PEGIDA děsí. Oprávněně? 2.

Aktualizace
Dnešní (7. 1. 2015) události v Paříži dávají  IMHO hnutí PEGIDA stoprocentně za pravdu.

Pokud se hnutí PEGIDA vyčítá nacismus, měli bychom si tak nějak osvěžit, jak to s tímto často používaným (a ještě častěji zneužívaným pojmem je).
Začnu ze široka: Existují:

• Vlastenectví, které je chápáno jako láska k určité zemi, k níž dotyčný z nejrůznějších důvodů přilnul, a za niž je ochoten bojovat a v krajním případě i umírat. Vlastenectví nemusí být vázáno na národ, před 19. stoletím bylo možno se běžně setkat s vlastenectvím zemským, provozovaným příslušníky všech národů, na daném území žijícími. Problém nastal až v souvislosti se vznikem národnostního útlaku (ve střední Evropě vynález především německými dialekty hovořících etnik, která později splynula do německého národa). V souvislosti s tím, a často i s dobytím daného území cizím státem s cizí národností jakožto vůdčím živlem, zemské vlastenectví postupně zaniklo.
• Vlastenctví národní je vázáno na národní území, jinak se silně podobá předchozímu.
• Předchozí bod se váže i k pojmu "nacionalita", kdy příslušníci určitého národa chtějí, aby se na územně spádových úřadech domluvili ve svém rodném jazyce, aby se v něm učily jejich děti ve škole, aby nebyly kladeny překážky při vydávání knih a novin v tomto jazyce (moderněji rozhlasových a televizních stanic, případně nebylo omezováno či sankcionováno užívání tohoto jazyka na internetu) atd. Nacionalita je naprosto legitimní součástí normálně fungujícího národa a její zaměňování za nacionalismus je zcela jednoznačně zlovolnou záležitostí a zpravidla bývá součástí nacionalismu či nacionálního šovinismu jiného národa (provádějícího národnostní útlak vůči těm obviňovaným).
• Nacionalismus nese směsku legitimních a méně legitimních prvků. To, co je "správné" a co ne, je zpravidla poplatné tomu, které straně a kterému národu hodnotitel nadržuje. Např. v době První republiky měla německá menšina v ní mnohem více práv, než jaká měly menšiny (mimo Maďarů) kdekoli v Rakousko - Uherské monarchii, dokonce více práv, než mají v současném Německu jeho menšiny. Platilo pro ni v podstatě jediné omezení: Pokud její příslušníci chtěli pracovat ve státní správě, byli nuceni zvládnout češtinu či slovenštinu na jakési minimální úrovni, umožňující bazální komunikaci o úředních věcech v tomto jazyce. Pokud o toto zájem neměli, nemuseli za celý život klápnout hubou česky či slovensky, protože měli kompletní školství od mateřských škol po univerzitu a techniku. Přesto uvedenou situaci pociťovali (a jejich potomci i jimi placení agitátoři dodnes presentují) jako "šílený a nesnesitelný národnostní útlak".
• Nacionální šovinismus - ten se dá skutečně hodnotit negativně, coby umělé shazování a snižování ostatních národů, coby součást propagace jednoho konkrétního. Známe ho především z konfrontace s šovinismem německým a později ruským. V případě hodnocení konkrétních výroků je ovšem nutné mít na paměti, že nepravdivá obvinění ze šovinismu jsou výrazně častějším jevem než jeho nesporné projevy. Za "šovinismus" velice často multikulturalisté vydávají střízlivá hodnocení, popisující nerovnost jednotlivých "kultur" a "civilizací"

Například budu-li konstatovat, že české chemické názvosloví (a od něj odvozená názvosloví některých dalších slovanských národů) je lepší, než názvosloví "mezinárodní" (na bázi latiny a angličtiny) tak budu zcela jistě mnohými ze šovinismu obviněn. Nicméně podstata věci spočívá v tom, že u toho českého stačí znát jeho pravidla a je možné z názvu odvodit strukturu sloučeniny (a naopak), aniž by bylo nutno znát o této sloučenině či jejích komponentách cokoli dalšího, zatímco v případě toho mezinárodního je nutno ještě znát, které mocenství kterého ze zúčastněných prvků v době vzniku tohoto názvosloví bylo považováno za "hlavní" a která za "významná vyšší" a "významná nižší" mocenství, protože bez této dodatkové informace název struktury vytvořit nebo strukturu podle názvu odvodit nelze. A problémy mohou nastat se sloučeninami s takovými mocenstvími v nich spojených prvků, která v době vzniku názvosloví nebyla známa. Přičemž jsou uživatelé tohoto systému nuceni často produkovat bastly mimo základní pravidla, které nemusejí být obecně srozumitelné. Naproti tomu, kdyby byl např. objeven osmimocný vodík, čeština by s jeho sloučeninami neměla názvoslovné problémy. Týká se především anorganické chemie, ovšem s častými přesahy i do chemie organické. Jistěže měli tvůrci českého názvosloví výhodu v tom, že ho tvořili v podstatě "na zelené louce", a proto mohli vytvořit vnitřně konzistentní systém s možností dalšího rozšiřování, nicméně tvůrce toho mezinárodního lze označit za osoby s nedostatkem rozhledu, které se nedokázaly odstřihnout od existujících předsystémových názvů a vytvořily nepoužitelný guláš.
Pokud tedy účastníci hnutí PEGIDA protestují proti islamizaci, tak se zcela jednoznačně pohybují někde u vlastenectví a nacionality a vcelku nemají sebemenší důvod jít někam dál po výše naznačené stupnici. A pokud je jejich kritika islámu prohlašována za nacionalismus nebo dokonce šovinismus (činí tak především sociálfašisté), tak to vychází od kulturních relativistů, pro něž je potrestání násilníka (v naší společnosti a našem právním řádu) hodnotově identické s potrestáním znásilněné ženy (jak tomu je v islámu a podle šaríje). A nelze se vcelku divit, že pro řadu lidí je takováto nivelace hodnot naprosto nepřijatelná.