neděle 19. listopadu 2017

Můj 17. listopad

O zbití studentů na Národní třídě jsem se dozvěděl přes ty, co poslouchali "štvavé vysílačky" a v Brně také sledovali televizi Vídeň, s níž zrovna u nás byly technické potíže (stíny okolních vyšších domů).
Na škole měli studenti okupační stávku a nikdo z dosavadního vedení si s tím nevěděl rady. Mnozí prominenti končícího režimu odjížděli na dovolené a odcházeli na pracovní neschopnosti apod. Jiní se naopak drali na "zbabělci uvolněné pozice", z nichž byli po pár týdnech revolučně vykopnuti.
Kolega, který byl o šest let starší, obcházel studenty v uniformě Lidových milicí (byl hlavním lékařem této organizace pro kraj) a snažil se je přesvědčit, a neblbnou, že se může stát něco strašného. Faktem je, že on byl vrstevník těch, co protestovali v roce 1969 u příležitosti prvního výročí srpnové sovětské okupace a byli zbiti a postříleni. Opravdu upřímně se bál, že se stane opět něco podobného.
Faktem ovšem také je, že ho mohlo varovat zapojení funkcionářských synků a dcerek do stávkových a dalších aktivit stylem hlava nehlava. Toto ve své čestnosti a bezelstnosti prostě opomenul Tato skutečnost spíše podporuje hlasy, že šlo o předem domluvený převrat, o němž určitá vrstva funkcionářů byla předem informována, Takže tyto osoby, jinak zdiskreditované spojením s minulým režimem, mohly získat "zásluhy".
Musel jsem dvakrát v těchto dnech jet na služební cestu do Prahy. Doprava fungovala normálně a režim se do poslední chvíle snažil o předstírání, že se nic neděje.
Na první cestě jsem lektoroval kurz zaměřený na toxické houby, v němž jsem měl lekci o mykotoxinech. Přespával jsem v laboratoři kolegy, který dělal (a pořád ještě dělá) toxiny velkých hub. I tehdy to nebylo zcela legální, dnes by to vzbudilo pohoršení, sahající snad až do brusele.
Měl jsem od místnosti půjčený klíč, takže jsem mohl vyjít ven. Viděl jsem jedno shromáždění na Václaváku, na Národní se ještě povalovaly kusy oděvů a tu a tam byly na vozovce i chodnících fleky od krve.
Zase: s odstupem času to vypadá na cílené opominutí úklidu, protože pokud by režim fungoval normálně, zlikvidoval by ty pozůstatky už dávno, měl na to v té době několik dní a kropící vozy z dob "Palachova týdne" asi měl ještě taky.
V podchodu v dolní části Václaváku jsem si koupil u stánku (pochopitelně, zcela ilegálního a ani soudruhu Babišovi by se dnes něco takového nelíbilo) něco na večerní čtení. Zaujala mě obálka paperbacku s kresbou Káji Saudka a do kapsy (a později do knihovny) mi tím přibyl první Conan, výběr z povídek R. E. Howarda přeložených Janem Kantůrkem, vydaný SF klubem Julia Verna.
Podruhé jsem byl v Praze na postgraduálním kurzu (s jedním noclehem) v Lékařském domě, zaměřeném na výuku radiační prevence. Opět bylo možné se podívat na Václavák s demonstracemi, televize se už lámala a běžel v ní večer trezorový Obchod na korze.
Když se televize zlomila a začala vysílat reálné informace a vysílala i záběry z Národní a lidi, zpívající Náměšť, začala mladá, tehdy ještě v předškolním věku a navštěvující školku, volat "To je moje písnička, tu znám!" takže učitelky v mateřské prováděly "ideologickou diverzi". Před nějakou dobou jsem se dostal jakousi záhadnou cestou na seznam e-mailů pana Hutky, na něž posílá reklamy na své koncerty. Tak jsem mu o tom napsal a on mi odpověděl, že ví o více takových případech, takže v tom učitelky naší mladé nejely samy.
Když přišla stávka, nastavil jsem PMD - 85 tak, že na připojené televizi (coby náhrady monitoru) problikával nápis "STRIKE" a šel demonstrovat na nynější Joštovu, kde byla shromážděna část zaměstnanců a studentů fakulty.
Jinak ten televizní přijímač byl také zajímavý, protože bylo možné ho připojit k PMD přes digitální vstup (nejen přes rovněž přítomný analog, jak to měl Didaktik Gama) a tím se zhasl obraz z vysílání a objevil se místo něj výstup z počítače, ale zvuk z přijímaného signálu šel dál. Mohl jsem proto alespoň "po zvuku" sledovat aktuální zpravodajství a v případě něčeho potenciálně zajímavého jen vytáhnout kablík ze zdířky a mít i obraz.

Tohle bylo pár vzpomínek na události, které jsem vnímal jednoznačně pozitivně (byť jen litoval toho, že to nepřišlo dříve) a pozitivně jsem prožil a pociťoval i následující léta. Nicméně, bohužel, jsem nucen sledovat od závěru 90. let, jak se společenská situace, opět pod ohvězdičkovaným praporem, byť modrým, zase vrací tam, kde jsme před tím 17. 11. 1989 už byli, a navíc mnohdy do ještě vzdálenější a horší minulosti než byl ten dodělávající Husákův "gulášový socialismus".

sobota 18. listopadu 2017

Napsal Henryk Sinkiewicz první budovatelský román?

Pokud si člověk přečte Quo vadis s časovým odstupem, tak zjistí, že jeho schéma i charakteristiky postav se něčemu nápadně podobají.

