Islámské uřezání dětské hlavičky

aneb reanimujeme "pomalou schizofrenii"?

Inspiroval mě případ "chůvy" Gjulčechry Bobokulovy, která svěřené holčičce uřezala hlavu, aby se tak "pomstila", případně "bojovala za Alláha". Byla zadržena, je vyšetřována a bude (asi) souzena.
Je zajímavé, že pravdoláskaři a proimigranti v první chvíli šířili zprávu, že uřezala hlavu vlastnímu dítěti (jako by tím ten čin byl méně hrůzný a odporný). Snad tím podprahově chtěli naznačit, že s vlastními dětmi si rodiče mohou dělat, co chtějí. To by ovšem nesměli mezi nimi být horliví příznivci a apologeti norského Beavernetu, někteří z nich být i profláklí snahami něco podobného zavést i u nás. A nesměli by mezi nimi naprosto převažovat prosazovatelé násilné "inkluze" ve školství, proti níž protestují jak odborníci, tak i rodiče. Takže normální lidé by měli být pod knutou nenávistných hovad ze státních institucí, ale muslimové by mohli klidně a beztrestně svým dětem řezat hlavy. Inu, přesně tomuhle tito soudruzi říkají "demokracie" a "rovná práva občanů".
"Pomalá schizofrenie" byla diagnóza, která se používala za minulého režimu u náboženských a jiných fanatiků, neschopných korekce jednání na bázi racionálních argumentů. I když nelze pochybovat o tom, že řada případů byla v reálu zneužitím psychiatrie (byť tam asi nějaká psychická patologie, alespoň na úrovni poruchy osobnosti, nejspíš byla skoro vždy), domnívám, se, že po roce 1989 mohlo být vylito z vaničky se špinavou vodou těchto kauz i dítě, představované reálnou chorobou.
Předesílám dvě věci:

• schizofrenie je obtížně diagnostikovatelná, v podstatě se diagnostikuje na základě subjektivního přesvědčení terapeuta; v posledních letech sice byly učiněny objevy typu "ty a ty enzymy v té a té části mozku mají trochu jiné hodnoty", ale to je pro diagnózu u živého člověka poněkud nepoužitelné; dokonce ani za Hitlera se nepodařilo naplnit program fyzického zlikvidování schizofreniků, právě pro nemožnost tuto diagnózu korektně stanovit ani pod knutou extrémně totalitního režimu (byly povražděny jen "jasné případy" v pokročilém stádiu choroby)
• schizofrenie, zejména neléčená, vede k postupnému úpadku pacienta do "schizofrenní demence", při jejímž vzniku je už jasné, že předchozí diagnóza skutečně seděla; tohle u "pomalé schizofrenie" nenastávalo; pacienti byli dlouhodobě, mimo samotné projevy, interpretované jako chorobné, bez příznaků nějaké celkové degradace osobnosti

Nyní tedy sedí před vyšetřovateli a následně bude (možná) sedět i před soudem pachatelka zrůdného činu, který spáchala naprosto jednoznačně z náboženských pohnutek (byť třeba akcentovaných duševní chorobou). Bude jistě snaha z některých kruhů ji nějak vyvinit coby duševně chorou (a kašlat na to, že to povede ke zhoršení nálad ve společnosti vůči nemocným s touto diagnózou, případně duševně nemocným  obecně), aby nebylo uraženo "Jeho Veličenstvo Islám". Stanovení odborné diagnózy může nakonec být výsledkem politického handlu s islámskými vůdci a jejich podporovateli.

Jaký je můj názor?

Já osobně nejsem psychiatr, byť zkoušku z tohoto oboru v rámci všeobecného lékařství pochopitelně mám. Nicméně právě z pozice mimo obor a pohledu zvenčí bych vůbec nezavrhoval to, co jsem uvedl výše. Totiž, že reálně existuje nosologická jednotka, která byla alespoň v některých případech správně diagnostikována (a jsme u té obrovské zátěže psychiatrie subjektivní chybou toho, kdo diagnózu dělá), byť se v řadě případů vcelku bez větších rozpaků dá konstatovat, že psychiatrie byla zneužita z ryze politických důvodů.
Šel bych dokonce ještě dál: Dovoluji si zastávat názor, že v populaci existují abnormální jedinci, kteří potřebují něco jako náboženství ke své duševní rovnováze a když to nemají, tak strádají (asi jako diabetik bez inzulínu). Necítím se být kompetentní k názoru, zda je takový stav léčitelný (u toho diabetu se uvažuje o různých typech živých náhrad vlastních betabuněk Langerhansových ostrůvků), nebo jen substituovatelný (jako klasická léčba inzulínem, nebo látkami, které zvyšují jeho účinnost ve tkáních). Nicméně zcela jednoznačně trvám na představě, že je to v podstatě abnormální stav a nemůže být řešen tím, že bude náboženství násilně vnucováno celé společnosti. Přesně z těch důvodů, proč neřešíme výskyt diabetu povinným podáváním inzulínu všem občanům a trestáním těch, co by se tomu bránili.
Nemusel by se hned uplatňovat pojem "duševní choroba", stačilo by hovořit o "alternativním duchovním zaměření", analogicky s tím, jak neprohlašujeme za duševní chorobu homosexualitu (to, že by se náboženští fanatici ocitli s gayi a lesbičkami, které horlivě pronásledují, na stejné nebo podobné lodi, by mi poskytlo nemalé duševní i morální uspokojení).
Výše uvedenou hypotézu může do jisté míry podpořit i jev, který známe vcelku obecně z dějin i současného zeměpisu, že totiž vysoce religiózní společnosti bývají také vysoce totalitární a jejich obyvatelstvo jeví známky obecné nespokojenosti (kterou vůdcové těchto společností většinou směřují do zevní agrese, jak jsme tomu svědky u současného islámu a jak tomu bylo v době ideologické dominance křesťanství v Evropě). Může s tím souviset i pokles průměrného intelektu u populací těchto zemí (prostě proto, že u osob s vysokým intelektem se uvedený chorobný stav vyskytuje méně často a tudíž jsou konflikty s dominantní ideologií ve větší míře ze společnosti odstraňováni).
Další věcí je, že podobné vlastnosti jeví i příslušníci některých extrémních politických a ideologických směrů. Sluníčkáři s rozumem nekorigovatelným hlásáním naprostých pitomostí, neschopných obstát v konfrontaci s objektivní realitou, jsou toho názorným příkladem.

Závěr

u nakousnuté otázky vidím takový, že by se na tomto poli měl dělat seriózní výzkum. Jsem toho názoru, že by měla být vytvořena nějaká pohotovostní služba, která by zajišťovala mozky zlikvidovaných teroristů i třeba sebevražedných atentátníků, aby se v nich systematicky, co nejrychleji post mortem, pátralo po změnách hladin enzymů ve vytypovaných částech CNS a podobných markerech, jaké se nyní objevují coby ukazatelé správné diagnózy u řady duševních chorob.
Zcela jistě by část tohoto materiálu měla skončit v nějaké biobance v kapalném dusíku, protože není vyloučeno, že se časem bude pátrat po něčem úplně jiném. Ve hře mohou být klidně i parazité, myšleno zcela obecně, včetně bakterií a virů, (u parazitického prvoka toxoplasmy je vliv chronické infekce na chování nositele vcelku dobře prokázaný, byť ne do detailu prozkoumaný). Infekční teorii by mohl podpořit i fakt, že k určitému útlumu náboženského fanatismu došlo ve vyspělých zemích po "sanitární revoluci", zatímco explicitní náboženský fanatismus je často spojen s libováním si ve špíně nejen mentální, ale i tělesné.