aneb
Nedá se nic dělat, musím souhlasit s islamistou.
Vůdce islámského státu, nyní snad v komatu nebo podobném stavu po zásahu bojovými prostředky, se vyjádřil ještě před svým zneschopněním o islámu v nahrávce, kterou chalifát na začátku května zveřejnil.
Bagdádí definuje chalifát (islámský stát) jako stát všech muslimů a definuje i povinnost muslimů za tento stát bojovat, buď tím, že se fyzicky přemístí na jeho území a stanou se džihádisty, nebo že pozvednou proti nemuslimům zbraň v místě svého pobytu (tedy aby začali v hojnější než současné míře páchat teroristické útoky).
Bagdádí toto prohlášení vydal z toho důvodu, aby povzbudil řady váhajících muslimů do boje proti "nevěřícím psům".
Toto prohlášení má ovšem značný význam i pro ty, kteří proti islamizaci bojují. Je důkazem, že muslimové jsou skutečně nepřáteli zbytku lidstva a že jsou (alespoň v souvislosti s velmi laxním přístupem policejních složek) zverbovatelní pro extrémní organizaci typu islámského státu.
Události na hranicích tohoto zločinného seskupení islámských sil také názorně ukazují, že podpora islamistů ostatními muslimy je obrovská. Jediný, kdo proti muslimům z chalifátu reálně bojuje, jsou světské režimy a jezzídové. První jsou sice formálně muslimové, ale mají islám na háku a tendují ke světským ideologiím (stoupenci Asada, Kurdové apod.), jezzídové muslimy nejsou. Turecko proti chalifátu "bojuje" tak, že se jeho území stalo v podstatě předpolím chalifátu, kudy do něj proudí bojovníci, štětky k jejich sexuálnímu uspokojování, i válečný materiál.
Další islámské státy v prostoru jsou sice s chalifátem formálně v nepřátelském stavu, ale jejich reálné zásahy proti němu mají minimální účinnost (nálety apod.), tvoří spíše podklad pro propagandistické blábolení, zaměřené na "nevěřící psy", než že by reálně poškodily infrastrukturu chalifátu. Nálety by se musely provádět jako za druhé světové války, tj. kobercové bombardování hustě obydlených oblastí. Pak by totiž byla pravděpodobnost citelného početního oslabení "džihádfutteru". (Pochopitelně, už dávno měly být nasazeny zbraně jaderné a chemické.) Lze ovšam v takovém případě předpokládat jekot islamisty placených humanistů a jim nezištně přicmrndávajících užitečných idiotů. Stejně tak by měly být plošně ničeny i luxusní hotely a pod., v nichž sídlí (a rekreují se) vojenští velitelé chalifátu. Lze ovšem očekávat, že by se to neobešlo bez jekotu bývalých majitelů těchto objektů, kteří si svou bývalost dosud neuvědomili (asi jako britští a američtí akcionáři německých zbrojovek měli námitky proti bombardování těchto objektů za WW2).
V případě přímého střetu s džihádisty vojáci islámských států, až na naprosté výjimky, utečou jako králíci a na útěku zahazují zbraně i zásoby munice, takže pozemní akce s využitím vojáků islámského vyznání proti chalifátu vedou v podstatě k jeho dozbrojování. Jen stručně konstatujme i fakt, že část bojovníků ráda přejde na stranu chalifátu. Je otázka, nakolik je toto chování dáno typickou muslimskou zbabělostí a neschopností, a nakolik jde skutečně o záměr dodat touto formou zbraně džihádistům z chalifátu a současně stát formálně, ze zahraničně politických důvodů, na protější straně fronty.
Pokud by ten boj byl myšlen vážně, potřebovalo by to nějaký ekvivalent decimace zbabělých legionářů, jakou prováděli v podobných situacích Římané, případně podobných trestů zbabělých jednotek ve středověku a novověku (v pamětech katů Mydlářů Svátek popisuje vykonání trestu nad jednotkami, které utekly z bitvy vojevůdci Albrechtovi z Valdštejna). Možná by ovšem stačilo za jednotky v kontaktu s nepřítelem nasadit další linii jednotek, které by střílely dezertéry (jak to dělali sověti). To, že se nic z toho (nebo něco ekvivalentního) neděje, je IMHO důkazem, že v těchto státech není vůle proti chalifátu skutečně naplno bojovat.
