neděle 10. března 2024

Proč ne "liberální demokracii"

Liberální demokracie má jistě lákavý název, nicméně je svou podstatou jednoznačně prototalitní či přímo totalitní. Z tohoto důvodu je třeba si dávat velký pozor na všechny ty, kdo za ni bojují, protože jsou to buď profesionální a bezskrupulózní lháři, nebo hlupáci. Nicméně i hlupák může být nebezpečný, pokud se dostane na nějakou funkci s nekontrolovanou pravomocí.

Demokracie s přívlastkem

Demokracie buď je, nebo není. Jakýkoli přívlastek dodaný k jejímu názvu mění smysl toho prvního slova natolik, že se přestane jednat o demokracii.
Komunisté tu po únoru 1948 zavedli "lidovou demokracii". Velmi rychle se většina obyvatel tohoto státu přesvědčila, že toto zřízení nemělo s demokracií, ani nějakou "lidovostí" nic společného. Šlo o tuhé totalitní zřízení se spoustou obětí buď zavražděných, nebo léta až desítky let týraných v kriminálech a táborech, zbudovaných podle vzoru sovětských gulagů.
Přestože existují "odborníci", prohlašující, že to žádná totalita nebyla, a že tento režim byl "svou podstatou demokratický, protože vedl dialog s občany", totalita to jednoznačně byla. Ostatně prvky "dialogu" bychom jimi použitými metodami našli i v koncentrácích, jejichž dozorci se sledováním nálad mezi vězni snažili předejít jejich zoufalé vzpouře, při níž mohli přijít o kejhák i někteří z nich.
Později jsme měli "socialistickou demokracii", která rovněž žádnou demokracií nebyla. V oporách režimu zase vládl demokratický centralismus, což byl jen krycí název pro diktaturu jejich nejužšího vedení, navíc většinou členů KSČ, kteří byli na těchto postech dosazeni touto stranou a jasně i jednoznačně úkolováni. V některých těchto organizacích byli ve vedení i nějací nekomunisté na pěkné pozici pátého kola u vozu. Demokratický centralismus vládl i v komunistické straně, ze stejných důvodů.

Aktuální

Aktuálně slýcháme o "demokracii s ochranou menšin" a "liberální demokracii".
"Demokracie s ochranou menšin" pochopitelně nemůže být žádnou demokracií, protože ta je postavena na rovných právech občanů, bez ohledu na to, k jaké skupině náležejí. Jakmile máme ve státě "ochraňovanou menšinu", máme v něm skupinu privilegovaných "nadobčanů", kteří mají práva, na něž ten zbytek prostě nedosáhne. Výsledkem potom pochopitelně není demokracie, ale jakýsi "stát vícera lidu", jaký byl typický např. pro feudalismus. A pokud jsou ona "ochranná" privilegia dostatečně vysoká, blíží se výsledek někam k otrokářství.
Narazil jsem párkrát v internetových diskusích na hystericky pronášený názor: "Takto bezbřeze pojatá demokracie je nemožná a nebezpečná. Co kdyby se většina usnesla a odhlasovala, že ona menšina musí být vyhubena?"
Tento názor je, pochopitelně, zcela nesmyslný. Nenávist nevzniká k minoritě, která má stejná práva  povinnosti, jako zbytek občanů. Nenávist si vysloužili např. Němci, kteří měli za okupace daleko vyšší práva než české obyvatelstvo. Od možnosti chovat na dvorku nejen králíky (jako Češi), ale i drůbež, či možnosti vykrmovat si prase a udělat zabíjačku (která byla Čechům upřena) až po vyšší příděly prakticky všeho, co bylo "na lístky".
A tato nenávist se jistě zúročila po pádu okupačního režimu, minimálně tím, že se Němcům ihned dostalo přídělů, které za jejich režimu dostávali Židé (a které byly ještě výrazně menší než ty české).
Osobně jsem přesvědčen, že pokud by opravdu došlo k naštvání se celé společnosti na nějakou minoritu a ke hlasování o tom, zda ji vyhnat či vyhubit (jako např., byť po jistých peripetiích, byli vyhnáni islámští okupanti ze Španělska po vítězství reconquisty; museli pod hrozbou ztráty hrdla do roka odejít nebo se dát pokřtít), patrně by došlo k nějakým neúspěšným hlasováním s narůstající tendencí hlasů pro provedení tohoto aktu (např. postupné posilování stran s touto akcí v programovém portfoliu), a ona menšina by měla spoustu času (IMHO víc než dvě volební období) se přizpůsobit natolik, aby zbytek občanů neštvala. A pokud by se opravdu nebyla ochotna / schopna chovat jako ostatní občané a vůči nim nekonfliktně, tak, je mi velice líto, by nějakou "kolektivní Darwinovu cenu" vyfasovala plným právem.

Tak tedy "liberální demokracie"

Na Wikipedii najdeme definici, že liberální demokracie sdružuje zastupitelskou demokracii a liberalismus. Problém je už zde, protože nutnou součástí demokracie je i demokracie přímá, realizovaná referendy, plebiscity a podobnými volebními akty, ale i právem petičním, které je legitimní součástí demokracie, a které se populaci, byť to mají ve své definici na Wikipedii, liberální demokraté snaží občanům nejrůznějšími způsoby omezovat či upírat.
Roztomilé je potom konstatování Wikipedie, že pojem "liberální demokracie" je často zneužívám silami, které demokratické a liberální nejsou.
Autoři hesla na Wikipedii opravdu dělali co mohli, nicméně z jejich popisků leze jak to šídlo z pověstného pytle skutečnost, že státy, které oni označují za "liberálně demokratické" jsou v podstatě demokratické (a žádný další přídomek k označení jejich režimu není zapotřebí). Oproti tomu se liberální demokracií stále více ohánějí státy, ale i skupiny, které rozhodně demokratické nejsou, případně mají či prosazují jakýsi režim, který kombinuje demokratické prvky s nedemokratickými, které tu demokracii ve větší nebo menší míře znehodnocují.
Z tohoto důvodu je třeba liberální demokracii označit za stejný paskvil na demokracii jako byly ty výše zmíněné paskvily. A nelze se divit Maďarům, že masívně volili "neliberální demokracii", kterou můžeme do jisté míry ztotožnit s demokracií bez přívlastku.

"My necenzurujeme"

Pan Rakušan, etalonový liberální demokrat, se vyjádřil, že oni přece necenzurují, pouze bojují proti šíření "nesprávných názorů".
Problém zcela jistě spočívá v tom, zda názor, který považuje pan Rakušan a lidé jemu podobní za "nesprávný", takovým skutečně je. Už proto, že pan Rakušan ani lidé kolem něho nemohou dost dobře být nezávislými arbitry, kteří by takovou nálepku byli oprávněni přidělit. Alespoň v tom smyslu, že by s jejich hodnocením souhlasil někdo jiný než oněch cca 17 procent populace, což jsou příznivci současné vlády. A zcela jistě můžeme o vládě, v níž s výjimkou zdravotnictví nesedí na ministerském křesle jediný odborník na danou problematiku, silně pochybovat, zda může mít v oblastech své působnosti správný (=realitě se blížící) názor.
Faktem také je, že cenzura nikdy v historii nebyla zakládána na potlačování nepravdivých informací, ale vždy pro pravý opak. Od starověku až po současnost. Takže naprosto nelze věřit současné vládě, ani EU, která ji má na vodítku, ani ten sebemenší náznak pozitivních úmyslů.
Vláda i EU lžou až se jim od mluvidel práší a potřebují potlačit pravdivé informace, které by je jinak zdiskreditovaly, Za Covidu soudruzi cenzurovali i citáty ze současně používaných učebnic na lékařských fakultách, prostě proto, že jejich konání "proti epidemii" bylo v rozporu prakticky se vším, co se na toto téma budoucí lékaři učí. Nyní asi budou cenzurovány učebnice matematiky, fyziky a chemie, největších nepřátel ekologie obecně a Green Dealu zvláště. Ostatně pan muzikolog v čele ministerstva školství se už vyjádřil, že by rád nahradil na školách matematiku ekologickou výchovou.
Dovoluji si citovat názor pana G. Sitaře, který charakterizuje systém demokracie dvěma podle něj klíčovými komponentami:

  1. Svoboda názoru, která zaručuje, že budou vyslechnuty všechny názory, a to i ty na první pohled stupidní, protože to snižuje riziko špatného rozhodnutí.
  2. Institut ztráty. Což znamená, že ten, kdo se rozhodl špatně, to pocítí minimálně na svých příjmech, v některých případech ale půjde do mínusu i jinými cestami. To znamená, že bude maximální snaha chyby co nejrychleji napravovat, aby došlo k novému generování zisku.

