Jakéže jsou ty evropské hodnoty? (6)

My a náš stát 1

V souvislosti s právem je zde ještě jeden důležitý aspekt: V evropských zemích bylo vždy dobře tehdy, když zde fungovalo evropské právo. Přebírání právních norem (a dalších norem vnucujících určité vzorce chování) z neevropských civilizací či pseudocivilizací bylo vždy ke škodě věci. To se týká i asiatského barbarství ve formě raného křesťanství. Jeho nastolení a částečná (někde vyšší někde nižší) náhrada vyspělejších právních norem tímto výtvorem méněcenných barbarů byla jednou z příčin "temných století" v prvním tisíciletí našeho letopočtu. Teprve částečné zcivilizování křesťanů koncem prvního tisíciletí umožnilo návrat k pozitivnímu civilizačnímu vývoji.
Evropská unie, jak už jsem konstatoval, se snaží ovlivnit všechny možné aspekty života v zemích, které ovládá. Snaží se do nich procpat normy, které zpravidla zhoršují stávající stav. Ať jsem kdy mluvil s odborníkem jakéhokoli oboru, vždy došlo na konstatování, že zavádění ISO norem coby vynucená náhrada za ČSN znamenalo fakticky zhoršení stavu a zpravidla i ohrožení zdraví a životů uživatelů výrobků a služeb.
V oblasti mé odborné působnosti se výrazně zhoršila kvalita dozoru nad mikrobiologickou bezpečností potravin:

• výpadkem citlivějších a kvalitnějších vyšetřovacích metod
• změkčením norem
• i ukončením sledování některých škodlivin
• podpora opatření, zhoršujících výskyt škodlivin

Kvalitní metody byly zlikvidovány zpravidla proto, že překračovaly co do náročnosti "laborantský standard" EU. Jinými slovy, co vyleze ze západních škol pro laboranty (nejčastěji coby Bc.), to prostě tyto postupy nemá šanci zvládnout, a většinou se jedná o takový "materiál", že se to ani posléze neumí naučit.
Změkčování norem se dělo především na tlak některých velkých výrobců, kteří se do našich (ale i dalších zemí bývalého výchpdního bloku) relativně přísných norem prostě nedokázali vejít. K dalšímu změkčování docházelo i z ryze politických důvodu, kdy např. tolerovaná koncentrace aflatoxinů (jestli se v poslední době nenašlo něco jiného, tak se jedná o nejsilnější přírodní karcinogen pro člověka) byla u některých potravin zvýšena z toho důvodu, že se do ní nebyly s to vejít některé systémem protežované BIO potraviny.
Z dalšího bodu vzpomenu ukončení používání metod, sledujících specificky některé patogeny.
Velmi známá je podpora EU v instalaci nerezových povrchů, a to přesto, že je velice dobře známý fakt, že tyto povrchy se velice snadno pokrývají bakteriálním biofilmem. Hned při připojování k EU došlo k nucené náhradě dřevěných špalků v potravinářských provozovnách za plastové, ačkoli se v té době velice dobře vědělo, že

1. Dřevo má poměrně dobré antibakteriální účinky a bakterie na něm, je-li řádně zbavováno makroskopického znečištění, poměrně rychle hynou (k čemuž ještě přispívá normální údržba těchto povrchů kuchyňskou solí). Práce na toto téma existují od přelomu 80. a 90. let minulého století a byly učiněny pod záštitou WHO.
2. Inertní materiály se štěrbinami a záseky (tedy obecně něco, kam spadá i používaný plastový špalek) nelze účinně vydesinfikovat ani nejrazantnějšími desinfekčními prostředky, pomohlo by snad jen každodenní ozařování vysokými dávkami gama záření. První práce na toto téma pocházejí z období první světové války (A. Flemming, ano ten, který posléze objevil penicilín), takže jsou starší než samotná EU. Nicméně, pokud by se tak staré práce braly jako nerelevantní, v současné době existují práce o nemožnosti účinně vydesinfikovat (pokud nesnesou autokláv) např. sondy pokryté plastem a pryží, strkané do pacienta (a existuje řada prací na toto téma, včetně popisů a rozborů nemocničních epidemií, k nimž došlo právě tímto způsobem přenosu nákazy).

Dále je nutno připomenout, že v naší novodobé historii existuje institut "sovětských poradců", kteří řídili kdejakou prasečinu páchanou minulým režimem (včetně významné části politických procesů 50. let) a kteří direktivně rozhodovali (a v naprosté většině případů ke škodě věci) i o hospodářských věcech.
Vzpomínám si, a starší ročníky čtenářů si patrně vzpomenou také, jak na začátku 70. let byla výroba zvětšováků na základě direktivy z RVHP (tedy od sovětů) ukončena a předána v rámci "dělby práce" do Polska. Čímž nastal na dobu  pětiletky a něco totální nedostatek zvětšováků na našem trhu, protože Poláci nebyli s to ani cestou mírně vycvičené opice, pracující s patřičnou předanou dokumentací, vyrobit funkční zvětšovák. Až koncem 70. let bylo Meoptě milostivě povoleno zase začít zvětšováky vyrábět, takže jejich starší typy přestaly být vysoce ceněnou kořistí z bazarů. Přitom o tom, že Poláci výrobu těchto relativně složitých zařízení nezvládnou, se vědělo předem. Názorná ukázka, jak funguje ekonomika státu, pokud se do ní cpe nějaká "vyšší úroveň".
Jistěže další kapitolou může být likvidace řady výrob (bylo zlikvidováno české cukrovarnictví, textilní průmysl a řada dalších oborů). Toto nebylo zlikvidováno proto, že by tyto obory byly zaostalé (ony do jisté míry zaostalé byly, ale zdaleka ne katastrofálně), ale byly zlikvidováni buď přímými zákazy z úrovně EU (kvóty na výrobu cukru, stanovené tak, že povolená výroba neporývá ani jeho vnitrostátní spotřebu), nebo tržně diskriminačními opatřeními, kdy nám byl vnucen dovoz textilu za dumpungové ceny, nepokrývající reálně ani výrobní náklady. Takže v podstatě nešlo o "selhání výroby, degenerované socialismem ve standardním tržním, prostředí", jak se nám snažili někteří namluvit, ale o cílenou likvidaci netržními, tedy sociálfašistickými, opatřeními ze strany EU.