Referendum? Úsvit? Ovšemže ano!

Aktuálně v souvislosti s překročením Okamurova "Úsvitu přímé demokracie" přes pětiprocentní práh v posledních průzkumech před nasazením "bobříka mlčení" průzkumovým agenturám jsme masírováni z řad politiků hláškami o tom, jak je referendum "škodlivé", "populistické", jak bychom v případě referend "byli v permanentním předvolebním období". Podobné hlášky jsme od našich politiků slýchali již dříve, maximálně byly v těchto dnech osvěženy roztomilým sloganem: "Víc než referendum nám chybí zákon o státní službě!"
Podíváme-li se na tyhle zvěsti obecně, je, pochopitelně, vše jinak.
Zákon o státní službě si naprostá většina volených politiků představuje zhruba tak, že jimi dosazeného úředníka nebude moci nikdo vyhodit ani když následně prohrají volby a on dál bude moci přihrávat kšefty kmotrům, napojeným na jejich stranu. Takováto státní služba je, pochopitelně, na jedinou věc. Tu všichni známe, protože ji pravidelně vypouštíme do kanalizace (starší do plínek, mladší také, ale s těmi jako se čtenáři tohoto blogu nepočítám).
Zákony o referendu, které se nám snažily vnutit některé ze zavedených politických stran, se velmi podobaly známému vtipu z období před rokem 1989, kdy se říkalo, že Strana připravuje novinku: Všichni občané starší 80 let budou moci volně vycestovat na Západ, bude jim stačit pouze písemné svolení obou rodičů.

Referendum, i to celostátní, musí být:
1. Neomezené co do tématiky. I kdyby otázka měla znít: "Vyvraždit tu a tu minoritu Ano x Ne?", je to zcela legitimní, a pokud nějaká minorita na... tolik příslušníků majority, eventuálně plus další minority, tak si něco podobného zaslouží přinejmenším jako praktickou aplikaci kolektivní Darwinovy ceny. Navíc existence takovéto možnosti na straně jedné a neúspěšné, leč úspěchu se blížící, hlasování na stejnou nebo podobnou otázku někdy dříve, případně průzkumy přízně takovéhoto řešení, by měly být dostatečným "posledním vážným varováním" aby dotyčná minorita udělala ve vztazích k ostatním občanům manévr "čelem vzad" (a pokud ne, tak ten Darwin přijde zaslouženě)*.
2. Reálně dosažitelný počet hlasů pod peticí za vypsání referenda. Tedy bez možností různých piškuntálií, kterých jsme byli svědky v souvislosti s poslední volbou hlavy státu (s "vyřazováním podezřelých hlasů a přepočtem"). Ideální by byl stav, jaký mají v sousedním Rakousku, kdy nutný počet hlasů je cca desetinový, než kolik podpisů se požadovalo po presidentských kandidátech, a hlasy se odevzdávají na rakouské obdobě našeho Czechpointu, tedy stát sám sobě ručí za identitu hlasujících.
3. Závaznost výsledku referenda bez ohledu na počet odevzdaných hlasů (tak, jak to bylo v případě referenda o vstupu do EU). Maximálně bych požadoval 50+ procent účasti oprávněných voličů v případě, kdy by se měla měnit ústava, nebo by měl mít výsledek referenda sílu ústavního zákona.

Referendum má tu výhodu, že lze poměrně snadno koupit 100+ poslanců, ale koupit řádově 2 - 3 miliony voličů je poměrně náročnější. Jistěže je lze zblbnout mediální masáží, ale v tom se referendum od předvolebních agitek nijak neliší. Naopak, zatímco zvolení "zastupitelé", jednající v přímém (stoosmdesátistupňovém) rozporu s předvolebními sliby, "smlouvami s voliči" apod., se budou držet Parlamentu jako exkrement košile po celé čtyřleté funkční období, většina civilizovaných zemí umožňuje po roce až dvou referendum na stejné téma, schopné zjevný nesmysl napravit. Druhou věcí je, že by mohla existovat klausule pokrývající případy vysloveně lživé agitace pro vítězný názor, která by mohla umožnit "nápravné" referendum i dříve.
Referendum zcela jistě není všelék na všechny neduhy naší politiky. Takový, obávám se, ani neexistuje (moc neberu ani těch sedm spravedlivých s právem střílet, kterých se někteří dožadují). Nicméně je to cesta, jak omezit nejhorší výstřelky, kdy jednání zastupitelů jde proti vůli naprosté většiny občanů (takzvané "církevní restituce", s nimiž ve vyhlášené podobě nesouhlasí něco mezi dvěma třetinami a třemi čtvrtinami voličů, jsou toho zářným příkladem).
Představu, že bychom se "ureferendovali", naprosto odmítám. Zastávám názor, že možnost referenda, schopného zvrátit výsledky nejřvavějších šejdířin a kmotrovin, považuji za důležitý prvek, který by mohl kultivovat naše zastupitele a vést je k vyšší odpovědnosti.
______________________________
* I v nacistickém Německu byla podstata zacházení se Židy před běžnou populací velmi důsledně a pečlivě utajována. Skutečná podstata "konečného řešení" nebyla známa ani všem jeho vykonavatelům. Lze se důvodně domnívat, že ani Hitlerovi by se nepodařilo zmasírovat německou populaci tak, aby při tajném hlasování a férovém sečtení hlasů  dostal kýženou nadpoloviční většinu (to ještě pomíjím fakt, že referendu by měla předcházet férová a vyrovnaná diskuse o argumentech pro a proti, jaká by se za nacistů nemohla konat). A pokud by uvedené atributy naplněny nebyly, pak by nešlo o referendum, ale jen jakousi parodii, ve stylu voleb za minulého režimu. Byť by to třeba totalitní režim za referendum vydával a snažil se to použít k legitimizování svých aktivit.