Liberální demokraté ovšem prosazují jak umlčování diskuse, včetně předkládání názorů, tak i maskování ztrát tím, že různými cestami do nesmyslných a ztrátových aktivit, které jsou ovšem "politicky kladné", převádějí peníze z jiných oblastí ekonomiky, případně pro krytí těchto ztrát peníze tisknou.
Faktem je, že pokud by např. provozovatel fotovoltaické elektrárny měl žít z jejích zisků a ještě z nich platit splátky za její postavení, neměl by sebemenší šanci, protože by to byl silně ztrátový podnik. Pouze dotace, tedy peníze ukradené z kapes všech občanů a předávané "solárním baronům", činí z této ekonomicky naprosto nesmyslné činnosti lukrativní podnik. Podobná situace je prakticky u všech aktivit. které liberální demokraté prosazují, např. v souvislosti s Green Dealem.
V médiích hlavního proudu se, pochopitelně, o naprosto ztrátových aktivitách, hrazených na náš úkor z našich kapes, prakticky nic nedozvíte. I to je ono "potlačování šíření nesprávných informací".

Liberální demokracie tedy představuje novodobou totalitní a prototalitní ideologii, která v současné době nahrazuje fašismus a komunismus (a jejich různé odnože). S demokracií nemá naprosto nic společného, je v podstatě jejím antagonistou.

neděle 3. března 2024

Kvil na zelených vlnách.

V Britských Listech byl 9. 2. 2024 zveřejněn článek "Od popíračství ke zdržování a přivlastnění. Jak se vyvíjí postoj středoevropské krajní pravice ke změně klimatu?" autorů Martin Vrba, María Elorza, Michele Bertelli.
Ten článek má jednoznačně pozitivní vyznění v tom smyslu, že demonstruje jak moc klimapodvodníkům a alarmistům teče do bot a oni se snaží co nejvíce prodloužit dobu, kdy budou moci dostávat peníze za své naprosto pochybné aktivity.

Historie klimapodvodu

Dříve klimapodvodníci blekotali o jednoznačně prokázaném antropogenním  oteplování klimatu "o němž existuje vědecký konsensus", což činí i autoři citovaného textu a zcela ignorují, že existuje řada veřejných prohlášení vědců (skutečných, ne železničních inženýrů spekulujících s emisními povolenkami) o tom, že žádná katastrofa nehrozí, případně že antropogennost současného oteplování není nijak prokázána.
Nejnovější takovou akci organizuje nositel Nobelovy ceny za rok 2022 za fyziku John F. Clauser. Deklarace "Klimatická nouze neexistuje" má nyní 1897 signatářů a jejich počet stále roste. A jsou to především vědci z exaktních či o exaktnost se snažících oborů. Na rozdíl od nich je "klimatická nouze" záležitostí záškolaček s psychiatrickou diagnózou a lidí na srovnatelné intelektuální a vzdělanostní úrovni. Pochopitelně, existují i hochštapleři, hlásající onu "nouzi" čistě účelově, a snad ještě mohou existovat i nějací pomýlení, co činí totéž bona fide, a dělají těm předchozím ony leninské "užitečné idioty".
Faktem ovšem je, že pokud autoři odkazovaného článku na Britských listech hned na samém počátku píší o "zpochybňování vědeckého konsensu o změně klimatu" tak zcela jednoznačně nepíšou pravdu, protože pokud se opravdu jen trochu touto problematikou zabývají, musejí o deklaraci "Klimatická nouze neexistuje" a podobných akcích staršího data dobře vědět, takže je toto prohlášení s vysokou pravděpodobností jejich zlý úmysl, nikoli omyl.
Rovněž je faktem i to, že vědecká i občanská diskuse o oteplování byly násilně ukončeny právě v době, kdy se začínaly scházet argumenty alarmistické blábolení vyvracející. I to je důkaz toho, že žádný konsensus o klimatické hrozbě neexistoval a neexistuje. Takový konsensus může nastat leda v situaci, když se u piva sejdou solární baroni se spekulanty s emisními povolenkami.
Klimaalarmisté také ignorují jeden důležitý fakt: Celá teorie o antropogenním klimatickém oteplování není nic jiného než politicko - filosofický žvást, protože vědecká teorie musí být popperovsky falsifikovatelná, tedy musí mít nadefinováno, co se pozoruje, nebo naměří (atd.) aby se prokázalo, že tato hypotéza či teorie je neplatná. Což klimablábol nemá: Otepluje-li se, je to známka oteplování, ochlazuje-li se, je to známka oteplování, pokud se teplota nemění, je to snad ten nejhrůznější důkaz oteplování.
Tedy, abych byl akurátní, mimo oblast exaktních věd existují obory, v jejichž rámci ona Popperova pravidla pro vědu neplatí, což ovšem spíš zpochybňuje zařazení těchto oborů mezi vědy.

Změna taktiky

Lidem v pozadí "klimatické nouze" začíná být jasné, že se jejich lež stále více hroutí. Navíc jimi prosazovaná opatření jsou v naprosté většině viditelně zcela účelová, sloužící obohacení určitých lidí, napojených na "klimaprůmysl", spekulace s emisními povolenkami, pobírače dotací na nefunkční OZE i na vymýšlení ekohovadin, jako je ta zmíněná v postu ze 13. 1. t.r. Jistě jsem na nějaké klimaparazity zapomněl, takže se jim omlouvám.
Je mi to velice líto, ale na straně klimaalarmistů prakticky zcela chybí nějací altruisté, jevící se jako nezištní bojovníci za dobrou věc (snad s výjimkou slečny Grety, ale u ní je ten altruismus spíš dán její diagnózou než svobodným zaujetím postoje). Což vidí stále více občanů a je to rovněž jeden z faktorů, které vzbuzují jejich skepsi ke klimaalarmistickým tézím a hněv vůči těm co jim pod praporem těchto nesmyslů škodí. Ostatně, v současné době se po celé EU bouří zemědělci a jejich cílem je likvidace "ekologické" politiky vedení této organizace, jejíž vlajkovou lodí je snůška totálních hovadin a nesmyslů, pojmenovaná Green Deal. Je jistě v čerstvé paměti, že se 19. 2. tyto protesty objevily i u nás.
Jistěže vzdělanější a inteligentnější část občanů EU vidí i to, že ekologové velice často prosazují opatření, která ve skutečnosti skleníkový efekt zvyšují (např. náhrada uhlí asi o polovinu až tři čtvrtiny skleníkovějším zemním plynem), případně vidí ekopodvody (asi jako  když Rakousko žene elektřinou z JE Dukovany, ale i z našich uhelných elektráren, vodu do horních nádrží svých přečerpávacích elektráren a když je poté spustí, má najednou "bezuhlíkovou a nejadernou elektřinu". Průměrný Rakušák, který má v zásuvkách speciální vložky, odrážející zpět radioaktivní elektrony z jaderných elektráren, je, pochopitelně, nadšen.
Samozřejmě, Němec, který vypnutím jaderných elektráren významně snížil emise sodovkového plynu, je na přibližně stejné úrovni.
Nicméně všem zúčastněným na klimapodvodech musí být jasné, že v souvislosti se stále více se rozcházejícím vývojem klimatu s katastrofickými předpověďmi alarmistů, i se stále širší publicitou a následující obecnou znalostí nejrůznějších nesmyslů, podvodů a dalších jimi produkovaných desinformací, se blíží okamžik, kdy spadne klec a tok dotací bude utnut. Také začínají chápat, že dopad toho, co prosazují, na normálního občana (kterého si jako političtí aktivisté, tedy sociální parazité, snad ani neuměli představit) je tak katastrofální, že vyvolá negativní reakce, které budou spíše přibývat a sílit.
Právě z tohoto důvodu se snaží změnit taktiku a začínají bojovat proti "zpomalovačům", tedy těm, kteří bojují proti předčasnému provádění jejich hovadin, případně proti zavádění toho, co je zjevně škodlivé a současně to klima nijak neovlivňuje. Případně to dokonce klimatu škodí.
Pochopitelně, cíl je jasný: nahrabat si co nejvíc, dokud to ještě jde.
Autoři citují blekotání jakéhosi ekosoudruha Williama Lamba o "diskurzech klimatického zdržování".Ten ovšem naprosto ignoruje realitu. Pokud EU produkuje jen osm procent sodovkového plynu, potom ani pokles její produkce na nulu v podstatě k ničemu nevede. Dopad těch osmi procent, i kdyby platily všechny ekolži o šíleném dopadu emisí sodovkového plynu na klima, je v podstatě (vzhledem k mohutnému rozptylu naměřených hodnot reálných dat z meteostanic) neměřitelný. Šílené představy, jaké představila soudružka Leyenová, že by EU za své peníze jímala a nějak "zneškodňovala" sodovkový plyn produkovaný jinými státy bny měly do voleb do EUroparlamentu dojít co nejvyšší publicity, aby ovlivnily volební preference.
Autoři ovšem zuřivě popírají poškozování občanů a celé ekonomiky opatřeními, která v "boji za klima" vnucují společnosti. Ze lži je přitom usvědčují bouře zemědělců po celé EU. A začínají se ozývat i další skupiny lidí.
Ona "všudypřítomnost" "diskurzů klimatického zdržování" nad níž autoři článku lamentují, je prostě dána tím, že ony negativní dopady ekologických idiotismů na společnost i jednotlivé občany jsou jasně viditelné a na rozdíl od jurodivých zelených vizí jsou i svědectvími a materiálními důkazy též doložitelné.
Trnem v očích ekosoudruhů je světoznámá kniha V. Klause "Modrá, nikoli zelená planeta", která jasně a s velkou prozřetelností ukazuje antidemokratičnost ekologických organizací a presentuje "boj za klima" jako prostředek neomarxistických zločinců k ovládnutí společností šířením lží o "šílené klimatické hrozbě".
Berou si do úst také Alexandra Vondru, který se podle nich stal z "popírače" "zdržovatelem". Nicméně jeho postoj k demonstracím zemědělců 19. 2. (se zfalšovaným dopisem jednoho z jejich představitelů Putinovi) ho totálně degradoval a měl by vyloučit jakoukoli podporu tohoto politika od demokraticky smýšlejících voličů.

