Byla to předtucha?

Vzhledem k tomu, že se blíží třetí výročí s nulou na konci havárie v jaderné elektrárně Černobyl, objevují se v tisku i na webech články s obrazovým materiálem, pořízeným profesionály i turisty v přístupných částech černobylské zóny. Přičemž rozsah přístupných oblastí je spolu s přirozeným vymíráním radioaktivních izotopů stále větší.
Můžeme tady vidět fotodokumentaci míst, kde se okamžikem evakuace zastavil život a tehdy nebezpečně kontaminované předměty zůstaly tam, kde je museli zanechat jejich původní majitelé. Přičemž ona přehlídka věcí denního používání, stále více narušených časem a dalšími přirozenými činiteli, nabývá stále bizarnějších rozměrů.
Ona fotodokumentace mi ovšem stále více něco připomíná:
Jsou to záběry ze Zóny, rovněž lidmi narychlo opuštěné (mimo ty, kteří tam zůstali a buď zůstali mrtví, nebo se proměnili v monstra), po katastrofické události, která ji vytvořila. Ano, mám na mysli film Stalker režiséra A. Tarkovského, který byl dokončen sedm let před Černobylem.
Film vznikl na podkladě povídky, později románu A. a B. Strugackých "Piknik u cesty", který pod tímto názvem vyšel i u nás, ještě za minulého režimu (a dlouho trvalo, než vyšel opět po revoluci).
Román ovšem popisuje, že "Zóny" vznikly tak, "jako by někdo Zemi prostřílel, a na vstupu a výstupu projektilu vznikla Zóna". Jeho autoři také upřesňují, že se zde lidstvo střetlo s jakousi nám naprosto nesrozumitelnou a s námi se míjející civilizací (není to jejich jediné použití podobného motivu, našli bychom ho i v románech "Brouk v mraveništi" a "Špunt" i v některých jejich raných povídkách). Přirovnávají to (a odtud je i název původního díla) situaci, kdy lesem projíždí auto, jeho osádka se někde zastaví a na kraji cesty si udělá piknik. Po jejím odjezdu po ní zůstane b...l a svinčík, zahrnující různé poztrácené a odházené předměty. Po odjezdu návštěvníků se na místě shromáždí původní obyvatelé lesa, od medvědů až po červy a slimáky a marně přemýšlejí, co se vlastně stalo a k čemu ty divné (a v některých případech i nebezpečné) věci, nalezené v této "zóně" vlastně jsou.
Na okraj: Jako návštěvník Ruska mohu potvrdit (z vícero zkušeností), že chování se běžných Rusů v přírodě tomuto autory popsanému modelu chování zcela odpovídá. Rusko totiž neprošlo érou rozvoje trampování, k němuž patří i etika chování se v přírodě a vůči přírodě, hodnotící podobné chování se při pikniku jako negativně chápané "mastňáctví".
Film oproti knižní předloze silně potlačuje fantastičnost až fantasknost "exotických" předmětů a oblastí v Zóně. Soustřeďuje se daleko více jednak na rozervané nitro hlavního hrdiny, jednak, a tím jsem právě u motivu, uvedeného výše, na bizarní seskupení běžných lidských potřeb, vystavených vlivu času a přírodním procesům a ve filmu ještě "nadpřirozeným" vlivům Zóny.
Film obsahuje dlouhé záběry na podobná seskupení předmětů v lidmi opuštěné Zóně, o nichž údajně byly sepsány celé knihy textů, popisujících a rozebírajících jejich symboliku. Obávám se, že občas docházejících k závěru, že "chlapeček byl bosý, protože neměl botičky". V románu popsané exotické předměty a jevy jsou naopak ve filmu výrazně potlačeny (nemyslím si, že z ekonomických důvodů, protože náklady na některé z nich by asi nestály víc než to, co bylo reálně naaranžováno k natočení).
Vybrané filmové vize by mohly najít i určitou paralelu ve fotografiích Josefa Sudka (tabletopy běžných předmětů v neběžných souvislostech), ale mnohé z těchto vizí až mrazivě připomínají to, co vidí oko kamery nebo fotoaparátu v opuštěné Pripjati a dalších místech černobylské zóny, kde před katastrofou jaderné elektrárny běžel zcela normální život, ukončený rychlou evakuací obyvatel.
Takže mi nezbývá než položit nezodpověditelnou otázku, zda vize pana režiséra Tarkovského nebyly nějakou projekcí z budoucnosti. Předtuchou, jakou byl vcelku známý (respektive dodatečně proslavený, protože v době vydání to byl spíš "propadák") román o katastrofě parníku Titán, který se potopil v severním Atlantiku po srážce s ledovcem a měl nedostatek záchranných člunů (a i dalšími parametry se tento parník i jeho skon podobaly Titaniku, který v té době existoval nanejvýš jako první náčrty konstruktérů, i katastrofickému ukončení jeho krátké kariéry).