Proč je třeba udržet Asada

Můžeme zcela jistě konstatovat, že Asad je velmi tvrdý diktátor, který silně tyranizoval lid a ten se proti němu vzbouřil. To je téze sluníčkářů, kterou přebírají od US sdělovacích prostředků a ideologů a ve velmi čisté podobě ji můžeme vidět na některých silně antidemokratických webech, jako jsou třeba Britské listy.

Něco je jinak

Pokud se na to podíváme "z hlediska vyššího principu mravního", tak je to poněkud jinak:
USA jsou pod vládou islámského (a tudíž rovněž islámistického) presidenta Obamy (protože v mládí byl prokazatelně muslim a z islámské ummy se, podobně jako z jiných zločineckých organizací, odchází prakticky jen nohama napřed).
Hodnotíme-li v širším kontextu výsledky US aktivit ve světě za jeho vlády, tak prakticky všechny vedly k posílení vlivu extrémních islámistů a potlačení těch sil v islámském světě, které byly orientovány pragmaticky až umírněně sekulárně. To bylo leitmotivem prakticky celého "arabského jara". Za Obamy se rovněž podařilo definitivně dodrbat i to málo pozitivního, co přinesla porážka Saddáma v Iráku i US angažmá v Afghánistanu. Vše tohle podporuje pravdivost dojmu, že Obama je skrytým agentem nepřátelské strany. Dá se dohledat video, jak Obama spolu s dalšími americkými papaláši sleduje zásah "svých" kombatantů proti Ussámovi bin Ládinovi a jak velice nasraně odchází, když byl zásah proti této islámské ikoně úspěšný. Výmluvné je i to, že USA nijak nezakročily ve prospěch osoby, která jim dodala informaci o místě pobytu tohoto arciteroristy.

Sýrie za Asada

Sýrie pod vládou Asada byla zcela jistě tvrdší režim, než jaký např. Československo za Husáka. Ovšem, byla zde velmi významná podobnost v tom, že režim, podobně jako ten normalizační v Česku, v podstatě nechával na pokoji všechny, kdo se nestavěli proti němu. Z našeho pohledu je velmi důležité, že tento režim udržoval téměř sekulární poměry v zemi. Ve vládě byly zastoupeny všechny významné náboženské menšiny, nejen muslimové. Takováto situace byla v regionu ještě pouze v sousedním Libanonu, dokud tuto zemi nerozvrátili islamisté, a určité zastoupení mívali křesťanští Koptové v Egyptě. Tím bylo zajištěno, že režim tvrdě trestal jinde zcela běžné a za normu považované jednání, jako je zabíjení nemuslimů, znásilňování nemuslimek (jaké vidíme dnes v táborech pro "uprchlíky") a jejich únosy, krádeže majetku nemuslimů, nebo jeho svévolné ničení. Všechny tyto věci jsou přitom normou v naprosté většině islámských zemích a v měkčí formě je můžeme vidět i v "příkladném" Turecku, členovi NATO, a už existují známky jejich výskytu v oblastech s vyšším výskytem muslimů v západní Evropě.
Za Asada byly tyto pro nás dosud zcela nepřestavitelné (a tudíž sluníčkáři popírané) a z našeho pohledu za excesy považované aktivity tvrdě trestány. Asad sám pochází z alávitů, kteří jsou některými odborníky považováni za větev islámu a sami se za muslimy prohlašují, nicméně řada islámských směrů (především do Evropy Saúdskou Arábií hojně cpaní wahábhité, případně jim do jisté míry podobní saláfisté) je považuje za nemuslimy či odpadlíky, a tudíž prakticky lovnou zvěř, přičemž se "pravověrný muslim" dostane ihned do nebe, pokud při takovém "lovu" přijde o život (což ovšem platí i pro "lov" křesťanů, jezídů a mnoha dalších náboženských směrů a platí to tím spíš i pro úhyn při vraždění nemuslimů).
Pochopitelně, se situací, kdy se v zemi pohybují tvorové vymozkovaní islámem a hluboce přesvědčení o tom, že pokud uhynou při takovéto "alláhulibé" činnosti, tak jdou hned do ráje odpaňovat hurisky, se musí státní moc nějak vyrovnat a chovat se tudíž daleko tvrději, než v zemích, kde se tito tvorové nevyskytují, nebo se vyskytují jen ojediněle a jejich choutky lze zvládnout méně drsnými prostředky.
Z tohoto důvodu mohly působit některá represívní opatření pro nás nepřijatelně tvrdě, ale v kontextu uvedeného faktu už takto nepůsobí. Další věcí je, že v této kulturní oblasti jsou pořád ještě "v kontextu politické normy" akce, jaká se u nás odehrála naposled v roce 1108 (třetí vyvraždění Vršovců). Takže takový Boleslav II (vyvraždil Slavníkovce) nebo jeho potomci (trojí vyvraždění Vršovců) by se v těchto zemích cítili více-méně jako doma, my jsme už ovšem civilizačně někde dál. A, bohužel, někdy na škodu pro nás samé. Dovolím si ošklivě konstatovat, že pokud nebudeme s to v případě zvýšení počtu muslimů v Evropě zavést stejná, nebo ještě tvrdší opatření, než jaké měl zavedana Asad (ten by např. zcela jistě netoleroval islámistické no go zóny), tak nás muslimové jednoduše vybijí.

