Několik chaotických poznámek o chaosu v medicíně (4/7)

Proč jsou léky u nás desetkrát dražší než v Indii

Jistěže bychom mohli skončit na tom, že cena je nejvyšší možná částka, kterou je ochoten zájemce za věc či službu poskytnout (a ono "ochoten" splývá velice často se "schopen").
Věc se má ale ještě jinak:

- Ve hře jsou generika, tedy léky, na něž vypršely patenty, takže je může vyrábět a dostávat na trch doslova každý.
K uvedenému ještě "perličku": Protože řada léků se nyní používá na řešení stavů, vůči nimž se původně nepoužívaly (např. Aspirin se používá na první pomoc při infarktu, zánětech žil a mnoha podobných stavech, kdy prodloužení doby srážení krve bylo původně bráno jako rizikový nežádoucí účinek; Kinedryl byl původně vyvinut jako antihistaminikum, tedy na léčbu alergií; známý je i "příběh Viagry" která byla původně testována jako lék ovlivňující koronární tepny a na její nyní hlavní účinek se přišlo pouze proto, že část testujících pacientů nechtěla zbytek léku vrátit s tím, že ho budou používat k lepšímu výkonu v loži - a nyní je naopak onen účinek na koronární tepny hlavním rizikovým faktorem, omezujícím její indikaci). Z tohoto důvodu existuje nyní v rozvojových zemích program, pátrající po "dalších účincích" léků s prošlými patenty, které by pokryly indikace, pro něž zatím volně přístupné léky nejsou.
V souvislosti s těmi "starými prověřenými" léky se uvažuje i o renesanci Conterganu, a to jednak na různé případy žaludečních nevolností u mužů a malých dětí, jednak u všech na nevolnost po ozařování a cytostaticích u nádorových pacientů. Contergan sice způsoboval postižení dětí, ale pouze brán v prvním trimestru gravidity - mezi muži a předpubertálními dětmi (případně ženami po přechodu) je gravidních jedinců poměrně málo a v případě léčby ozařováním a cytostatiky by eměla gravidita končit porodem (a vesměs tato léčba vyvolá sama o sobě potrat).
Nicméně existují značné tlaky, abychom generika nekupovali, případně aby konkrétní preparáty nebyly připuštěny na náš trh. Z uvedené situace nexistuje jiné východisko, než drasticky omezit pravomoci institucí jako je SUKL v případech, kdy v jiné zemi se daný lék úspěšně prodává. A jeho výzkumný potenciál zcela přesměrovat na léky zcela nové, které dosud nikde na trh dodávány nebyly.
V souvislosti se zmíněným Conterganem je nutno zmínit i fakt, že tento lék by i dnes prošel přes testy, které se na SUKL provádějí jako standard, a protože z etických důvodů se vesměs neprovádějí (pokud to nesouvisí s podstatou věci) experimenty na gravidních dobrovolnicích, tak bychom na jeho teratogenitu patrně opět přišli až na základě epidemie malformací mezi novorozenci.

- Za podstatný problém ovšem považuji normu zvanou REACH. Je to zkratka z anglického: Registration, Evaluation, Authorisation and Restriction of Chemicals. Tedy "Registrace, hodnocení, autorizace a omezení chemických látek".
Uvedená norma vytvořila obrovský, naprosto neprůhledný, moloch. Jeho v podstatě jedinou funkcí je, že odčerpává obrovské finanční prostředky z jakéhokoli průmyslu, který vyrábí chemikálie, nebo s nimi manipuluje. Vedle značných výdajů (poplatky v desítkách tisíc eur) představuje obrovskou administrativní zátěž (řešenou buď nákupem administrtativních pracovníků, nebo ztrátou času pracovníků výkonných nesmyslnou administrativou). Výsledkem je obrovské prodražení nejen samotné výroby čehokoli souvisejícího s chemií, ale i velmi výrazný práh, výrazně zvyšující fixní kapitál pro jakoukoli chemickou výrobu nebo i dovoz.
Ono "Evaluation" znamená, že se daná látka bude opakovaně testovat, pokaždé, když s ní nějaký výrobce bude chtít přijít na trh, nebo dokonce jen pokud ji bude používat jako vstup do další výroby. Teoreticky je sice možné, aby se dva nebo více výrobců spojili a zaplatili baterii testů společně, ale absolutně neexistuje motivace k něčemu takovému (proč by si pouštěli na trh konkurenci ?), případně by takováto spolupráce mohla být použita jako důkaz nějaké formy kartelové dohody mezi výrobci či dovozci, tedy jednání, které je v zemích EU trestné.
V dalších stupních REACH nás čeká její rozšíření na další látky, včetně bagatelních chemikálií, jako je chlorid sodný nebo sacharóza. A bude se rozšiřovat i spektrum firem a nakonec i fyzických osob, spadajících pod REACH, až teoreticky v každé domácnosti bude muset být pro každou látku typu cukr, sůl, ocet, jedlá soda, prostředek na mytí nádobí atd. viset drahý certifikát, popisující vlastnosti látky, její zařazení do příslušné kategorie, první pomoc při požití atd. - prostě krásný vývar pro přidružené firmy, podobně jako povinný "návod na první pomoc" u automobilových lékárniček, a stejně naprosto bezcenný pro toho, kdo to platí.
- Do ceny léků se jistě promítá i skutečnost, že na nich může být člověk opravdu bezalternativně závislý, což napomáhá tomu, že jejich výrobci a dovozci mohou opravdu jednat podle hesla "Peníze, nebo život!".
Aby tomu tak opravdu bylo, připravila pro nás EU další "lahůdku", a to certifikáty na léčivé byliny. Jinými slovy, od konce března příštího roku (a opravdu to není aprýlový žert, byť je to velice povedené) budou muset všichni prodejci léčivých bylin a bylinných směsí své přípravky prohnat podobným kolem testů a administrativy, jako chemická léčiva, tedy se sumárními výdaji něco mezi padesáti až sto tisíci korunami za každou položku. Je tudíž velice pravděpodobné, že léčivé byliny prakticky vymizí z trhu. Samozásobitelství nám v této fázi ještě nezakážou, už proto, že se svým počtem chalup a zahrádek na tisíc obyvatel jsme v EU (a to i v rámci postsoc. zemí) naprostou výjimkou, takže zatím nás patrně zohledňovat nebudou. Dál se uvidí.