Schíza kolem "muslimského oděvu".

Pochopitelně, tato kauza odstartovala, alespoň u nás, případem somálských uprchlic a pravděpodobně provokatérek, řízených buď islamisty, nebo ombudsmankou (což v podstatě jedno jest, jak ukázalo další dění). Dotyčné dámy nejprve přislíbily (pochopitelně, po muslimsku), že jim oblečení předepsané pro školní výuku nebude dělat problémy, leč následně (opět typicky muslimsky) začly naříkat, jak školou předepsaný oděv těžce porušuje jejich lidská práva (což je ovšem pojem, který islám nezná a programově odmítá). Atd. atd., o této kauze jsem se již zmiňoval.
Zajímavá je argumentace obhájců "islámského šátku", kdy na jedné straně potřebují, aby se jednalo o symbol islámu, a tudíž se na jeho nošení dala aplikovat garance náboženských svobod, ale na stranu druhou neměl s islámem nic společného, takže by se na něj nemohly vztahovat námitky plynoucí z jeho ekvivalence např. hákovému kříži a jiných symbolů zločinných a lidská práva popírajících ideologií, protože toto vše islám v reálu je, jeho náboženskost je druhotná a v porovnání s jinými náboženstvími i silně omezená.
Prostě obhájci šátků si počínají asi jako ta slečna, co by ráda zůstala pannou (protože to se někdy může hodit), ale současně by se velice ráda živila prostitucí (protože tento způsob vydělávání peněz se jí líbí rovněž). A zoufale se snaží tyto dva požadavky "nějak" dát dohromady.
Vrchol tomu dodala soudkyně Nejvyššího soudu K. Šimáčková, jinak pevně a neochvějně hájící pozice ombudsmanky. Ta nošení islámského šátku označila za ochranu před studem a na stud dle své individuální dispozice či etnické příslušnosti a ochranu před ním má mít pochopitelně každý nárok. Poněkud zapomenula, že "právo na ochranu před studem" ještě levičáčtí extrémisté, dělající z koncepce lidských práv v podstatě dobročinný bazar či bleší trh, ještě nestačili mezi docpávaná pseudopráva zařadit.
Výsledkem tedy je, že islámské šátky jsou "islámský oděv" v okamžiku, kdy se na ně potřebuje narazit náboženská svoboda a "nemají s islámem nic společného" kdykoli, kdy dojde na kritiku poměrů v islámských zemí (postavení žen, jinověrců, neexistence práva na spravedlivý soudní proces apod.) a spojení těchto oděvních součástí se systémem, porušujícím základní lidská práva.
Dle mého soudu je podstatnou informací skutečnost, že v islámských zemích dohlíží na dodržování "dresscode" náboženská policie, což tento oděv zcela jednoznačně s náboženstvím propojuje. Z tohoto faktu bychom měli vycházet a trvat na tom, že se jedná o symbol zrůdné ideologie, podvodně vydávané za náboženství, potlačující, podobně jako nacismus nebo komunismus, základní lidská práva. Proto by jeho nošení mělo být v demokratických zemích postižitelné naprosto stejně jako nošení nacistických symbolů (a nebo by se nemělo postihovat nošení obojího, jak to mají např. v USA).