Jak je to s tím kouřením v hospodách?

Protože snahy "pachatelů dobra" o restrikci kouření v hospodách jsou staršího data, věnoval jsem svého času určité úsilí zjištění, jaký by to mělo reálný zdravotní dopad.

Vycházel jsem z faktu, že nekuřákům, dlouhodobým partnerům kuřáků s nimi bydlících ve společné domácnosti, narůstá riziko rakoviny plic na cca dvojnásobek. Vypadá to sice úděsně, ale protože nekuřáci trpí uvedenou chorobou ve velmi nízké frekvenci, absolutně se jedná o velice malá čísla - naprostou většinu obětí tohoto nádoru tvoří kuřáci, a ještě musíme od zbytku odečíst oběti profesionální expozice různým škodlivinám, např. azbestu.
Na základě integrování různých odhadů výskytu kuřáků v populaci a podmínky č. 1, že žádný nekuřák nebude mít jiný zdroj pasívního kouření, a podmínky č. 2, že si všichni nekuřáci půjdou ihned po odchodu ze zaměstnání sednout i s dětmi do zakouřené hospody a budou tam až do "padla, zavíráme", by takovéto hospodské pasívní kouření vyvolalo něco přes stovku úmrtí ročně, většinou na kardiovaskulární choroby a v menší míře na nádorová onemocnění (s dominancí rakoviny dýchacího ústrojí).
Pochopitelně, tohle je naprosto nereálné maximum, protože obě podmínky v reálu splněny nejsou. Pokud provedeme opravu na reálný stav, tj. část úmrtí nekuřáků na pasívní kouření nesouvisí s pobytem v zakouřených hospodách a jen malá část z nich se v těchto hospodách vyskytuje častěji než několik hodin týdně (což by odpovídalo +- jednomu dni, tedy sedmině týdne, v manželství s kuřákem / kuřačkou), tak se dostaneme hluboko pod desetinu výše uvedeného maxima, tedy na cca desítku úmrtí ročně.
To je zhruba odhad současné úmrtnosti na následky expozice černobylskou radioaktivitou, přičemž naprostá většina této expozice byla zaviněna tím, že komunističtí papaláši zakázali prevenci podáváním jodových preparátů a současně za doby téměř nejvyšší intenzity spadu vyhnali obyvatelstvo do prvomájových průvodů se zvlášť přísnou kontrolou účasti a s nebývalým (v porovnání s léty před a po) vyhrožováním postihy za neúčast. Přitom za tuto prasečinu, která naprosto zbytečně zvýšila ozáření obyvatelstva, nebyl nikdy nikdo postižen a patrně už ani nebude. Nebo: daleko více obětí je ve spojení s dopravními nehodami, zaviněnými špatným stavem silnic a mizerným dopravním značením.
Reálný dopad zákazu kouření je tedy relativně zanedbatelný (a státní moc v řadě případů podobných nebo i vyšších rizik nic nedělá).
Dalším problémem je, že mají být zakázány i elektronické cigartety, představující pro okolí nulové riziko. Soudruh ministr argumentuje tím, že údajně natolik připomínají cigarety skutečné, že by je kontrolující policisté nedokázali rozpoznat. Můj názor je ten, že policista, který nedokáže rozpoznat elektronickou cigaretu od skutečné, by měl být na místě propuštěn pro naprostou intelektuální neschopnost, i za cenu, že by došlo ke drastické obměně policejního kádru. Máme dost nezaměstnaných absolventů středních a vysokých škol, kteří by je bez větších problémů dokázali nahradit (jediným "problémem" by snad mohl být drastický nárůst kvality průměrného policisty, ale nejsem si jist, zda by toto byl zrovna nežádoucí jev).
Bývá argumentováno i tím, že údajně poklesl výskyt nemocí spojených s kouřením u hospodského personálu. Protože odkazované studie uvádějí pokles po velice krátké době, kdy riziko uvedených nemocí ještě nekleslo ani v experimentálních studiích na dobrovolnících, jde buď o artefakt daný tím, že z restaurací v zemích s kompletním zákazem kouření odešli ti pracovníci, kteří nedokázali nekouřit během pracovní doby (tedy nejsilnější kuřáci s nejvyšším rizikem těchto chorob) a byli nahrazeni nekuřáky s rizikem nejnižším možným, nebo je to vyslovený podvod a čísla vznikla cucáním palce nad papírem. Respektive podvod je to i v té první variantě, protože patrně neexistuje profesionální statistik, který by uvedenou chybu udělal nezáměrně.