Pokud se týká toho "zdržování

Soudruzi blekotají o "strategiích klimatického zdržování":

  • "přesměrování odpovědnosti"; tj. je jim solí v očích pravdivé konstatování faktu, že země třetího světa zvyšují emise takovou rychlostí a intenzitou, že nějaký pokles emisí EU je vedle toho nezajímavý, neřeší ani to, že k onomu nárůstu emisí v těchto zemích přispěla i jejich politika outsourcováním některých výrob z EU do zemí, v nichž nevládnou pimprlata zelených extrémistů
  • "prosazování netransformativních řešení"; aneb ekologové ze zásady odmítají zavádění nových, emise snižujících a přitom ekonomiku nepoškozujících opatření; v tom jsou dobrými následovníky Římského klubu nevzdělanců a hlupáků, jehož katastrofické bláboly nikdy nevyšly právě proto, že došlo ke kvalitativní změně technologií (a pro svou nevzdělanost a hloupost ani nebyli s to tuto změnu prognózovat ani v situacích, kdy ona kvalitativně odlišná technologie již byla, byť třeba v nějaké zárodečné formě, k dispozici)
  • "zdůrazňování nevýhod"; to, pochopitelně, není zdůrazňováním, ale zcela realistickým konstatováním dopadů ekologických zrůdností na celý stát i jednotlivé občany (mnohdy spíš podceněným)
  • "kapitulace" (čili konstatování, že neumíme poručit klimatu); ekologové prostě nechápou, že s děním na Slunci a dalšími skutečnými příčinami změn klimatu se prostě nic dělat nedá, oni holt "poroučejí větru, dešti", jako modrokošilatí blbové a zločinci v padesátých letech minulého století

Naopak soudruzi ekologové pozitivně hodnotí "prozření" soudruha premiéra Fialy, který ještě v roce 2021 v rozhovoru pro Reflex zdůrazňoval, že není přesvědčen o tom, že klimatické změny by byly způsobeny lidskou činností. Tak nějak nereflektují, že šlo o čistě účelovou lež, která mu měla před volbami přihrát nějaké hlasy (což se, bohužel, podařilo) a že tento člověk v době předvolební kampaně snad neřekl nic, co by takovouto lží nebylo.
Ekologové v článku dále nadávají na Polsko a Maďarsko, jejichž vlády na jejich pindání více-méně kašlaly, solí v očích je jim zejména polský důl Turów. Je jasné, že Tusk, kterého progresivističtí voliči dostali do čela Polska, bude dělat "ekologii" a opět přivede Polsko do dvouciferné nezaměstnanosti, inflace a bídy. Čímž v podstatě splní to, o co ekologům jde (jak to dělá u nás Fiala).

Jak proti těmto extrémistickým škůdcům?

Zcela jistě musí ztratit podporu politiků, tj. je nutné volit takové, a to na všech úrovních, kteří mají k ekologii alespoň skeptický, pokud ne přímo negativní, postoj. Přičemž bychom neměli dbát na předvolební řečičky (těmi proslul i náš nynější premiér; ten je ovšem v současnosti ekologičtější než bruselští soudruzi a ony předvolební skeptické postoje byly s vysokou pravděpodobností jen součástí předvolebních účelových lží). Je nutno se spíš podívat do minulosti daného politika, případně strany. Případně dát na někoho věrohodného, kdo to udělá za nás. "Veřejnoprávní" média to rozhodně nebudou, byť to mají v popisu práce a údajně právě z těchto důvodů si je "rádi" platíme. Nicméně, dokud existují různé alternativní informační zdroje, lze nahlédnout spíš do nich a vyhledat si, co o daném politikovi (straně) psaly.
Zcela jistě je vhodné podpořit "antiekologické" protesty zemědělců a dalších pracujících, minimálně tolerancí jejich akcí, případně vysvětlováním svému okolí, proč jsou tyto akce důležité, a že vlastně tito lidé bojují i za nás.
Mimochodem, v souvislosti se snahou omezit chovy krav na území EU se objevují snahy hovězí dovážet z Argentiny, kde jsou krávy "brojlerovány" hormony a antibiotiky, v EU přísně zakázanými. A navíc jsou krmeny GMO plodinami. Proto je argentinské hovězí výrazně levnější než z evropských chovů, které musejí plnit dosti náročné podmínky. Objevily se i úvahy o obdobných dovozech z Afriky.
Naprosto podobná situace nastala i v souvislosti s pšenicí z Ukrajiny, která je prošpikována pesticidy a dalšími v EU zakázanými látkami, přičemž některé její šarže obsahují i GMO pšenici.
Bez ohledu na to, že jak v případě onoho masa tak i oné pšenice se jedná o látky a organismy naším zemědělcům striktně zakazované (což výrazně zdražuje jejich produkci), v případě dovozu, majícího za účel kamufláž negativních dopadů ekologie a války na Ukrajině na zásobování obyvatel potravinami, a patrně prodávaných hlavně "plebsu", tyto látky a organismy bruselským úředníkům a jurodivým ekologům nijak nevadí.
Celé to budí dojem, že EU, potažmo zeleným, vůbec nejde o ty hormony, antibiotika, pesticidy, GMO atd., že jejich skutečným cílem je zničení zemědělství ve státech EU.

Co dále?

