neděle 22. listopadu 2015

Můžete konstatovat zlo šířené islámem, ale jen v akademické debatě

Pan Klvaňa v Reflexu nějak pochopil, že s pouhým označováním normálních lidí za "extrémisty" tak nějak nepochodí, a tak začal měnit disajn blábolů, podporujících šíření islamismu a islámského terorismu.
Jeho téze jsou zhruba takové, jak jsem shrnul v názvu článku:
  • je legitimní nemít rád islám, protože utlačuje ženy a je v rozporu s demokracií
  • jakmile ovšem půjdeme do veřejného prostoru s transpartentem s přeškrtnutou mešitou (jehož smysl pan Klvaňa zjevně nechápe), tak strašlivě riskujeme, že se "na nás nabalí extrémisté", což je podle pana Klvani strašlivé, byť blíže nijak nedefinpvané, zlo. Musíme mu prostě věřit, že to zlo je.
  • ona debata o negativních aspektech islámu patří podle něho jen na akademickou půdu, do nějakých diskusních klubů nebo do diskusních pořadů ve sdělovacích prostředcích.
Takže si to shrňme po řadě:

Škrtnutá mešita

Tento symbol reflektuje tézi islámu (nikoli islamismu, protože je to "součástí islámské věrouky"), že kdekoli muslimové postaví plnohodnotnou mešitu (= s minaretem), tak je tato země navždy islámská a na její obyvatelstvo se, i v případě, že by muslimové byli z té země později vyhnáni, vztahují známé koránské verše o zabíjení "nevěřících" na potkání. Z tohoto důvodu také islámský stát (co nemá "absolutně nic společného s islámem") proponuje dobytí všech zemí v Levantě, které byly svého času okupovány buď arabskými muslimy nebo Turky (od Rumunska, Bulharska a Řecka přes jih Itálie a podstatnou část bývalé Jugoslávie s Maďarskem a částí Slovenska až po jih Francie, Španělsko a Portugalsko). V podstatě by si muslimové z tohoto titulu mohli dělat nárok i na nějaká území na jihu Moravy a v Dolním Rakousku, kam se dostali dvakrát v souvislosti s obýváním Vídně.
Uvedený symbol tedy značí zabránění muslimům se v dané oblasti plnohodnotně usadit a prohlašovat toto území "na vždy" za svoje. Z tohoto pohledu je to naprosto legitimní vyjádření legitimního politckého programu, stejně jako třeba přeškrtnutý hakenkrajc nebo pentagram.

"Akademická debata"

Faktem je, že akademická debata byla vedena v této společnosti několik let. Zásadním problémem je, že tato debata neměla naprosto žádné rozumné vyústění. Existují lidé, kterým jede o udržení demokracie se všemi jejími atributy, a lidé, kterým je demokracie (se všemi svými atributy) natolik proti srsti, že jsou ochotni podpořit i islamizaci společnosti, aby tu nenáviděnou demokracii zlikvidovali islamisté, když oni na to nemají.
Blábolení o tom, jak je islám vlastně šíleně mírumilovný, jak je to "velké náboženství", jak vlastně nejsme s to dokázat, že by muslimové někoho zavraždili nebo chtěli zavraždit (stačí, že podobný blábol pronese nějaký zjevný lhář a navíc muslim, a více než tisíc let zkušenosti s muslimy a veškeré jejich "svaté" texty a další zdroje islámu by ta zjevná lež měla převážit), že Aiše vlastně nebylo devět, ale 16 či 20 - existují desítky způsobů, jak mohl být její věk "špatně spočítán". Zapřou se i její tradované autentické výroky, pomine se i to, že ji Mohamed sexoval už od šesti (tj. hned od svatby, pouze jí nestrkal TO TAM), pomine se i to, že Chomejní, s odkazem na Mohameda, se hned po úspěšném islamistickém puči oděckoval s devítkou. A kdyby na tomto aktu bylo cokoli neislámského (jak se nám snaží tvrdit různí "odborníci" v rámci akademických diskusí), tak by ho ta tlupa zločinců, v jejímž čele stál, sežrala, jak hejno žraloků sežere kteréhokoli svého člena, jevícího jakýkoli hendikep.
Prostě takovéto a podobné bláboly lze vyvracet v "akademických debatách" desítky let a nemá to naprosto žádný význam. Lháři buď budou po sto první blábolit stokrát vyvrácenou lež, nebo ji nepatrně (a z hlediska obsahu zcela nevýznamně) pozmnění a začnou ji vydávat za "nový argument, o němž by se mělo vážně, a nejlépe léta, diskutovat".
Jak jsem uvedl výše, diskuse v podstatě nemá cenu, protože fakta jsou jasná, jediným problémem je skutečnost, že část diskutujících chápe antidemokratičnost a anticivilizovanost islámu jako obrovské plus a jejich argumentace jsou jen bezcenné blábolení za účelem zčásti mlžení, zčásti předstírání diskuse, a druhá část to samé chápe jako atributivní neslučitelnost islámu s demokratickou a obecně civilizovanou společností. A dříve nebo později (a v Česku už to nastalo) pochopí, že diskuse s tou první skupinou je naprosto bezcenná (prostě pan Klvaňa horuje za to, aby mohl on a jemu podobní dál léta blábolit nesmysly a zjevné lži a vydávat to za "opravdovou diskusi"). Navíc odpůrci islamizace vidí, že zrůdnosti, provozované muslimy, mají minimální podporu veřejnosti (včetně voličů), takže jedinou logickou cestou je, přejít do politické sféry a nechat rozhodnout voliče v regulérních volbách, jak je v demokracii zvykem.

