Moje cesta k linuxu

Prvním počítačem, který jsem měl k dispozici (v zaměstnání) bylo PMD 85A. To "A" bylo důležité, protože na úrovni strojového kódu bylo nekompatibilní s PMD 85, mimo jiné se tam nedaly postupem podle manuálu ovlivnit tvary písmen. Výstup byl na obrazovku černobílého televizoru Merkur, buď přes anténní konektor nebo pomocí videovstupu (jehož zprovoznění jsem si zorganizoval). Videovstup měl výhodu nejen v o něco vyšší kvalitě obrazu, ale také v tom, že televize mohla být zapnutá na příjem vysílání a zvuk z vysílání bylo možné při práci sledovat (využíval jsem prakticky jen v pohnutých dnech listopadu 1989). K počítači byl kazetový magnetofon jako kazetopásková jednotka. Kazety se tenkrát speciálně evidovaly na oddělení pro zvláštní úkoly (jakožto rozmnožovací technika, využitelná pro špióny a rozvratníky).
Dalším pracovním počítačem byl Sord, ke kterému byla pílí našich techniků přibudována dvojí disketová jednotka (na osmipalcové diskety), byla rozšířena paměť, takže se do stroje vešel operační systém CP/M (pro nepamětníky předchůdce DOSu; řada příkazů byla shodná).
Pro oba tyto počítače jsem v BASICu připravoval nejrůznější programy, nejen k výpočtům, primitivní databáze apod., ale pro PMD např. i na testové zkoušení (kdy počítač sám nahrával výsledky jednotlivých studentů a jiný program je poté z pásky odečítal, sumarizoval a hodnotil). Nakonec jsem zvládl i češtinu (v grafickém modu PMD), "pouze" se jedna otázka vykreslovala cca minutu. Zvládl jsem i "ruční" komprimaci testových otázek, aby se vešly do omezené paměti počítače.
Mezi tím domů přišel další počítač, tentokrát Didaktik Gama (tedy oficiální kopie v té době již zaniklého Spectra), s kazetovým magnetofonem a výstupem v celých osmi barvách (pokud k nim počítáme i černou a bílou). K tomuto počítači jsme měli původně jednojehličkovou tiskárnu, geniální improvizaci českých techniků, nepotřebující žádný speciální materiál, neboť se na kancelářský papír položil uhlový papír, a proklepáváním jehlou vznikla písmena. Později jsem používal samopropisovací papíry, které nečernily.
Na Didaktikovi jsem měl Textmachine a Screenmachine (oficiálně koupené), výrobek brněnských programátorů, kteří později vyprodukovali pro PC textový editor MAT. Textmachine měl zvláštní fonty (včetně modulu na tvorbu / úpravu vlastních), některé docela hezké (v rámci možností poskytovaných čtverci 8x8 bodů).
Didaktik mi mj. posloužil na výrobu diapozitivů (obrázek se vykreslil na televizi a přefotografoval), dokonce jsem s takto pořízenými grafy vystupoval na nějaké konferenci.
Posléze na mě v zaměstnání čekal první PC - like počítač, původem ze Slušovic. Na něm byl už operační systém DOS a řada standardních programů (Norton Commander, T-602, nějaká kreslení apod.).
Doma jsem zatím pracoval na Didaktikovi v Textmachine (ovládala se dost podobně jako pozdější MAT). Pouze tiskárnu BT 100 (občas záhadně zatuhávající) vystřídala pětijehličková tiskárna (drivery sehnal kamarád - bez systému známostí, služeb a protislužeb by nic nefungovalo). Poté se zjistilo, že problém nebyl v BT 100, ale v Didaktikovi, který měl kdesi na desce "studený spoj", a když se zahřál, tak přestal korektně poracovat s portem (po vypnutí a stání se "vzpamatoval"). Nakonec jsem to vyřešil na bázi logické úvahy, že když je problém v přehřívání, tak se to musí chladit. Takže jsem tiskl a Didaktik stál na studeném, nejlépe se osvědčil pytlík mražené držkové polévky.
Nakonec jsem se praštil přes kapsu, a v bazaru, který už dávno neexistuje, jsem koupil PC AT (tedy něco na úrovni těch Slušovic v práci), ovšem s monitorem Herkules (v práci jsem měl barevný CGA). Měl celých 720 kB RAM (v době, kdy "velký Blil" (*) prohlašoval, že 640 kB "musí stačit na vše".
