PEGIDA děsí. Oprávněně? 4.

PEGIDA je označována levicí za hnutí "fašistické" a "extrémně pravicové".

Je třeba natvrdo zopakovat, jak to s tím fašismem je:
Fašismus vznikl jako hnutí dělníků a živnostníků, bojujících proti vykořisťování velkokapitálem (protože i živnostníci jsou velkokapitálem vykořisťováni, byť jinými postupy a mechanismy než námezdně pracující v jím přímo vlastněných továrnách). Odmítal marxistickou tézi třídního boje a násilného vytvoření "beztřídní společnosti" (hlásal teorii vynuceného třídního smíru a státu, zajišťujícího "férovou hru"*), nicméně v mnoha ohledech nalézal s marxisty společný hlas. Vystupoval tedy jako spojenec a ještě Lenin krátce před svou smrtí označil Mussoliniho za "velkého syna italského lidu". Protože fašismus sliboval po mnoha stránkách přijatelnější a lidštější poměry než marxismus (zejména byl přijatelnější pro střední třídu, ale i elity pracujících tříd), dostal se do pozice nepříjemného konkurenta, od něhož bylo nutno se nějak odlišit. V roce 1935, na sedmém sjezdu Kominterny, Georgi Dimitrov "demaskoval" fašismus a nacismus jako krajně pravicové hnutí, řízené a financované velkokapitálem (s příslušnými odkazy na Leninovo dílo "Imperialismus jako nejvyšší stádium kapitalismu"). Dimitrov byl, pochopitelně, naprosto oddán svému loutkovodiči, Stalinovi, a odpovídal jeho specifickému deformování marxismu - leninismu. Je vcelku zajímavé, že ačkoli řada stalinských tézí byla po kritice kultu osobnosti odmítnuta, tato Stalinova zjevná lež je dále levičáky všeho druhu horlivě zastávána.
Uvedná téze do jisté míry mohla platit v období občanské války ve Španělsku, kdy velkokapitál podporoval Franca jako menší zlo. Zejména poté, co byli republikáni infiltrováni bolševismem a začali se dopouštět excesů, nepřijatelných pro normální lidi. Tyto postoje, přežívající ve španělsky hovořícím světě, patrně do jisté míry pomohly vynést k moci i Pinocheta v době, kdy po ní v Chile sahali bolševici, poplatní Moskvě. Tato teze rozhodně neplatila pro Itálii, kde fašisté pouze donutili v rámci politiky "třídního smíru" zlidštit podmínky ve výrobních závodech i zmenšit útlak střední vrstvy. V Německu byl zase Hitler brán jako "menší zlo", podpořené proti Stalinem řízené KSN. Nicméně i tam vznikl režim nejrůznějšími způsoby omezující bezuzdnou vládu velkokapitálu (přičemž části jejich majitelů to bylo vynahrazeno jinak - především zapojením do velikášských státem financovaných projektů).

Pokud zůstaneme u toho Německa, které je asi v souvislosti s PEGIDA nejaktuálnější, pak je dobré si všimnout tří momentů:

1. Výmarská republika byla svými vedoucími politiky přivedena k takovému stupni krachu, kdy se nejednalo o to, zda moc ve státě převezme nějaká totalita, nebo zde zůstane jakžtakž demokratický režim, ale nastala situace, kdy se rozhodovalo o tom, zda demokracii zlikvduje NSDAP nebo KSN. A budu krutý, NSDAP byla objektivně, pro celou Evropu (a patrně i zbytek světa), menším zlem, protože její vláda vedla nakonec k tomu, že v Evropě vedle sebe stály dvě "říše zla", stalinský SSSR a hitlerovské Německo, a nakonec zcela zákonitě došlo mezi nimi k boji na život a na smrt. Tento boj v podstatě zachránil v části Evropy demokratické režimy, které tam mohly persistovat až do 90. let, kdy byly z větší části omezeny až zlikvidovány sociálfašizujícími procesy v EU. Pokud by zvítězil Hitlerův konkurent Ernst Thälmann, došlo by k vytvoření unitární říše zla od Severního moře po Čukotku, která by s přehledem dobyla zbytek Evropy (navíc by zřejmě poskytla postačující pomoc Španělské republice, v níž by měla účinného spojence nepříteli v zádech). Vedlo by to k zániku demokracie patrně na celém Eurasijském kontinentu a k jejímu omezení (z nutnosti udržovat permanentní způsobilost k obraně) na celém světě.
2. Komunistická strana Německa byla jedinou stranou, jejíž členové byli do NSDAP přijímáni bez zkušební lhůty, stanovené pro bývalé členy politických stran. Byl to jeden z faktorů, které vedly ke zhroucení komunistického odporu proti NSDAP; zůstaly prakticky pouze bojůvky vedené "skalními", kteří byli pro nacisty nepřijatelní.
3. NSDAP zavedla v Německu státem řízené plánované hospodářství, které mělo, na rozdíl od sovětských pětiletek, základní střednědobé plány čtyřleté. Toto státem řízené hospodářství se v mnoha rysech silně podobalo stylem ekonomického řízení EU, protože vlastnictví výrobních prostředků zůstalo, na rozdíl od komunistických zemí, formálně zachováno (včetně odpovědnosti za nesplnění nesplnitelných úkolů), ale bylo řízeno právě direktivami, kvótami, normami a dalšími podobnými regulacemi, jaké od našeho vstupu do EU likvidují i naši ekonomiku. Dokonce i zabavené židovské podniky nebyly vesměs vlastněny přímo státem, ale dostaly se do rukou politicky spolehlivých osob, "arizátorů", kteří své nově nabyté vlastnictví řídili coby převodní páky vůle režimu.

Vládu fašistů (včetně NSDAP) tedy rozhodně nelze označit za "velkokapitalistickou". Byl to prostě socialismus trochu jiného než marxistického střihu, přijatelnější, zejména v počátcích, pro střední vrstvy i elity uvnitř tříd námezdně pracujících (včetně umožnění sociální prostupnosti).
Tato vláda nutně trpěla tím, co jsme později viděli a zažili v rámci plánovitého hospodářství v socialismu: Vysokou mírou neefektivity, mrháním materiálními i lidskými zdroji a postupným zhoršováním ekonomiky. Itálie to řešila (snažila se řešit) koloniální expanzí, Německo anšlusem Rakouska a mnichovským záborem Československa (asi hlavním Hitlerovým neúspěchem v této věci byl včasný odvoz významné části československého zlata do Velké Británie). Do války se Německo muselo pustit jednoduše proto, že jinak by se jeho socialistické hospodářství zhroutilo. Válečné poměry také umožnily účinněji potlačovat nepokojenost, včetně svádění některých zjevných neúspěchů a nepopulárních opatření na válečnou nutnost.
Stejně tak jsme v současné době svědky hroucení řízené ekonomiky EU, které má pouze tu výhodu, že z doby původní EHS jsou zde pořád ještě nějaké zásoby k vyžírání, a protože řízení nepostihuje ekonomiku v celé šíři, progreduje zhroucení pomaleji. Tento faktor ovšem EUrověrchuška likviduje stále novějšími a nesmyslnějšími direktivami, postihující stále širší spektrum ekonomických aktivit, které to hroucení dále urychlují. V podstatě i kvóty na bezcenné blby, vlastnící vaginu, nuceně cpané do vedení soukromých firem, budou tento proces dále urychlovat.



______________________________________
* Uvedený projekt nalezneme již v Engelsem kritizovaném Gothajském programu sociální demokracie. V podstatě tripartita, fungující i u nás od vstupu do EU, je fašistickým prvkem řízení státu.