V oblasti politické jsme se rozešli v tom, že já jsme rok 1989 uvítal jako zdroj úlevy od toho, že jako nutnou podmínku své odborné a pedagogické práce nebudu muset chodit poslouchat bezcenné a hovadské skřeky na partajní schůze a politická školení, zatímco on se postupně obracel stále více nalevo, až skončil v náručí "obrozené" KSČM. Kde IMHO dělá užitečného idiota, určeného, coby osobně slušný člověk, k odchodu na porážku při prvních vnitrostranických čistkách poté, co by se komunisté, nedej pánbu (ten ateistický), dostali k moci.
Rozcházíme se i v názorech na islám. Ačkoli by Kojot měl vědět, jako člověk studovavší religionistiku, že by osoba s jeho anamnézou (experimentování s různými náboženstvími, šamanismem, magií, drogami s náboženským kontextem apod., navíc o tom veřejně píšící na svých blozích) byla v islámském režimu určena k likvidaci mezi prvními, neustále s tímto zrůdným ideologicko náboženským systémem koketuje. Šel dokonce tak daleko, že na svém blogu vymazal diskuse a nadále zrušil možnost diskutování, protože bludy, které o islámu hlásá, mu byly poměrně snadno a s odkazy na tvrdá fakta, vyvraceny. I jeho přispěvek, na který bezprostředně reaguji (protože kritika celého jeho bludného nazírání na islám by zabrala zde podstatně více místa a mě podstatně více času - který momentálně nemám) se vztahuje k islámu a ukazuje názorně jeho pocit ohrožení z toho, že stále méně a méně lidí je ochotno sdílet jeho bludy o pozitivitě a neškodnosti islámu. A dávají mu to najevo jinými cestami, když diskuse zrušil.
A nyní k věci:
Na dění mezi Ukrajinou a Ruskem
mám více méně podobný názor jako on. Čistá není ani jedna strana konfliktu a dojem viny záleží na tom, jak daleko do minulosti budeme řetězec útoků a obranných reakcí rozplétat. Je však nutno si uvědomit, že na asi nejhorších represích ve 30. letech minulého století, které v některých oblastech změnily demografii obyvatelstva ve prospěch ruskojazyčného, nenesou hlavní díl viny ani tak Rusové, jako další etnika, jednající pod záminkou jejich zájmů (a v reálu hájící zájmy své, rozporné i s těmi ruskými).Konflikt mezi palestinskými Araby a Izraelem
je sice etnický, ale prakticky současně i náboženský. Izrael je definován jako židovský stát a naprostá většina jeho plnoprávných obyvatel (dokonce i ti sekulární) ve větší či menší míře ztotožňuje svou etnickou identitu s judaismem. Nežidé a nejudajisté (dokonce i Židé nejudaisté) jsou zde obyvateli nižší kategorie, dokonce i s prvky apartheidu (židovský stát neuznává sňatky Židů s nežidy, nebo Židy jiného náboženského vyznání, než je judaismus, a takový sňatek ani není možné v Izraeli uzavřít).Podobně je tomu i na druhé straně konfliktu, kdy naprostá většina přívrženců Hamásu se ztotožňuje s islámem, a dokonce v jeho extrémistické podobě. Dalším problémem je Mohamedův výrok, že za jeho nepřijetí coby posledního proroka, završujícího linii židovských (starozákonních) proroků, budou Židé potrestáni tím, že nebudou nikdy mít vlastní stát. Tento výrok je v islámském prostředí vcelku známý a existence Izraele coby židovského státu je s ním v rozporu a diskredituje samotné základy islámu. Je to však s určitými výhradami, protože část ortodoxníxch Židů Izrael neuznává, neboť nový židovský stát může založit pouze Mesiáš (tedy ten, co ho, podle křesťanů, Židé coby Ježíše Krista zavrhli a nechali ukřižovat). Někteří jsou dokonce ve své víře ochotni jít tak daleko, že aktivně pracují proti Izraeli s cílem jeho zničení, protože věří, že takováto apokalyptická událost příchod Mesiáše přivolá.
Rozpor mezi judaisty a muslimy ohledně Izraele je tedy nábožensky fixovaný a jako náboženský konflikt není řešitelný formou nějakého kompromisu. Není proto třeba dělat nějaké konspirační teorie okolo "jestřábů" Hamásu a Izraele, potřebujících tento konflikt udržovat, aby si udrželi moc. Tento konflikt je udržován podstatou obou náboženství a jejich přívrženci v ortodoxnější podobě jej udržují spontánně. Asi jediná cesta, jak mohou konflikty tohoto druhu zmizet (a jak se to stalo i s náboženskými konflikty v Evropě) je postupné ochabnutí náboženství, která za ním stojí, a sekularizace jejich věřících do takové míry, že přívrženců radikálních názorů budou v obou táborech zanedbatelné menšiny. IMHO porážka a vytlačení islámu z Evropy (jejíž dobytí a násilnou islamizaci staví fundamentalističtí imámové před svoje věřící jako jistou a téměř hotovou věc) by podobný proces v islámském táboře nastartovat mohly.
(pokračování příště)
Žádné komentáře:
Okomentovat