neděle 21. února 2016

Šikana učitelky Na Třebešíně je ukázkou toho, co přinese inkluze

Vedle dětí slaboduchých, které budou "jenom" brzdit postup výuky, aniž by jejich zařazení na normální školu pro ně představovalo jakoukoli výhodu, mají být inkludovány i děti s poruchami chování, včetně takových, za jejichž projevy by, být trochu starší, už seděly v nápravném zařízení.
Zcela jistě budou do značné míry postiženy i děti s mentálním defektem. Pokud nebude škola přizpůsobovat tempo výuky jejich možnostem (tj. velmi drasticky, o celá léta, brzdit výuku normálních dětí), tak prostě výuka půjde mimo ně, asi jako by učitel hovořil cizím a absolutně nesrozumitelným jazykem. Část rodičů takovýchto dětí je si tohoto faktu vědoma, a tak se budou aktivně snažit o zařazení svého dítěte tam, kde mu může být poskytnuta nejlepší péče. Tomuto trendu se nyní snaží kontrovat ministerstvo tím, že hodlá na takovéto rodiče poslat sociálku a hrozí i odebíráním dětí (patrně podle norského vzoru). Menší část rodičů těchto dětí bohužel věří ministerským a aktivistickým materiálům, podle nichž se jejich dítě stalo obětí spiknutí "starých struktur" a jakmile se podaří odpor těchto struktur překonat, stane se z jejich dítěte rázem úplně normální člověk.

Agitační bláboly

Příkladem takovýchto agitačních blábolů budiž text pana Bohumila Kartouse, popisující nadšeně inklusi dítěte s Downovým syndromem do normální školy. Pokud si celou kauzu totálně nevycucal z prstu, což je u plátků tohoto typu a politického zaměření docela dobře možné, pak, pochopitelně, nepopisuje dítě s klasickým Downem.
Podíváme-li se na Wikipedii, pak vidíme jednoznačné údaje: Dítě s touto nemocí má IQ v rozsahu 50 - 70, tj. je buď vzdělavatelné speciálními postupy, nebo je pouze vychovatelné.
Podstatou choroby je trisomie (výskyt tří exemplářů) 21. chromozomu, který patří mezi relativně malé chromozomy. Nadbytečný chromozom je v jádře buď volný (to je potom klasická choroba), což vede k neplodnosti (při redukčním dělení, kterým vznikají vajíčka nebo spermie, vadí lichý počet chromozomů ve výchozí buňce). Druhou možností je přilepení nadbytečného chromozomu k některému dalšímu. V tom případě je postižený jedinec plodný (a polovina jeho potomků je stejně postižená, polovina je normální). Tento proces vede často také k redukci velikosti nadbytečného chromozomu (prostě není na další chromozom navázán celý chromozom 21, ale jeho větší či menší úlomek). Jedinci s touto vadou mají výrazně menší tělesné postižení a mají i výrazně menší omezení intelektu. Poslední skupinou jsou jedinci, kteří takto mají nadbytečný kousek jiného chromozomu než 21. Ti se také mohou klinicky projevovat jako "ne tak postižený Down".
Další možností jsou mozaiky, kdy změněnou dědičnou informaci obsahuje pouze část tělěësných buněk. Trizomie tedy vznikne v těchto případech až během vývoje raného zárodku a postiženo je pouze potomstvo buňky, v níž tato nepravidelnost v počtu chromozomů vznikla. I tito jedinci mají zpravidla výrazně lehčí příznaky a výrazně vyšší intelekt.
Dítě s klasickým Downem zpravidla nezvládne ani zvláštní školu. Vzpomínám na kolegy z pedagogické fakulty, kteří líčili hodinu matematiky na této škole. Cílem hodiny bylo, aby děti pochopily, že jedno jablíčko je má-lo a dvě jablíčka jsou moc. Většina dětí toto pochopila cca v polovině hodiny, pouze Anička s Downovým syndromem na otázku, "Kolik je jedno jablíčko?" odpovídala nekompromisně: "Moc!".
Až v samém závěru i ona, k velkému gaudiu naslouchajících studentů odpověděla, že jedno jablíčko je má-lo. Radost studentů však učitel zarazil otázkou: "A kolik je jedna hruštička, Aničko?" A Anička, samozřejmě, odpověděla, že "Moc".
Děti s klasickým Downovým syndromem potřebují praktickou školu, kde se speciálními pedagogickými postupy naučí sebeobsluze, včetně "postupů při nakupování pro polo/ne/gramotné a neumějící počítat". Schopnější mohou zvládnout i speciální učební obory. Jsou poté schopni žít v chráněných bytech a vykonávat jednoduché práce na chránených pracovištích. Tam se může uplatnit jejich chorobou daný lepší barvocit i cit pro harmonii barev (v porovnání s průměrem zdravé populace). Lidé takto postižení se uplatňovali i v minulosti jako pomocní zahradníci nebo vazači kytic a věnců, dnes spíše jako pomocní ošetřovatelé nebo pomocní kuchaři.
Z tohoto důvodu také organizace rodičů takto postižených dětí jsou, vedle skutečných odborníků na speciální pedagogiku, výraznými odmítači inkluze, protože vědí, že jejich potomky by zařazení do normální školy spíš poškodilo a nepomohl by jim žádný asistent nebo jiná opatření v souvislosti s "inkluzí" za drahé peníze a na úkor obecné kvality výuky zaváděná.
Chlapec, popsaný v příslušném článku, trpí zcela zjevně velmi lehkým postižením některého z výše popsaných typů. Charakteristické je i to, že v článku nenajdeme zmínku o zapojení se jeho rodičů do oficiálně existujícího sdružení rodičů takto postižených dětí. Je to nepřímý důkaz toho, že vada je u něho tak lehká, že žádnou takovou pomoc od rodičů podobně postižených dětí nepotřebovali.
Je velice pravděpodobné, že tento chlapec by, byť ne na samé jedničky, zvládl normální školu i bez asistenta a dalších opatření, jdoucích z kapes daňových poplatníků. Velice to koresponduje s nedávno zveřejněnými údaji o tom, že příjemci dotací z EU jsou, až na výjimky, její nejbohatší členové.

