Čínská medicína - ano či ne?

Ministr Němeček otevřel kliniku čínské medicíny ve fakultní nemocnici v Hradci Králové a bojovníci proti "alternativám" se mohou zbřídit.

Tradiční čínská medicína je, pochopitelně, výrazně odlišná od medicíny evropské. Je to dáno mj. tím, že Číňané neprovádeli pitvy (měli ještě výraznější tabu pro manipulaci s nebožtíky, včetně pitvání, než středověká Evropa), takže sice měli (podle zvířat) jakési ponětí o orgánech, ale přiřazovali jim funkce do určité míry spekulativně, nikoli podle evropsky pojaté anatomie a funkce. Tím dochází k jevu, kdy čínská medicína chápe určitý soubor funkcí, nebo vlastností pacienta jako orgán, a nepracuje tedy s konkrétní anatomickou strukturou a jejími projevy.
Tím, pochopitelně, dochází k diskrepanci, kdy evropská a čínská medicína se v zásadě o některých věcech ani nedokáží dohodnout na názvosloví. Což ovšem není nic divného ani neobvyklého, v případě lidského mozku se nedokáží na jednotném názvosloví dohodnout anatomové, fyziologové, neurologové a psychiatři, byť se všichni pohybují v ranku "evidence based" medicíny.
Nicméně některé postřehy čínské (ale i třeba egyptské) medicíny byly rehabilitovány objevem systému signalizace mezi orgány a soubory specializovaných buněk, který je realizován tzv. tkáňovými hormony a podobnými signálními prostředky.
Dalším problémem bylo používání některých "naprosto neúčinných" bylin, v nichž evropská medicína nedokázala najít farmaceuticky účinné látky. Až někdy na začátku našeho století byly objeveny regulační molekuly nízkomolekulární RNA, které (mimo jiné) dokáží ovlivňovat expresi genů v jednotlivých buňkách (i jiných, než těch, v nichž vznikají). Buď blokují na DNA nebo ribosomech místo, podle něhož vzniká určitý genový produkt, nebo naopak blokují inhibiční partie, kterými buňka snižuje expresi genu vazbou speciálních produktů na DNA v jádře. Výsledkem je vnucení vyšší nebo nižší tvorby genových produktů buňce, včetně hladin enzymů apod. Protože se jedná o RNA s velmi nízkou molekulovou hmotností, tedy včetně velmi nízkého počtu nukleotidů v molekule, je počet takovýchto molekul omezený a tudíž nízkomolekulární RNA jednoho druhu organismů může dávat "smysluplné" signály organismu druhému.
Byla tedy relativně nedávno objevena celá zcela nová kategorie regulačních faktorů, o níž se ještě v závěru 20. století nic nevědělo, a která přitom může velmi podstatně ovlivnit reakce cílového organismu, aniž by se jednalo o látky, prokazatelné klasickými farmakologickými a toxikologickými testy (včetně toho, že organismus pokusných zvířat může tuto nízkomolekulární RNA "číst" zcela jinak).
Pochopitelně, empirie, neobracející se na hledání "farmakologicky účinných látek", mohla (a také to čas od času udělala) tyto účinky objevit i dříve, čistě na bázi pozorování.
Svého času byly rovněž rehabilitovány i "babské" návody na sběr bylin (některé jen ve dne, některé v noci, některé v temné noci, některé za úplňku atd.), a to proto, že obsah některých látek v rostlinách kolísá v závislosti na denním a nočním metabolismu (ve dne asimilace, v noci dýchání) a jiné mohou být závislé i na polarizované světle, jehož prakticky jediným všeobecne dostupným přírodním zdrojem je právě Měsíc.
Čínská (a obecně jakákoli tradiční a na empirii založená) a klasická evropská medicína se tady tak trochu míjejí.
Pokud je budeme hodnotit podle úspěšnosti nebo neúspěšnosti, pak důležité je, že klasická čínská medicína má větší úspěšnost tam, kde evropská medicína více-méně selhává, tedy v léčbě nejrůznějších chronických stavů, souběhů více chorob najednou (kde evropská medicína tápe mezi vzájemně rozpornými indikacemi a kontraindikacemi léků a léčebných postupů), alergií apod. Naopak tam, kde je choroba zapříčiněna narušením nějakého jasně definovaného substrátu v lidském organismu, jehož náprava, odstranění či kompenzace jsou technicky možné, dominuje medicína evropská.
Podle mého soudu tedy, přestože otevření této instituce, pracující na bázi "barbarských metod", "primitivních předsudků" či "naprosté ignorance vědeckých fakt" vzbudí patrně velkou nevoli v kruzích lidí, které označuji jako "primitivní materialisty", případně u lidí, sjíždějících se na jiných typech iracionality, než je taoismus, budhismus nebo konfuciánství, nevidím důvod, aby zde takováto instituce nemohla být. Patrně se tím i napraví některé nesmysly, které propagátoři "vědecké" evropské medicíně dali do vínku například tím, že akupunkturu, která se v zemích původu velice často používá jako prostředek první pomoci, zařadili s velkými milostmi do arsenálu druhoatestovaných neurologů, kteří jí smějí léčit případy, u nichž veškerá ostatní léčba selhala.