Jak to bylo s Hilsnerem?

Aneb jak pan profesor Masaryk vlastně nebyl za Mirka Dušína

Celou kauzu kolem smrti Anežky Hrůzové známe především přes tzv. hilsneriádu, v níž na jedné straně prof. Masaryk vystoupil proti křesťany (a často duchovními) šířené pověře, že Židé (resp. judaisté) potřebují krev křesťanských panen do macesů a na straně druhé proti němu masově vystoupilo české a německé studentstvo coby proti "židomilci" či "prožidovskému kolaborantovi".

K datu vraždy

Anežka Hrůzová byla zavražděna v roce a v době, kdy se překrýval židovský Pesah s křesťanskými Velikonoci.
Pesah je vzpomínkou na útěk Židů z Egypta. Macesy jsou druh placek z nekynutého těsta, které nařídil JHWH Židům na útěk nachystat. Někteří historikové potravinářských technologií toto nařízení chápou jako důkaz, že technologie chleba z kynutého těsta tenkrát ještě nebyla zvládnuta a proto byla Židům nařízena technologie primitivnější, dávající méně kvalitní výsledek, ale spolehlivější. Protože o svátku Pesah mělo podle evangelií dojít i k událostem, které vedly k ukřižování Krista (poslední večeře páně, ta z evangelií, je v podstatě židovská večeře, řídící se zvyklostmi Pesahu), spadají do tohoto období i Velikonoce.
Oba svátky, židovský i křesťanský, pochopitelně nemají s těmito náboženstvími nic společného. Jde o lovecko - pastevecko - primitivně zemědělské oslavy nástupu jara, rašení polních plodin a rození mláďat, jak domácích zvířat tak i zvěře. Velikonoční zajíček je důkazem, že v době fixace těchto svátků byla lovná zvěř ještě významnou složkou potravy. Tyto oslavy se nepodařilo ani judaistickým ani křesťanským kněžím potlačit, tak do nich "nacpaly" svou falešnou věrouku.
Z výše uvedeného důvodu se musely Pesah a Velikonoce termínové oddělit, protože jaro nastupuje v Evropě podstatně později než v asijské Palestině, která má blíž k obratníku Raka než k většině evropského území, takže se ve většině let do nástupu jara v Evropě "netrefí". Oba svátky jsou navíc vázány na jevy v měsíčním kalendáři, proto jsou pohyblivé proti kalendáři slunečnímu. To demonstruje značnou starobylost jejich předloh. Ty se slavily v době, kdy hlavní potravinovou základnou lidské společnosti byly výsledky pastevectví, nikoli zemědělství. Zemědělství totiž vyžaduje daleko přesnější dodržování lhůt setby a dalších polnohospodářských prací než pastevectví, proto musí být vázáno na sluneční kalendář. Zejména ve středních zeměpisných šířkách, kde jsou agrotechnické lhůty pro většinu klíčových plodin důležitější než v subtropům blízké Palestině.
Křesťanství muselo redefinovat body protnutí měsíčního a solárního kalendáře jiným způsobem, než to měli definováno judaisté. Protože jsou oba svátky pohyblivé, mohou se časnější Velikonoce a pozdnější Pesah občas sejít, což se stalo i v inkriminovaném roce 1899, kdy došlo k zavraždění Anežky Hrůzové.

Vznik zvěsti o vykrvení

Tělo zavražděné leželo na lesní půdě, a přestože měla (mj.) řeznou ránu na krku a zemřela na vykrvácení, bylo kolem ní velmi málo krve. To mohlo být způsobeno dvěma mechanismy

• mohla být zavražděna jinde a na místo, kde bylo tělo nalezeno, přenesena až když už moc nekrvácela
• krev se mohla vsáknout do lesní půdy a vytvořit tudíž daleko menší povrchové sraženiny než jaké by vznikly na méně savém nebo zcela nesavém podkladu (např. dlažba)