Nedejme se zmást žvaněním "odborníků". Nyní se objevuje blekotání, jak vysoko narostly teploty oproti "preindustriální" éře. Pochopitelně, v té době (polovina 18. století) ještě přetrvávala známá "malá doba ledová", která nastoupila na přelomu 16. a 17. století a přinesla hospodářský úpadek, hladomory, morové epidemie a byla také jednou z příčin třicetileté války. Zimy, během nichž tlustě zamrzalo Baltské moře, takže po něm mohlo přepochodovat švédské vojsko i s kanóny na sever Polska a Německa, jsou naprosto nepřirozené a šíleně škodlivé. I kdyby to bylo možné (jakože není), rozhodně bych bojoval proti umělému navozování tehdejšího silně nepříznivého klimatu.
Bezectní klimalháři berou za počátek svých měření právě "preindustriální" období "malé doby ledové" a naprosto ignorují právě zmíněné 16. století, v jehož druhé polovině byly teploty mnohem vyšší než ty současné, dokonce jsme tu zažili i pár roků "bez zimy", kdy podzimní plískanice přešly do jarních a už v únoru kvetly jabloně (aniž by později zmrzly). Obilí v těch létech dozrávalo tak rychle, že někteří odvážnější sedláci po sklizni hned zorali strniště a oseli pole znovu a do podzimu stihli druhou úrodu. Byla to léta značné hospodářské prosperity, laciných potravin a populačního růstu.
Pochopitelně, před tím bylo ještě teplejší středověké klimatické optimum, a také se v jeho průběhu neděly žádné ekology blábolené hrůzy s výrony metanu z permafrostu apod. V tomto období u nás byly teploty asi jako na severozápadě Chorvatska (Pula a okolí) a rostly u nás běžně smokvoně, v podstatě jako plevelné křoví. Akorát se zřejmě na jeho konci párkrát zhroutil arktický vortex, což vedlo ke kronikáři popsaným extrémům (silně chladného) počasí v rámci "zlých let" po smrti krále Přemysla Otakara II. Nicméně, starší z nás budou pamatovat ono šílené ochlazení o třicet stupňů v noci ze Silvestra 1978 na Nový rok 1979. A to se vortex zhroutil za daleko studenějšího klimatu než jaké je nyní. Takže ono oteplování, v rozporu s výhrůžkami alarmistů, tento jev vyvolat nemusí.
Rozumným lidem je třeba tato fakta a souvislosti vysvětlovat, méně rozumné, popřípadě ekonáboženské fanatiky je vhodné spíš lehce vyhecovat k nějakému blábolu typu "v kamnech budu topit mrkví" nebo "vypnutí elektřiny mi nevadí, místo elektrickou lampičkou budu na televizi svítit svíčkou" apod.
Je třeba při každé možné příležitosti zdůrazňovat negativa dopadů "ekologických" opatření na normální občany. Je třeba co nejvíce šířit povědomí o nesmyslech a absurditách, kdy "klimaticky ochranná" opatření ve skutečnosti zvyšují emise skleníkových plynů. Je třeba se i ptát, kdo už konečně vyvine solární panely, dávající elektřinu i v noci, a větrníky, dávající ji i za bezvětří. A je třeba tvrdě konstatovat, že levná, vysoce účinná a technicky schůdná metoda skladování elektřiny není ani na úrovni laboratorních pokusů a bez něčeho takového jsou větrné a sluneční elektrárny jen předražený šrot.
Opakovaně uvádím, že existují tři největší nepřátelé ekologie, a těmi jsou matematika, fyzika a chemie. Pokud bereme za součást matematiky i jednoduchou logiku, tak jsou tři, pokud ne, tak jsou ti nepřátelé čtyři, doplnění zdravým selským rozumem na počet děsivých jezdců z Apokalypsy.
Soudruh Bek se dal slyšet, že by ekologie měla být zavedena na školách místo matematiky, zcela jistě ví proč - protože bezcenné bláboly ekologů jsou většinou vyvratitelné elementárními kupeckými počty a je jistě snaha, aby jich další generace nebyla schopná a tudíž byla snadno oblbnutelná ekolhaním.
Pokud k tomuto opatření dojde, bude nutno tento hnus sabotovat domáckou výukou počtů a dalších matematických úkonů. Může to mít, byť v delším časovém horizontu, větší efekt než účast na nějaké demonstraci.
Děti nechme třeba najít na internetu plochu některé jaderné elektrárny a spočítat, kolik by vyrobily za rok elektřiny fotovoltaické panely na stejné ploše a kolik vyrobí ta elektrárna.
Někteří obyvatelé Rakouska věří ujišťování zelených, že fotopanely na nespuštěné elektrárně ve Zwentendorfu vyrábí tolik elektřiny, kolik by vyráběla ona jaderná elektrárna, kdyby byla spuštěna. A tvrdí to i někteří zelení. Na výpočty, které by to vyvrátily, prostě mentálně a vzděláním nemají (a ti, co mají, účelově lžou).
Kdo jste poblíž, udělejte si výlet na Dráhanskou vysočinu, kde jsou zaniklé obce právě z kolonizace ve druhé polovině 16. století, kdy byla tato krajina zcela odlesněna (snad mimo nějaké háje) a lidé se tam, v nadmořské výšce kolem 400 metrů, uživili. Přitom je znám rozsah jejich polí (zbyly po nich tzv. plužiny, zmapované archeology a nalezitelné v lesích jako prostory mezi protáhlými vyvýšeninami), takže víme, že v současném klimatu by se srovnatelný počet lidí na stejné ploše polí obdělávaných trojpolním systémem prostě neuživil. Ještě pořád není dost teplo. Pochopitelně, za třicetileté války ty obce postupně zanikly, některé v souvislosti s válečným drancováním (v takovém případě víme po prostudování hromadných hrobů, kolik tam žilo lidí), a, vzhledem k ochlazení klimatu, již nebyly obnoveny.
Osud těchto obcí je názornou ukázkou změny klimatu na dobu cca půl století na vyšší teploty, než jsou nynější, a současně i katastrofálního dopadu následného ochlazení (na "preindustriální" teploty, po jakých baží ekologové).
Dostatečný protitlak pokud možno celé společnosti povede k tomu, že se klimatické šílenosti nepodaří prosadit a naopak je bude možné odbourat po konstatování, že jurodivé předpovědi katastrof se zcela rozcházejí s realitou.
Mimochodem, je mi jasné, že teploty ve městech poblíž rovníku mohou dosáhnout teplot srovnatelných třeba s pouštěmi na stejné zeměpisné šířce, nicméně to je vinou mizerného urbanismu, který v podstatě vyrábí umělé pouště, nikoli klimatu jako takového (jak tvrdí klimalháři). Když se podíváme na záběry urbanisticky zhudlařeného města Brazília (třeba ve filmu "Muž z Ria"), tak nám musí být jasné, proč tam lidé nechtějí žít a proč se městský intravilán přehřívá až na teploty odpovídající sauně nebo Sahaře.

Perlička na závěr:

Na konci oné citované snůšky nesmyslů se skrývá perla zvící kokosového ořechu:
"Tento text vznikl s finanční podporou Evropské unie. Vyjádřené názory a stanoviska patří pouze autorům a nemusí odrážet názory a stanoviska Evropské unie nebo Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani orgán poskytující podporu za ně nemohou nést odpovědnost."
Jinými slovy, už samotná EU se začíná distancovat od ekomagořin, přestože jejich publikování stále ještě podporuje.
Příznačné také je, že v rozporu se zavedenou tradicí Britských Listů ani jeden z autorů citovaného blábolu nemá ve své charakteristice uveden kontaktní e-mail.

Ano, s blbci řízenými podvodníky a lidmi na "boji za klima" vydělávajícími nehorázné a bezpracné peníze, je nutno stále bojovat a podporovat všechny, kdo takový boj provádějí, třebas i ve větším rozsahu než my sami. Dokonce i v případě, kdy s nimi ne vždy a ne ve všem souhlasíme po politické linii, je potřeba je podpořit coby "nepřítele našeho nepřítele". Pokud to neuděláme, tak budeme živořit v dle ISO norem zateplených zemljankách a žrát brouky a žížaly. A jestli se takového konce ekologické politiky EU obecně a Green Dealu zvláště nedočkáme my, starší, dožijí se toho beze změny současné ekolinie naše děti.

úterý 27. února 2024

Zrušení Green Dealu je politika

Někteří z protestujících zemědělců odjeli z pražské demonstrace poté, co zjistili, že je jejich protest "zneužit" politikou. Je mi líto, provedli hloupost.

Klima

Celá téze o "klimatické nouzi", o tom, jak se "upečeme", z permafrostu budou šlehat "ohnivé fontány hořícího metanu" a z nich vylezou "miliony let staré viry a bakterie, které nás sežerou" je jen snůškou nesmyslů a vědomě hlásaných nepravd.
Klimatičtí soudruzi záměrně umístili svůj "referenční bod" do roku 1750, kdy ještě doznívala malá doba ledová, panovala těžká nouze, řádily epidemie a katastrofální situace vyvolávala sociální pnutí, které vedlo v cca polovině 17. století k občanské válce v Anglii a na konci 18. století k revoluci ve Francii (mimo jiné, u nás bída vyvolala několik selských vzpour a prudké ochlazení na začátku 17. století bylo jednou z příčin odstartování Třicetileté války.
Kdyby tento bod byl umístěn o 200 let dříve (1550), bylo by současné klima výrazně chladnější než takovýto referenční bod.
Řekněme si to upřímně, kdyby skutečně existovala možnost vrátit lidskými aktivitami klima na úroveň "preindustriálního" roku 1750, byl bych jednoznačně proti, právě proto, že to bylo období bídy, hladomorů, epidemií (proti jakým byl covid beránčí vrnění) a z toho plynoucích negativních sociálních jevů.

