ" (zahrnující kolem 1 procenta objemu kauzy) "dokazuje, že to nemá s islámem nic společného" (přičemž tak tak malý vzorek by nedokazoval nic ani v případě, že by pachateli skutečně byli nemuslimové; důležitá je ovšem islámská motivace těchto zločinů, kterou by nesmazala ani situace, pokud by se mezi pachateli nějací nemuslimové našli); uvedená informace je pro normálního člověka jen důkazem, jak moc postoupily ve Velké Británii nadváda muslimů na straně jedné a rozklad občanské společnosti na straně druhé. A výsledkem těchto procesů je fakt, že úřady nejsou s to tuto kauzu, jejíž pachatelé jsou všeobecně známi, došetřit. Situace poněkud připomíná rozklad policie a justice v době prohibice v USA, kdy se většina příslušníků justice a exekutivy spolu s částí zákonodárců stala pimprlaty organizovaného zločinu. Přitom USA se z této situace, dodnes, tedy do doby kolem tři čtvrtě století po ukončení prohibice, nevzpamatovaly.
Pan Kartous na BL uváděl nesmysly o tom, jak "velmi podobné projevy nese i česká kultura" a nějak zapomenul na to, že hromadná znásilnění náměstím plným mladíků, se v Evropě, a tím spíše u nás, opravdu nikde nevidí a patrně v této kulturní oblasti nebyla viděna nikdy až někam do prehistorie (kdy ovšem ještě žádná náměstí nebyla). Dokonce i extrémní sekty typu Adamitů se po stránce nekonsensuálního sexuálního obtěžování chovaly daleko cudněji a zdrženlivěji než "islámští mladíci" o silvestrovské noci 2015/16.
Roztomilý je i další případ: Pan Čulík vítězně informoval o průzkumu britské televize Chanel Four mezi britskými muslimy, "jak se muslimové silně identifikují s Británií", přitom sami muslimové chápou tento dokument negativně jako něco, co odhaluje jejich skutečné (negativní) postoje a záměry vůči civilizované společnosti. Dotaz v citovaném článku, jak může "vzorek jen 1081 muslimů reprezentovat tři miliony muslimů" je, pochopitelně, zcela mimo ralitu, protože může. Od toho jsou tu statistické metody, stanovující ranky odhadu. Proto také interpreteři průzkumu uvedli potenciálních teroristů jen 400 000 a nikoli 600 000, jak se někteří nad průzkumem podivují (zřejmě vyšlo rozmezí průměr +- 95 nebo 99 procentní statistická nejistota 400 000 až 800 000). Mimochodem, znamená to, že i mezi našimi muslimy (10 - 20 tisíc), pokud mají k ČR stejný vztah jako britští ke GB, což lze považovat za spíš pravděpodobné než jenom možné, musíme reálně počítat s více než tisícovkou potenciálních teroristů, byť třeba (zatím) nevycvičených a neozbrojených.
Pokusy věrchušky
Stále více antidemokratů v EU (těch, kteří alespoň tuší, která bije) se snaží pod nejrůznějšími záminkami (např. "šíření ruské propagandy") prosadit cenzuru internetu. Naštěstí to není tak úplně jednoduché po technické stránce a navíc se tím dostávají do rozporu se stále dalšími složkami společnosti, organizacemi a politickými stranami, které do této doby byly s vládnoucími režimy více-méně konformní. Případně své názory a postoje zaštiťujícími heslem "reforma", asi jako za Husáka silně umírněně reformní komunisté (včetně členů užšího vedení KSČ).Nejednoduchost technické stránky cenzury internetu (nedaří se to stoprocentně ani Číně, ani teokraticky absolutistickým státům islámského světa) akcentuje skutečnost, že "blokovací" opatření jsou daleko účinnější v situaci, kdy lidé na cenzurované informace narážejí více-méně náhodou, než v situaci, kdy po nich cíleně pátrají. Nehledě k tomu, že od určité míry "promořenosti" populace (která je IMHO v řadě oblastí EU překročena) se mohou nezávislé a tudíž i pravdivé informace šířit i dalšími kanály, na internetu nezávislými. Konec konců, za protektorátu i za komunistů se o tom, co bylo v zahraničním rozhlase, také dozvídali i lidé, kteří ho, z nejrůznějších důvodů (třeba tenké stěny bytu a němečtí sousedé), neposlouchali.
Hlavním faktorem stávající situace je ono uvědomění si významného a stále rostoucího počtu EUroobčanů, že je a jejich rodiny stávající režim svým politickým směřováním ohrožuje na životech.
Citovaný dialog pánů Urbana a Čulíka, na který v předchozím příspěvku odkazuji, také názorně ukazuje skutečnost, že začínají narůstat rozpory uvnitř prorežimních sil. Pan Urban není žádný antirežimní aktivista, jeho kritika je velice krotká a řadu zásadních věcí a jevů pomíjí či záměrně ignoruje. Přesto je Čulíkova reakce na jeho článek až iracionálně ostrá. Pokud mám podhodit nějakou analogii, tak mě napadá až hysterická reakce Biľaka a spol. na decentně vstřícnou reakci části našich komunistů vůči Gorbačovově kritice srpnové okupace ČSSR.
Pana Urbana lze také pochválit za perfektní vylíčení husákovského "bezčasí" současných multikulti (atd.) režimů v EU, rovněž přispívající k jejich neschopnosti racionální reakce na dynamicky se měnící svět okolo nich i uvnitř nich samých.
Žádné komentáře:
Okomentovat