Tak nám nařídili očkování ...

Nejvyšší soud se postavil za povinnost očkovat děti předepsaným způsobem. K velkému kvilu jednak lidskoprávníků, jednak různých alternativců, kteří "očkování vůbec nepotřebují" a "bojí se vyvolání autismu, otravy hliníkem, otravy rtutí a dalších rizik".
Co na tom, že práce, dávající do souvislosti autismus a očkování byla odhalena jako vědomý podvod a stažena z časopisu, který ji původně publikoval (a takové věci se ve vědě zase až tak často nestávají). Co na tom, že malé dítě při hře na zahrádce dostane do sebe olizováním a dýcháním prachu mnohonásobně víc hliníku, než kolik ho do sebe dostane v rámci celého očkovacího programu, a rtuti je v tomto programu méně, než kolik jí je v průměrné a všem normám vyhovující krabičce mořských rybiček v oleji.
Soudci Nejvyššího soudu rozhodli rozumně i v tom, že ponechali konkrétní očkovací schéma na úrovni vyhlášky, protože jinak by nastala naprostá nepružnost a nemožnost v reálně potřebném čase zavést nějaké očkování, jehož potřeba by se akutně objevila. Zkušenosti s pružností našich zákonodárců jsou v tomto směru naprosto jednoznačné: Než by se dohodli na tom, od kterého výrobce přijmou ten úplatek za státní posvěcení jeho vakcíny, tak už by nemuselo být koho očkovat.
Paní redaktorka Čápová v Respektu obsáhle cituje také separátní stanovisko soudkyně Kateřiny Šimáčkové, která se jediná "zastala ubohých lidskoprávně znásilňovaných dítek".
Jako "problematické" je presentováno mj. očkování proti tetanu a proti hepatitidě B.
Kritika těchto očkování pochopitelně plyne z hluboké neznalosti problému:
Hepatitida B zdaleka není tak vzácná, jak se nám snaží oponenti namluvit. Navíc má vztah k jednomu z deseti nejčastěji usmrcujícícm nádorů v naší populaci, a to primární rakovině jater. Očkování proti jejímu původci chrání také proti blízce příbuznému viru hepatitidy D, který je při chronickém zánětu jater jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů uvedeného nádoru (pomineme-li devastující a invalidizující dopad samotné infekce tímto virem na postiženého). Přitom nákaza se může šířit mnoha způsoby, protože stačí relativně malá infekční dávka a jak virus hepatitidy B tak i jeho blízce příbuzný D jsou velmi odolné vlivům prostředí. Navíc je očkování proti viru hepatitidy B nyní povinné pro řadu profesí ve zdravotnické a sociální sféře (a mnoha dalším profesím ho nelze než doporučit). Rovněž je důležité, že toto očkování je provázáno v kombinované vakcíně s dalšími, takže se děje jedním vpichem, zatímco jeho odsunutí někdy k pubertě, kdy začnou být zajímavé drogy a pohlavně přenosné choroby, by znamenalo zákrok navíc.
Pokud se týká tetanu, je sice pravda, že přenos z člověka na člověka u této nemoci nehrozí. Spory původce se ovšem běžně vyskytují v trusu býložravců, nejen obligátních koní, a cestou infekce do těla může být i velmi bagatelní poranění. V této souvislosti je třeba si připomenout např. A. V. Friče, který byl jedním z nejvýznamnějšch světových odborníků na kaktusy a zemřel naprosto stylově: chytil tetanus z bodnutí trnem kaktusu. Kolik srovnatelných bodnutí děti denně při svých hrách utrží? Obávám se, že víc než dost.
Obě uvedené infekce navíc jsou poměrně snadno (po/zne)užitelné jako bojová či teroristická zbraň. Vysoká odolnost původce zaručuje jeho přetrvání během výbuchu v povrchových vrstvách nějaké bomby, i velmi primitivní. Konec konců, spory tetanu se běžně dostávaly do těla vojáků právě střepinami, kontaminovanými během výbuchu min a granátů půdou.
Osobně by mě velice zajímalo, nakolik jsou hlasy proti očkování dány jen negramotností, spojenou s totální ideologickou zaťatostí, prakticky totožnou s vírou v boha nebo na únosy do UFO, a nakolik se jedná o lidi manipulované těmi, kdo si proočkovanost populace nepřejí z jiných důvodů.
Fakt, že je naše populace v důsledku očkování proti tetanu rezistentní vůči nemoci, kterou by bylo možné rozšířit i velmi primitivními prostředky (lze si představit bombu s dvojím pláštěm, vyplněným střepy a koňskými "koblížky" - něco podobného by dokázala vyrobit i mírně vycvičená opice, pravděpodobně tedy i islámský terorista), může být teroristům nepříjemný, protože jiné choroby (snad s výjimkou té hepatitidy B, ale k ní by měli obtížnější přístup) by už potřebovaly sofistifikovanější prostředky, zejména pokud by mělo být současně ohroženo větší množství lidí. A takové by požadovaly systematický výzkum, pokud by se teroristé nedostali k hotovým recepturám z archivů bývalého SSSR nebo USA (do těchto institucí byly přesunuty také výsledky výzkumů, které na toto téma prováděli Němci a Japonci před a za WW2). A je otázka, nakolik by takový výzkum byl v podmínkách například chalifátu nebo základen Boko Haram vůbec možný (technicky) nehledě k tomu, že významná část islámských ideologů vědecký výzkum považuje za kacířství.
Paní soudkyně K. Šimáčková se již "proslavila" svou angažovaností ve prospěch radikálního islámu v kauze šátků, kde stála po boku nadšené islamizátorky Šabatové. Její angažovanost proti očkování, a tedy i proti rezistenci naší populace vůči případnému teroristickému útoku je tedy konzistentní s již projevenými postoji. Bez ohledu na to, čím je k těmto postojům motivována. Konec konců: Dobré úmysly, jak známo, dláždí i cestu do pekla.