čtvrtek 24. září 2015

Laktózová intolerance, nemoc nebo norma?

Část naší populace, především ve středním a vyšším věku, dostane po požití mléka a některých mléčných výrobků nadýmání, v horším případě končící kvasným průjmem (stolice je probublinkovaná a má kyselé pH a při odchodu z těla dráždí). Hovoříme o laktózové intoleranci, protože podkladem tohoto jevu je pokles enzymů ve střevní stěně, které naštěpí laktózu na složky, zpracovatelné v dalších metabolických cestách (a často velice silně "zálohované".
Tento stav je třeba nezaměňovat s galaktosémií, což je recesívně dědičná neschopnost od narození zpracovat jednu ze složek laktózy, galaktózu, která poté koluje v krvi a při vyšších koncentracích vyvolá poškození mozku, vedoucí k velice výrazné mentální retardaci (postižený je v podstatě neschopný ani sebeobsluhy, tedy tzv. "nevychovatelný"). Druhou složkou laktózy je glukóza, tu kdybychom neuměli zpracovat, tak bychom patrně uhynuli už ve stádiu oplozeného vajíčka, tak je tento sacharid klíčový pro řadu metabolických pochodů.
Nerozštěpené laktózy se rády ujmou baktérie střevního traktu, z nichž řada (zejména ty, co jsou součástí fyziologické mikroflóry), laktózu štěpí za vzniku plynu a kyseliny, což vyvolává následné zdravotní potíže.
Zatímco u nás trpí laktózovou intolerancí několik procent populace, a to většina ještě lehčí formou, kdy stačí rozdělit denní dávku mléka a mléčných výrobků do vícero dílčích dávek, požívaných v rámci dne (aby laktózy nebylo v jednom úseku střeva příliš velké množství, které by snížená, ale pořád ještě existující, kapacita enzymu laktázy nezvládla), jsou populace, třeba v asijských zemích, které mají laktózovou intoleranci v podstatě jako normu a těch, kdo ji nemají ve středním a vyšším věku, je pár procent. Tím se dá vysvětlit neobliba sýrů a dalších mléčných výrobků příslušníky těchto národů a jejich masové nahrazování sojovým proteinem (který ovšem má nižší obsah některých nutrientů, především mu prakticky zcela chybí vápník a obsahuje asi poloviční množství využitelných esenciálních aminokyselin oproti referenční bílkovině - z vaječného bílku, přičemž mléčné bílkoviny se od tohoto standardu liší jen nepatrně). Proto mají tyto populace vyšší riziko osteoporózy ve stáří, a proto probíhala tak dramaticky a s příznaky silných bolestí z kostry v Japonsku chronická otrava kadmiem, které interferuje s pevností kostní anorganiky.
Je ovšem třeba se na tento jev podívat i zo obrácené strany:
Prakticky jediným přirozeným zdrojem laktózy je mléko a jediná přirozená spotřeba mléka je kojení mlékem matky (ať už se jedná o lidské nebo jakékoli jiné savčí mládě). V přírodních potravinách (sýry a pod z tohoto pojmu v tomto kontextu vylučuji) se laktóza buď nevyskytuje vůbec nebo jen v nepatrném množství. Z tohoto důvodu je zbytečné plýtvat energií a materiálem (esenciální aminokyseliny) na tvorbu laktázy, která se ve střevě nevyužije. Proto má většina savců zabudovánu v metabolismu stopku a někdy na přelomu mláděcího a dospělého věku přestane laktázu ve střevní stěně produkovat. Protože jsme (a celá příroda) dílem "slepého hodináře", zůstávají některé další atributy ve vztahu k mléku zachovány. Z tohoto důvodu řadě zvířat (klasicky kočky) mléko šíleně chutná, přestože se po něm velice drsně podělají. Pro domácí kočky se proto vyrábí "kočičí mléko", které je směsí odlaktózovaného mléka, doplněného látkami, které se vyskytují v rostlinných nápojích (co se nyní nesmějí, a správně, označovat jako "mléka"), tedy ze soje, některých ořechů apod. (proto je to taky ošklivě drahé).
Z tohoto pohledu je přetrvávání laktázy ve střevě anomálie, nebo přímo choroba. Na druhé straně se tento stav stal velmi významným pozitivním faktorem v době, kdy naši předkové začali chovat dobytek. Benefitem z dobytka mohlo být nejen maso (a další produkty a suroviny z usmrceného zvířete), ale laktózu tolerující populace mohla získávat energii a nutriční faktory z mléka (a mléčných výrobků), tedy bez nutnosti zvíře usmrtit. Takováto populace tedy během zimního období zkonzumovala méně zvířat, než populace, která mléko nebyla s to konzumovat a musela je porážet na maso. Což se uplatnilo jako ekonomicko - propopulační faktor, který v některých oblastech, včetně Evropy, vedl k tomu, že takováto populace převládla a vytlačila populace, které mléko nekonzumovaly. Dělo se to patrně v době, kdy byli naši předkové organizováni do velkorodů, kdy velkorody konzumentů mléka prosperovaly více, častěji se štěpily zakládáním dalších a naopak vytlačovaly "masožrouty".
Uvedený jev, kdy v podstatě chorobný stav má nějaké pozitivní konsekvence, není vůbec, a to ani u lidské populace, výjimečný.
Asi nejznámější příklad tohoto jevu je thalasémie, genetický defekt, který u heterozygotů vede k anémii s typickým obrazem srpkovitých erytrocytů (avšak v zásadě nezkracující život) a u homozygotů k těžké poruše krvetvorby, vedoucí k úmrtí krátce po narození, nebo k porodu již mrtvého plodu. I takováto infernálně vypadající choroba (myšleni heterozygoti, protože homozygoti mít děti nemohou), vedoucí k úmrtí čtvrtiny potomstva, má ovšem svou světlou stránku: Srpkovité erytrocyty jsou rezistentní vůči původci malárie (který se v nich nedokáže rozmnožovat). Pokud populace žije v oblasti, kde se tato choroba vyskytuje, je pro ni výhodnější, když jim 1/4 dětí zemře coby homozygoti pro thalasemický gen, 1/4 na malárii (protože thalasemický gen nemají) a 1/2 (heterozygoti pro thalasemický gen) dlouhodobě přežívá, než aby jim, coby homozygotům pro zdravou variantu příslušného genu, zemřely na tu malárii děti všechny. Z toho důvodu se thalasémie vyskytuje všude tam, kde se v "historicky dohledné" době vyskytovala (nebo dodnes vyskytuje) malárie. Sám název je odvozen od řeckého slova "thalasa", označujícího moře, a zejména Středozemní, protože v přímořských oblastech kolem něj se tato nemoc původně vyskytovala a vyskytovala se zde i malárie.
Známý je i vztah genů pro mužskou homosexualitu, vedoucí u ženských příbuzných gayů k vyšší reprodukční úspěšnosti (mají v průměru více dětí). Z tohoto důvodu ani drastické zásahy proti gayům, odvozené z judaistických sexuálních perverzí, soustředěných do biblických textů, a prováděné celá staletí, nevedly k vymýcení mužské homosexuality.

Žádné komentáře:

Okomentovat