pátek 20. března 2015

Má kauza Brod nějaké pozitivní aspekty?

Zcela jistě se jednalo o obrovskou tragédii, srovnatelnou s jinými útoky "šílených střelců", jaké jsme zatím znali pouze ze sdělovacích prostředků a rubriky "zahraničí". Je postižena řada rodin, které náhle, bez varování, přišly o svého nejbližšího.
Nicméně, vše negativní v sobě může skrývat zárodek čehosi pozitivního.

Celý případ ukázal naprosto názorně, že Policie ČR není s to "pomáhat a chránit", jak to má ve svém reklamním sloganu. Naopak, v Brodu jednoznačně nepomáhala a nechránila. Běžná hlídka se do boje s ozbrojeným civilistou (nešlo o nějakého supervycvičeného teroristu, ale opravdu jen ozbrojeného civilistu, možná s troskami před léty absolvovaného vojenského výcviku) nepustila. Čekalo se na příjezd speciální jednotky, která dorazila v době, kdy oběti už snad byly dávno mrtvé a pachatel pouze předstíral, že má nějaké rukojmí, a to z nejasných důvodů, když stejně posléze spáchal sebevraždu. Kolem stavu obětí se však mlží. Policie se snaží obhájit právě trvzením, že buď byly mrtvé, nebo poraněné tak, že by stejně nepřežily. Nezbývá než závidět (ne)zasahujícím policistům velmi výkonnou kříšťálovou kouli, v níž to zřejmě všechno viděli (patrně včetně aktuálních laboratorních hodnot jednotlivých obětí), a současně se divit, proč tento nástroj nepoužili ke sledování pachatele a organizaci útoku proti němu.
Pikantní je prosáklá informace, že se v místě zásahu postupně během cca dvou hodin vystřídalo pět (!) velitelů. Zcela jistě přesně podle příslušných předpisů, takže jim samým rozhodně nelze nic vyčítat (jiná věc je, zda mají takovéto předpisy v podobné situaci vůbec smysl). LEGE ARTIS se nový velitel seznámí se situací, s akcemi a záměry velitele předchozího. Ty záměry modifikuje dle své (vyšší) kvalifikace. To zabere zcela jistě nejméně 5 - 10 minut. Než se mohl nastoupivší velitel rozkoukat, přišla vyšší šarže a celý proces začal znovu od začátku. Za těchto okolností by nebyla s to zasáhnout ve prospěch obětí ani četa Supermanů.
Je otázka, co vše se dozvíme, až projde na konci tohoto měsíce "bobřík mlčení", kterého si policie sama nadělila. Patrně se zde počítá s tím, že se podaří mezi tím obrátit pozornost veřejnosti směrem k jiným průšvihům a tento zmizí v propadlišti dějin.

Epizoda relativně úspěšného útoku židlí ze strany těch, jimž se podařilo utéci, názorně předvádí, jak by se situace vyvinula, kdyby ohrožení měli kromě nábytku k dispozici něco účinnějšího. Jedna nebo dvě krátké zbraně by patrně značně zredukovaly počet obětí, aniž by způsobily nějakou vážnou škodu (zvláště když pachatel stejně plánoval sebevraždu).

Je tedy třeba konstatovat následující:
V případě teroristického nebo jiného podobného útoku je situace prakticky identická s tím, co se děje např. při dopravní nehodě. Zde se také poskytuje laická první pomoc (a laikové jsou do znalosti jejích úkonů silně tlačeni) a nečeká se na dojezd profesionálů, přestože ti se většinou dostaví podstatně dříve než protiterorističtí profesionálové v Uherském Brodu. V případě blokády dýchacích cest nebo velkého krvácení (a řady dalších úrazů a akutních stavů) mohou už nějaké dvě minuty prodlení pomoci znamenat pro postižené jistou smrt (případně vegetování se zničeným velkým mozkem) a během těch dvou minut se profesionálové dostaví maximálně tehdy, pokud se incident odehraje přímo před nemocnicí (a to si ještě nejsem zcela jistý, zda by zásah lékařů mimo systém záchranné služby nebyl v rozporu s nějakými interními předpisy ministerstva či řádem České lékařské komory). Takže vše spočívá na laicích a počty lidí, kteří přežili takovéto závažné stavy či úrazy díky laické první pomoci, svědčí o tom, že takováto koncepce zajištění základní pomoci je smysluplná a přínosná.
Brodský incident je názornou ukázkou výše zmíněné téze. Je proto nutné uvedený fakt "do zblbnutí" opakovat všem, kdo by tento incident chtěli využít k další (naprosto nesmyslné a nepotřebné) restrikci držení zbraní. A je třeba to opakovat tak dlouho, až v opozici zůstanou jen ti, kdo jsou pro zbraňovou restrikci ze zcela odlišných důvodů, než je hloupost nebo pacifismus.