Nicméně, protože tělo objevili vesničané a než se začalo vyšetřovat, tak místo nálezu prakticky znehodnotili a rozdupali. Nevylučoval bych ani to, že sami nálezci a diváci nějakou krev sebrali k tehdy ještě provozovaným pověrečným rituálům. Konec konců, např. provaz oběšence je cennou trofejí i současných mediků, mají-li to štěstí, že v době jejich stážování na soudním je na příjmu nějaký viselec. Další věcí je, že metodika odhadu množství krve v krevních stopách a zaschlých kalužích pochází až z následujícího století a "vokometrické" odhadování množství krve na místě nálezu mohlo být zcela mimo realitu. I zejména proto, že mord alespoň zpočátku vyšetřovali četníci, kteří neměli tak dobré odborné zázemí, jako už v té době měla konkurenční policie.
Z vraždy byl naklonec na základě nepřímých důkazů obviněn židovský polobezdomovec Leopold Hilsner a začalo se stále více hovořit o rituální vraždě a krvi, použité do macesů. Tomu nahrál i fakt, že zavražděná byla shledána pannou a povědomí o používání panenské krve v různých nečistých rituálech existovalo a existuje. Že se jedná o satanistické rituály, odvozené především z křesťanství, to už bylo mimo intelektuální obzor šiřitelů a příjemců této zprávy. Mimochodem, velice roztomile problém panenské krve redefinovala Karolína Francová v románu Arien, kdy si mág a titulní hrdina držel pannu (která vypráví děj ich formou), aby k rituálům používal její menstruační krev. IMHO mezi menstruační krví panny a nepanny by mohly být nějaké rozdíly v mikrobiologickém spektru. Jinak se dá spekulovat i o "zaručené HIV negativitě" panenské krve, protože děvčátko, nakažené od matky během gravidity, porodu nebo kojení, by se pohlavní dospělosti bez moderní medicíny nedožilo.
Masaryk uvedené zvěsti vyvrátil a postavil se jednoznačně proti představě, že vražda Anežky Hrůzové byla rituální vraždou.
O samotném Hilsnerovi pozitivní mínění neměl, což explicitně prohlásil. Poté, co byl Hilsner, ještě kvůli nepřímým důkazům o možné vině na vraždě další ženy, odsouzen k smrti a následně císařem omilostněn na doživotí, se s ním odmítl setkat. Nicméně ho ze svých prostředků i jako president ČSR podporoval, protože se Hilsner dostal na svobodu poté, co mu Karel I. udělil milost.

Politické aspekty

Hilsneriádou Masaryk hodně ztratil u českých nacionalistů, nicméně ji můžeme považovat za geniální politický tah.
Budu ošklivý, prof. Masaryk v této kauze hrál podobnou roli jako doc. Konvička v souvislosti s islámem. Ani on nebyl "státem uznávaným" odborníkem na žiovské rituály, stejně jako doc. Konvička není "státem uznávaným" odborníkem na islám. Oba se svých znalosti dobrali sami  samostudiem vedle svého oboru. Studenti, kteří prof. Masaryka vypískávali na přednáškách a demonstrovali proti němu i při jiných příležitostech, byli vlastně tehdejší obdobou dnešních sluníčkářů.
Masaryk do jisté míry kompenzoval negativní postoje, které k českému národu zaujímala významná lobby k německé národnosti a kultuře se hlásících Židů (česky cítící Židé a míšenci z židovsko - českých smíšených rodin sice také existovali, ale bylo jich málo a zejména, až na naprosté výjimky, nebyli bohatí a vlivní).
Německy cítící Židé bojovali proti českému národu a českému samostatnému státu zejména, proto, že

• rozbití jednotného trhu Rakousko - Uherska bylo proti jejich zájmům hospodářským
• vznik neněmeckojazyčného státu, v němž by byli jinojazyčnou menšinou, byl proti jejich zájmům osobním a sociálním

Masaryk ale v souvislosti s hilsneriádou získal podporu vlivné lobby amerických Židů, která navíc převážila v situaci, kdy se německojazyční Židé spolu s Němci ocitili na konci první světové války mezi poraženými. Padla tak jedna z důležitých překážek proti vzniku samostatného českého státu (byť asi v době hilsneriády Masaryk spíše uvažoval o nějakém narovnání ve smyslu získání stejných práv pro české království, jaké získalo království uherské, kterému ovšem německojazyční Židé bránili také).
V souvislosti s touto kauzou je ovšem třeba si uvědomit, že Masaryk si zřejmě nevinou Hilsnera vůbec nebyl jistý. Prakticky si byl jistý jen tím, že pokud ji Hilsner spáchal, nebo se na ní podílel, tak to s judaismem a jeho rituály nemělo nic společného. Všechno, nebo téměř všechno, co k této kauze publikoval, mohl klidně a s čistým svědomím publikovat i v případě, když by "vlastnoočně" viděl Leopolda Hilsnera Anežku Hrůzovou podřezávat. Šlo mu jen o boj proti nesmyslné pověře a patrně i o rozštěpení a oslabení židovské lobby, která pracovala proti jeho politickým cílům. Proto také uvádím, že jeho obhajoba nebyla stoprocentně "dušínovským" činem, protože zde byla jasné vedlejší politické úmysly a záměry.
Nepřímé důkazy ve spisech nevylučují ani Hislnerovu naprostou nevinu, ani jeho účast na vraždě z jiných důvodů. Existuje podezření, že na její smrti byla silně zainteresována rodina kvůli nějakým sporům o dědictví a někdo z Anežčiných příbuzných si mohl klidně Hilsnera najmout a ten by o tom nemluvil jednoduše proto, že by mu přiznání k nájemné vraždě zhatilo jakoukoli naději na milost.