Korejci demonstrují průšvih (1)

Korea zveřejnila závěry "Velkého Vůdce", na návštěvě v továrně, vyrábějící moderní zemědělské BIO postřiky na bázi Bacillus thuringiensis. Odborníci poznali, že na uvedeném zařízení by bylo možné pěstovat i Bacillus anthracis jako náplň do biologických zbraní (a že to možná Korejci dělají).

Na uvedeném faktu není nic mimořádného. Obě bakterie patří do stejného rodu. Mají podobné růstové vlastnosti a tudíž i nároky na zařízení, v němž by byla pěstovatelná masa buněk, které jsou následkem změny kultivačních podmínek donuceny k vytvoření spor. Mohou se drobně lišit nastavení teplot (což by se případně dalo poznat na "budících" konkrétního zařízení) i dob kultivace (což se z fotek a krátkých filmových záběrů poznat nedá).
Nasazení Bacillus thuringiensis je biologický boj proti některým hmyzím škůdcům, jimž bakterie ze sežraných kusů rostlin začnou ve střevě produkovat toxiny, které rozloží střevní stěnu a jedinec uhyne. Pro člověka je tento bacil prakticky neškodný, vyjma opravdu šílených infekčních dávek, které jsou zpravidla spojeny s nehodami v laboratořích nebo provozních linkách. Z dob socialismu se traduje kasuistika dvojice, která se vydala konzumovat svůj vztah na pole, označené výstražnými cedulemi (aby snížili pravděpodobnost vyrušení) a dostala "naplno" z leteckého postřiku dávku Bathurinu, nebo co se tenkrát používalo, a výsledkem byly mnohočetné vředy na kůži.
Bacillus anthracis se (podobně jako jeho příbuzný B. thuringiensis) v lidském střevě nemá proti konkurenci tamních bakterií moc šancí, uplatní se v plicích a na kůži (proniká do drobných oděrek a vytváří, vředy, charakteristické černou barvou) a nakonec, pokud  překoná přirozené bariéry (v plicích to má významně jednodušší) proniká do krve a organismus zlikviduje jednak zavalením masou bakterií, jednak toxiny.
Nasazení obou těchto bakterií je tedy ve své podstatě biologickou válkou, byť v tom prvním případě se jedná o válku proti hmyzím škůdcům.

Podobně existuje řada dalších prostředků, které mohou mít uplatnění jak v civilní, tak i vojenské sféře.
Metoda výroby dusičnanů průmyslovým jímáním vzdušného dusíku byla původně určena k náhradě chilského ledku, významného a pro intenzívní zemědědělskou produkci nezbytného hnojiva, jehož dovoz do Německa zamezila blokáda. Nicméně vedle hnojení se vzniklé dusičnany daly využít zcela jistě i jako komponenta střelného prachu a z nich vyrobená kyselina dusičná na výrobu střelné bavlny, TNT, nitroglycerinu, ekrasitu i dalších výbušnin s vojenským použitím.
Mimochodem, samotný ekrasit je jednak silná výbušnina, jednak je činidlo pro některé běžné medicínské laboratorní testy, jednak jsem viděl i jeho velmi mírumilovné použití označováním různých skupin myšek, chovaných ve společné kleci (protože silně a neodstranitelně žlutohnědě barví a je v této formě aplikace nejedovatý). Lze ho použít i jako významně odpudivé ochucovadlo, protože má velmi výraznou hořkou chuť (byť je sám slabě jedovatý a v moderní době byl nahrazen prostředky podstatně méně toxickými). Konec konců, i sám nitroglycverin lze použít vedle výroby náloží jako lék v případě nedokrevnosti srdečního svalu a dokonce (byť se tak běžně nepoužívá) i k zastavení astmatického záchvatu. K tomu druhému účelu se častěji používají jiné nitrosloučeniny, které ovšem lze použít i jako antidota proti některým chemickým zbraním, takže mají i využití vojenské.
V roztomilé knížečce pana Bergiera o průmyslové špionáži je popsáno, jak byly výroby některých otravných látek po druhé světové válce propojeny s výrobou plastů, a to tak důkladně, že ukradení konkrétních průmyslových postupů umožnilo podle neutajovaných údajů o výrobě těchto plastů predikovat objemy vyrobených bojových chemických látek. Což do jisté míry setřelo rozdíly mezi ryze vojenskou a ryze civilní špionáží.
I řada svým primárním použitím naprosto nevinných látek, užívaných např. ve zdravotnictví jako desinfekční (a jiné sanitační) prostředky nebo léky, může být použita pro přípravu látek přímo použitelných v boji, nebo jako sabotážní a teroristické prostředky (výbušniny, otravné plyny apod.). Což potom vede ke konfliktům typu "konvoj s humanitární pomocí byl zastaven pod záminkou dovážení vojenskéoho kontrabandu" versus "pod záminkou humanitární pomoci byl dovážen vojenský kontraband". Na konci WW2 vyráběli Němci velmi brizantní (leč poněkud neovladatelnou) výbušninu, jododusík, z tak typicky medicínského materiálu, jakým je beze sporu jodová tinktura. Viděl jsem i cestu přes minové pole (byť cvičné), vyznačenou prošlými obvazy.
Také u konzervy těžko můžete obtížně predikovat, zda poslouží k nasycení ubohých strádajících dětí, nebo jako železná dávka potravin pro teroristický či klasický vojenský oddíl. A neexistuje přitom jediná rozumná možnost jednomu z těchto použití nějak zabránit.
To samé, co platí pro jednotlivé materiály a výrobky, platí i pro jejich výrobu. Není možné ve smyslu humanitárních ideálů oddělit vojenskou (nebo dokonce ryze zbrojní) výrobu od výroby civilní. Velkou část (či spíše významnou většinu) polotovarů i hotových výrobků) lze použít jak ve vojenské (včetně terorismu), tak i v civilní sféře. Je nutné se smířit s tím, že do konfliktu, včetně ryze válečného, vstupuje ekonomika státu jako celek.
Vlastně už v době, kdy vznikl Červený kříž, vyžadující striktní oddělení civilní a vojenské sféry a rozdílné právní podmínky pro ně v případě války, bylo toto pojetí jeho tvůrců, reflektující situaci ve středověku či raném  novověku (ale ani tam v takto "ideální" podobě nerealizované), z technických důvodů zastaralé, protože už tehdy vznikaly technické produkty, které měly uplatnění jak ve vojenské tak i v civilní sféře. Tento problém se dále prohloubil normalizací součástek, kdy šroubek a matka o určité délce a průměru nalezly univerzální použití všude tam, kde byla dírka, kterou se daly prostrčit a zašroubovat. Asi generaci poté se navíc technici poučili, že je výhodné jak zbraně tak i civilní technická zařízení vytvářet nad již existující součástkovou základnou a projektovat jen minimum součástek, specifických pro daný výrobek nebo řadu (druh) výrobků. To akcentovalo zaváděním normalizace při výrobě (první normalizovanou zbraní byla pravděpodobně winchestrovka (nasazená seveřany v závěru občanské války v USA), cíleně prostřednictvím sériové výroby umožňující vytvoření funkčního exempláře "kanibalizací" dvou různě poškozených.

(pokračování zítra)