Lze důvodně očekávat, že frekvence podobných událostí, k jaké došlo v Uherském Brodu, bude narůstat, a spíš podle exponenciely než lineárně. Proto je nutné zajistit možnost zásahu laiků právě v podobných případech.
Pachatel brodského incidentu měl platný zbrojní průkaz (hrátky kolem zdravotního vysvědčení jsou dle mého soudu jen mlžením). Druhou věcí je, že řada teroristických útoků se odehrává pomocí ilegálně držených zbraní a sebevětší restrikce tomu nejsou s to zabránit. Nedávné islamistické útoky v Londýně, proti MHD a letištím, byly provedeny v zemi, kde platí daleko přísnější opatření proti držení zbraní normálními občany, a přesto neměli pachatelé s jejich získáním prakticky žádné problémy. Podobně neměli legálně zbraně ani pachatelé lednových teroristických útoků v Paříži.
Jediné, co může v této situaci pomoci, je opravdu dobře vyzbrojená společnost, jejíž členové jsou schopni "poskytnout" pachateli kulku stejně dobře a pohotově, jako zastavit krvácení nebo dát umělé dýchání oběti nehody nebo náhlého zhoršení zdravotního stavu.
Vzhledem k tomu, že je dnes voláno po zlepšení brannosti obyvatelstva (protože současná profesionální armáda havlovské koncepce by nebyla s to uhájit proti rozhodně vedenému útoku ani svoje kasárna po dobu delší než několik hodin - vzhledem k tomu, že za tu dobu by jí akorát došla munice i lidé), mohlo by být zapojení se do výcviku pro potřeby armádních záloh spojeno se snadnějším získáním zbrojního průkazu a třeba i možností zakoupit zbraň s ekonomickou pomocí státu (který by se mohl též ekonomicky a organizačně podílet na periodickém výcviku střelby). Krátké zbraně by se zcela jistě uplatnily v řadě situací spojených s moderním terorismem a v mnoha i lépe, než klasické samopaly nebo útočné pušky, nebo alespoň srovnatelně, s výhodou rychlejšího nástupu takto vyzbrojených bojovníků. Konec konců, neozbrojený pařížský policista mohl akorát žadonit u teroristů o milost s tím, že je taky muslim.
Rozhodně by toto opatření mohlo přispět k vysoce žádoucí remilitarizaci společnosti. Žádoucí proto, že období míru v Evropě (či alespoň jejích civilizovanějších oblastech) se zdá definitivně končit a před námi jsou, jak by řekli Číňané, "zajímavé časy", v nichž se bude hodit každá kulka, schopná zasáhnout cíl.

Text Stanislava Humla, který rovněž nechválí policii, což je u tohoto autora dost výjimečné.

3 komentáře:

  1. Umíte dobře pojmout problematiku. I když ne úplně, ve většině případů bychom si rozuměli.

    OdpovědětVymazat
  2. V ČR existuje mezi 200 a 300 tisíci držitelů nelegálních zbraní, nižší odhad je z počtu sebevražd, vyšší z očekávaného počtu nelegálních zbraní a obecně je uváděn častěji. Restrikce tedy nemají šanci uspět.

    OdpovědětVymazat
  3. Dále víme, že v ČR je ročně kolem 90 dokonaných vražd a přibližně 4 z nich jsou legální palnou zbraní na ZP. To je lehce přes 4 % a držitelů ZP je v dospělé populaci také lehce přes 4 % (děti nemají ZP, nevraždí). Kdyby bychom brali za vzorek nekriminální populaci, tak bychom očekávali kolem 2,5 % vražd legální palnou zbraní, ovšem ZP vlastní především muži, takže hodnota kolem 4 % je nepřekvapující. Hypotéza o výrazně zvýšeném počtu vražd v ČR vlivem ZP je tedy přesvědčivě vyvrácena. Situace u sebevražd je o to horší, že domácností s legální palnou bude lehce přes 5 % (3 % populace celkově, domácnost má dva členy, někdy ale ne vždy mají oba/více ZP). Přesto se legální palné podílejí pouze na lehce přes 3 % sebevražd (50+ ročně). Je pochybné, že člen domácnosti se zbraní by volil jinou metodu sebevraždy, snad mimo některých žen. Ani tady nelze vidět nějaký výrazný efekt. Dá se tedy přesvědčivě říci, že legální zbraně v ČR nijak výrazně nezvyšují počet vražd či sebevražd. Akademická literatura obecně přesvědčivě dokázala pozitivní korelaci mezi zbraní v domácností a sebevražedností (pravděpodobně se zvyšuje až o nízké desítky procent - zvláště mezi NE-psychiatrickou populací a mladými muži). Mezi vražedností a počtem zbraní pak neexistuje obecně průkazná závislost.

    OdpovědětVymazat