Antiislám pro sebe 1

Začnu vysvětlením nadpisu

(tedy na sebe trochu atypicky). Vzpomeneme-li na jednoho z vousáčů, jejichž obrazy se nosily v prvomájových průvodech, tak tento pán popsal při vzniku sociálních skupin (tehdy tříd, což bylo vykradeno z legislativy starého Řima) existují dvě fáze:

1. Vzniká zcela objektivně nějaká sociální skupina, "třída", prostě tím, že ve společnosti vznikne masa lidí, kteří mají shodné parametry sociálního postavení, vztahu k jiným třídám (a také, což bylo dosti problematicky nadhodnocováno) k ekonomice. Vzniká tedy podle Karla Marxe "třída o sobě".
2. Objektivně existující třída z předchozího bodu si začne vytvářet struktury, především politické strany (ale i další organizace), které cíleně bojují za zlepšení jejího postavení ve společnosti a na celospolečenské úrovni prosazují její zájmy. Vzniká tedy to, co Marx nazval "třída pro sebe". Výborným příkladem onoho "uvědomění si, o co se jedná", je tento článek na Neviditelném Psovi, jaký by tam ještě před pár lety nemohl vyjít.

Přesně tohohle jsme byli svědky v posledních několika letech. Objektivně tu existovala řada lidí (kteří si to mnohdy ani neuvědomovali), které by islamizace společnosti v mnoha parametrech poškodila. Tohle by se týkalo, odhadem, kolem 90 procent členů naší společnosti.

Kdo by si pohoršil, a kdo polepšil

Pochopitelně, byli by poškozeni v různé míře, od lidí, které islám nařizuje v nejbližším možném termínu fyzicky zlikvidovat:

• LGBT komunita
• ateisté
• "něcisté" a zastánci dalších islámem netolerovaných konfesí
• zastánci některých islámem netolerovaných politických směrů, včetně autentických demokratů

přes ty, jejichž postavení ve společnosti by se výrazně zhoršilo, v podstatě na úroveň otroků:

• ženy (zbylé po likvidaci lesbiček)
• vyznavači islámem "tolerovaných" náboženství

až po ty, kterých by se islamizace přiliš nedotkla:

• muslimové

Zastánci islamizace jsou prakticky vedle samotných muslimů prakticky jen silně antidemokratické síly, soustředěné do ultralevých křídel levicových stran (ČSSD - křídlo kolem Dientsbiera juniora), neziskovek, parazitujících na společnosti, případně dalších antidemokratických center. A to někteří muslimové vznik tuhého islámského režimu, jako je v Saúdské Arábii nebo v Íránu, moc nepodporují, protože se v sekulárním státě mohou chovat silně "kacířsky", nedodržovat ani islámské restrikce ve stravování, konzumaci alkoholu apod., mohou i kašlat na Ramadán a podobné hovadiny, které islám nařizuje.
Judaisté a křesťané (opravdu věřící) jsou rozpolceni, protože na jedné straně by se islamizací stali obyvateli druhého řádu s četnými sociálními i ekonomickými omezeními (spolu s vystavením dalším ústrkům), na straně druhé se obávají toho, že se jejich víra v "ateistické" (v reálu téměř důsledně sekulární) společnosti rozpadne, a že nebudou moci ji vnutit svým potomkům, kteří pak "přijdou do pekla".
Mimochodem, proti těmto lidem fakticky stojí institut "tajného křesťanství", vyhlášený papežem Františkem, protože ten říká, že křesťanem může být kdokoli, kdo se snaží dělat dobro, aniž by musel být formálně pokřtěn nebo být členem nějaké formální křesťanské komunity. Jinými slovy, podle Františka mohou být "tajnými křesťany" i lidé, vyrostlí v islámských komunitách, kteří se o tom, že nějaké křesťanství existuje, ani neměli jak dozvědět. Tajným křesťanem v tomto pojetí byl fakticky i např. hádží Halef Omar ben hádží Abú'l Abbás ibn hádží Dávúd al Gossarah z románů Karla Maye a někteří další kladní hrdinové z románů tohoto autora, odehrávajících se v muslimském prostředí (o Vinnetouovi ani nemluvě).
Pro náboženské fanatiky je uvedená koncepce zlou zprávou, protože může uklidnit významnou část výše uvedených věřících tím, že jejich potomci budou spaseni, pokud z nich budou slušní lidé, bez ohledu na to, že nebudou vykonávat příslušné náboženské rituály, případně ani nebudou formálními členy křesťanské náboženské obce. Představa obecnějšího přijetí této vize v křesťanství tak trochu podporuje Nostradamovo proroctví o "posledním papeži".
Mezi zastánce a podporovatele islamizace ovšem jednoznačně patří vyšší křesťanský i judaistický klérus, protože ten si od toho slibuje vyšší moc nad svými "ovečkami" a alespoň formální moc nad těmi z islámem netolerovaných konfesí a filosofických směrů, kteří by se k nim přidali, aby byli ochráněni před fyzickou likvidací islámským režimem. V postavení kléru by tedy posílení moci nad komunitou věřících mohlo vykompenzovat obecné sesazení z pozice rovnoprávného občana na obyvatele druhého řádu (stali by se, s trochou zjednodušení, privilegovanými "prvními mezi otroky").
V posledních několika letech jsme tedy byli svědky postupného uvědomování si infernality islámu stále větším počtem lidí, které by islamizace negativně zasáhla, od ztráty života, přes ztrátu společenského postavení, majetku atd. Lidí jak izolovaných, tak i sdružených do různých formálních či neformálních skupin, přičemž významnou roli sehrály sociální sítě (FB skupina IvČRN). Zastánci cenzury na sociálních sítích a internetu obecně se ovšem mýlí: Uvedený proces by proběhl i bez internetu, tak, jak proběhlo např. organizování boje za svobodný československý stát proti Rakousko - Uhersku.
Tento proces je u nás akcentován relativně vysokým podílem obyvatelstva, které není ani formálně členem nějaké islámem "tolerované" církve. Což je významný rozdíl jak proti "starým" zemím EU, tak i proti některým zemím bývalého východního bloku. Východní Německo se do jisté míry "rozplynulo" ve formálně křesťanském Německu, byť výrazně vyšší podpora boje proti islamizaci na území bývalé NDR ukazuje význam tohoto faktoru i zde.
Jak jsem již konstatoval dříve při úvahách a polemikách na toto téma, svou roli sehrávají i zkušenosti našich občanů z dlouhodobých pobytů v islámských zemích. Při té příležitosti se mohli daleko lépe a spolehlivěji než turisté seznámit se skutečnými poměry v islámských zemích, s tím, jak tam lidé žijí a jaký životní styl by se snažili vnutit nám, pokud by měli tu moc.
Turisté projíždějí islámské země velice často za "růžovou clonou" jaká jim neumožní postřehnout, že např. "ráj" Maledivy představuje jeden z nejhnusnějších islámských režimů, plně srovnatelný se Saúdskou Arábií nebo Íránem. A poté mohou, někteří i s "dobrám svědomím" pět chválu na poměry v islámu. Asi jako svého času pěla chválu inspekční skupina Mezinárodního červeného kříže na poměry v Osvětimi.

dokončení zítra