Volební právo imigrantům?

Pan ministr portfeje poněkud orwellovské: "Za rovné příležitosti", přičemž náplní jeho práce je naopak vytvářet nerovný přístup k pracovním místům, studiu atd., zvýhodňující silně až extrémně určité konkrétní etnické skupiny, proponoval další záměr, s náplní jeho práce úzce související: Imigranti bez státního občanství by měli mít volební právo. Zatím "jen" na lokální úrovni, později i na úrovni státní.
Uvedené prohlášení v sobě skrývá dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou, jak to v takových případech bývá:
- ta špatná je, že postzemanovská ČSSD se dále propadá směrem k proti evropským hodnotám zaměřenému fašismu (či sociálfašismu), takže bude nutné ji brát při volbách jako stranu nepřátelsky, antidemokraticky, zaměřenou
- ta dobrá je, že se EUrofašistům zcela zjevně nepodařilo proniknout na úroveň občanských komunit, a že byl proto vydán pokyn tato komunity zlikvidovat nebo alespoň zneutralizovat; totéž se týká i úrovně národních států

Je třeba konstatovat, že demokracie nemůže existovat bez občanů. Tedy těch obyvatel státu, kteří mají k němu naprosto jednoznačně daný vztah (jsou jeho součástí) a jsou schopní a ochotní se politicky angažovat. Už absence těch schopností a ochoty vede k k výsledkům, jaké známe ze zemí třetího světa, někdy i "osvobozených" pod heslem "zvítězili jsme, uděláme tam demokratické volby a bude to hotové". A hle: Volby v řadě případů vyhrají struktury silně antidemokratické (mnohdy pohrobci těch, které jsme s námahou a oběťmi porazili, mnohdy někdo ještě horší) a je jasné, že se žádná demokracie po námi takto završeném vítězství nekoná a konat nebude.
Prostě v řadě zemí, kde nikdy demokracii neměli, místní obyvatelé nejsou s to vzít odpovědně do svých rukou správu svých věcí.
Vzpomínám na povídku od Vitalije Biankiho o cirkusovém medvědovi, který celý život prožil v pojízdné cirkusové kleci, kde měl místo pouze na tři kroky dopředu a tři zase dozadu, a tak se "procházel" celý život. Když zestárl a stal se nezpůsobilým pro vystupování v manéži, dali ho do medvědince v ZOO, kde byl krásný výběh a byli zde i další medvědi. Starý medvěd ovšem s nikým z nich nekomunikoval, ráno vyšel z pelechu ven do výběhu a začal se procházet - tři kroky dopředu, tři kroky dozadu. Nic jiného neuměl.
Obávám se převelice, že obyvatelstvo většiny zemí třetího světa a zejména těch, odkud proudí do EU ti nejproblematičtější imigranti, je na tom dost podobně jako ten medvěd. Přestože je situací v rodné zemi frustrováno a žene je odtamtud bída a politická nesvoboda, nedokáže se v zemích, kde není ani jedno, ani druhé chovat odpovídajcím způsobem. Tito lidé doma zvolí diktátora nebo jiný zdroj totalitní moci a v cílových zemích nemohou v naprosté většině, výjimky pochopitelně existují, dělat nic jiného.
Přerod imigranta v občana znamená mj. to, že je alespoň formálně zhodnoceno to, jak se s touto zemí sžívá a jak přejímá její hodnoty a způsob života. Patrně nejlépe to mají zařízeno ve Švýcarsku, kde se udělení konzultuje jak s komunitou v místě bydliště, tak i zaměstnavatelem a spoluzaměstnanci, tak i dalšími občany, s nimiž je kandidát občanství v častém či pravidlném kontaktu, a na základě sumy vyjádření těchto pozorovatelů a kontaktérů je občanství buď uděleno nebo neuděleno. V USA zase existuje "zkratka" spočívající v tom, že kandidát občanství ho může získat v souvislosti s bezproblémovou službou v armádě. Jinde, jako třeba u nás, je snaha hodnotit alespoň jeho bezúhonnost. Je prostě snaha nějak reflektovat úspěšnost imigranta v přejímání hodnot cílové země.
Další věcí je, že občan je vázán k určité obci a komunitě lidí v ní.
Neexistuje hodnověrný mechanismus schopný zajistit, že např. imigrant neobčan nebude volit na různých místech vícekrát (protože občané jsou evidováni daleko lépe, tak mají něco podobného výrazně ztížené).
Zde už cítím čertovo kopyto, které je v návrhu soudruha ministra skryto:
Vzpomínám na situaci, kdy se v jedné vesnici ještě za hlubokého socialismu dohodli, že předloženého kandidáta na "jednotné kandidátce Národní Fronty" volit nebudou. Prozradilo se to, a když nastaly volby, tak se ve vesnici "stavila odvolit" vojenská jednotka, "náhodou" jedoucí kolem na cvičení.
Imigranti by bez problémů mohli hrát velmi podobnou až stejnou roli. Mohli by se i v rámci Schengenského prostoru přelévat z jedné země EU do druhé, takže by se nemohlo stát, že někde vyhraje volby "nesprávná" strana, jako se stalo v případě posledních EUrovoleb.
Jistě, nestalo by se to hned po přijetí návrhu soudruha ministra, ale jak známo, i ta nejdelší cesta začíná prostým vykročením. A takovým vykročením uvedený návrh jednoznačně je.