Volební zamyšlení

Poté, co se poslanci a poslankyně pochlapili natolik, že dokázali ukončit činnost zcela nefunkční a prakticky již nikoho nereprezentující poslanecké sněmovny, nezbývá než čekat na nové volby.

V souvislosti s volbami se objevují prakticky vždy hlasy, které kritizují volební systém a většinou vždy končí návrhem nějakého modifikovaného většinového systému. Argumentují Anglií (a několika dalšími zeměmi), kde je takovýmto způsobem dolní komora parlamentu plněna.

Uvedené hlasy zapomínají na následující věci:
- i ve většinovém systému může dojít ke "sněmovnímu patu". V zemích, které tento systém praktikují, zpravidla dochází k těžkým manipulacím a deformacím (tzv. "volební geometrie"), které do jisté míry toto omezují. Dovedu si představit situaci, kdy by výsledek 100:100 vznikl v souvislosti s tím, jak jsou u nás velké rozdíly např. mezi Prahou a ostravskem.
- v případě většinového jednokolového systému může sněmovna jako celek zastupovat ještě méně voličů než poslanci vládní koalice v systému současném
- protože hlasy voličů jdou konkrétní osobě, mají poslanci daleko větší možnosti (ale i legitimitu) přecházet ze strany do strany, takže by v našich poměrech sněmovna připomínala spíš hemžení nálevníků v kapce špinavé vody, než cokoli civilizovaně organizovaného

Abych tedy nebyl jen negativně kritický, dovoluji si vyjádřit své názory na uvedenou problematiku:

1. A tohle je naprosto klíčové: Jedna sada kandidátních listin pro celou republiku, celá republika jako jeden obvod (současné kraje a okresy ponechat jen v případě, že sčítání hlasů v dílčích částech republiky (nad úrovní jednotlivých komisí) a jejich zasílání do centra bude jednodušší než aby jednotlivé volební komise komunikovaly přímo s centrální volební komisí (myslím si, že to efektivnější nebude). Tím by odpadly nepoměry mezi počtem hlasů a počtem poslanců, dané tím, že strana sice překročila kvótu v rámci celé republiky, ale nepřekročila ji v dostatečném počtu obvodů.
2. Zrušit pětiprocentní klausuli. Ta byla zavedena údajně pro prevenci roztříštěnosti poslanecké sněmovny. Ve skutečnosti je to reflexe komunistické nostalgie po jednotné kandidátce Národní Fronty. Navíc se i tak, zcela "po haluzi" dostanou do sněmovny podivná a pochybná seskupení (nikdo nevolil LIDEM nebo Lev 21 a přitom se pojednou v Parlamentu ocitli). Dalším účelem je snaha "zavedených" stran o omezení konkurence (ale může se snadno obrátit proti nim - byli takto vyšachováni lidovci a je docela možné, že to letos potká ODS, budiž jim to přáno). Průšvihem je, že pětiprocentní hranici mohou překročit prakticky jen podivné subjekty typu Veverek; kandidáty na něco podobného jsou v letošních volbách Babišovci.
Takže:
- za každého dosaženého půlprocenta hlasů jeden poslanec
- načatá ale nedoplněná půlprocenta hlasů (tj. hlasy co mají strany nad hranici, která jim zajistila posledního přiděleného poslance + hlasy pro všechny strany, které nedosáhly ani toho půl procenta) propadají a sněmovní židle jim odpovídající zůstanou prázdné
Dokážu si představit i postup, při němž by se to půlprocento dále snižovalo (třeba po setinách procenta), až by došlo k nejvyššímu možnému přiblížení se k počtu 200 zespodu, ale spíš by to mělo význam jako pojistka pro případ nenaplnění poslanecké sněmovny znemožňující její práci (např. by kandidovalo tisíc stran a dostaly +- stejně hlasů).
Výhody má tento systém dvě:
- nejvíce odpovídá odevzdaným hlasům
- není nutné, aby vznikala nějaká obskurní sdružení zcela nekontrolovatelnou precipitací za chodu parlamentu

Dokážu si představit i "tvrdší" variantu: Základ procent by se bral nikoli ze sumy odevzdaných platných hlasů, ale z počtu registrovaných voličů (řekněme týden před volbami, kdy je dost času to dát dohromady - a komu by v kritickém období umřel volič, měl by smůlu).
Mohlo by se zdát, že by se tím objevila jakási "klausule" byť reálně jen kolem 1 - 1,5 procenta při současné volební účasti. Je však třeba si uvědomit, že židle, odpovídající "přepadům", neplatným hlasům + voličům, co k volbám nepřišli, by zůstaly prázdné. Přitom by se ale počítaly pro základ různých kvalifikovaných většin. Takže sněmovna, na jejíž hlasování by se dostavil nedostatečný počet voličů, by např. nemohla přehlasovat senátní a presidentská veta.
Faktem je, že současný systém vede část politických stran (ty, co mají pevnou voličskou základnu - komunisté, klerikálové atd.) k tomu, aby obecně a cíleně svými aktivitami politiku voličům znechucovaly a vedly je k voličské pasivitě, protože pak jim hlasy jejich skalních voličů zajistí vysoce nadproporcionální zastoupení oproti počtu jejich příznivců v reálné populaci.
Sněmovna, v níž by bylo pár desítek poslanců stran se skalním voličským kádrem a jinak nikdo, by byla zcela pod kuratelou senátu a presidenta a velice rychle by ztratila i atraktivitu pro lobbysty (protože by jim nebyla s to skoro nic zajistit).
Poté, co by se poslanci (a hlavně jejich straničtí bossové) spálili vznikem nefunkční poslenecké sněmovny, v níž by nic neprosadili, byli by motivováni k politice, která nezahání voliče do pasivity, nebo by alespoň přestali být k takovému jednání motivováni.

Nebál bych se "roztříštěnosti" sněmovny - poslanci té rozpuštěné nám názorně předvedli, že před tím nás pětiprocentní klausule neochrání. Nebál bych se vstupu "extrémistů" - ti se tam jednak dostanou na kandidátce "normálních" stran, jednak, pokud se jedná opravdu o extrémisty, se provaří jako sládkovci a zmizí ze scény. Pochopitelně, ještě méně bych se bál vzniku nových opravdu seriózních politických subjektů s jasným politickým programem, potenciálně oslovujícím širší vrstvy voličů. To poslední je ovšem přesně ta eventualita, kvůli níž si (kdysi) velké strany s (kdysi) jistými nejméně pěti procenty hlasů tuto klausuli vyřvaly.