Poruchy chování

Jak jsem se zmínil výš, mají být "inkludovány" i děti s poruchami chování, které mohou mít nejrůznější příčiny. Mohou to být opět různé defekty typu autismu či Aspergova syndromu, mající potíže s komunikací a mohoucí na pro ně nezvládnutelné sociální jevy reagovat raptem, může to být ovšem cokoli z pestré směsice "kandidátů na psychopaty" (tj. kdyby byli starší, tak by se jim říkalo psychopati).
Problém s tou druhou skupinou spočívá v tom, že potřebují vysoce speciální pedagogicko - výchovné vedení, protože stejně jako pokřivená výchova může udělat ze vrozeně normálního člověka psychopata (např. figury katů chalifátu a dalších džihádistů jsou patrně přesně takovými jedinci), tak naopak cílená speciální výchova může z rozeného psychopata udělat jedince, schopné života v normální společnosti. Pokud jim takovouto výchovu společnost neposkytne, musí je od sebe vzdálit. Bohužel, zpravidla až poté, co se jejich povahové rysy "materializují" nějakou kriminální činností.
Zmíněná šikana ve střední průmyslové škole Na Třebešíně názorně ukázala, že školy prostě nejsou zařízeny na zvládnutí většího počtu patologicky se chovajících mladistvých.
Není na to zařízena ani legislativa, kdy do 15 let je v podstatě jakákoli kriminální činnost kompletně beztrestná (čehož využívají i některé zločinecké gangy, dávající na "exponované" práce nezletilé). V některých zemích mají alespoň omezenou právní odpovědnost i pro osoby mladší (dítě nemusí chápat finesy třeba finančních předpisů, ale mělo by vědět, že krást a vraždit se nemá). Dolní limit je IMHO někde před začátkem puberty, protože do té doby může dítě chápat, např. vlivem pohádek, i smrt jako vratný proces (a pokud je věřící, vydrží mu to na bázi kostelních blábolů i déle).