Boj proti Asadovi

"Nesnesitelný útlak krutým Asadovým režimem" vedl k povstání a vytlačení vládních sil z větší části území Sýrie. Tento boj vedou muslimové a na dobytých územích nastolují režim podle Koránu a šaríje, v němž jsou nemuslimové v podstatě na úrovni "něco mezi otrokem a hospodářským zvířetem". Přitom je absolutně jedno, jde-li o tzv. umírněné muslimy, nebo o "islamisty", nebo o chalifát ("islámský stát"). Postavení nemuslimů se ve všech případech dramaticky zhorší a ve všech případech více či méně tenduje k tomu, co na ovládaných územích navozuje chalifát, protože ten provozuje přesně ten pravý islám definovaný Mohamedem, bez nutnosti korektiv, daných interakcí s civilizovanými zeměmi.
Z tohoto důvodu je naprostý nesmysl blekotání něklterých aktivistů o tom, že "Rusko bombarduje umírněné muslimy". Pokud tito "umírnění" bojují proti jakžtakž sekulárnímu, či alespoň nábožensky rovnostářskému režimu B. Asada, představují pro tento režim prakticky stejné riziko jako chalifát a prakticky stejnou míru anulování lidských a občanských práv nemuslimů, jako v případě vlády chalifátu.
K blekotání sluníčkářů se už přidávají hlasy Saúdů, provozujících prakticky stejný režim, jaký provozuje chalifát, pouze s taktikou neukazování toho, co se tam děje (zatímco chalifát svá zvěrstva vystavuje na internatu, Saúdská Arábie má k jejich publikaci asi stejný postoj jako nacistický režim k šíření informací o dění v koncentračních táborech. Aktivisté, vynášející informace a důkazy o konání saúdskoarabského režimu, riskují asi stejně, jako antifašisté, vynášející dokumenty o situaci v koncentrácích. A s těmi koncentráky má dění v Saúdské Arábii společné i to, že mezinárodní organizace situaci v tomto státě ignorují, asi jako když Mezinárodní červený kříž vydal konstatování, že "koncentrační tábory v Německu jsou takové skautské tábory pro dospělé a Židé se tam mají v podstatě dobře (např. mají velký bonus, že nemusejí na frontu)".
Pikantní také je, že Saúdská Arábie se má v příštím období stát světovýmn garantem lidských práv, za souhlasného hýkání řady "lidskoprávních" organizací.

Aktivity Ruska

Z uvedených důvodů je třeba naprosto jednoznačně podpořit návrat Asada do čela snovusjednocené Sýrie (patrně bez syrské části Kurdistánu), případně nastolení nějakého jeho nástupce, který bude sledovat stejnou či velmi podobnou linii jako on. Z tohoto důvodu jsou aktivity Ruska zcela jednoznačně pozitivní a mají šanci obnovit v Sýrii alespoň ty civilizovanosti se blížící poměry, jaké tam byly před pokusem islamistů o svržení režimu.
Právě toto je ono "nebezpečí", které v zásazích Ruska řada proislamistických skupin (včetně různých "lidskoprávních", blekotajících často o tom, jak se např. ženy mají v islámských režimech lépe než v civilizovaných státech) vidí. Ukázalo by se totiž, že:

• i v islámském světě lze navodit, byť silou a jistěže brutální, civilizovanosti se blížící poměry, v nichž je jakžtakž možný život nemuslimů
• zločinnost podporování protiasadovských sil
• blábolivost protiasadovské propagandy, šířené nejrůznějšími NGO a podobnými organizacemi
• řada údajně "lidskoprávních" organizací fakticky podporovala i ty nejextrémnější islamisty (včetně chalifátu) - jsem přesvědčen, že by se Rusové či vojska legální vlády v Sýrii mohli dokumentů na toto téma zmocnit a tyto organizace kompromitovat

Z těchto důvodů věřím, že strach z navození pořádku a civilizovanějších poměrů v Sýrii je skutečně velký a řada "bojovníků za multikulturalismus a lidská práva" má nyní sevřené hýždě, asi jako pronacističtí kolaboranti po velkých vítězstvích Spojenců na konci druhé světové války.