Scientismus? Zcela jistě ano! I.

Motto: Ležíte-li s nevyléčitelnou chorobou, nenadávejte na lékaře a biology, kteří často mají váš problém vyřešen, ale na absolventy "humanitních" studií, kteří stejně často zakazují toto řešení uplatňovat v praxi.

Někteří proislamizační aktivisté kvílejí nad tím, že "antiislamizační aktivisté zastávají pozice neblahého a mylného scientismu". Třeba zde.
Problém je, že scientismus je do určité míry vyprázdněný pojem, což ukazuje i příslušný článek na Wikipedii, nicméně ještě explicitněji je to řečeno v slovníku na webu Sysifa, kde dokonce doporučují tento Hayekem koncipovaný pojem vůbec neužívat.
Zajímavým náhledem na celý problém může být rozhovor s jedním z nedávno zesnulých zastánců tohoto směru na webu ateistů. V jeho závěru zazněla tato slova, která si dovoluji odcitovat pro ty, co se nechtějí pinožit po odkazech:

"Myslím si, že společenské vědy mohou být velice užitečné, pokud jsou prováděny opravdovou vědeckou metodou a nejsou narušovány představou, že by měly být přímo zapojeny do společenských změn.  Společenské vědy by měly shromážďovat a kvantifikovat fakta, nezaujatě o nich předkládat zprávy a nechat ostatní společenské instituce, aby využívaly výsledků vědění, které společenské vědy přinesou. Neříkám, že věda nemůže přispět k oblastem morálky a etiky, což konec konců zahrnuje pozorovatelné chování. Avšak vědci by například měli být velice opatrní v podporování politických záležitostí, bez toho, aby měli v záloze jasnou evidenci o svých tvrzeních. Vědecká metoda však není omezena pouze na vědce. Může být aplikována v mnoha běžných situacích. V podstatě jde o to, že někdo provádí objektivní pozorování a poté se pokouší popsat jej pomocí nějakého modelu. Klíčem je nenechat své osobní předsudky, aby Vám bránily v odmítnutí Vašeho modelu, pokud se ukáže, že jej data nepotvrzují. A to je právě případ modelu Boha. Je lákavý, avšak vyloučený na základě dat."

Zatímco výše citovaní proislamizační aktivisté považují scientistické pojetí za prapůvod všeho zla (či spíše prohlašují, protože nepravdivost jejich tvrzení jim snad musí být jasná), většina vzdělaných lidí přinejmenším spontánně tíhne ke scientistickým prvkům ve svém myšlení.

Problémy zde vidím dva, a výstupy z obou do značné míry nahrávají scientismu:
1. Společenské vědy zcela viditelně selhávají. Známá Sokalova aféra,  kdy se profesoru fyziky na New York University Alanu Sokalovi podařilo dostat do prestižního filosofického časopisu Social Text článek "Transformativní hermeneutika kvantové gravitace", který byl záměrně koncipován jako totální blábol, v němž, jak autor později (po přijetí do tisku a pochvalných recenzích) napsal, "se mohou nedopatřením vyskytovat věty, dávající smysl, ale zcela jistě v něm nemá smysl žádný odstavec", je jen špičkou ledovce, ukazující, že v hlubinách sociálních věd bují produkce bezcenných blábolů, patrně nedávajících smysl ani jejich tvůrcům. Tyto bláboly pochopitelně mají nulový přínos, byť je jejich tvorba placena ze společenských prostředků.
2. Výstupy společenských věd je zcela jistě diskreditují. Z těchto věd vycházeli tvůrci marxismu a příbuzných ideologií a výsledkem byly desítky až stovky milionů mrtvých, jak v rámci válečných konfliktů, tak i obětí vyhlazovacích válek vůči vlastnímu obyvatelstvu. Tento stav v zásadě trvá dosud, protože aktuálními společenskovědními výstupy jsou:

• multikulturalismus, jehož praktickým dopadem jsou nezvládnutelná kriminalita, no go zóny v řadě měst západních zemí (především Německa a Francie) a zástupy příživníků na sociálních dávkách
• ekologismus, jehož dopadem jsou zdevastovaná území (u nás např. Šumava) a rozsáhlá nesmyslná buzerace obyvatel v mnoha oblastech lidského konání
• globální oteplismus, jakožto samostatná odrůda ekologismu, okrádající obyvatele vyspělých zemí ekologickými poplatky do rukou bezcenných šejdířů, provozujících "alternativní" energetické zdroje, ale likvidující přírodu i obavatele zemí třetího světa devastujícími plantážemi na produkci složek "biopaliv"
• v podstatě veškeré buzerující a otravující předpisy, k nám tlačené především z úrovně EU jsou výplodem negramotných nebo pologramotných intelektuálních potratů humanitních oborů