Politika a extrémisté

Pan Klvaňa varuje před tím, že na "politická vystoupení se vždy naváží extrémisté". To je zcela jistě pravda a musí se s tím počítat. Zcela jistě má každý politický směr nějakou masu částečně lhostejných příznivců, masu přívrženců zcela konformních a vedle nich masu příznivců fanatických, jdoucích až do takových extrémů, které nejsou ani cílem ani cestou jeho mainstreamu. Zcela jistě se na většinu politických hnutí a stran nabalují i síly, které je mají coby zástupné za směr(y), jaké nejsou na politické scéně k dispozici, nebo jsou pod nějakou mírou restrikce. Zcela jistě se na jakékoli demonstraci (ať prorežimní, nebo režim kritizující, a jedno ze kterého konkrétního směru) objeví profesionální či alespoň chroničtí kraválisté, dělající výtržnosti s tím, že je nějaké konkrétní politické cíle toho či onoho hnutí či strany nezajímají. To je prostě atributivní znak politiky někdy od antického Řecka a vydávat to za něco "zásadně špatného", nebo dokonce za "důkaz špatnosti" nějakého konkrétního politického směru a jeho požadavků je prostě buď totální nesmysl, nebo (a to spíš) zlá vůle.
Konec konců, na "sluníčkáře" je napojena rovněž řada politických extrémistů. Najdeme tam i lidi, nespokojené s výsledkem druhé světové války a přesvědčené, že tento pro ně nepříznivý výsledek by měl být nějak anulován či zvrácen - o tom je i známý požadavek na pohnání presidenta Beneše před nějaký mezinárodní soud (na aktéry konference v Postupimi či Norimberského procesu si soudruzi, či volkgenossen, zatím netroufají). A našli by se tam extrémisté ekologičtí, neomarxisté, pol-potovci, trockisté a podobná cháska. A naprostá většina z nich nenávidí demokracii, protože ta umožňuje "hloupým a ideologicky nesprávně naladěným" podlidem bránit realizovat v praxi jejich "geniální" ideje.
Takže normální lidé, na rozdíl od pana Klvani, chápou, že pokud nějaká politická myšlenka dozraje do určité podoby a jeví se mít politickou podporu v populaci státu, tak by naopak měla projít prubířským kamenem voleb a otestování, kolik občanů je ochotno ji podpořit. A jedině toto je regulérní demokratická cesta.
Je ovšem jasné, že zastánci ideí, jejichž podpora mezi voliči je minimální až nulová, potřebují různá omezení demokracie či obcházení jejích principů, aby něco z toho, co hlásají, procpali do reality.

Jak je to s náboženskou svobodou

Žádná z ústavních svobod není bezbřehá a týká se to i svobod náboženských. Stát může restringovat kulty, které jsou v rozporu s jeho zákony. Islám je přitom v rozporu přímo s Listinou základních lidských práv a svobod, což definovaly nezávisle na sobě tři rozsudky Mezinárodního soudu pro lidská práva ve třech různých kauzách. Protože uvedená Listina je součástí naší ústavy, nezbývá než konstatovat jako fakt, že islám je v rozporu se samotnou naší ústavou. Hledat rozpory se zákony nižší úrovně je tudíž bezpředmětné.
Z tohoto důvodu jsou po uvedených rozsudcích (časovaných do konce minulého a první dekády tohoto století) politické snahy nějak restringovat islám zcela legitimní a opřené o výsledky práce mezinárodní justice. Muslimové se z tohoto důvodu těžko mohou dožadovat náboženských práv, stejně jako se nacisté nemohou poté, co proběhl Norimberský proces, dožadovat práv politických, byť obecně zajištěných na stejné úrovni a stejným způsobem jako jsou zajištěna práva náboženská.

1 komentář:

  1. Ano, zde opět narážíme na starý známý problém a to ten, že existuje významný rozpor mezi právem a tím jak je aplikováno, nebo naopak vůbec není v určitých případech aplikováno, ačkoliv by bylo bytostně žádoucí, aby aplikováno bylo. A tento rozpor je bohužel typický nejenom pro země bývalého socialistického tábora, ale i pro celu tzv. „civilisovanou“ Evropu, což je o to horší. Neb přinejmenším politici z té „civilisované“ části se cítí být nadřazení těm „barbarům“ z té „necivilisované“, ale tato jejich převaha je mnohdy více než ilusorní a tudíž přinejmenším sporná a většinou přinejmenším pokrytecká až vyloženě arogantní.

    OdpovědětVymazat