Realita

Václav Klaus ve své světoznámé knize "Modrá, ne zelená, planeta" jasně předpověděl, že celý boj za klima není ničím jiným, než prostředkem nových bolševiků či bolševikofašistů v boji proti demokracii a tržní ekonomice, tedy tomu, co evropskou civilizaci posunulo na první místo ve světě. A vedlo i ke známému výroku, že "na svět je mnoho kultur, ale pouze jediná civilizace, ta evropská". Což není výplod nějakého evropského šovinismu, protože ta slova padla zvenčí, od islámského politika, známého pod přezdívkou "Atatürk", tvůrce moderního tureckého státu po první světové válce.
Ostatně, ani V. K. nepsal nic nového, už dávno před ním byli zelení označováni za "melouny", protože jsou sice na povrchu zelení, ale uvnitř rudí (a o té rudé se můžeme jistě přít, zda je bližší rudé na vlajce SSSR nebo rudé na vlajce nacistického Německa).
Nenávist ekologů všech možných druhů k demokracii je v podstatě jasná: Jejich jurodivé fantasmagorie nejsou v demokratické společnosti prosaditelné. Může jim pomoci pouze tuhá cenzura pravdivých informací o klimatu a omezování demokracie nejrůznějšími způsoby. U nás se opakovaně dostaly strany se "zeleným" programem do Parlamentu v podstatě podvodem, tím, že žádnou zelenou politiku ve svém volebním programu buď neměly vůbec, nebo jen ve velmi redukované podobě (naposled Piráti). I sami Zelení pronikli na jedno období do PS PČR na základě s vysokou pravděpodobností zfalšovaných předvolebních průzkumů.
Kdo chtěl, tak si povšiml, že 17. listopadu minulého roku stávkovali VŠ studenti nikoli za demokracii (za kterou se bojovalo v roce 1989, nicméně i v tom roce 1939), ale "za klima a změnu systému". Té "změně systému" je třeba porozumět právě jako "alias" pro odstranění demokracie a tržní ekonomiky. A je úplně šumafu, jestli smýšlení těchto demonstrujících má blíže k bolševismu nebo fašismu, důležité je, že je svou podstatou antidemokratické.

Politikum

Politickou institucí je už IPCC, protože ten vznikl na politickou objednávku v době, kdy britská premiérka Thatcherová bojovala za uzavření britských dolů a potřebovala snížit odbyt (a cenu) uhlí. IPCC nikdy neprodukoval vědu a počínal si vždy jen politicky.
IPCC dosud nedefinoval globální teplotu Země (ve smyslu "To a to se naměří, provedou se s tím takové a takové výpočty a výsledek je globální teplota"). Z tohoto pohledu je v podstatě "růst globální teploty" pavědecké blábolení.
V čele IPCC stál dlouhá léta spekulant s emisními povolenkami, vzděláním železniční inženýr. Tedy člověk s nulovou odborností o klimatologii a se značným střetem zájmů. Nedá se předpokládat, že by jím vedený panel uveřejnil vědecká fakta, snižující cenu emisních povolenek, nebo dokonce zpochybňující smysl jejich existence.
Přitom nejde o konkrétního člověka, ale o to, že jeho existence na postu šéfa IPCC znamená, že tato organizace neměla (a patrně dosud nemá) žádné mechanismy, bránící tomu, aby se do jejího čela dostal odborně nekompetentní člověk s kolosálním střetem zájmů. A ani takové, které by člověka těchto vlastností z jejího čela odstranily (údajně "byl odejit" za jakýsi sexuální skandál).
Faktem je, že řadový vědec, pokud oponuje nějakou práci k publikaci, nebo grantovou přihlášku aṕod., tak musí dát minimálně čestné prohlášení, že autora toho oponovaného dokumentu nezná a nemá s ním nic společného. A pokud by se provalilo, že třeba před patnácti lety byli spoluautory publikace, dostane "zaracha" na podobnou činnost trvajícího celá léta.
Za velice důležité je třeba považovat i to, že "antropogenní globální oteplování" není vědecká hypotéza či teorie, protože není popperovsky falsifikovatelná. Čili každá vědecká hypotéza, alespoň v exaktních a kvasiexaktních oborech musí mít stanoveno, jaká měření / pozorování / výsledky výpočtů (atd.) povedou k tomu, že ji bude nutno, zcela či z části, zavrhnout. Takový soubor parametrů, vedoucích k jejímu zavržení, tato propaganda nemá.
To, že to byl politický projekt, nikoli věda, je také příčinou neúspěchu z vědecké pozice přinášených oponujících fakt (80., 90. léta). Politika totiž fakta nepotřebuje, jen lži, které si sama vygeneruje.

Green Deal

Green Deal, či New Green Deal je ryze politický projekt, který nemá absolutně nic společného s vědou a v podstatě ani s klimatem.
Pokud by tomu tak nebylo, nemohla by být v rámci Green Dealu a jeho příprav prosazována opatření, která jednoznačně zhoršují skleníkový efekt, nebo přímo ohřívání planety.

  • nedělal by se přechod uhlí k výrazně skleníkovějšímu (započteme-li úniky výrazně skleníkovějšího metanu) zemnímu plynu
  • nesnižovaly by se emise CO2 vypínáním jaderných elektráren
  • neprosazovaly by se elektromobily, mající výrazně vyšší emise CO2 než auta na benzín a naftu, ovšem jdoucí ven komíny elektráren, o čemž ovšem člověka, věřícího ještě na antropogenní globální oteplování nepřesvědčíte
  • nehledě k tomu, že elektromobilizace a vyšší zapojení OZE do výroby elektřiny by znamenaly totální překopání rozvodné sítě s obrovskými dopady na ekologii (a patrně nepřímo i na klima)
  • nepoužívala by se OZE emitující superskleníkový (víc než 22 tisíckrát proti CO2) fluorid sírový, navíc v atmosféře perzistující minimálně tisíce let
  • "klima ohřívající" je v podstatě i ekology tlačený vodík, protože v atmosféře blokuje odbourávání silně skleníkového metanu
  • velké plochy černých FV panelů snižují odrazivost zemského povrchu a přispívají k ohřívání planety také

Našlo by se toho podstatně více.
Proto lze jednoznačně konstatovat, že prosazovatelům Green Dealu naprosto nejde o klima, ale jen a jen o plnění vlastních kapes nejrůznějšími dotacemi, podporami a granty. Samotné klima mají u koncové části trávícího ústrojí, takže bezostyšně provozují aktivity, které planetu ohřívají. Je to ostatně nepřímý důkaz toho, že jejich vůdcové na antropogenní oteplování klimatu sami nevěří.

Dopad Green Dealu

V současném době jsme svědky katastrofálního dopadu Green Dealu na celou ekonomiku. Kvůli tomuto "souboru opatření" krachují továrny a EU se stala totálně impotentní i v oblasti vojenské, protože nemá jak nahradit zbraně a munici zaslané na Ukrajinu. Green Deal znemožňuje rozjetí zbrojní výroby, což představuje přímé ohrožení EU a jejích členských zemí. Jakmile padne Ukrajina, bude si moci Rusko utrhnout většinu EU jako přezrálé jablko. Otázka je i to, jak by na to zareagovali Green Dealem sužovaní občané, zda by časem nevítali Rusy záplavou šeříkových květů jako zachránce.
Není divu, že při prosazování Green Dealu a jeho prvků byla v EUroparlamentu nalezena "ruská stopa", minimálně u lobbistů "za ekologii" v bruselských kuloárech bojujících. Ví se i o napojení některých poslanců parlamentu EU na Rusko a známé jsou i příklady vedoucích představitelů členských zemí EU, odcházejících do "politického důchodu" na výborně placených místech v ruských státních a polostátních firmách.
Je to naprosto logické, kterýkoli, byť i jen průměrně schopný vůdce bude podporovat rozkladné síly, ničící ekonomiku a morálně devastující i politiku zemí, které jsou jeho stávajícími či předpokládanými budoucími nepřáteli či alespoň konkurenty. A Putin je spíš schopný než neschopný, takže jeho podpora zelených, vedoucí k ekonomické i politické katastrofě EU, je zcela očekávatelná, i kdyby výše zmíněné důkazy neexistovaly.