Ocenění

Není tajemstvím, že ze slovanských zemí, úpících v nesvobodě, byli v různých letech navrženi na Nobelovu cenu za literaturu dva autoři. Byl to náš Alois Jirásek a byl to polský Henryk Sinkiewicz. Zatímco u Aloise Jiráska zůstalo pouze u návrhu a nedostal se přes užší výběr, Henryk Sinkiewicz nakonec tu Nobelovu cenu dostal.
Oba návrhy byly za celoživotní dílo, nicméně v rámci návrhu muselo figurovat dílo konkrétní. V případě Aloise Jiráska to bylo "Proti všem", v případě Henryka Sinkiewicze to byl právě román "Quo vadis".
Pokud se na tato díla podíváme blíže, tak rozdíl mezi nimi je jasný:
Quo vadis je naprosto prvoplánová prokřesťanská agitka, zobrazující křesťany jako jednoznačně kladné postavy, křesťanství jako jednoznačně pozitivní náboženskou ideologii a do negativní role naopak stavějící jak antické osobnosti, tak i její duchovní a intelektuální odkaz.
Proti všem zobrazuje krizi křesťanství, která nakonec vedla k jeho duchovnímu i organizačnímu rozštěpení. Ukazuje tápání, přechody jednotlivých postav mezi různými duchovními proudy, ukazuje i selhání křesťanské myšlenky vyúsťující do vzniku sociálně nepřijatelných sekt, které musely být vymýceny (jako Adamité).
Pokud bych sáhl po nějakém díle srovnatelném s Jiráskovým, tak bych asi musel sáhnout do ruské / sovětské literatury a vytáhnout román Alexeje Tolstého Křížová cesta. I za něj si autor vytrpěl své. Zobrazuje totiž tápání ruské inteligence mezi příznivci bolševické revoluce a jejími odpůrci a nezakrývá, že jeho hrdinové coby prototypy ruské inteligence se sovětizovali jen proto, že bolševiky pochopili jako menší zlo. Nakonec se autor musel "vykoupit" románem o geniální obraně Caricynu Stalinem za občanské války, v němž je navíc silně dehonestován Trockij. Tím byla Křížová cesta, s níž má tento román styčné body, vzata na milost.
Čili již na začátku 20. století dával nobelský výbor přednost spíše prvoplánovým a relativně primitivním dílům před díly složitěji komponovanými a s nejednoznačným vyzněním.

Struktura

Pokud se podíváme na román Quo vadis s určitým odstupem, pak zjistíme, že jeho schéma připomína schéma románu, jaký se objevil v sovětské literatuře někdy ve 30. letech a u nás v letech 50., budovatelskému románu.
Román je přísně prvoplánový, nenajdeme tam žádné nejasnosti, žádné zásadní vedlejší děje, které by mohly rozporovat hlavní motiv románu. Postavy jsou jednoznačné: Kladní křesťané a záporní pohané. Je zde kolísající hrdina, který je spasen, jednak skrze lásku křesťanské dívky, ale také skrze pochopení úžasnosti křesťanské ideologie - Marcus Vinicius, je zde rozkolísaná postava, která k tomuto pochopení nedojde, resp. ho nedokáže přijmout - Petronius, který tragicky hyne.
Pochopitelně, Henryk Sinkiewicz naprostou většinu (pokud ne úplně všechny) autorů budovatelských románů strčil do kapsy jak znalostmi reálií (exotických pro populaci, pro niž bylo znedostupněno antické dědictví rušením středoškolské výuky latiny a řečtiny a antických reálií), jednak autorskou imaginací. Z tohoto důvodu je schopen uvedenou primitivní kostru ověsit haldami cingrlátek, které ji zakrývají asi tak, jako viktoriánské látkové obaly "zcudňovaly" nohy křesel a stoliček.
Teprve až uvedené ozdoby a podrobnosti z paměti vymizí, zůstane v ní čtenáři ona kostra nemilosrdně obnažená ve své primitivnosti.

Vykrádali autoři budovatelských románů Sienkiewicze?

Můj osobní názor je, že nikoli. Zejména autoři sovětského budovatelského románu to patrně nedělali a je velice pravděpodobné, že většina z nich měla o tomto autorovi jen velmi matné, pokud vůbec nějaké, povědomí. Je to jistě dáno mj. i rusko - polským antagonismem. Rudá armáda byla při snaze o šíření proletářské revoluce poražena pod Waršavou "bílými Poláky" a díla polských autorů měla ve stalinském SSSR asi stejnou oblibu, jako u nás po válce díla nacistických spisovatelů.
Můj názor je ten, že jak Henryk Sinkiewicz, tak i autoři budovatelských románů byli postaveni před stejný úkol: Napsat literární dílo, velebící totalitní ideologii, presentující nositele této ideologie jako jednoznačně kladné postavy a její odpůrce jako postavy jednoznačně záporné a současně ukazující, že "cestou ke spáse" je přiklonění se k této ideologii. Nad takovým zadáním se v podstatě nic jiného než kostra budovatelského románu nebo Sienkiewiczova Quo vadis vytvořit nedá. Pak už záleželo na kvalitách autora, zda z toho vytvoří průměrnou sračku, vhodnou akorát do kapitol o angažované literatuře v učebnicích (např. Řezáčovy romány "Nástup" a "Bitva"), nebo něco na Nobelovu cenu.

Nicméně, bez ohledu na opisování či neopisování, můžeme konstatovat, že Henryk Sinkiewicz napsal patrně první budovatelský román (byť tématicky poněkud odlišně zaměřený), a že toto jeho dílo fakticky demaskuje křesťanství jako ideologii velmi spřízněnou s komunistickou (kterýžto poznatek přináší i mnoho jiných zdrojů).

pátek 17. listopadu 2017

Co uplynulý jedenapůltýden dal

Islám

Soudruzi z OSN

nám doporučili "bojovat s islamofobií", protože postavení muslimů je u nás "hrozné". Obrsoudruh za OSN, původem z islámské země, kde nemuslimové jsou buď neplnoprávnými obyvateli, nebo jsou přímo ohrožováni na životě (jako např. ateisté), by si měl udělat pořádek prvně doma a pak teprve kecat nesmysly. Muslimové mají u nás stejná práva jako ostatní občané a ještě navíc "nadpráva" daná výjimkami z obecně platných zákonů (např. halal porážka je v rozporu s platnými zákony a muslimové na ni mají výjimku), které by bylo vhodné zrušit. A pokud se jim nelíbí být plnoprávnými občany státu, zcela rovnoprávnými s občany jiných náboženských orientací, tak ať odejdou, stejně pro tento stát nepředstavují žádný přínos.

Objevily se zprávy,

že vůdce chalifátu Bagdádí úspěšně utekl (to se pozdeji potvrdilo). Je to v určitém souladu s novými a nedávno zveřejněnými informacemi o tom, že útěk se podařil i Hitlerovi.

Chalifátníci

přepadli televizi v Kábulu.
Po několika dnech tamtéž sebevražedný atentátník zavraždil minimálně 18 lidí.

Vyšlo najevo,

že v případě atentátníka z Manchestru selhala britská služba MI5, která ignorovala upozornění na jeho možnou nebezpečnost.
Problém vidím v tom, že nevíme, kolik takových upozornění tajná služba MI5 dostává. Vzpomínám, jak při prvních informacích o automatickém vytěžování internetu pomocí klíčových slov na to mnozí reagovali jejich zveřejňováním na svých webech a v internetových diskusích a posíláním po e-mailu, aby automaty zahltili balastem.

V Jemenu

se v důsledku akcí Saúdské Arábie, hroutí humanitární situace.

