čtvrtek 28. srpna 2014

Jsou křesťané na postech historiků skutečně neškodní?

Za komunistické totality byl z ideologických důvodů lidem politicky nespolehlivým odepírán přístup k vyššímu vzdělání, jak středoškolskému tak i (tím víc) vysokoškolskému. Navíc toto omezení sloužilo jako nátlak, aby se občané nespolehliví stali spolehlivými a naopak spolehliví nestali nespolehlivými (v duchu "drž hubu, nebo ti vyhodíme děcka ze školy"). Jedním z markerů politické nespolehlivosti byla i náboženská víra, zejména veřejně projevovaná (tolerovalo se např. když se soudruh okresní tajemník jezdil modlit do kostela v sousedním okrese).
Aby celá situace nebyla tak úplně jednoduchá, v rámci Národní Fronty existovala "strana věřících komunistů", ČSL (předchůdce nynější KDU-ČSL), jejíž členy a příznivce nebylo možné v rámci zachování smíru uvnitř NF zcela odstavit od benefitu vyššího stupně vzdělání, a tak byla vymezena řada oborů, kde byla přítomnost věřících tolerována, případně kde měla ČSL podobnou kádrovací funkci, jako na většině škol KSČ.
Patřily sem některé technické obory (předpokládalo se, že "kontakt s dělnickou třídou" přivede jejich absolventy k "prozření"), zemědělské obory (ČSL "požrala" část členstva agrárníků), některé "neškodné" obory přírodních věd, především nikoli pedagogické, kde by mohli jejich abskolventi "kazit" žáky a studenty, i některé dle podobných kritérií vybrané obory na filosofických fakultách).
Právě touto cestou se dostalo velké množství věřících křesťanů na různé posty v archeologii, kunsthistorii a dalších oborech, z nichž se rekrutují i odborníci s exekutivní pravomocí, rozhodující např. o tom, které naleziště se bude zkoumat, do jaké hloubky (a zda vůbec) se bude provádět záchranný výzkum apod. A zde jsme u kořene věci: V minulých letech, jak za komunistického režimu, tak i po jeho skončení, došlo k řadě případů devastace předkřesťanských památek patrně náboženského charakteru, přičemž se to dělo se souhlasem "exekutivy" historiků, která tyto objekty označovala za "nezajímavé" od jejich označení za "ryze přírodní" objekty až po jejich označování za objekty novodobé, nezajímavé z hlediska oboru. Patrně nejznámějším takto devastovaným objektem jsou Kounovské řady, které byly na základě "dobrozdání" historiků značně zdevastovány těžbou dřeva v 90. letech minulého století.
Určitým "manifestem" takovéhoto přístupu k památkám, které by mohly být kultovními předkřesťanskými objekty, je kniha Karla Sklenáře "Slepé uličky archeologie", kde se o těch Kounovských řadách píší i zjevné nepravdy (např. že se jedná o zcela unikátní objekt, což není pravda, v několikakilometrové vzdálenosti od nich se nachází objekt podobný, menší a méně známý, nicméně svou podstatou - astronomicky orientované kamenné řady - stejný). Sklenář také zpochybňuje amatérskými badateli ověřenou astronomickou orientaci dílčích objektů v jejich rámci. Devastace řad těžbou dřeva měla IMHO cíleně sloužit k zamezení možnosti dalšího bádání nad tímto objektem. V knize jsou zpochybňovány i další objekty, u nichž byla posléze péčí archeology a historiky nenáviděných amatérů zjištěna např. vzájemná souvislost, daná astronomickou orientací (např. poloha na identické slunovratové přímce, přestože jsou vzdáleny kilometry až desítky km od sebe).
Je nutné si zcela jistě položit otázku, proč takováto změna, když ještě v 19. století byli archeologové, včetně těch, co se zaměřovali na předkřesťanské památky, většinou alespoň vlažně věřící křesťané. A nechyběli mezi nimi ani kněží.
Odpověď je jednoznačná: Takový páter Václav Krolmus si ani na sklonku svého života (1861) nedokázal představit, že za něco málo přes půl století bude v Čechách katolická víra státem nepodporovaná a mající řadu významných konkurentů (včetně státního tolerování lidí, veřejně se hlásících k ateismu) a za necelé století zde bude vláda, prohlašující křesťanství za zastaralé a překonané, plánující jeho "pozvolné dožití". Současní věřící jsou ve zcela jiné situaci. Ukázalo se, že společnost může (bez ohledu na kritické bláboly ze strany křesťanských ideologů) fungovat na bázi bezvěrectví. Navíc se na sklonku 19. a počátku 20. století objevily myšlenkové proudy, směřující k obnovení předkřesťanských náboženství (byť někdy ve formě, od níž by autentičtí staří pohané, vykopávaní páterem Krolmusem, zděšeně prchali). Křesťanství se nyní cítí být ohroženo v samých základech a jedna z mála pozic křesťanské agitace spočívá v hlásání téze, že "křesťanství přineslo do našich zemí kulturu", tedy včetně budování sakrálních objektů. Křesťané se o ni opírají jak chlapci z Hitlerjugend v květnu 1945 o zdi Reichstagu.
