úterý 30. prosince 2014

Restart z pohledu medicínského 2.

Mozek


Kupodivu, prvky zacházení, nebo nežádoucích zevních vlivů, vedoucích k restartu, u tak složitého orgánu, jakým mozek beze sporu je, existují. Je třeba si uvědomit, že podle některých filosofů nebude možné mozek nikdy pochopit, protože k tomu účelu máme k dispozici pouze orgán stejné výkonnosti.
Prvky, které zahrnují restart či reset mozku, vyvolají vratné postižení aktuálních spojů mezi neurony (kde se na cca 10 - 15 minut ukládá tzv. krátkodobá paměť). Může jít o ryze mechanickou záležitost, další takovou možností je velký elektrický výboj - v extrémním případě zásah bleskem, pokud ho člověk přežije.
V případě toho blesku se ukázalo, že člověk může přežít až několik týdnů trvající "EEG ticho" a zotavit se posléze do plného zdraví. Problém je, že tento stav je v některých zemích, i u nás, považován za jistou známku smrti, takže po jeho konstatování bývá ukončována resuscitace. První přeživší byly osoby v soukromých nemocnicích, ošetřované (dýchací přístroj + výživa) na náklady rodiny.
Uvedené proudy (dalším kandidátem je třeba úraz vysokým napětím, například z vlakového či tramvajového vedení, patrně totéž udělá i elektrické křeslo, ale po něm se zpravidla neresuscituje) odpálí jemné krátkodobé spoje mezi buňkami, v jejichž okruzích je krátkodobá paměť uložena jako cirkulující proudy vzruchů. Pochopitelně, nesmí dojít k nekrotizaci tkání. Ten blesk má "výhodu" v tom, že v důsledku opravdu extrémního napětí jde prakticky veškerý proud po povrchu těla (může vyvolat charakteristické nekrózy kůže stromečkovitého tvaru) a mozek je poškozen pouze proudy, které jsou vyvolány přímo v jeho strukturách elektromagnetickou indukcí.
V důsledku takovéhoto působení dojde k poškození právě jen krátkých spojů, které propojují buňky mezi sebou. To však buňky neusmrtí a jejich spoje mohou následně regenerovat a obnovit svou funkci. Ztratí se ovšem informace, která byla uložena přímo v nich, v jejich uspořádání.
Existuje teorie, že určitá informace je uložena v prionových bílkovinách, zavzatých do buněčných membrán (v tom smyslu, že priony rekonfigurované určitým způsobem umožní snadnější průchod vzruchu z buňky na buňku a tím se podílejí na krátkodobé paměti). Tato teorie byla ovšem zpochybněna pokusem, kdy se u zvířat, jejichž geny pro tvorbu prionů byly knockoutovány, nepodařilo najít rozdíl v kvalitě a kvantitě krátkodobé paměti oproti zvířatům normálním. Nicméně i kdyby tomu tak bylo, tak patrně poničení spojů mezi neurony zlikviduje i takto uloženou informaci.
Méně drastickou metodou elektrického zásahu do mozku, než je elektrické křeslo, jsou elektrošoky, které se používají v psychiatrii. Zde při následném obnovení  mozkových struktur může dojít k jejich propojení trochu jinak, což vede ke zlepšení stavu pacienta. Proto se také tato metoda při některých druzích psychóz používá.
Elektrický proud, procházející zde mozkem, působí ovšem silně nespecificky, takže dochází např. i ke stimulaci motorických neuronů a tím k velmi silným svalovým záškubům, které mohou poškodit některé části pohybové soustavy. Proto se dnes tento zákrok dělá ve stavu "vypnutého" kosterního svalstva, který se navozuje pomocí zámého šípového jedu kurare (resp. jeho syntetických náhražek). Pacient musí být na řízeném dýchání, protože se sám nemůže nadechnout, což bývá vnímáno subjektivně velmi nepříjemně. Nicméně následující elektrošok vymaže krátkodobou paměť na tento zážitek, takže pacienti na uvedený úkon chodí i opakovaně bez nějakých námitek.
Dalším vlivem, který může mít podobný efekt, je mechanické násilí na hlavu, jehož důsledkem je otřes mozku.
V této souvislosti může dojít k výpadkům paměti, a to i paměti dlouhodobé, daným rozsáhlejším postižením struktury mozku. Nicméně krátkodobá paměť je postižena obligátně (byť ne každý úder do hlavy ji opravdu vymaže).
Uvedený jev popisují občas autoři dobrodružné literatury, někdy poněkud zavádějícím způsobem, kdy úder do hlavy vyvolá u hrdiny přepnutí mezi dvěma (či více) osobnostmi, takže slouží jako jakýsi přepínač. Mimo jiné to použil, a snad dokonce i vícekrát, E.R. Burroughs u Tarzana.
Pochopitelně, tohle je básnická licence, v reálu něco takového fungovat nebude. Na soudním tvrdili, že reálně je i předstíraných ztrát paměti srovnatelné množství s těmi opravdovými. Zejména pokud je násilí, které k postižení paměti vedlo, spojeno s nějakou kriminální aktivitou. Mimo jiné jde i o to, že míra důsledků tohoto násilí a doby jejich přetrvání je spojena s mírou odškodnění, což tlačí postižené k nadhodnocování příznaků.
Zdůrazňuji ovšem, že uvedené se týká pouze krátkodobé paměti, která je uložena na základě zcela odlišných principů než paměť dlouhodobá. Dlouhodobá paměť je pak uložena v podstatě stejně, bez ohledu, zda jde o událost starou den nebo několik let. Takže nějaký jednoduchý přístroj, na způsob "Mužů v černém"  který by dokázal smazat určitý konkrétní počet dní či let bych zase jako jednoduchou věc neviděl. Něco takového by muselo umět projít veškeré mozkové záznamy a dokázat z nich odstranit spoustu vzájemně nesouvisejících informací a ještě navíc zbytek smysluplně pospojovat. Dalo by se to přirovnat ke smazání konkrétního souboru v zazipovaném adresáři (což některé program umějí), ovšem včetně odkazů na tento  soubor (a jeho obsah) v jiných souborech a podadresářích (což je problém i na nezazipovaném adresáři).
Existují ovšem psychologicko - psychiatrické techniky, které něco podobného dovedou. Ty ovšem fungují spíše na úrovni srovnatelné s výmazem alokačních tabulek, čili samotná vzpomínka existuje, ale cesta k ní je zablokovaná. Tato blokáda ovšem prakticky nikdy není stoprocentní a cesta k takto zablokované vzpomínce se uvolnit může, zpravidla nějakou asociací, s níž navoditelé bloku nepočítali.
Takže pokud se dělá reset nebo restart mozku, děje se to na úrovni krátkodobé paměti.

1 komentář:

  1. Fajn, těším se na pokračování. I když mozek byl asi nejzajímavější.

    OdpovědětVymazat