Padlo

město Búkamál, poslední větší město na území Sýrie, držené islamisty z chalifátu. Chalifátníci údajně Sýrii opouštějí a míří do Egypta a Libye.
O něco později do města údajně přibyl Bagdádí a chalifátníkům se podařilo město dobýt zpět.
Islámskému státu i tak zbývá jen kolem 5 % původního území.

Česko

možná pošle do Afghánistanu více vojáků.

LePenová

byla orwellovsky zbavena imunity za to, že šířila (pravé a pravdivé) dokumenty o zvěrstvech muslimů.

Turecko

zadrželo 140 lidí, podezřelých z příslušnosti k chalifátníkům.

Irák

chce uzákonit náboženské soudy a sňatky devítiletých dívek. Museli jsme jim ze země ty džihádisty z chalifátu vyhánět? Vždyť ti chtěli jen prakticky to samé...

V Maďarsku

oficiálně konstatovali, že mešity znamenají bezpečnostní problém, a proto nehodlají povolovat jejich stavění.

Provalilo se,

že USA nechaly z obléhaného města Rakká uniknout tisíce džihádistických zločinců výměnou za vliv na ropná pole. Opět bod pro Rusko, které dohody zrovna s těmito zločinci neuzavírá.

Imigrace


V Německu

Vzbudil kontraverzi půlměsíc na "pohádkové stavbě" na dětském hřišti. Soudruzi proislamisté se tomu diví, jelikož obrázky takových staveb jsou v pohádkových knížkách běžné. On před druhou světovou válkou by hákový kříž na podobné destinaci (třeba jako prvek ornamentu) také nebyl kontraverzní.

Ve Francii

odsoudili tři nezletilé muslimy, zcela jistě imigranty nebo potomky imigrantů, za přípravu teroristického útoku.

Podařilo se prokázat,

že Afghánec, který v Německu znásilnil a zavraždil studentku, pomáhající "uprchlíkům" je cca 25 letý (vydával se za 17letého), takže může dostat doživotí (stejně ho nějaká neomarxistická zrůda za pár let pustí).

V Německu

se provalilo, že islámské zločinecké gangy posílají jako adepty své členy (kteří dosud nemají záznam v trestním rejstříku) do policie. Ukázalo se také, že adepti a již hotoví policisté z tohoto prostředí programově pohrdají civilizovanými zákony a hodlají prosazovat islám.

Jeden

z imigrantských útočníků na polský pár na pláži v Rimini dostal 16 let.

Bylo spácháno

více útoků vjetím autem do lidí. Stále obtížnější je odlišit nehody od útoků islamistů, což je jednoznačně cílem jejich spojenců ve sdělovacích prostředcích.

V Německu

se dopočítali toho, že přes polovinu bezdomovců tvoří imigranti.

Obecné

Pokračovala krize v Katalánsku. Sice se zmírnila, ale není vyřešena. Španělsko se ocitlo na pozici "žaláře národů", která ho může stát existenci, jak se to stalo Rakousko - Uhersku.
Pokračují tahanice kolem presidentských voleb. Na jedné straně se budoucí kandidáti trumfují, kdo ho má většího, na straně druhé ministerští úředníci chaotizují nad nejasnou legislativou kolem podpisů. Jasno bude možná 24. 11., pokud se některý z odmítnutých kandidátů neobrátí na soud. Minimálně se rýsuje kauza zašantročení podpisových archů jednoho z kandidátů.
Pokračovala "smršť" nařčení ze sexuálního obtěžování, směřující na různé umělecké a ekonomické či politické celebrity. Obvinění typu "když mi bylo před 40 lety 14, tak mě osahával současný kandidát do Senátu USA Roy Moore", jsou totálně idiotská a ještě větší idioti tomu věří a jen zločinci předstírají, že tomu věří. Obávám se, že ještě pár týdnů a žena, kterou alespoň nepoplácal po zadku nějaký významný umělec či politik, bude ve stádě lidských samic brána za vadnou.
Bohužel, došlo už i k sebevraždám některých obviněných, za které by ty, co bez důkazu dotyčného obvinily, měly být bez milosti popraveny.
Na další obviněné vyšlo najevo, že platí soukromým detektivům značné částky na získání protidůkazů. Pochopitelně, ani to nesvědčí o jejich vině.

Soudkyně

v kauze Nagyová označila odposlechy, na nichž stojí obžaloba, za nezákonné a tudíž nepřípustné. Faktem je, budiž to řečeno na plno, že "kdo lže, tak ten i krade", a tedy kdo dělá nezákonné odposlechy, tak je může rovněž editovat a jinak upravovat. Prostředky na to existují a jsou vcelku dostupné (i zdarma). Takže takový důkaz je třeba explicitně brát jako nedůvěryhodný.

Trump

se dohodl s Jižní Koreou na posílení její obrany. IMHO až Kim ztratí rozum úplně, bude nutné na použití jeho jaderných zbraní odpovědět výmazem Severní Koreje z globusu. Třeba i takovým, že z té jižní bude ostrov.

Provalilo se,

že celebrity (včetně politických) a ekonomické špičky z EU ukrývají své příjmy v  "daňových rájích". Pak mají občané politikům věřit a cálovat.

Uplynulo sto let od VŘSR

Režim, který nastolila, byl jednoznačně zločinný a zavinil smrt (včetně v dalších zemích, kam byl přenesen a nainstalován) stovek milionů lidí. S výjimkou islámu není nic jiného tak zrůdného a zločinného jako bolševismus. Přitom jeho agitátoři jsou dodnes v postavení, kde mohou otravovat duše mladých lidí a prosazovat dílčí cíle této zločinné ideologie.

Exministr Hradílek

drží hladovku a hodlá nepřestat, dokud Zeman neodvolá svou kandidaturu, nebo dokud nezemře. Sorry, ať raději zemře, Česko bude bez takovéhoto fašistoidního extrémisty rozhodně lepší.

Hrad

žaluje politika z extrémistického hnutí "Žít Brno" za šíření zprávy, podle níž má president Zeman pokročilou rakovinu. Vřele doufám, se se dotyčného podaří odsoudit.

ČEZ

bude stavět bateriové úložiště u sluneční elektrárny. Je to činnost fyzikálně i ekonomicky naprosto nesmyslná, fungující jen proto, že nám, občanům, stát krade peníze cestou daní a dává je provozovatelům těchto nesmyslů.

Berlusconi

uspěl v italských regionálních volbách.

V Česku

se rodí kolem 50 % dětí mimo manželství. Je to důkaz, že se neomarxistům, proniklým do státních institucí po roce 1989, podařilo v naší společnosti značně narušit rodinu.
S tím koresponduje i "zpráva týdne" o tom, že ústavní soud v Německu vynucuje zavedení "třetího pohlaví" do dokumentů.

