Papež se opět ukázal.

Na závěr Ramadánu se papež opět obrátil na muslimy s velmi vstřícným až vtíravým poselstvím:

http://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/8831-papez-se-obraci-na-muslimy-muslimum-na-celem-svete.aspx

Mluví se v něm o hodnotách společných pro křesťanství a islám, o nutnosti úcty k těmto náboženstvím, o tom, jak útoky na náboženství způsobují "mnoho bolesti". Mluví se v něm i o obecné potřebě vychovávat mládež k "úctě k náboženství".
Jinými slovy, papež názorně předvedl, že mezi křesťanstvím a islámem je, alespoň dle jeho názoru a proklamací, významná shoda. Naznačil v podstatě, že hodlá sabotovat jakoukoli ideologickou opozici vůči islámu a v podstatě jakékoli snahy o obranu civilizovaných evropanů před barbarskými islámskými hordami. Obrazně řečeno, při lezení muslimům do zadku se dostal až někam do tlustého střeva, tedy tam, kam se nedostane svému partnerovi ani velmi zaláskovaný a vášnivý gay.
To vše v situaci, kdy ideologové té samé církve, jíž je hlavou, prohlašují křesťany obecně a katolíky zvlášť za jediné schopné a současně jediné pomazané k obraně evropské civilizace proti islámu a islamizaci.
Adekvátní reakce na tento papežův proslov je následující: Přestat počítat s církevně organizovanými křesťany jako se silou, která by mohla pomoci v boji proti islamizaci. Tak, jako po uzavření konkordátu s fašisty a nacisty nebylo možné takto s církví počítat v protifašistickém/nacistickém odboji. A naprosto stejná situace nastala i v případě vztahu církví a komunistů, kdy např. faráři sestavovali pro komunisty svodky o náladách obyvatel, jejichž jedním z nejvýznamnějších zdrojů (protože komunistické věrchušce nedostupný jinou cestou) byly zpovědnice. Jistěže tím není dotčena pravděpodobnost zapojení řadových věřících i nižšího kléru do tohoto boje, stejně jako řadový věřící i jednotliví duchovní bojovali proti zmíněným totalitním režimům (a často v tomto boji položili i životy své a svých rodin), nicméně šli jednoznačně proti oficiální linii církve a jejích institucí. Snad jedinou výjimkou za války byli pravoslavní křesťané, ti ovšem měli své centrum v Rusku, a to po přepadení SSSR vyhlásilo zcela oficiálně nacistům boj na život a na smrt.
Papežem presentovaný postoj k islámu rozhodně není nový. Papež jednak navazuje na svatého, jehož jméno přijal, který takovýto postoj k islámu zaujímal také. Sice se mu podařilo "vykecat" ze zajetí část křižáků, ale celkový vliv jeho vystoupení na morálku křížových výprav a obyvatel křižáckých států byl spíš katastofální než jen destruktivní a brzy po této epizodě byly křížové výpravy odpískány a křesťanské obyvatelstvo na Blízkém Východě ponecháno osudu.
Další, na koho papež navazuje, ať už vědomky nebo nevědomky, jsou postoje křesťanského kléru na Pyrenejském poloostrově v době jeho okupace muslimy.
Nalistujeme-li na Wikipedii článek o bitvě u Covadongy (srbská a ruská verze jsou daleko podrobnější než anglická) setkáme se s tím, jak španělské duchovenstvo opakovaně vyzývalo k pokoře vůči okupantům (přes jejich naprosto bezuzdné řádění, srovnatelné s aktivitami SS na dobytých územích SSSR).
I u té Covadongy se sešli křesťanští bojovníci navzdory církevním zákazům a biskup je do poslední chvíle demoralizoval pobídkami k jednání s nepřáteli. Až když bylo jasné, že neuspěje, velmi vlažně boji požehnal. Když pak křesťané, útočící v cca třístovkovém počtu proti tří až čtyřnásobné přesile(*), krvavě zvítezili (opravdu krvavě, z vítězného vojska zůstal naživu velitel a deset vojáků (**), na islámské straně bylo kompletně vybito jádro elitních bojovníků kolem velitele, včetně něj, a většina zbylých vojáků - zbytek propadl panice a prchl z bojiště). Je charakteristické pro křesťany obecně a římské katolíky zvláště, že si následně bitvu kněží "přivlastnili" coby mariánský zázrak.
Nicméně touhle bitvou, přes odpor římskokatolické církve, začala reconquista. Bylo osvobozeno první území, na které se už muslimové nedokázali vrátit, případně nenašli morální sílu to učinit.
V boji proti islamizaci a islámské totalitě se prostě opět budeme muset nejen obejít bez pomoci křesťanské církve, ale vybojovat ho v podstatě i proti ní, protože pro vysoký klérus je islámská totalita přijatelnější než současná evropská společnost, tendující k náboženské vlažnosti, sekularismu a ateismu.

Odkaz na uvedené zdroje by měl pomoci všem, kdo se dostanou do diskuse s křesťanskými aktivisty, kteří mají tendenci adorovat křesťanství jako jedinou ideologii, stojící proti islámu.
______________________________
* Moderní odhady redukují počty na 1/5 a méně údaje oproti soudobým pramenům.
** Lze považovat za pravděpodobné, že někteří z těch, kteří později na následky svých zranění zemřeli, byli ještě na konci bitvy "provozuschopní". Ještě za Napoleona umírala většina vojáků na následné nezvládnuté komplikace zranění než na tak těžká zranění, která je usmrtila během samotného boje.