Co by reálně udělal pan Brouček, kdyby se dostal do 15. století?

Po*ral by se. Ne strachem, jako v bitvě na Vítkově. Její průběh neznal, čímž pan S. Čech pranýřoval nekvalitu výuky na tehdejších Rakousko-Uherských školách. Podobný motiv použil o století později H. Harrison ve svém románu "Rebel proti času", kde také hlavní hrdina (tentokrát záporák) "dojede" na to, že nezná historii boje za abolici čarnochů, přestože se dopraví do minulosti s cílem zajistit vítězství Jihu v občanské válce. Proto se nevědomky zaplete do spiknutí Johna Browna, a tím skončí.
Nicméně náš autor, píšící na hraně SF (protože samotná cesta pana Broučka není vysvětlena technologicky a podle závěru - spíš povídky než románu - ji lze vysvětlit jako páně Broučkův opilecký sen), měl humanitní vzdělání a nedokázal si patrně představit obecně biologické důsledky páně Broučkova přesunu. Promiňme mu to, je docela možné, že na samém sklonku svého života, tedy o cca dvacet let později, si byl tohoto zádrhele vědom, protože to už se u nás vědělo o Pasteurovi a Kochovi a jejich objevech.
Takže pan Brouček, jakmile by přišel do kontaktu s místními lidmi, jedl u Janka od Zvonu místní jídlo atd., tak by pohltal místní bakterie, které vesele přebývají v lidském trávicím ústrojí. Nedělejme si iluze, míra hygieny byla za časů pana Broučka nikoli o mnoho vyšší než v době husitské (zejména u relativně bohatého měšťana). Jde o to, že zcela běžné bakterie, osidlující naše střevo, prodělávají časový a místní drift. S ním prodělává, minimálně na úrovni imunologické, drift i lidská populace. To, konec konců, zažila a zažije řada turistů, kteří významnou část cesty "za hranice všedních dnů" stráví intimním seznámením se s místními záchody, které navštěvují hojně, i několikrát denně. A nějaké pyramidy, ať již mexické či egyptské, je v těchto chvílích absolutně nezajímají.
Pan Brouček by zažil výsledky driftu časového, který by byl skokem z poslední třetiny 19. na začátek 15. století patrně větší, než skok letadlem na opačnou polokouli. Následující den, místo seznamování se s mravy doby husitské a ztrapňování se svou měšťácky degenerovanou povahou, dle autorova záměru, by strávil kroucením se na hnojišti Jankova domu. A je docela možné, že by pan domácí ztratil nervy a zařídil jeho přesun do nějakého špitálního zařízení. Pochopitelně, v tehdejších dobách, stejně jako za dob pana Broučka, by taková těžší enteritida měla docela závažnou prognózu. Na dnes banální (protože máme infúzní roztoky s ionty a glukózou) dysenterii tehdy vymíraly celé vesnice (tento stav reflektuje ve svých povídkách i Božena Němcová, Čechova o generaci starší literární předchůdkyně). Nějaké nekompatibilní Escherichia coli sice nejsou tak drsné, jako bakterie z rodu Shigella, nicméně dobu, kterou autor vyhradil pro jeho pobyt v době husitské, by tento hrdina strávil aktivitami ještě méně heroickými než byly ty, které mu přisoudil autor. A v tom sudě na dešťovou vodu, kde by se ocitl po svém vyletě, by bylo pěkně hnědo.
Takže cestovatelé v čase, které autoři nechávají bez jakéhokoli zajištění potulovat se po historických epochách, by byli ohroženější než cestovatelé do zapadlých koutů současné Země. A sami by pro navštívené představovali nemenší nebezpečí. Je docela možné, že toto riziko by bylo podstatně vyšší než riziko "sežrání" nějakými mikroby, dotaženými návštěvníky s kosmu, protože ti by pravděpodobně byli natolik nekompatibilní s pozemskou biochemií, že by byli nesežratelní pro většinu pozemských mikrobů (mohli by mít spíš problémy s nějakými "exoty", vyskytujícími se v neobvyklých ekologických nikách) a riziko od nich (vyjma záměrného použití s ohledem na vlastnosti pozemského života předem připravených biologických zbraní) by bylo ještě menší, protože by takovéto exoty ze své biosféry patrně s sebou nevozili.