Donald Trump

absolvoval úspěšnou státní návštěvu v Číně.

Atypicky deštivý

říjen do jisté míry zmírnil strážkový deficit.

Děti

se údajně nechávají fotit a filmovat nahaté na internet za mobil nebo cigarety.
Trochu to připomíná vtip, jak přijde školačka domů a hlásí mamince: "Mami, v parku jsem potkala divného pána a on mi řekl, že když se před ním svlíknu, tak mi dá tenhle pytlík bonbónů."

Polské

ministerstvo zdravotnictví vyzvalo Poláky, aby "se množili jako králíci".

Evropská komise

prohlásila, že se budeme mít lépe. To prohlašovali komunisté taky. Shodou okolností se objevila zpráva, jak si děti v roce 1965 představovaly dnešek: "Sovětské kosmické lodi budou létat po Galaxii a zmrzlina bude zdarma". Obávám se, že představy činovníků EU se od těch dětských zase až tak moc neliší.

Slovensko

údajně ekonomicky předstihne v dohledné době Česko. Uvidíme.

Nad Evropou

se objevil radioaktivní oblak, patrně z Kazachstánu nebo jeho okolí (včetně jihu Ruska). Patrně jde opět o únik z nějakého zařízení, kde se pracuje s čistými radioizotopy. Podobná příhoda může být i důsledkem vyhození zařízení s radioizotopem do smetí nebo do sběrných surovin. To se může stát i nechtěně v souvislosti s chaosem při rušení státních podniků, kraších podniků soukromých apod.
Na lékařské fakultě v Brně byl při totální rekonstrukci púvodního sídla děkanátu a několika ústavů nalezen hřebík z radioaktivního kobaltu, který dostal krátce po WW2 jeden z tehdejších profesorů, odborník na radiologii, od kolegů ze západních zemí jako příspěvek k poválečné obnově brněnské univerzity. Potom se na tu věcičku zapomenulo a ležela léta v šuplíku obyčejného dřevěného stolu.

"Demokratičtí"

lidovci blekotají nad Babišovým úmyslem zdanit restituce.

SZPI

zadržela zásilku lískových oříšků a sušených fíků, obsahujících nadlimitní množství silně karcinogenních aflatoxinů. Oříšky pocházely z Ázerbajdžánu a fíky z Turecka.

ZŠ Prosetice

(čtvrť v Teplicích) zveřejnila na internetu fotku prvňáčků, na níž nejsou skoro žádné české děti, a sklidila za to bouři. Faktem je, že právě takovéto jevy, které ta fotografie charakterizuje, vyvolávají v populaci obavy, a to jak z imigrace, tak i z vysloveně protinárodního a protipopulačního chování politických špiček.

V Ústí nad Labem

se šíří epidemie virové hepatitidy A. Epidemie stejné infekce v Brně dosud neskončila.

Ministerstvo zdravotnictví

předvedlo intelektuální výkon vysoké kvality a vydalo ustanovení, podle něhož mají záchytky poskytovat stejný komfort jako hotel.

11. 11.

vzpomenuli v Teplicích na ekologické demonstrace, které komunistický režim rozehnal ještě tvrději než následně studentský průvod 17. 11. v Praze. Vím o lidech, kteří se přidali k listopadovým demonstracím po tom 17. se zvoněním klíči právě kvůli těm událostem v Teplicích.

Předseda EUroparlamentu,

tedy naprosto bezcenné instituce, která jen dělá stafáž zvůli EUroúředníků, chce zdvojnásobit rozpočet a zavést EUrodaň, která by ho pokryla. Jak to zpívá Kryl na konci "Písně o neznámém vojínovi"?

e-recepty

kromě lékařů odmítají i stomatologové.

"Odstrašující"

obrázky na krabičkách cigaret nesnížily jejich spotřebu (IMHO mohly naopak motivovat ke "sběratelským nákupům").

Taxikáři

odvolali protestní blokování Prahy proti Uberu. Možná někteří přešlápli a došlo jim, že by tím lidi proti sobě naštvali tím tuplem.

Drahoše

oficiálně podporuje KDU-ČSL. Doufejme, že je to "polibek smrti". Jinak se Drahoš podporou od klerofašistů docela odkopal.

V Zimbabwe

probvěhl armádní "nepuč", president Mugabe je "chráněn". Země se ovšem totálně hroutí pro vládou černých marxistických "antirasistů" (vyvražďujících bělošskou populaci jako nacisté Židy). Dříve vyvážela velká kvanta potravin, dnes, po vyhnání či vybití bílých farmářů, jich nezvládne vyrobit dost ani pro vlastní obyvatele. Vládnoucí síly se drolí, ale země je nevratně tam, kde slunce nesvítí.
Zimbabwe se kvůli snaze o prosazení marxistických hovadin hroutí do ještě horší žumpy než Venezuela.

"Demokratický blok"

vytvořily "pravicové" strany ODS, KDU-ČSL, TOP a STAN. Věšina z nich není pravicová a žádná není demokratická.

Rusko

přijalo novelu zákona, podle něhož se zahraniční média musejí označovat jako "zahraniční agenti".

Policie

nenalezla útočníka, který pořezal tenistku Kvitovou, a případ odložila.

Madrid

vyšel s tézí, že Katalánci se chtějí odtrhnout ne proto, že jsou ve Španělsku nespokojení, ale proto, že je k tomu inspirují ruské weby.

Mezi stranami

potenciální koalice "Panama" v Německu jsou hluboké rozpory (a zřejmě političtí fanatici typu klerikálů nebo zelených nechtějí moc ustupovat)

úterý 14. listopadu 2017

Malá úvaha nad velkým problémem

Jaká je vlastně hodnota demokracie a proč za ni bojujeme.