Do toho počítače jsem se postupně převedl, včetně přepsání (z monitoru do klávesnice) všech povídek, které jsem předtím sepsal ve Screenmachine. Větší část z nich vyšla později spojená do jednoho celku "románu" "Conan a kletba Venárijského lara", menší jsem uplatnil později.
Editor T-602 jsem moc neprožíval, spíše jsem střídal MAT s naprosto geniálním CSEDem, který dodnes považuji za jeden z nejkvalitnějších terminálově orientovaných editorů vůbec, zejména z důvodů na jedné straně kompatibility klávesových zkratek s wordstarovými konvencemi, na straně druhé s obrovskou (nikde a nikým nepřekonanou) možností tvořit uživatelská makra, snadno je ukládat do pomocných souborů a v případě potřeby nahrávat do editoru. CSED jsem používal i v začátcích programování v javě, později jsem přešel (win 95 a 98) na freewarové editory arachnofilie a DED, který (ověřeno) jede ještě na win XP a má opět řadu vychytávek, které chybí i některým profi editorům.
Prakticky mě minuly win 3.11, protože jsem je na počítači nikdy neměl a obešel jsem se bez nich. Nakonec jak v zaměstnání, tak i doma (na novějším počítači, koupeném z druhé ruky), byl donucen přejít na win 95 a později win 98, nicméně jsem se většinu práce pohyboval v DOSovském modu. Na windows jsem řešil pouze záležitosti kolem pomalu se rozjížděnícího internetu, e-mailu apod.
Jako první linux jsem nainstaloval Red Hat pětkové řady, nicméně nebyly tam ještě jednoduše dořešeny locales (včetně toho, že nebylo úplně jednoduché dotlačit systém ke psaní českých písmen). Více-méně jsem si se systémem pouze trochu hrál. Později se objevila verze linuxu, která se nahrála jako datový soubor do windowsovské části disku, vůči systému se tvířila jako "nějaká data", ale po spuštění speciálního zavaděče se odtud zavedl linux a tvářil se, jako by ten soubor byl pro něj samostatný disk. To už fungovalo trochu lépe, ale poměrně brzy, po update windows, byl ten soubor poničen a nedal se spustit.
V té době jsem začal koketovat s perlem (bral jsem to tak, že BASIC je passé, na javě jsem některé věci zvládal, ale odrazovala mě nepřehledná syntaxe a velmi problematická dokumentace (tisíce stran textu, v nichž se velice obtížně hledají potřebné informace). Stáhl jsem si podle návodu v knížce "Perl pro zelenáče" Active perl. Při spuštění souboru mě čekalo zklamání: Objevil se nápis, říkající zhruba toto: "Tohle není klasický instalační soubor. Pro vaše větší pohodlí jsme připravili soubor, který se nainstaluje pomocí speciálního instalačního programu, který si musíte opatřit. Ten se vám bude hodit i pro instalaci mnoha dalších programů." Tento přístup mě více-méně dožral, a já nešel kupovat speciální instaler, ale jednoduše jsem na disku rozbalil MonkeyLinux a perl jsem se učil v této minidistribuci, která se jen rozbalila ze čtyř disket na disk (musel být formátovaný na FAT16). Kromě perlu jsem tam využíval editor joe a Midnight Commander, který ovládáním i vzhledem připomíná Norton Commander (nebo Volkov Commander), ale má vyřešeny dlouhé názvy souborů a přístupová práva k souborům.
Dá se tedy řici, že MonkeyLinux byl první distribucí, se kterou jsem si jen tak nehrál, ale řešil v ní nějaké praktické problémy "ze života", a to bez ohledu na to, že opět neměl vyřešeny české locales. Bohužel, autor další vývoj zastavil a s některými programy, které se objevily později (i s dalšími verzemi těch, co byly v distribuci zahrnuty) to přestalo být kompatibilní. Nicméně mě to připravilo k chápání linuxu jako pracovního nástroje.
_______________________________

(*) Když se objevil první Word pro Windows 95, tak si jeden z recenzentů povšiml, že automatické opravy mění "Bill Gates" na "Blil Mates". No, není to dostatečný důvod k přezdívce?