Jakéže jsou ty evropské hodnoty? (4)

Svoboda

Tvrdím už dlouhou dobu, že největší míru svobod jsme zde měli v první polovině 90. let. Už "harmonizace" s poměry v EU vedla k vytváření stále restriktivnější legislativy. Včetně toho, že se ona legislativa zaměřuje i na naprosté pitomosti (zakřivení banánů, okurek apod.) a zcela irelevantní věci. Obávám se, že tvorům, dorozumívajícím se pro nás zcela nesrozumitelnými jazyky, může být naprosto prd, jak česky, a tudíž pro ně naprosto nesrozumitelně, říkáme takové nebo makové potravině. Pokud se do toho montují, tak si opravdu v ničem nezadají s islámskými duchovními, snažícími se nalajnovat život "pravověrných" do těch nejmenších podrobností.
Velmi významným zdrojem nesvobody je i "demokraktický deficit", tedy v podstatě antidemokratičnost EU, jejíž věrchuška se snaží dělat věci, které by ve standardním demokratickém prostředí buď neprošly, nebo vedly ke smetení politických vůdců v následujících volbách.
Demokracie, která se svobodou velmi úzce souvisí (lze si jistě představit i silně nesvobodný demokratický stát i relativně svobodnou osvícenou diktaturu, na straně druhé ale demokracie představuje režim, v němž se svoboda dá nejsnadněji prosadit a uhájit), je možná jen u menších a relativně homogenních státních celků. Už heterogenní státy, skládající se z více správních celků, majících k dispozici "vícestupňovou" demokracii s různými typy nepřímých voleb, mají demokracii z podstaty věci poněkud omezenou. Týká se to i našeho největšího souseda, Německa.
Evropská unie k tomu dodává další "vylepšení". Jednak je to impotentní úloha EUroparlamentu, který má pravomoci podstatně nižší než standardní parlament v demokratické zemi a o řadě podstatných věcí buď vůbec nemůže rozhodovat (rozhoduje jen asi o 1/3 rozpočtu EU), nebo může rozhodovat jen tehdy, když ho k tomu nikým nevolení a nikomu neodpovědní EUroúředníci vyzvou. Druhým prvkem je systémová neodpovědnost EUrověrchušky za svoje počínání. Mají doživotní imunitu na úrovni národních států na straně jedné a na straně druhé EU nevládne žádným orgánem, který by její korupci a další kriminální aktivity mohl vyšetřovat a případně trestat. S trochou nadsázky jsem už před několika lety konstatoval, že kdyby se známý sériový vrah, Marc Dutroux, stal včas EUrokomisařem nebo vysokým úředníkem EU, měl by vystaráno a nemusel by sedět v base.
Pochopitelně, takto deficitní demokracie ztěžuje, případně systémově blokuje jakákoli proliberální hnutí. Různé strany  za svobodu se sice dostaly až do EUroparlamentu, ale tam narážejí na dvě věci

• systém voleb do tohoto "zastupitelského" sboru systematicky komplikuje řadě politických sil (a zejména těch proliberálních) přístup
• existuje vysoká "propadovost" hlasů v těchto volbách
• je vůbec otázka, nakolik jsou volby do EUroparlamentu legitimní, pokud kandidující subjekty nemohou kandidovat na celém území EU
• v počtech, v nichž se tam reálně dostanou, toho moc nezmohou, vyjma omezení zásahů cenzury do jejich prohlášení a dalších dokumentů téměř nic

Tím nehoruji proto, aby v EUroparlamentu nebyli, ale jen konstatuji, že jejich možnosti jsou krajně omezené.
Dalším problémem je, že jakmile EUrověrchuška cokoli upeče, je její první starostí zajistit, aby se k tomu občané nemohli vyjádřit. Proto lidi na ni napojené velice znepokojila výzva a petice IVČRN. V jejím rámci se k politice vyjádřilo nezanedbatelných 180 000 občanů (tj. nasbíraly se ještě další hlasy poté, co byla odevzdáýna v Parlamentu ČR), a to daleko silněji, než je anonymní hlas ve volbách. V řadě zemí EU podobné síly udělaly vše proto, aby se tamní občané podobně jako my vyjádřit nemohli. V Bavorsku dokonce tamní soud explicitně jednal protizákonně, když nepovolil referendum o výstavbě megamešity v Mnichově, přestože se pod příslušnou peticí sešel více než ze zákona nezbytný počet hlasů. V Rakousku se zase proEUnijní síly snaží pokřivit ústavu, aby omezily vliv občanů na dění v jednotlivých zemích a místech. Hlavní spor je zaměřen na problematiku muslimských  přivandrovalců, kteří mají být přidělováni do měst a obcí i proti vůli tamních obyvatel. Není tedy náhodou, že uvedené akty a síly v nich angažované podporují islamizaci Evropy a jednotlivých států v ní.

Svoboda je tedy hodnotou jak antiEUroiunijní, tak i antiislámskou. Z tohoto pohledu jsou muslimové spojenci EUrověrchušky a opět se tímto faktem dá vysvětlit, proč tato politická třída v EU v naprosté většině podporuje islamizaci.

(pokračování)