Vyřešený průšvih

Občas se stanou průšvihy, že by jeden nevěřil.
Náš ústav pro sběr informací a artefaktů v minulých érách pořádal výpravu do Palestiny krátce po jejím záboru Římany. Kohosi nadchla možnost, že když tam Římani rabovali, určitě zásobovali tamní černý trh věcičkami, co po nich jdou sběratelé, jak slípka po flusu. Protože jsme byli velká grupa, vyhrabal kdosi z hlavounů ve vedení, že výprava už musí mít doktora. Tak nám podhodili jednoho, jmenoval se Paul, který kdysi studoval tuberkulózu u kromaňonců, takže měl s cestováním v čase jakési zkušenosti.
Tu jeho kromaňonskou zkušenost jsme všichni trochu přecenili, i starej Sam, co nám velel. Být nenápadný v Palestině na přelomu letopočtu je něco trochu jiného než lítat v kůži ze šavlozubého tygra kolem pasu a s kyjem v ruce po boreálním lese. Ale to jsme si uvědomili až cestou, tak jsme do něj hustili naše známá 3N "Nenápadnost - Neprokazatelnost - Nenásilí".
Já sám jsem měl z něho takový divný pocit: Byl ten typ... Asi jako ti, co hrají Rhetta Butlera ve filmových verzích toho slavného románu. Takový, co po něm ženské jdou a chlapi mají strach se k němu otočit zády. Vypadal mladě, ale měl už syna na vysoké škole. Ten studoval bohosloví, ale prý stylem "každý semestr raději dvakrát".
Ze začátku to vypadalo, že si všechny naše rady vzal k srdci, takže jsme ho popustili na trochu delší lonž. Dostal na cestu, jako my všichni, standardní bojové implantáty. Z menšího průseru by se s nimi měl dostat. Taky jsme měli dost práce lítat po místech, kde by se mohlo prodávat pod rukou něco zajímavého, a ne ho pořád hlídat.
On si jednou udělal výlet do pouště, aby se nepotkával s mnoha lidmi, jak nám řekl. Hodlal sbírat nějaké brouky a kytky, co už tam dnes nežijí. Místo toho sbírání ale našel mladou holku, kterou dva římští vojáci jen tak z hecu pověsili na strom, jako na kříž. Potom jsme se domákli, že si ji tak připravovali na znásilnění, protože ženská, co se pár hodin potí na slunku, prostě jinak voní, feromony, a tak.
Paul se ukázal jako rytíř bez bázně a hany, protože jakmile jednoho z těch dobytků sejmul taserem, tak ten druhý už proti jeho, i s implantáty dost mizerné, technice, neměl šance a seznámil se taky s pěknou sbírkou jiskřiček.
Potom holku sundal, ta na něho vyvalila kukadla, a jak se dostali z vlny, tak zapadli na noc do jakési opuštěné chatrče. V tom momentě byla, tak říkajíc, ruka v rukávě. Asi byla holka z toho stromu dobře připravená a na něm zapracovaly všechny ty adrenalíny a testosterony, co se vylijí z implantátů, protože říkal, že na ně ta bouda div nespadla.
Starýho Sama omejvali: Všechna N byla dost v háji. Holka navíc, možná jak byla nadržená, po té jedné noci byla v tom. A to byl průšvih - tenkrát a tam to brali dost přísně a řešili to házením kamení. Paul taky dost rychle pochopil, co jsou to kulturní bariéry, a že by se s holkou nakonec neshodli ani na tom, co si dají po promilované noci k snídani. Původně ji ten trouba snad chtěl nějak tajně propašovat do časové kapsle.
Sam je takovej ten ráznej typ, co si ví vždycky rady. Trochu mi připomíná Indiana Jonese. Ale toho původního, s kloboukem a bičem, ne toho 3D, s tím růžovým medvídkem.
Našel jednoho mladého tesaře, který si chtěl založit dílnu. Paul se musel u nás zadlužit ze svého žoldu, my prodali něco z toho, co jsme už získali, a peníze dostala ta dívčina jako věno. Tesaře si Sam vytypoval podle toho, že ten hoch měl příbuzného, snad strýce nebo bratrance, který si vzal neplodnou ženu a měl s tím fůru trablů; hlavně když pak měl syna se služkou a potřeboval to spytlíkovat, aby po něm kluk podědil alespoň něco.
Takže se milý Jusúf nechal ukecat, že má ohledně plodnosti Miriam vcelku jistotu. Nakonec si akorát vymínil, že pokud to první dítě bude kluk, tak ho dá ne na svoje řemeslo, ale učit k nějaké místní pouštní sektě na kazatele. S tím Paul souhlasil, konec konců, z kluka by byl vlastně kolega toho jeho staršího (a přitom o víc než dvě tisícovky let mladšího) syna. Poklidné zaměstnání, založené na legálním obírání hejlů, se mu pro potomky docela líbilo.
Když jsme se s těmi dvěma mladými loučili, tak ona už měla docela bříško a chystali se na vyhlášené sčítání lidu. To už jsme si odpustili "Nenápadnost", že ano, naložili bohatou kořist a vyrazili zpět. Všichni jsme byli spokojení, jak elegantně jsme ten průser zprovodili ze světa.
No, a nejzajímavěji na tuhle historku reagoval Paulův syn:
Hrozně se na otce naštval. Úplně nesmyslně prohlásil, že s takovým příbuzenstvem by kněze dělat nemohl, a přestože měl pár měsíců před absolutoriem, utekl ze semináře. Dal se pak k jakési hevymetallové skupině a zpívá hororové texty o ďáblech, smrti a tak. Ale asi udělal dobře, protože je pořád populárnější a už ho začala hrát i rádia pro normální lidi. Pokud jste jeho podmanivý hlas ještě neslyšeli, třeba tahle rádia neposloucháte, tak ho budete brzy znát z televize, protože kolem něho prý už brousí nákupčí několika stanic.