Boj za demokracii

Mnozí, i na naší politické scéně, se ohánějí "bojem za demokracii". Přitom pod praporem tohoto boje jsou ochotni k jakýmkoli opatřením, která jsou s demokracií v přímém rozporu (takže někteří komentátoři poté používají výstižnější pojem "demokratura").
Je třeba jasně konstatovat, že demokracie jako taková žádnou zvláštní hodnotu nemá. Dokonce ani není nejlepším systémem vlády (tím je jednoznačně osvícená diktatura; přátelé Zeměplochy si zcela jistě vzpomenou na Lorda Vetinariho).
Demokracie má proti uvedené formě vlády a mnoha dalším, prakticky jedinou zásadní výhodu: Umožňuje bez nějakých politických katastrof opravit chyby, které byly detekovány až poté, co byly zavedeny do praxe. Ať už jde o konkrétní zákony, nebo dosazení konkrétní osoby na konkrétní post ve státě. To ostatní formy vlády, které jinak vycházejí s demokracií co do komfortu života občanů plus minus stejně, nebo i lépe, nezvládají. Vždy je v takových případech nutná revoluce, nebo alespoň politické vyvražďování v rámci věrchušky.
Dokonce i ten jinak lepší osvícený diktátor má dvě vady na kráse:
  1. Nikdy není stoprocentní záruka, že konkrétní člověk, který se původně jevil jako schopný a eticky i osobnostně konzistentní, po získání skutečné absolutní moci ji unese a nezmění se v totální monstrum. Když nastoupil na římský trůn Caligula, tak všichni Římané, včetně lidí ze špičky sociální pyramidy, téměř ucvrkávali blahem, jaký na ně tento nově nastolený císař (včetně toho, jak se choval coby princ následník trůnu) dělal dobrý dojem. Neuplynulo mnoho let, a stalo se z něho totální monstrum, jedno z nejhorších na této pozici za celu dobu historie římského císařství. Monstrum, souložící se svými sestrami a vraždící okolo sebe hlava nehlava, příslušníky té sociální věrchušky, která pár let před tím nad ním jásala. O takových věcech, jako je jmenování svého koně senátorem, ani nemá cenu psát (už proto, že na poměry v římském senátu té doby byl ten kůň senátorem spíše nadprůměrných kvalit, a řekněme si to upřímně, kůň by mohl bez ztráty kvality nahradit i mnohé z našich senátorů).
  2. Nikdy není záruka (ba ani pravděpodobnost), že nástupce osvíceného diktátora bude stejně kvalitní. Naopak, dějiny obsahují mnoho příkladů, kdy schopného a kvalitního panovníka nahradil tyran velmi nízkých osobnostních kvalit.
Demokracie by měla zaručit, že na špičce státu budou setrvávat lidé alespoň průměrných kvalit, ale více-méně stabilně, bez nějakých drastických výkyvů.

Co pozorujeme kolem sebe

Problémem současnosti je snaha o cenzurování sdělovacích prostředků, od informačních (papírové i zpravodajské a jiné weby) přes sociální sítě (aktuální je zejména sílící cenzura na Facebooku) až po webové vyhledávače.
Jsem toho názoru, že uvedené aktivity útočí na samu podstatu demokracie, protože lidé potřebují být komplexně informováni, aby se mohli v rámci demokratických procesů správně rozhodovat. To, že kdosi označuje určité informace za nepravdivé, s tím nemá absolutně nic společného. Už proto, že pokud se jedná o fakta typu "tehdy a tehdy se stalo to a to", jsou tito označovatelé prakticky vždy diskreditováni dalším vývojem. Pokud se týká komentářů, je "pravdivost" nebo "nepravdivost" zcela irelevantní kategorií pro jejich hodnocení.
Můžeme ovšem také pozorovat i to, že si je stále větší počet lidí uvedených skutečností vědom, a že, podobně jako moje generace ladila za bývalého režimu Svobodnou Evropu nebo jiné "štvavé vysílačky", stále více z nich vyhledává různé alternativní weby, nekompatibilní s oficiálně šířenou lžipropagandou.

Jaký je zde dopad

Je třeba poukázat na cenzuru pravdivých informací. V Německu byl odsouzen jeden novinář za odkazování na známou fotografii, je i na Wikipedii a v řadě papírových učebnic, jak si Hitler báječně rozumí s Jeruzalémským muftim, tedy za sdílení jednoznačně pravdivé a navíc obecně známé informace. Německo se tímto rozsudkem posunulo do značné blízkosti k poměrům, které v něm panovaly za Hitlera.
Takováto cenzura, jak jsem už konstatoval, útočí přímo na podstatu demokracie. Je otázka, zda stát, v němž je praktikována, je vůbec ještě možné označit za demokratický. A pokud ano, tak jen s dovětkem, že již brzy demokratický zcela jistě nebude.
Z toho plyne, že takovýto cenzor a instituce, která za ním stojí, je pro demokracii nebezpečnější než tisíce hajlujících nácků. A jako takové je tyto lidi a organizace presentovat, protože mnoho občanů žije v bludné představě, že tito lidé dělasjí cosi pozitivního, nebo že mají alespoň pozitivní úmysly. Obojí není pravda. Tito lidé škodí a jsou si (až na výjimky v podřízeném postavení) této škodlivosti velmi dobře vědomi.
Proto je, paradoxně, jakékoli obcházení zločinné cenzury, která je zde praktikována, bojem za demokracii. Za demokracii tedy paradoxně bojují i nějací hajlující náckové. Pokud totiž dají na kokos nějakým procenzurním nevládkářům, je to zcela jednoznačně pro demokracii jako takovou přínos (oni zcela jistě nejsou pro demokracii, ale v dané situaci funguje ono "nepřítel mého nepřítele").

Z uvedeného plyne jediné: Jakákoli pomoc při šíření alternativních a oficiálně zatracovaných a cenzurovaných informací je v současné situaci bojem za demokracii.

Týdenní přehled udělám asi ve čtvrtek, teď bojuji s nějakými úředními papíry.

neděle 12. listopadu 2017

Proč se tu málo mečí

Hnutí "mee too", které zachvátilo prakticky celý dříve civilizovaný svět, se v podstatě nijak významně nedotklo zemí bývalého komunistického bloku. Zde ho v podstatě udržuje v chodu pouze pár extrémistických aktivistek spolu s extrémistickými a antidemokratickými politiky.

Odůvodnění

Dovoluji si předložit dvě historky ještě z dob reálného socialismu, které charakterizují "sexuální harašení" a jeho obvyklý průběh v zemích bývalého komunistického bloku.

Historka první
Jejím zdrojem je dnes již zesnulý kolega, který ji viděl vlastníma očima na své odborné stáži na Lomonosově univerzitě v Moskvě.
Viděl jít po chodbě této vzdělávací instituce mladou, pohlednou a moderně (na tehdejší dobu a sovětské poměry) až vyzývavě oděnou studentku. Když procházela okolo skupinky studentů, pronesl jeden z nich vyzývavě:
"Ech, zasadil by!"
Lze to přeložit asi jako "Vrazil bych ho do ní", případně "Rozdal bych si to s ní". Dívčina se zarazila, vrátila se několik kroků zpět a dala mu facku, že vzal druhou o zeď.
Pak odešla a tím tento incident skončil.

