"Česká směska" a xenofobie 2

Avaři

Střet takto nově zniklého keltsko - slovanského etnika (které se ovšem během pár generací "slovanizovalo") s Avary znamenal střet s etnikem hodnotovým systémem i způsobem života zcela nekompatibilním.
Kočovní Avaři vpadli do středu Evropy, část slovanských kmenů si podmanili, část učinili poplatnými (naturálie, otroci, služba v pomocných sborech, možná i ložírování Avarů ve slovanských sídlech přes nepříznivé roční období).
Archeologové hovoří o "slovansko avarské kultuře", v níž se objevují slovanské výrobky, mající význam pro kočovníky a slovanské výrobky v pohřbech dle avarského pohřebního ritu. Což je ovšem název, hraničící s politickou korektností, protože navozuje dojem jakéhosi pozitivního soužití.
Pokud bychom hledali nějakou moderní analogii, můžeme se podívat do Rwandy, kde také cca 20 procent původně kočovných (a dosud s prvky kočovnictví v životním stylu) Tutsiů "multikulturně obohacuje" většinové zemědělské Hutuy. Multikultiralisté mají sice tendence blábolit o symbióze, nicméně zemědělci to zcela jednoznačně chápou jako útlak a vykořisťování a v zásadě nebudeme daleko od pravdy, pokud odhadneme, že takto pohlíželi na "avarsko slovanskou kulturu" i naši předkové.
Prostě soužití kočovníků a zemědělců je do zančné míry nemožné, protože kočovníci potřebují naprosto odlišný režim v přístupu ke krajině. Respektive je možné v situaci, kdy je dostatek místa, takže se minimalizují třecí plochy.
Ukázalo se to i v případě osídlování západní části severoamerického kontinentu, kdy docházelo jednak ke konfliktům osadníků s kočovnými indiány, jednak, později, k neméně tvrdým střetům mezi farmáři a chovateli dobytka (konec konců, i nejznámější bitka z dob Divokého Západu, přestřelka u o.k. corralu, měla tento kontext).
Slované také využili první příležitosti (sérii porážek Avarů Byzantskou říší) a šli do povstání, v němž zcela Avary vyhnali a přitom jim způsobili takové ztráty, že zbytky tohoto etnika byly nakonec pohlceny jinými kočovníky východoevropských stepí.
Toto povstání zahrnuje dva zajímavé aspekty:

• Krále Sáma
• Fredegarovu teorii o míšencích

Král Sámo

Ten je poněkud mýtická postava. Původně to měl být kupec z Franské říše, na jehož ozbrojenou družinu se snad nabalili povstalí Slované. Nemuselo to proběhnout tak idylicky, jako ve Štorchově románu Hrdina Nik, ale faktem je, že být v tehdejší době kupcem znamenalo současně být tvrdým oříškem pro kohokoli, kdo by si usmyslel kupeckou karavanu přepadnout (prostě aby cost X benefit hodnocení dopadlo pro variantu "nepřepadnout ho").
Kupec tedy musel, když bylo nezbytí, dokázat prosadit svůj zájem silou. Navíc musel být diplomaticky zdatný, protože ta síla byla až tím posledním ve spektru kupcových aktivit a nemohla být, ve vlastním zájmu i zájmu celého kupeckého stavu, používána moc často, jinak by totiž nebyl rozdíl mezi kupeckou družinou a regulérní zločineckou bandou.
Dá se předpokládat, že naši předkové pod avarským jhem mnoho diplomatických jednání nevedli, a je docela pravděpodobné i to, že avarský vpád byl alespoň u části slovanských kmenů spojený s vybitím rodových elit, majících takováto jednání ve svých tradičních dovednostech i výsadách. To byl pravděpodobně důvod, proč se Sámo stal po úspěchu vzpoury také králem osvobozených kmenů, jehož moc sahala pravděpodobně od území na východě Německa po západ Slovenska a od jihu Polska po slovanské osídlení v dnešním Maďarsku a Rakousku (jakási předzvěst Velké Moravy).
Určitou pikanterií je, že jméno Sámo, používané Fredegarem, není ve franštině doloženo. Proto někteří historikové soudí, že Sámo byl židovský obchodník Samuel (a stal se králem lidu, o jehož odvěké xenofobii i antisemitismu rádi blábolí multikulturalisté). Sámo patrně velice rychle (silně antimultikulturně) splynul se svými poddanými, holdoval mnohoženství a s největší pravděpodobností jako panovník prováděl (nebo se podílel na provádění) i nejrůznější pohanské "modloslužby". Je-li hypotéza o tom Samuelovi pravdivá, musel se JHWH kdesi na Chrámové hoře nafukovat vzteky k puknutí. Na druhé straně by to byl první důkaz toho, že Židé jsou s námi docela kulturně kompatibilní, pokud se jim podaří zbavit se jha judaismu (a patrně to bylo, ošklivě řečeno, snazší v případě pohanů než křesťanů).

Míšenci

Fradegar ve své kronice uvádí, že iniciátory a vůdci povstání byli míšenci, vzniklí z Avarů, znásilňujících a jinak zmermomocňujících (třeba při tom zimním ložírování) slovanské ženy a dívky. Ti se pak cítili odstrčení, protože s nimi lid jejich otců zacházel stejně, jako s lidem jejich matek.
Pokud se vrátím k té výše zmíněné Rwandě, tak v ní etnický střet Tutsiů a Hutuů vedl k prakticky totálnímu vybití smíšených párů a jejich potomstva. Šly po nich obě vzájemně bojující skupiny a obě je měly na jednom z prvních míst seznamu těch, které je třeba zlikvidovat.
Troufám si předpokládat, že velmi podobná situace se vyvinula i v souvislosti se slovanskou vzpourou proti Avarům. Míšenci ve slovanských sídlech byli nejspíš vybiti (zejména pokud jim Avaři projevovali vyšší míru důvěry než ostatním obyvatelům), nebo se jim podařilo utéct k otcům (a nelze vyloučit, že i tam dopadli špatně). Svědčí o tom i fakt, že geny, které by se daly označit za avarské, v naší populaci praktiky nemáme, a to málo, co by se tak označit dalo, se dá vysvětlit jejich přenosem přes maďarské etnikum, které vzniklo z kočovníků, absorbovavších zbytky poražených a vyhnaných Avarů.
Lze též poněkud cynicky konstatovat, že máme spolu s našimi předky oproti Hutuům štěstí v tom, že tehdy neexistovaly žádné "modré přílby", které by nás uvrhly zpět do avarského područí. Frankové se o něco takového později snažili, ale pohořeli.
Fredegar prostě nemohl rozdejchat, že podle něho zcela podřadní Slované vytvořili říši, která nakonec dala při odražení franckého útoku jejich armádě tak pokouřit (u Wogastisburgu, kteréžto bojiště dosud nebylo identifikováno a lokalizováno), že se těch málo přeživších muselo vykašlat na křesťanská manželství a oženit každý s vícero vdovami po padlých spolubojovnících. Než děti z těchto polygamních manželství dorostly, měli frančtí vládcové velmi nepříjemný nedostatek vojáků.

(pokračování)