"Modernizátorům" a přizpůsobovačům škol pseudohodnotám EU se podařilo v podstatě totálně zlikvidovat autoritu učitele. Vzpoměňme na obrázek školy z Orbis Pictus od Komenského, kde je pod číslem 11 metla na trestání žáků, neudržujících kázeň (vybarvil jsem číslo červeně). A v momentě, kdy toto padlo a padla i pozdější "prodloužená metla", kdy rodiče dítku, na něž si učitel stěžoval, doma pořádně "naložili", nutně musejí podobné typy ve škole narušovat autoritu učitele. Třebešínská kauza také ukázala, že to, co se takto dostane do "černé kroniky" je jen špička ledovce, a že naprostá většina učitelů s trochu delší praxí se už na vlastní kůži setkala se snahou žáků je šikanovat.
Faktem je, že zase speciální školy byly na zvládnutí delikventního chování žáků vybavené, včetně dostatku personálu, schopného delikventa fyzicky přemoci. Křehká učitelka sotva zvládne o hlavu většího osmáka či deváťáka, leda by měla černý pás v judo či karate, a takových zase moc není. Další možnost, na bázi známého bonmotu "Bůh stvořil lidi silné a slabé, a pak přišel Samuel Colt a ten rozdíl srovnal", asi také nebude reálně realizovatelná.
Inkludovat normální lidi s psychopaty, delikventy a debily bylo možné na vojně, kde byla jasně daná pravidla (vojenské řády), jejichž dodržování bylo vynucováno drsnými tresty. Před trestní jednotkou v Sabinově měli hrůzu i kriminální recidivisté, kteří do své dvouleté vojenské služby měli vloženo i několik let trestů odnětí svobody z civilu (pro méně znalé: šel na vojnu, když doběhl v civilu soud, šel sedět, po odsedění se vrátil na vojnu, po doběhnutí dalšího vyšetřování a soudu šel zase sedět ... atd.).
Takže inkluze při současném stavu školství i legislativy kolem něho otevírá dveře k tomu, že ve třídách bude dominovat a výuku zásadním způsobem ovlivňovat pestrá směsice jedinců s patologickým chováním. Bohužel se o nich nedá říct ani to, že je škola vychová pro šibenici, protože toto zařízení jsme už taky zrušili, takže je vychová pro to, aby (po patřičné trestné činnosti) dlouhodobě žili na náklady daňových poplatníků ve specializovaném zařízení.
A pro pobyt v jedné třídě s takovouto přehlídkou patologie odsuzujeme děti normální, nebo dokonce mimořádně nadané, kterým udělají ze života peklo. Naroste zcela jistě, mimo jiné, i počet dětských sebevražd a, bohužel, právně ty nadanější děti budou kandidáty na něco takového. Možná právě toto je cílem "inkluze".

3 komentáře:

  1. Krátce:
    Nejslabší článek řetězu nebo, paralelně, nejpomalejší dobytče ze stáda, které musí zůstat pohromadě.
    A další odliv učitelů. Skutečný učitel, hodný toho jména, chce své žáky něco naučit. Když to nebude moci dělat, protože "materiál" bude příliš "intelektuálně rozmanitý", tak půjde (za ty peníze!) dělat něco smysluplnějšího a asi také lépe placeného.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ve svém okruhu známých mám učitele, který jako zástupce ředitele, pečovník o granty atd. odešel ze školství na hůře (alespoň zpočátku) placenou práci mimo resort.

      Vymazat
  2. Mě tloukli jak řešeto a kromě Aspergera a schizofrenie nic nevytloukli, tak jaképak samomordy? Aspoň uvidí život ve své rozmanitosti. :)

    OdpovědětVymazat