Tak tedy politika

Je mi velice líto, jakákoli demonstrace na omezení Green Dealu či jeho konkrétních prvků, od šílené byrokracie až po zdražování vstupů do zemědělství a nařizování různých pěstebních nesmyslů, vyřvávaných panelákovými ekology. A každá se dotkne ekonomických zájmů parazitů, kteří "boj za ekologii" či "boj za klima" provádí profesionálně a mají z něj velké a v podstatě bezpracné zisky.
Na poli bojovníků za ekologii i bojovníků za klima prakticky neexistují žádní entusiasté, kteří by tento boj vedli coby uvědomělé dělání dobra. Jsou zde prakticky jen vykukové, pro něž je tento boj způsobem živobytí. To platí i ve světě. A slečna Greta, která navíc má na svůj entusiasmus papír od psychiatra, to nevytrhne.
Představa, že pracující zaprotestují a vláda pochopí, že si počíná chybně a chybu napraví, je hodna ruských mužiků a dělníků z 22. 1. 1905, kteří přišli poprosit cara, aby zařídil zlepšení jejich socioekonomické situace, a on je nechal rozstřílet vojáky.
Takže, je mi líto, jedinou reálnou nadějí na změnu stavu je změna vlády. Ideálu blízká by byla legitimní volba v příštím roce. Musíme se ovšem připravit na masívní falšování těchto voleb "korespondenčními hlasy". Bude opravdu nutné mobilizovat, abychom těch až půl milionu falešných hlasů, s nimiž může vláda disponovat, přehlasovali.
Druhou možností je jistě něco jako byla "Velká Sametová", ale pro takový proces bude nutno čekat na nějaké zhroucení režimu (a to v celé EU, nebo alespoň v klíčovém Francněmecku), jakého jsme byli svědky v případě socialismu moskevského typu v roce 1989. Úspěch izolované revoluce pouze v ČR je velmi málo pravděpodobný.
A je v podstatě jasné, že do politického a jiného boje proti vládní politice, byť by byla sebehorší, nevytáhne žádná z vládních stran. Takže jediný, kdo může pro nás, občany, na tomto poli něco pozitivního udělat, je opozice, jak parlamentní tak mimoparlamentní. Je tudíž naprosto logické, a dokonce žádoucí, aby organizátoři těchto protestů s opozici spolupracovali.

Takže, vracím se k začátku: Vstup opozičních politiků do protestů zemědělců (a případně dalších skupin obyvatel) je naprosto správný a měl by být naopak považován za žádoucí. Bez pomoci těchto lidí je protestní hnutí naprosto jednoznačně odsouzeno k nezdaru, zejména těch pracujících v zemědělství je moc málo na to, aby byli zajímavou voličskou skupinou. Hlasy všech protestujících by se měly sjednotit do podpory několika málo opozičních stran s tím, že jejich političtí představitelé jsou kompetentní k politickému oslabení, či ještě lépe ukončení, Green Dealu a z něj plynoucích ekonomiku devastujících šíleností.

neděle 18. února 2024

Putin ukázal EU prostředníček

aneb: Kdo zavraždil Navalného?


Aby bylo jasno, zcela jistě nezpochybňuji to, že Navalnyj byl ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen a že na jeho smrti má vinu vedení lágru, do něhož byl umístěn, i tamní dozorci. Nicméně, že tito lidé jednali s vysokou pravděpodobností na rozkaz svého nejvyššího šéfa - Putina. A pokud ne, tak zcela jistě dopadnou jako onen neblahý Durink ze známé pověsti.

Vedle A však platí i B

Putin totiž na nás touto vraždou prostředníček ukázat mohl. A to, pochopitelně, není jeho přímá zásluha. My, respektive naši "představitelé", především v Bruselu, si počínali natolik hloupě, že se Putin nemusí z naší strany bát žádné odvety či sankce.
Ukázalo se, že pomoc Ukrajině v podstatě vyprázdnila evropské vojenské sklady, a že ty se v rámci EU v podstatě nestačí doplnit, leda bychom pomoc Ukrajině zcela zastavili. Nicméně i tak jsme s to vyrobit za rok pouze asi třetinu munice a snad dalších propriet, které Ukrajina za ten samý rok spotřebuje. Ukázalo se také, že v Rusku nastartovali mohutnou zbrojní výrobu, která potřeby jejich armády zcela pokrývá (a možná je s to vytvořit i nějaké rezervy na případné zvýšení intenzity bojů ofenzívou).
Takže si můžeme zazpívat (na melodii Písně Práce): "Hle, soudruzi, jsme v p..., tak snadno jsme tam dospěli a není cesty zpět" (atd.).

Proč tam jsme?

Zcela více se ukazuje, že prakticky veškerá klimatická agenda, jíž dali vůdcové EU přednost před udržením jakž takž fungující ekonomiky (natož před jejím zlepšováním, to je ideologicky fuj fuj), se odehrává z velké části v režii ruské tajné služby.
Pochopitelně, ví se déle o (pro)ruských klimatických lobbistech, nedávno byla profláknuta jedna z EUroposlankyň jako agentka ruské tajné služby. Přitom nepředpokládám, že by v tom EUroparlamentu byla, jako chudák soudruh Jakeš, za "kůl v plotě", spíš fungovala jako součást robustní kůlové konstrukce. V jedné z diskusí na internetu jsem si dovolil konstatovat, že pokud by se profláklo takové napojení i na některé EUrokomisaře, rozhodně by se mnou překvapení nepraštilo o zem.
Tato agenda, zavedená v ruském zájmu, v principu znemožňuje rozšířit výrobu ve zbrojovkách (protože ty jsou podle ekologů strašlivě škodlivé), ba dokonce ani rozšíření výroby v ocelárnách, chemičkách a dalších továrnách, bez jejichž výrobků se zbrojovky v podstatě neobejdou. Nehledě k tomu, že již realizované prvky Green Dealu natolik narušily ekonomiku států EU, že ony výrobky a polotovary ani nejde zakoupit, peníze prostě docházejí, a i když se vytisknou nové, půjde jejich hodnota natolik dolů, že o ně nikdo stát nebude.
Jakmile si do celé této situace dosadíme ony prokázané vazby na Rusko a podezření u dalších EUropolitiků, tak neexistuje důvod k překvapení. EU je prostě prolezlá ruskými špiony stejně jako projekt Manhattan špiony sovětskými a americká "kulturní" scéna sovětskými agenty (pod taktovkou stalinofila Roosevelta). Potřebovali bychom nějakého McCarthyho, který by za pomoci nějakých "komisí pro neevropskou činnost" provedl důkladnou čistku a na Rusko navázaný odpad prostě vykopal, nebo zahnal do izolace. MMCH, když se za Jelcina pootevřely archivy KGB, tak se ukázalo, že všichni ti, kteří byli komisemi pro neamerickou činnost odstaveni, skutečně měli vazby na KGB. Což docela kontrastuje s US justicí, která ve stejné době měla v hrdelních kauzách cca 0,5 % odsouzených nevinných.
Takže je třeba si uvědomit, že prakticky veškerá ekopolitika prosazovaná EU je ve prospěch Ruska a je Ruskem také řízena a vyvodit z toho příslušné závěry.

Pro nás

Pro nás zcela jistě platí, nevolit žádné zelené, ale nevolit ani pětikoalici, v jejichž řadách jsou zelení fanatici z řad STAN nebo pirátů. Pan Vondra může jistě působit sympaticky, ale i on se jednoznačně vyjádřil ve smyslu, že EU je mu nade všechno a než by ji opustil nebo rozbil, raději ekofanatikům v jejích řadách ustoupí.
Bude tedy třeba volit v EUrovolbách kohokoli jiného než pětikoalici, naprosto ideální by bylo, aby se našimi hlasy nedostal do EUroparlamentu ani jeden poslanec za STAN či Piráty, jejichž poslanci opakovaně v tomto funkčním období hlasovali proti zájmům ČR (např. pro uspíšení zcela nesmyslného zákazu spalovacích motorů).
Je třeba mít v EP, ale i státních orgánech, politiky srovnatelné s těmi, kteří nás v roce 1918 vyvedli z Habsburské monarchie, přestože pro její zachování existovaly zhruba stejné argumenty, jaké jsou tč. používány na obranu zachování EU.