Historka druhá
Jejím zdrojem je bývalý, již také zesnulý, předseda odborové organizace na mojí Alma Mater.
Uklízečka umývala schody. Po schodech šel saniťák, jehož občasné incidenty se ženami se sexuálním podtextem byly již cestou odborů řešeny. Jak byla paní ohnutá, zajel jí, když ji míjel, pod sukni a sáhl na patřičná místa. Ona dáma popadla kýbl, který měla na mytí schodů, a i s vodou ho překlopila na jeho hlavu.
Problém nastal, že nos a uši potrestaného rychle otekly a začaly se "šprajcovat", takže z něho ten kýbl dolovali hezkých pár desítek minut.

Co tyhle historky ukazují? Podle mého soudu to, že v podmínkách zemí bývalého socialistického bloku nebyl pro ženu problém se nějakému "harašení" ubránit, a to takovým způsobem, že "harašitel" byl citelně postižen. V podmínkách "demokratických" zemí bývalého západního bloku bylo postavení žen podstatně horší (i po stránce pracovního práva neměly ve ve většině z nich takovou úprávní ochranu, jakou měly ženy ve východním bloku), takže skutečně zřejmě docházelo k situacím, které žena nemohla tak razantně a jednoduše zvládnout.
Dalším faktorem je skutečnost (konstatoval ji před několika dny sociolog Hampl), že se v řadě případů coby "taky postižené" (=mee too) ozývají ženy, které se propracovávaly metodou "horizontální gymnastiky" ke světlejším zítřkům, tj. na lepší pracovní pozici apod. Týká se to zejména "znásilňovatelů" v umělecké branži, kteří si patrně "nechali platit naturáliemi" za přidělování rolí, lepších rolí a dalších postů, jejich obsazení mohli nějak ovlivnit.
Takovéto dámy zcela jistě působily i v zemích reálného socialismu (sám jsem některé takovéí znal), nicméně bralo se to daleko pragmatičtěji než v zemích "demokratických" a až na naprosté výjimky (jako je třeba Kulínského kauza) žádnou z těchto dam ani nenapadlo svůj obchodní protějšek po létech a bez reálných důkazů osočovat.

Můj názor je, že celé toto hnutí je ze všeho nejvíc spíše ukázkou morální desintegrace společnosti v "demokratických" zemích, jejíž příznaky můžeme vidět i v dalších společenských a politických souvislostech.

sobota 11. listopadu 2017

Něco ke zdraví pana presidenta

V současné době se přetřásá stav presidenta Zemana s jednoznačným podtextem: Je nemocný, ať nekandiduje, nebo ať ho lidé nevolí. "Odbornost" podobných úvah předvedl pan Kartouz na osvědčených Britských listech.

Extrém

Zcela jistě extrémistickou je akce "politika" extrémistického ekofašistického hnutí "Žít Brno" Svatopluka Bartíka, který zveřejnil na na Facebooku "informaci", že president trpí rakovinou v posledním stádiu a s mnohočetnými metastázami a odmítá se léčit.
Faktem je, že pokud by mu takovou informaci poskytl zdravotnický pracovník, tak by měl rychle vyhrabat diplom (k odevzdání v rámci zabavení) a připravit si kartáček na zuby a teplé spodní prádlo (nejlíp pruhované). Takovéto informace zdravotničtí pracovníci prostě podávat nesmějí a tresty i zpřísnění pravidel v této věci šly před několika lety dost silně nahoru.
Pokud by se k takovým informacím dostal třeba nějaký mimozdravotnický IT pracovník, byl by postižen podle jiných paragrafů (a také docela citelně) a současně by svoje dostal ten, kdo by byl zodpovědný za nedostatečné zajištění těchto informací.
Paradoxně je asi zveřejnění holého nesmyslu, vycucaného z palce nebo získaného nějakým obdobným způsobem, asi trestné nejméně.
Nicméně na ekosoudruha Bartíka byla podána žaloba a já v tomto případě držím palce (všecky čtyři, což je při chůzi poněkud namáhavé), aby uspěla.

Otázky

Výše citovaný pan Kartouz položil několik otázek. Faktem je, že s většinou z nich by němely mít problémy ani slečny z pedagogické fakulty (p), pokud dávaly pozor na školní zdravovědě.

    * Čím je způsobeno postupující zhoršení pohyblivosti prezidenta ČR?
Polyneuropatií, která mu postihuje dolní končetiny. Tato věc je dlouhodobě známa. (p)

    * Jaké příčiny mohou působit evidentní úbytek tělesné hmotnosti prezidenta ČR?
Patrně drží dietu, která je při diabetu 2. typu předepisována, a s její pomocí (a možná i s pomocí dalších režimových opatření) provedl doporučené snížení hmotnosti. (p)

    * Jaké příčiny mohou působit evidentní a rychlý úbytek vlasů prezidenta ČR?
Příčin může být mnoho, ale může jít i o vedlejší účinek některých léků, které se na polyneuropatii dávají.

    * Odkud pramení rostoucí únava prezidenta ČR a fyzická křehkost, která se projevuje během veřejných vystoupení (prezident ČR není schopen několik desítek vteřin stát bez opory).
Nejde o únavu a "fyzickou křehkost", jde o problematičnost stání na končetinách, jejichž svaly ho v důsledku výše zmíněné polyneuropatie odmítají poslouchat. (p)

    * Jaký je u prezidenta stav cukrovky druhého typu, ze které se prezident ČR dle vlastních slov v médiích "vyléčil"?
Po snížení hmotnosti může dojít k lepší kompenzaci diabetu 2. typu, což je věc známá a proto se také cukrovkářům snížení hmotnosti doporučuje, a proto také je nadváha jedním z rizikových faktorů tohoto onemocnění. (p)

    * Jaký je u prezidenta ČR stav neuropatie, kterou prezident i podle oficiálních informací trpí?
Viditelně se mu toto onemocnění zhoršuje, což je ovšem u této choroby docela normální.

    * Jaká další zjištění o zdravotním stavu prezidenta přinesla laboratorní a klinická vyšetření, jejichž závěry disponujete?
Tohle, pochopitelně, bez kříšťálové koule zodpovědět nedokážu.

    * Jaký léčebný režim by prospěl prezidentu ČR s ohledem na jeho zdravotní stav? Byl takový režim Miloši Zemanovi doporučen? Dodržuje ho?
Vzhledem k tomu, že polyneuropatie se moc léčit nedá (respektive léčit se dá, ale ne vyléčit), nedá se ani hovořit o nějakém "zázračném léčebném režimu", v němž by se uzdravil.