Pochopitelně, křesťanství k nám žádnou "vyšší kulturu" nepřineslo. Nejprve naši zemi civilizačně zdevastovalo, když byly v několika vlnách vyhnáni a vybiti příslušníci pohanské inteligence. Šlo o stovky (dohromady až kolem tisíce) lidí, vzdělaných a gramotných (byť používajících jiný druh písma než latinku nebo alfabetu). Teprve potom začalo, velmi pozvolna a v malém množství, dodávat křesťansky vzdělané osoby. Toto vzdělání bylo velice často bez gramotnosti, takže i např. sv. Václav coby absolvent církevní školy v Budči, byl negramotný. Počet gramotných lidí, dodaných do naší zamě křesťany, převýšil uvedené počty vyhnaných gramotných pohanů až po vzniku Karlovy univerzity ve 14. století. Pokud bychom brali v úvahu celkový počet obyvatel kotlinky (něco jako počet gramotných na sto tisíc obyvatel), tak byla kulturní devastace vyvolaná křesťanstvím v tomto ohledu kompenzována až léty chodu této instituce. Druhou věcí je ovšem kvalita, kdy křesťanští vzdělanci nepřinášeli nic civilizačně pozitivního. Jejich bezcenné bláboly o křesťanském bůžkovi a svatých (navíc nijak originální, uniformní pro celé křesťanstvo), kombinované s memorováním tradic pouštních barbarů, pro přírodní poměry v naší zemi naprosto bezcenných, stěží mohly nahradit např. znalosti léčivých účinků tuzemských bylin. Tyto znalosti a dovednosti byly v křesťanském prostředí kompletovány až někdy v 16. století, tedy ještě později. Zkrátka si počínali podobně jako páter Koniáš a spol., kteří se snažili nahradit zabavené a spálené "kacířské" knihy vlastní produkcí, ale zmohli se jen na produkci bezcenných blábolů, i ve své době posmívaných a nyní plesnivějících po kláštěrních knihovnách s nulovým zájmem laické i odborné veřejnosti.
Nicméně právě zde můžeme hledat hlavní příčiny popírání předkřesťanské kultury a zejména předkřesťanských duchovních jevů. Pro křesťany je zcela jistě nepříjemná představa, že zlikvidovali kulturu, která byla na duchovní úrovni s tou jejich srovnatelná (přinejmenším), a jejíž některé prvky byli následně nuceni (na tlak lidí) přijmout. Např. krajinná síť drobných svatyněk od kapliček po boží muka navazuje na obdobné sítě pohanských svatých míst (mnohdy je i kopíruje), což lze vyčíst z tzv. církevních zápovědí, které vyjmenovávají lidové zvyky sahající do předkřesťanských dob (včetně toho, že popisují místa, kde nyní stojí kaplička nebo boží muka), které mělo duchovenstvo cíleně potlačovat a likvidovat. Místo toho nakonec v době barokní (v době románské takový kompromis s pohanstvím ještě nebyl možný, gotické zanikly za husitské revoluce) nahradily pohanské svatyně a uctívané přírodní objekty křesťanské sakrální stavby a stavbičky. Křesťané se pochopitelně snaží předstírat, že v době před křesťanskými misiemi zde žádný duchovní život s nějakými materiálními projevy neexistoval, a toto tvrzení se snaží podepřít "uvědomělou" likvidací všech materiálních důkazů její nepravdivosti. Komunistické považování oblasti historie, archeologie a příbuzných věd za "neškodné" jim zde otevřelo prostor k činnosti.
A je zde, bohužel, aspekt neodčinitelnosti škod, které mohou být na tomto poli napáchány. Jestliže věřící astronom popře existenci exoplanet (o mimozemském životě ani nemluvě), protože odporují křesťanské doktríně, tak se v podstatě nic neděje, maximálně bude pár učebnic nebo populárních knih zastaralých ještě před tím, než půjdou do tisku (nehledě k tomu, že v době internetové má takovéto popírání již pramalý význam). Nicméně ta planeta bude na svém místě dál a bude dál přístupná bádání stále se zdokonalujícími přístroji. Pokud ovšem nějaký archeolog vydá o skupině kamenů s astronomickou orientací "dobrozdání", že se jedná o čistě přírodní a z hlediska archeologického či historického bezvýznamnou skupinu kamenů, která se klidně může kompletně zlikvidovat, nejlépe bez jakékoli dokumentace, tak je ten objekt navždy ztracen, maximálně existuje v nějaké amatérské dokumentaci, často veřejnosti i odborným badatelům nedostupné. Pokud by takový člověk šel za komunistů "k lopatě", tak by to bylo, krutě řečeno, z celospolečenského hlediska lepší.

Žádné komentáře:

Okomentovat