Zcela mimo mísu

Navalnyj, podle svých autentických výroků, pokud by byl v čele Ruska, by nejspíš vytáhl proti Ukrajině stejně jako Putin. Schvaloval anexi Krymu i ruskojazyčných ukrajinských území. V tomhle se jejich politické preference zase až tak moc neliší.
Byl mladý, takový, co se nezakecá, jak praví klasik. Je docela dobře možné, že pod jeho vedením by ruská vojska už stála na hranicích Rumunska, Maďarska, Slovenska i Polska. A v Kyjevě by už vlál ruský prapor. To však nikoho, ani Putina, nevyviňuje z jeho smrti.

Platí tedy to, že ekologové, do jisté míry agenti Ruska, přispěli k tomu, že dnes se může v Rusku odehrát cokoli a EU to musí spolknout (a pokusit se tím nezadávit) a nemá šanci na jinou reakci než velmi opatrné komentování, které by ruského medvěda moc nepodráždilo. Takže ty ekologické organizace v EU, které jsou součástí ruské páté kolony, jsou s naprostou jistotou i spoluviníky smrti Navalného. Asi na podobné úrovni jako Sudetští Němci, bez nichž by se Hitlerovi nepodařilo rozpoutat válku.

sobota 17. února 2024

Tato země nevzkvétá

Na jednom konkrétním případě si dovolím dokázat to, co tvrdím v titulku, protože se jedná o příklad velice názorný a snadno zobecnitelný.

Nehoda

Stala se mi na podzim drobná nehoda na autě, daleko mimo bydliště. V podstatě prkotina s prací (s příslušnou výbavou) na nějakých 10 - 15 minut, tedy výhodná pro jakéhokoli řemeslníka, jelikož se většinou platí za započatou hodinu jako celou.
Stalo se to ovšem v pátek večer.
Příslušný díl, který bylo třeba vyměnit, byl k mání i v sobotu, ovšem firma ho prodávající měla ve svém servisu termíny až za tři týdny. A následným telefonováním po servisech bylo zjištěno, že o víkendu buď nepracují, nebo jsou zahlceny přezouváním či výměnou kol, protože se blížil termín zimního času a tedy i změny pneumatik.
Protože auto potřebuji denně, nezbývalo než nouzové dojetí a hledání servisů po cestě. Bohužel, se stejným výsledkem. Práci, byť na pár minut a s dovezenou součástkou prostě nikdo neprovede. Muselo se čekat až na pracovní den.

Vzpomínka

Po roce 1989 jsme už jezdili dosti pravidelně s autem ke tchánům do jiného města. Jezdili jsme vesměs v sobotu ráno a vraceli se v neděli večer.
Když se stalo něco takového, co šlo opravit bez nějaké "úzkoprofilové" součástky, případně se součástkou, voženou s sebou v rámci nouzového vybavení, opravdu nebyl problém při cestě přes tři okresy nalézt několik i o víkendu otevřených autoservisů, v nichž bylo možné daný problém vyřešit (což bylo výhodné jistě i kvůli přepravě malých dětí, které by nějaké nouzové stání kdesi v polích či podobné destinaci snášely podstatně hůře než dospělí).

Rozdíl

Uplynulo něco přes dvě desetiletí (čas blízký uplynulému od našeho vstupu do EU) a autoservis je dostupný asi stejně jako za komunistického režimu, s nechutně dlouhými dodacími lhůtami a s nedostupností o víkendu a svátcích.
Je mi líto, přesně se nám vrací to, co jsme vykopli v roce 1989 a nějakou dobu, asi tak deset let, to bylo opravdu pryč a žilo se nám dobře. Žilo se nám zcela jistě lépe, než před tím rokem 1989, ale, a to je na pováženou, žilo se nám lépe (alespoň v některých aspektech) než nyní.
Navíc je celý tento problém jistě v oblasti aut akcentován tím, že EUropředpisům vyhovují především auta, u nichž je servis vlastníma rukama majitele prakticky vyloučen. Na našich silnicích jezdí i dost aut, u nichž i pitomá spálená žárovka v reflektoru vyžaduje výměnu v autorizovaném servisu (zlaté škodovky, v nichž si člověk spoustu věcí, s nimiž dnes musí jezdit do servisu, mohl udělat sám).

Zobecnění

Uvedený příklad si vyžaduje zobecnění. Patrně nebudu uvádět něco pro čtenáře tohoto blogu zásadně nového: Spolu se vstupem do EU (ale v podstatě už s "harmonizací" před realizací tohoto jednoznačně nešťastného aktu) se nám vrací poměry zatraceně podobné tomu režimu před rokem 1989. Vrací se nám (řízeně a záměrně) nedostatková ekonomika a vše, co s ní souvisí.
Je mi naprosto jasné, že jednotliví majitelé - provozovatelé autoservisů (v tomto příkladu) za problém jednoznačně nemohou. Problémem je celý systém, který jim znemožňuje práci ve svátku a o víkendech, či je alespoň vůči ní silně demotivuje, byť je jasné, že právě ve víkendových a svátečních dnech, vzhledem ke zvýšenému pohybu motorizovaných obyvatel (včetně "svátečních řidičů"), je daleko největší pravděpodobnost vzniku klientů, potřebujících jejich akutní intervenci.
Jistěže zde mohou zapracovat různé profesní organizace, snažící se, podobně jako středověké cechy, vytvářet umělý nedostatek zboží a služeb. Jistěže zde mohou zapracovat i různé státní regulace, práci o víkendu a svátcích tím či oním způsobem komplikující, pokud ne přímo znemožňující. Máme nyní premiéra, jehož náboženská víra práci o víkendech a svátcích odsuzuje, nicméně uvedený problém se začal vyskytovat už před jeho nástupem.
Důležité však je, že veškeré uvedené faktory nás vedou přesně tam, kde jsme byli za minulého režimu, v němž nebylo zboží a nebyly služby. Nebo se složitě sháněly prostřednictvím známostí (aneb "komunismus nastane, až každý bude mít všude někoho známého"), úplatků, protislužeb apod.

Bohužel, pod modrým praporem EU směřujeme přesně tam, kde jsme byli před rokem 1989. To, že se nyní neklaníme Moskvě, ale stejně socialistickému (a v řadě konkrétních příkladů ještě socialističtějšímu) Bruselu, že tu nemáme "státostranu", ale "pětikoalici", která ještě nemá takovou míru moci, ale možnosti škodit má už srovnatelné, jsou jen kosmetické, nikoli podstatné, rozdíly. Pak se soudruzi koaličníci šíleně diví, že jsou lidé nespokojení, chodí ve stále vyšších počtech na demonstrace zaměřené proti nim a připravují se podle průzkumů volit ve stále vyšším procentu "protestní" či "antisystémové" strany. Přitom je to logický následek všech jejich aktivit i následného dopadu těchto aktivit na chod společnosti (včetně té dostupnosti autoservisů; ta může být jistě prohlášena za prkotinu, ale, jak je známo, "Stokrát nic...").

čtvrtek 25. ledna 2024

Azazelovi trochu podrobněji

Čtenář Azazel mi napsal delší diskusní příspěvek, na který je ještě delší odpovídání. Z tohoto důvodu jsem si dovolil jeho příspěvek a svou reakci na něj uvést jako samostatný post.

Diskusní příspěvek (s drobnými redakčními úpravami)

Napsal jsem jen: Ahoj Pergille, pamatuješ si na Azazela z OSACR.CZ? Píšu často i na Kechlibara forum. Chtěl jsem ti napsat, že jsi měl v mnoha věcech pravdu a předběhl si moje myšlení.