    * Jako ošetřující lékař máte v prvé řadě povinnost dbát o zdraví svého pacienta. Měl byste proto být schopen posoudit, zda je v zájmu zdraví prezidenta republiky jeho další setrvání v úřadu a zda je v zájmu jeho zdraví další kandidatura na pětileté prezidentské období. Doporučujete Miloši Zemanovi kandidaturu?
Tohle viz předchozí bod. Faktem je, že americký president F. D. Roosevelt byl v daleko horším zdravotním stavu (uvádí se ateroskleróza, ale v roce 1921 onemocněl dětskou obrnou, jejíž důsledky další zdravotní potíže zhoršovaly a potencovaly se s jejími rezidui) a přitom přivedl USA až na práh vítězství. USA mají oproti ČR presidentský systém a president je v něm činitel s daleko rozsáhlejšími a významnějšími pravomocemi (a odpovědností).
Pokud by někdo dokázal exaktně prokázat, že základní choroby presidenta Zemana budou (nebo naopak nebudou) nějak významně ovlivněny jeho setrváním ve funkci hlavy státu v dalším období, bylo by to skoro na Nobelovu cenu.
S tou neuropatií se nic moc udělat nedá, cukrovka by se teoreticky mohla pracovním stresem a vypětím zhoršovat, nicméně v naší ekonomice působí spousta lidí na manažerských postech, kteří ji mají také a v rozvinutějším stádiu (formě) než M. Zeman. A někteří mají i cukrovku 1. typu, tj. jsou odkázáni na inzulín (a přesto žijí a pracují - a dobře). Naopak ovšem stres podporuje vstřebávání glukózy (jinými hormony než inzulinem) a tiší záněty (takže paradoxně by nemusel moc škodit ani na tu neuropatii).

Názor

Můj osobní názor, jakožto člověka, který absolvoval medicínu a vyučuje medicínské a zdravovědné obory, je takový, že uvedená onemocnění by neměla nějak zásadně bránit presidentu Zemanovi ve výkonu funkce presidenta v dalším období. Může se, pochopitelně a vzhledem k věku, náhle zhoršit, případně i náhle zemřít, přičemž nemusí dojít k žádným varovným předchozím příznakům.
Manželka měla pacienta, který zemřel poté, co u něho byla provedena kompletní preventivní zdravotní prohlídka (na jakou má pacient od pojišťoven nárok), včetně odběrů, a při ní nebylo zjištěno nic zásadního (trošku zvýšený tlak a cholesterol, ale obojí spíš na dietu než na prášky), přesto týden po této prohlídce náhle zemřel. A ani při pitvě se nějakou jednoznačnou příčinu jeho náhlé smrti nepodařilo najít. Příroda je prostě mocná čarodějka a nevíme ani dne ani hodiny (včetně mlaďochů).
Pokud bychom chtěli mít na presidentském postu někoho nesmrtelného, tak ideální by byl nějaký robot, který z definice zemřít nemůže. A nebo do této funkce ustanovit někoho nesmrtelného, třeba járu Cimrmana. Nicméně zcela jistě by nebylo od věci zavést v našem ústavním pořádku funkci vicepresidenta, který by mohl za definovaných okolností presidentské pravomoci převzít. Mělo by to význam jak v případě nějakého povolebního patu, tak i v případě nějaké disturbantní situace typu války, kdy je chod parlamentu a dalších ústavních orgánů ochromen. V takovýchto situacích by totiž nefungovalo "rozebrání" presidentských pravomocí mezi další ústavní činitele.
A, což je rovněž důležité, základní choroba pana presidenta se týká periferie nervové soustavy, nikoli "myslivny". Ta zůstává funkční i u pacientů ve velmi špatném fyzickém stavu. Nervová onemocnění doprovázená demencí, znemožňující pacientovi si uvedomovat svůj stav a jeho perspektivy, jsou v tomto ohledu milosrdnější.

Podle mého soudu tedy tělesný stav presidenta Zemana nemá vliv na výkon jeho funkce a pokud se k dosavadním chorobám nepřidá nějaká další, což je rizikové asi stejně jako u člověka zcela zdravého, neměl by být neschopen vykonávat svou funkci ani v následujícím období, pokud bude zvolen.

středa 8. listopadu 2017

Mohl zákaz alkoholu za námořní úpadek islámu?

Zákaz alkoholu je zcele jednoznačně dán přímo textem Koránu. K tomu lze připočíst i různé hadithy, které popisují (a současně předepisují) praktikování represí vůči poživatelům alkoholu.

Alkoholická prohibice

Islám je snem všech vymozkovanců, kteří by rádi dosáhli absolutního zákazu konzumace jakýchkoli alkoholických nápojů pod praporem tvrzení o jejich šílené škodlivosti.
Ponechme nyní stranou fakt, že člověk, žijící ve složité společnosti, na niž není biologicky stavěný, patrně (alespoň statistická většina) potřebuje nějakou farmakologickou podporu, aby se z dané situace nezbláznil. I v tom islámu vedl zákaz alkoholu k rozšíření užívání daleko tvrdších drog, jako jsou opiáty nebo hašiš. V současné době v těchto zemích částečně substituují alkohol vedle vyslověně tvrdých drog i tabák (se všemi negativními dopady na zdraví jedinců i celé populace), kát, betel a další.
Ponechme stranou i skutečnost, že nulový příjem alkoholu v reálu není možný, už proto, že nějaký vzniká metabolickými procesy v lidských střevech, především při trávení škrobu a jednoduchých sacharidů.
V následujícím textu se budu zabývat alkoholem pouze jako konzervantem nápojů.

Nápoje a alkohol

Kvašení vhodných nápojů na alkohol je velice starou procedurou, jejíž počátek nezachycují žádné písemné prameny. Pochází totiž z časnější doby než je vynález písma. Jedinou výjimkou na tomto poli je destilace, která byla vynalezena lidmi až v dobách, kdy už byly některé civilizace gramotné a schopné o zavádění této technologie zaznamenat písemnou informaci. Nicméně např. zahušťování alkoholických nápojů mrazem (existující v evropských severských státech) opět předběhlo vynález či introdukci písma.
Obliba alkoholu nespočívala pouze v tom, že se jím lidé mohli opít. Důležité je, že alkoholickým kvašením vzniklo něco, co bylo možné konzumovat bez rizika těžkých průjmových onemocnění o něco déle než desítky hodin po výrobě. Destiláty nebo jinak zahuštěné alkoholické koncentráty pak byly užívány k ředění potenciálně závadné vody, případně dalších nápojů za vzniku něčeho, co bylo méně zdravotně rizikové.
Zde nešlo jen o samotnou inhibici chorobopolodných zárodků příměsí alkoholu, ale i o stimulaci produkce žaludečních šťáv, které jsou s to nějaké bakterie a viry pohubit také. Známý (a do jisté míry extrémní) je případ Max von Pettenkofera, který v roce 1892 vypil kulturu bakterií cholery a neonemocněl. Existovaly (a snad i ještě existují) u jednotek působících v poušti (např. Cizinecké legie) předpisy o vydávání vody z podezřelého zdroje. Ta se vydávala po relativně malých dávkách, aby nedošlo k jejímu přílišnému naředění v žaludku, případně protečení skrze žaludek do tenkého střeva, bez smíšení se žaludečními šťávami. Pochopitelně, dnes mají vojáci k dispozici tablety typu Pantocidu (jaký měla k dispozici ČSLA když jsem v ní základně sloužil), které vodu i z velmi podezřelého zdroje spolehlivě desinfikují.
Nicméně přídavek alkoholu do problematických nápojů je do jisté míry blízký i tomu pantocidu.
Dalším stupněm kvašení je kvašení octové (z vína na ocet). I ocet (většinou zředěný) se používal k pití jako zdravotně bezpečnější náhrada vody (houba s octem v evangeliích neměla Krista a další ukřižované usmrtit, ale osvěžit a prodloužit jejich muka). Ocet se používala používá i k prodlužování údržnosti potravin nakládáním do něj. Nicméně nemáme-li víno nebo jiný podobný alkoholický nápoj, nemáme ani ocet.