To samé ukazuje i osud usvědčených atentátníků vůči nobelistce Malale Júsufzaiové, bojovnici za práva žen na vzdělání v Pákistánu. Provalilo se, že osm z deseti údajně odsouzených atentátníků bylo v procesu za zavřenými dveřmi osvobozeno. Prostě i v údajně demokratickém (a často agitátory za vzor slučitelnosti islámu s demokracií a civilizovaností vydávaném) Pákistánu neexistuje vůle trestat mislámské teroristy (což je logické, protože prvním islámským teroristou byl Mohamed, a přes to nejede vlak).
Fakticky ve prospěch chalifátu opakovaně zasáhl i Izrael, např. bombardováním pozic syrských vládních jednotek nebo křesťanských bojovníků v Libanonu. Po takovémto chování "státu všech Židů" se ovšem evropští (ale i američtí a jiní) Židé těžko mohou divit, že jsou chápáni stále širšími vrstvami obyvatel euroamerických států jako pátá kolona islamistů, a že paralelně s násilnými akcemi proti nim ze strany pořád drzejších muslimů narůstají i podobné aktivity ze strany obyvatelstva, hájícího se před všemi, kdo s islamisty sympatizují a spolupracují.
Bagdádího projev má, jak jsem už konstatoval, zásadní význam pro odpůrce islamizace euroamerických států. Významná islámská autorita, prakticky obecně muslimy uznávaná, univerzita Al-Azhar v Káhiře, jednoznačně konstatovala, že chalifát nedělá nic neislámského. Že dělá přesně to, co dělal prorok Mohamed a jeho (pro muslimy) příkladní následovníci. Možná "tvrději, než je obvyklé", ale to je vše, co chalifátníkům mohla vytknout.
Jeho projev lze tedy považovat za autenticky islámský, bez servítků obvyklého mohamedánského lhaní či multikulturalistického blábolení o mluvčímu naprosto neznámé realitě.
Ano. To, co Bagdádí ve svém projevu uvádí, je naprostá pravda, byť podaná z jeho perspektivy. Nicméně z naší strany to znamená zcela jednoznačně, že mír s muslimy a nějaké mírové soužití s nimi prostě nejsou možné. Muslim, který by chtěl dlouhodobě mírově spolužít s nemuslimy, je z hlediska pravověrného islámu kacíř či odpadlík a naprostá většina muslimů, kteří s mírumilovností islámu operují, vědomě zcela sprostě lže. To samé se týká i významné části nemuslimských osob, které s nimi v tomto ohledu spolupracují.
Že se muslimové k návodu Bagdádího aktivně hlásí, ukazuje mnoho příkladů, teroristických útoků a dalších násilných činů. Vedou k tomu i svoje děti, viz nedávný incident v Itálii, při němž byla muslimským spolužákem napadena a zbita žákyně základní školy za to, že měla na krku řetízek s křížkem. Muslimové prostě sají nenávist k civilizovaným lidem s mateřským mlékem a takto se s nimi i musí podle toho zacházet. Konec konců, i incident v Olomouci patří do ranku s nápisem "proislámistický džihád".
Bagdádího projev by ale měl být maximálně agitačně využit, protože ukazuje pravou a nefalšovanou realitu islámu a skutečné záměry jeho vůdců. V USA takto použili rovněž muslimský citát: "Zabíjení židů je uctíváním, jež nás přibližuje Alláhovi" s dodatkem pro "nevěřící psy": "Toť jejich džihád. Jaký je ten váš?" a nakonec i ustáli soudní spor proti proislámským agitátorům, kteří si přáli odstranění těchto plakátů (byly zadány jako reklama na MHD).
My zatím asi na takovéto reklamy nemáme, ale rozhodně je třeba autentické a tudíž pravdivé informace o islámu a jeho záměrech a cílech šířit co nejvíce.
Našim štěstím a současně neštěstím islamofašistů i jimi placených a řízených multikulturalistů je osoba našeho pana presidenta, který jako jedna z mála hlav států ve světovém kontextu dává najevo naprosto realistické (a tudíž negativní) postoje k islámu při všech možných příležitostech. Jednou z posledních z nich byla tryzna v Terezíně, na níž ve svém projevu zdůraznil podobnost nacismu a islámu:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/311843-pozor-na-nabozenskou-nenavist-varoval-zeman-pri-tryzne-v-terezine/
"Opět dělí lidi do dvou skupin, do skupiny věřících a skupiny nevěřících, kam patří ti, kteří vyznávají jinou víru než ideologové Islámského státu."
Žádné komentáře:
Okomentovat