"Česká směska" a xenofobie 7

Národní obrození 2

Národní obrození neprobíhalo ve vzduchoprázdnu. Bylo spojeno s celkovým společenským hnutím, zejména za sociální vyrovnání nešlechtických vrstev společnosti s přežívajícími feudálními provilegii šlechty a duchovenstva.
Z tohoto pohledu byly cíle českého národa zhruba totožné s emancipačními snahami nešlechticů, jak Němců, tak i Židů.
Do jisté míry toto narušovala současná spolupráce s vlasteneckými šlechtici (jichž bylo velice málo) a duchovními.
Na druhé straně ovšem významná část Němců, kteří měli své elity po celé rozloze sociální pyramidy, neviděla uvedenou emancipaci tak zásadně a naléhavě, jako Češi, kteří takovéto elity teprve vytvářeli a dostávali se přitom do konfliktu se stávajícími, snažícími se svá privilegia "zabetonovat" tím více, čím více se cítily ohroženy nástupem elit jiného národa na svou vrstvu sociální pyramidy.
Z tohoto důvodu nastaly třenice, které vedly k postupnému oddělování emancipačních snah německých a českých. Tohle se jasně ukázalo v roce 1848, kdy vůdcové českého národa se odmítli účastnit německého sněmu ve Frankfurtu, čímž dali jasně najevo své vymezení proti Němcům.

Nečeští národní obrozenci

Velice často právě ti, kdo českému národu vyčítají "rasismus a xenofobii" jedním dechem vytýkají (a snaží se ho tím shodit) i fakt, že v národním obrození se angažovala i řada nečechů. Problém je, že tito nečeši se dali do služeb českého národa, byli do něj bez problémů zaintegrováni a přijati za jeho příslušníky.
Jedním z příkladů takovéto integrace je spisovatelka Božena Němcová, kterou můžeme směle označit za "pozámeckou směsku" a byla nejspíše "pracovním úrazem" některé z příbuzných vévodkyně Kurónské (stala se předlohou "paní kněžny" z Babičky), které v podstatě fungovaly jako luxusní prostitutky pro nejvyšší feudální společnost. Skutečnou identitu jejích rodičů se nepodařilo odhalit zatím žádnému z autorů, kteří se jí zabývali, jen se shodují v tom, že manželé Panklovi zcela jistě jejími rodiči nejsou, protože by ji musela mít paní Panklová o hodně dříve, než v té době u dívek nastupovala puberta. Patrně ji dostala už jako batole (prvděpodobně předtím vychovávané nějakou chůvou a kojnou) poté, co se vdala za Pankla, a dostala za to velmi slušné zabezpečení.
K tomu, co na toto téma různí autoři napsali, si dovoluji přidat pouze konstatování, že ani sama vévodkyně Kurónská, "paní kněžna", není pro svoji pozdější neplodnost ze hry, jak soudí např. Miroslav Ivanov, a to z toho důvodu, že ta neplodnost mohla nastat klidně i později poté, co se nezdařil nějaký porod (či proběhl zpackaný potrat). Mohla si nakonec při svých aktivitách uhnat kapavku nebo něco podobného a mít uzávěr vejcovodů, což byl chorobný stav, který se v té době často vyskytoval u promiskuitních žen všech společenských tříd. A takováto choroba dosti často postihne jen jeden vejcovod, takže se plodnost sníží, ale není na nule a ke vzniku totální neplodnosti (pokud opravdu neplodná byla a nebylo to jen takové či makové, tak či onak motivované, předstírání tohoto stavu) mohlo dojít později a z jiných příčin. A z konkrétního vztahu mezi ní a Barunkou se toho také moc vyvěštit nedá, protože jeden případ konkrétních dvou žen se zcela jistě může vymykat zaběhnuté společenské praxi. A pokud navíc nevíme, kdo byl Barunčin otec a jaký vztah k němu její případná matka měla, nemusíme vůbec chápat i vztah mezi těmito dvěma konkrétními ženami.
Důležité je, že pokud v Barunčině rodokmenu nezapracoval nějaký pohledný štolba či lesník (asi jako ve známé filmové komedii "Prstýnek"), tak v sobě moc české krve neměla. Nicméně česká společnost ji přijala a umožnila jí vyrůst na světově proslulou spisovatelku, překládanou do desítek jazyků celého světa.
Dalším příkladem je Miroslav Tyrš, pocházející se sudetoněmecké rodiny, který se "počeštil" výchovou v české vlastenecké rodině po úmrtí své matky na TBC, která v rodině řádila i nadále; zemřely na ni i jeho sestry. Sám Tyrš se jako všestranný talent účastnil i tvorby některých hesel do Ottova slovníku naučného, nicméně do dějin vstoupil především jako zakladatel tělovýchovné (ovšem s brannými prvky) organizace Sokol. Zdá se, že určité chladné přijetí německou společností, v níž byl v podstatě outsiderem, mu vykompenzovalo přijetí společností českou.
Julius Zeyer pocházel z německo (po otci) židovské (po matce) rodiny, nicméně se velice dobře uplatnil jako uznávaný český spisovatel (lumírovci, pozdní romantismus), dodnes vyučovaný na školách, čtený i hraný.
Takovýchto osobností by se dalo najít v panteonu českého národa více.
Češi, konec konců, do jisté míry "adoptovali" i Joachima Barrande, který se jim za to odměnil zpracováním zkamenělin ze silurských usazenin, především na území Prahy a v okolí Karlštejna.
Za důležité považuji, že do českého národa bez větších problémů vplul v podstatě každý, kdo byl ochoten sdílet stejné kulturní a sociální hodnoty, včetně práce pro kvalitativní i kvantitativní růst národa. "Xenofobie" coby konfliktní vztah, se týkala především těch osobností a skupin, jejichž aktivity se nějakým způsobem se zájmy národa křížily.

(pokračování)