Využití

Velmi rychle po zahájení námořní expanze začali Evropané využívat alkohol k prodloužení poživatelnosti skladované vody, která se v dřevěných sudech (nic jiného tehdy nebylo v dostatečném objemu a kvalitě k dispoozici) kazit. Voda se míchala s vínem, později s destiláty, případně lihovinami. Tak se zrodil grog (např.) i obecná láska námořníků k rumu (jakou známe z pirátských románů, nicméně ty byly reflexí reality). Námořníci si sice "ulovili" stálým pitím vody, "zpitněné" alkoholem, návyk na alkohol, nicméně nezemřeli na nějaký choleroidní průjem již několik dnů po vyplutí.
Alkohol v podstatě umožnil dálkové plavby mimo dohled pevniny a s nejistotou data zakotvení u nějakého zdroje vody a ovoce.
Trochu mimo tuto problematiku byli Vikingové, protože se plavili v chladných vodách a voda se jim nekazila tak rychle (na jihu Evropy se stejně plazili podél pobřeží, případně využívali větší řeky k nájezdům do vnitrozemí). Na opačných koncích světa se plavili Polynésané a jihoameričtí indiánští plavci, kteří měli jako nápoj k dispozici kokosové ořechy, obsahující biologicky konzervovanou tekutinu. Využití kokosových ořechů jako nutný zdroj pití pro námořníky bylo patrně důvodem, proč tuto rostlinu Inkové na svých mořských cestách vysazovali. Prokazatelně nepůvodní je kokosová palma i na známém Kokosovém ostrově, či Kokosových ostrovech (jedná se o souostroví), proslulém pirátskými a korzárskými poklady, které na něm dle věrohodných historických záznamů jsou, ale dosud se je nepodařilo nalézt.
Pokud jde o v islámu praktikované cestování po poušti, tam do jisté míry vodu chránilo střídání teplot (přes den se mohla zahřát i na teplotu přes šedesát stupňů, zabíjející některé choroboplodné zárodky, v noci zase vychladit na chladničkovou teplotu (i na Sahaře v oblasti rovníku může teplota k ránu klesnout až pod bod mrazu). Bylo to tedy něco jiného než stabilní teplota mezi 25 a 30 stupni v podpalubí lodě, plující po teplém moři, pro růst mnoha nežádoucích breberek daleko vhodnější.

Omezení

Faktem je, že byly doby, kdy měla arabská a později arabsko-islámská civilizace lepší lodě a námořníky než Evropa. Odezvou těchto časů jsou některé z příběhů Tisíce a jedné noci (až na pár výjimek předislámských), včetně známých pohádek o Sindibádovi námořníkovi.
Po zavedení islámského zákazu alkoholu se ovšem lodě islámských sindibádů mohly plavit pouze podél pobřeží a na širé moře s nejistotou nalezení přístavu se zdroji vody nebo jejích náhražek neměli jejich kapitáni ani pomyšlení. A je pravděpodobné, že epizody zahnání lodě z pobřežního pásma na širé moře bouří nebo podobným přírodním úkazem končily smrtí všech postižených.
Podél břehů Asie se nakonec arabskoislámští plavci dostali až do Číny, ale řada ostrovů v Indickém a Tichém oceánu zůstala neobjevena až do příchodu Evropanů, kteří se mohli na širé moře vydat s poměrně menšími obavami o holé přežití. Výsledkem tohoto stavu také bylo, že se technický vývoj lodí v islámském světě prakticky zastavil. Lodě předislámského Sindibáda předstihovaly prakticky vše, co v době jejich vzniku měla k dispozici Evropa. Nicméně evropská plavidla, která na konci středověku obeplula Mys Dobré Naděje, byla o několik generací vyspělejší a technicky propracovanější.
Navíc muslimové, přestože se k vynálezu střelného prachu dostali dříve než Evropa (je sporné, zda byl do Evropy importován nebo zda na základě informací o něm evropští alchymisté tuto výbušninu vyrobili sami na základě svých znalostí chemických látek), nedokázali vyrobit než velmi primitivní zbraně, které v Evropě poslaly na smetiště překonaných technologií už husitské války. Naopak děla na evropských lodích byla o tolik výkonnější, že zajistila svým majitelům vojenskou superioritu i proti mnohonásobné převaze.
Považuji za velice pravděpodobné, že pokud by se arabskoislámští plavci mohli vydat na širé moře, vedlo by to k řadě technických zdokonalení a jejich lodě by byly těm evropským co do výkonu rovnocenné (byť by třeba nebyly otrocky stejné).
Sehrály zde jistě roli i jiné faktory - např. František Novotný upozorňuje na to, že v Evropě je příliv a odliv daleko pravidelnější než na jiných pobřežích světového oceánu, a tudíž umožňuje vyplouvání s odlivem a připlouvání s přílivem i mnohem těžších lodí, než jaké by bylo možné v přístavu a jeho bezprostředním okolí dopravovat např. čluny s veslaři. Ctím tento názor odborníka, nicméně faktem je, že velké lodi se plavily po Středozemním moři, kde je rozdíl mezi přílivem a odlivem velmi malý, i v antice a i mezi přístavy, které neležely v ústí velkých řek. Nicméně uznávám, že pro Velkou Británii i evropské pevninské státy s přístavy na pobřeží Atlantiku byl tento jev významnou pomocí.

Je tedy docela možné, že islámský zákaz alkoholu patří k dalším anticivilizačním zákazům (psal jsem onich zde před několika lety) a paradoxně omezil šíření islámu mořeplavbou.