Ukazuje se tedy, a už jsem na to poukázal v různých souvislostech i dříve, že společenské vědy v řadě (prakticky velké většině) případů rezignovaly na vědeckou metodu práce. Jako se ve středověku staly podpůrnými prostředky pro teologické blábolení (viz známý citát "philosophia - ancilla theologiae"), dnes se stávají ancillou (tedy služkou), a to v lepším případě (v tom horším je to spíše vztah srovnatelný se vztahy dam od E55 k jejich zákazníkům), nejrůznějších pochybných "-ismů", k jejichž vyvrácení opravdu stačí v naprosté většině případů zcela elementární použití těch nejjednodušších vědeckých metod. Koryfejové humanitních oborů ovšem nejsou s to tyto metody použít, buď proto, že na to intelektuálně nemají, nebo proto, že se nedokáží odpojit od svých financovatelů.
Z tohoto důvodu lze jednoznačně podpořit názory, jako je ten M. Konvičky, že přírodovědně vzdělaný odborník dokáže řadu společenských jevů analyzovat efektivněji a kvalitněji než absolvent humanitního oboru, mající k tomu formální kvalifikaci.

Dovolím si ještě malý historický exkurz

(kterým patrně mnohé čtenáře nakrknu ještě víc, ale co se dá dělat, takový je už život). Klasická středověká univerzita měla artistickou fakultu, po jejímž absolvování část studentů končila (protože byli dostatečně vzdělaní pro řadu povolání, potřebujících v té době coby pracovníka "intelektuála"). Zbytek se roztřídil na fakultu teologickou, nebo právnickou nebo lékařskou. Důležité ovšem je, že ti teologové a právníci procházeli mj. jakýmsi "vědeckým minimem" (byť poplatným dané době), a proto nemohli být úplně blbí a pouze "ideologicky kovaní". Naopak tento systém zajistil, že i mnoho absolventů teologie se následně uplatnilo v přírodovědných (a jiných exaktních) oborech. Proto mohly být také kláštery a misie nositeli ekonomického a technologického pokroku, když jejich organizátoři měli vedle civilizačně bezcenné teologie ještě toto šířeji koncipované vzdělání.
Jakmile byl tento systém opuštěn, došlo, zejména v té teologii, k velkoprodukci ideově pevných blbů s nulovým všeobecným rozhledem (v podstatě ekvivalentů marxistických politruků, které budou pamatovat starší čtenáři tohoto textu). A toto byl jeden ze zdrojů konfliktu mezi přírodovědnými, medicínskými a technickými obory na straně jedné vůči teologickým ideologům na straně opačné. Který, naštěstí pro celou evropskou civilizaci, vyhráli tehdejší "scientisté" vytlačením teologie z pozice, kdy by mohla rozhodovat o vědě.
V podstatě to samé si s odstupem několika generací zopakovaly humanitní obory, které se odštěpily od původních artistických fakult. I zde postupně došlo k degeneraci těchto studií i jejich absolventů na úroveň, která už je celá desetiletí kritizována a shledávána neúnosnou.
Pokud by se měl nějak napravit stávající neblahý stav, tak existují v podstatě dvě cesty:

1. Jednou z nich je politické vytlačení exponentů těchto oborů z rozhodovacích pozic (v podstatě jeden z cílů "různých populistů"), aby nepřekážely tak, jak např. dnes nepřekážejí rozvoji astronomie teologické představy o vesmíru.
2. Druhou z nich by byl určitý pokorný návrat k tomu středověku a tvrdá (a zcela jistě i velmi bolavá) reorganizace humanitních oborů takovým způsobem, aby jejich studenti byli nuceni nejprve zvládnout nějaký vědecky exaktní obor, na němž by se jednak naučili vědecké metodě, práci s prameny i dalšími zdroji (a podobným pro odborníky v exaktních vědách samozřejmým činnostem), jednak by došlo k vyřazení neschopných blbů, kteří na vysokoškolské studium nemají (ale ideologizovanými humanitními studiemi projdou bez problémů). Teprve potom by pokračovali na nějakých humanitních oborech. Přinejmenším v první fázi by to ovšem chtělo prosít i pedagogy na těchto oborech, a tedy dát v nějakém přechodném období docentům a profesorům zde působícím lhůtu, během níž by se museli habilitovat v libovolném přírodovědném, biomedicínském nebo technickém oboru, aby se vyřadili ti, kdo na vědu jako takovou intelektuálně nemají a jsou pouze zdroji idologických blábolů. Řekněme si to upřímně, pokud by se měl vědecký pipinista habilitovat třeba v oboru ženská sestra nebo porodní asistentka (tyto obory se na některých LF učí a lze se na nich řádně habilitovat), tak věřím, že by řadu svých počátečních postojů přehodnotil, nebo alespoň přestal kafrat bláboly, jsoucí v rozporu s biomedicínskou realitou.

Pokračování zítra