Faktem je, že uvedený zákaz představuje jen a jen další zvýšení míry restriktivity naší společnosti (vyhýbám se termínu "fašizace") a jeho negativní sociální dopady budou naprosto převažovat. Dokonce i kdybychom propočítané "zemřelé navíc" (protože reálně se "rozpustí" v běžných statistických fluktuacích nemocnosti a úmrtnosti) považovali za "oběť svobodě", je jejich počet zcela zanedbatelný v porovnání s oběťmi totalitních režimů, jako byl nacismus nebo komunismus. A právě k restauraci totality, srovnatelné s tím nacismem nebo komunismem, toto opatření jednoznačně směřuje.
Další věcí je, že preventivní opatření s bagatelním dopadem a současně vysokou mírou zvýšení restrikce ve společnosti (= nezanedbatelným příspěvkem k jejímu "hnědnutí") zcela jednoznačně diskreditují zdravotní prevenci jako takovou a mohou komplikovat situaci při prosazování skutečně racionálních opatření, schopných potenciálně zachránit nezanedbatelné počty lidí.
Za poslední problém považuji i skutečnost, že v celé EU (s dočasnou výjimkou pro Švédsko; jsem líný zjišťovat, zda ještě trvá, nebo už vypršela, už proto, že je to naprosto nepodstatné) je zakázán tzv. "bezdýmý tabák", tedy šňupací a žvýkací, který není spojen s žádným rizikem pro nezúčastněné (neexistuje žádné "pasívní šňupání" nebo "pasívní žvýkání") a současně představuje i výrazně nižší riziko pro konzumenta nikotinu (odpadá vše, co je spojeno s inhalací produktů nedokonalého hoření, zůstává jen relativně malý zdravotní dopad samotného nikotinu a přibývá relativně malý účinek některých složek tabáku, které se nedostanou do kouře; odpadají pochopitelně i veškerá aditiva, která zrychlují hoření cigarety aby se zvýšila jejich spotřeba, a která odpovídají až za desítky procent negativního zdravotního účinku kouření).
Opět trocha počítání:
V roce 2011 (data pro rok 2012 dosud nejsou na internetu) zemřely u nás na rakovinu plic (a nádory, spadající s ní do stejné statistické kategorie) necelé čtyři tisíce mužů a něco přes jedenapůl tisíce žen. Dohromady cca pět a půl tisíce lidí, z nichž většina podstoupila chemoterapii (protože jen malé procento těchto nádorů je zachyceno v operabilním stádiu, a z těch se navíc rekrutují prakticky všichni přeživší - úspěšnost nechirurgické terapie je cca jedna k milionu). Řekněme tedy, že kolem pěti tisíc. Průměrná cena té chemoterapie je cca 100 000 Kč (řada pacientů přežije i násobek takto "proléčených" peněz). Kdyby jen desetina toho byla marže výrobců těchto léků (nelze pochybovat o tom, že v reálu je to víc), tedy 10 000, tak krát 5000 = 50 000 000 Kč jen z České republiky a jen za jeden rok. V celé EU žije téměř 500 milionů obyvatel, tedy padesátkrát víc než v ČR. A nezohledňuji další nádory a jiné choroby vyvolané kouřením, které jsou "ekonomicky výhodné" velmi podobně. Očekávaný "vejvar" ze zákazu bezdýmých forem konzumace tabáku bude tedy příslušně větší. Vůbec bych se nedivil, kdyby právě zde ležely kořeny odporu EU k "bezdýmému tabáku".

Tedy, abych to shrnul:
1. Zákaz kouření v hospodách má bagatelní vliv na úmrtnost a tedy i zdraví obyvatelstva, srovnatelný s rizikovými faktory z jiných oblastí, které jsou absolutně neřešeny. A řádově nižší než rizika, která reálně řešena jsou.
2. Tento zákaz nanejvýš dále zdiskredituje zdravotní prevenci a postaví ji na roveň metodám fašizace (totalitarizace) společnosti, a tudíž přispějí k její obecné nepřijatelnosti pro všechny demokraticky smýšlející občany.
3. Jakákoli restrikce kouření, která současně nebude spojena s derestrikcí "bezdýmých" způsobů užívání tabáku je v principu silně nevěrohodná.




Pochopitelně, tím nijak neútočím na racionální a nerestriktivní metody prevence kouření, kterých je spousta a jejichž potenciál prakticky vůbec není využit.