  1. Liberalismus, i klasický, naprosto selhal. Vede dlouhodobě k dekadenci, podrývá hodnoty, nakonec vede k marxismu či neomarxismu (čili k genderismu, 150 pohlaví, multikulti srajdy, klima alarmismus a Green Deal atd).
  2. Západní velké firmy jsou neomarxistické a tlačí nás třeba k manželství pro všecky, čili volný trh je dneska nesmysl, když ho ovládají tyhle korporace a kartely a oligopoly, jedině Čína si je umí zkrotit doma, ale protože nemá volnej trh, ale něco mezi volným trhem a komunismem.
  3. Liberálně (natož neomarxisticky) - nelze porazit islám a nogo zóny.
  4. I Churchill a Roosevelet měli až diktátorské pravomoce a na dnešní poměry byl Churchill takřka fašoun. Roosevelt zavřel Japonce do táborů a Churchill nechal zavřít Mosleyho a bombardovat Německo a civilisty. Byli tvrdí. Stalin samozřejmě o to víc.
  5. Když porovnám kam vedou dlouhodobě "liberální demokracie", tak k dekadenci, zadlužování, závislosti na Číně, naopak čínský národní socialismus a diktatura je racionálnější a my jsme na nich závislí (něco jiného jsou šílené islámské proti-vědecké diktatury atd.). Čili svoboda se nutně nepřekrývá s racionalismem!
  6. Není tedy diktatura jako diktatura, jsou menší a větší zla (Franco versus bolševici atd.), taky jak v kterou dobu - takže je třeba být tvrdý a rozhodně větší svoboda nevyřeší náš problém s neomarxisty, kteří mají školství a soudnictví a vše ve svých rukách, ani s islámem a no-go zonama. Spíš jako Čína s Ujgury atd....

Azazel (ps. dneska jsou pro mě křesťanští národovci z Polska a Maďarska spojenci proti neomarxismu a islámu, byť jsem dál sekularista a ateista)


Milý Azazeli,

v některých věcech souhlasím, v  jiných jsme trochu v rozporu.

1.

Liberalismus neselhal. Tento pojem byl ukraden politickými silami, které s původním liberalismem nemají naprosto nic společného. "Liberální demokracie" je režim blízký tomu, co zde pod názvem "lidová demokracie" po "vítězném únoru" zavedli komunisté. Z toho důvodu také Orbán zabodoval s programem "neliberální demokracie" a jeho voliči správně pochopili, že liberální demokraté a jejich produkt jsou ryzí zlo. K původnímu liberalismu mají blízko některé strany Svobodných (Rakousko a některé další státy, vč. naší Strany svobodných), případně některé další alternativní strany.
Zcela jistě liberalismus musí vést k potlačování demokracie, protože jeho cíle, které zčásti vyjmenováváš, jsou v demokratické společnosti neprosaditelné. Duševně normální lidé nechtějí 666 "genderů", ekonesmysly, které jsou zjevně snůškou podvodů, a jen drasticky snižují životní úroveň občanů atd. Těmto pitomostem mohou věřit akorát záškolačky s psychiatrickou diagnózou a lidé na srovnatelné mentální úrovni. To samé se týká i multikulturalismu a podobných nesmyslů.
Jsem hluboce přesvědčen o tom, že vůdcové ekologických organizací a hnutí (ti skuteční, ne nastrčené figurky) velice dobře vědí, že "klimatická nouze" i "antropogenní globální oteplování" jsou podvod. Protože kdyby tomu tak nebylo, tak by forsírovali jadernou energii, která je jediná bezemisní a přitom dosažitelná v dostatečném kvantu bez závislosti na denní i roční době a aktuálním počasí. Také by neprosazovali opatření, která emise skleníkových plynů zvyšují, od přechodu od uhlí na více celkově skleníkový zemní plyn (při započtení technicky neřešitelných úniků výrazně skleníkovějšího než CO2 metanu), neprosazovali by větrníky s emisemi SF6 s vysokou pravděpodobností převyšující "sklenikovost" získání stejné energie pálením uhlí a mnoho dalších nesmyslů, klima spíš oteplujících.
Liberalismus (a další -ismy na něj napojené) nutně musí být antidemokratický a musí být i proti svobodnému šíření informací, protože v podmínkách demokracie a svobodného šíření pravdivých informací jde tato jeho agenda do kopru, spolu s mnoha dalšími nesmysly.

2.

Velké podniky nejsou "neomarxistické" (a stejně by mohly být nazvány nacistickými či fašistickými). Paradoxně to byl Lenin, který tohle srůstání podniků  s politickou věrchuškou popsal v knize "Imperialismus jako nejvyšší stádium kapitalismu". Takže bych se nebál onoho termínu "imperialismus".
Velké podniky potřebují především prostředí, v němž už žádný další velký podnik nemůže vzniknout (protože ten by je ohrožoval minimálně tím, že by se musely chovat tak, aby si udržely přízeň zákazníků). Velké podniky si kupují politiky, aby za ně prodávali jejich zboží, ať už jsou to naprosto neúčinné vakcíny proti fikcí nadhodnocené nákaze, nebo "alternativní" zdroje energie, které v praxi k ničemu nejsou, či mnoho dalších věcí.
Návrat k prvkům ekonomiky volné soutěže je něco, co je (právem) děsí, protože by to mohlo znamenat jejich konec. A současně je to něco, co si přejí občané.
Faktem je, že by nebyl problém oprášit a trochu vylepšit protikartelové zákony, které by podobné prorůstání politiky a velkých podniků minimálně komplikovaly. Dokázal bych si i představit zákon, který by zakazoval politikům během i po skončení jejich mandátu členství ve správních radách, "poradenství" a další lukrativní posty v ekonomické sféře, buďto po nějakou omezenou, ale dlouhou, dobu, nebo doživotně. Aby se nemohlo dít to, co se děje běžně, že politik, prosazující zájmy nějakého podniku či skupiny podniků, stráví následně léta na dobře placeném místě v jejich vedení.

3.

Jistěže demokraticky no go zóny a podobné zrůdnosti porazit lze. Demokracie má právo se bránit i násilím a vznik jakýchsi ilegálních enkláv, kde stát nefunguje, neplatí platné zákony atd. je jejím hrubým narušením, řešitelným silou.
Ostatně, doporučuji finále filmu V+W "Svět patří nám", kde to je, byť s trochou naivity a zkratkovitosti, předvedeno.
Nelze je porazit pouze tehdy, když jsou v čele společnosti prototalitní liberálové, pro něž je islám nedostižným vzorem. Tito lidé budou jakýkoli zásah na obranu demokracie sabotovat, či potlačovat, protože oni bojují za její zničení.
Demokracie jako taková, neomezovaná zástupy "pachatelů dobra" by tyto zóny a podobné negativní jevy dávno zlikvidovala vojenskou mocí, jako byly zlikvidovány některé nebezpečné sekty, třeba Koreshité v USA.

4.

Churchill jako válečný premiér v podstatě musel mít diktátorské pravomoci, jinak by nemohl dělat svou práci. I toho Mosleyho dal zavřít právem jako nepřátelského agenta, kterým fakticky byl.
S F. D. Rooseveltem je to složitější: V podstatě fašistický byl už jeho New Deal (proto se k němu asi hlásí současná EU), protože "vyvedl z krize" USA v podstatě stejnými či podobnými cestami (negujícími demokracii), jak to učinili Hitler nebo Mussolini. Koketoval také silně se SSSR a jeho vinou se stal i nejutajovanější americký program, práce na jaderné bombě, rejdištěm sovětských agentů. V rozporu s US ústavou započal třetí presidentské období. Můžeme být opravdu rádi, že zemřel dřív, než stačil nadělat ještě větší škody.
Internaci Japonoameričnů bych mu naopak nevyčítal. Ona mnoha z nich patrně zachránila život, protože byli jednak vydíratelní, japonskou tajnou službou, aby bylo jasno, přes své příbuzné v Japonsku (v tamní kultuře jsou rodinné vztahy na vyšší úrovni hodnotového žebříčku než např. u nás), mohli být i vytěžováni získáváním zdánlivě nevinných informací touto službou. Což by je nakonec mohlo dostat i na popraviště.
Například i zcela nevinně vypadající potvrzení, že to, co se píše v určitých novinách, je pravda, může být pro tajnou službu významné (pochopitelně, ne jako jednotlivost, ale jako hromadný jev, v jehož rámci lze např. vytypovat noviny a novináře, kteří notoricky lžou, a jiné, kteří většinou píší pravdu, a to už svůj význam pro hodnocení zveřejněných informací má zcela jistě).
A to raději nebudu zmiňovat lynčovací nálady v US společnosti, které se projevily i např. zcela iracionálním kácením sakur v parcích.
Snad k tomu bombardování: Racionálně řečeno, je efektivnější než zlikvidovat mašinu ve zbrojovce, zlikvidovat toho, kdo u ní pracuje. Zejména pokud je to odborník, který byl z toho titulu vyreklamován z armády. V takovém případě totiž narušíte zbrojní výrobu nepřítele daleko více a navíc ho ještě donutíte k nějaké logistické šarádě, spočívající ve vyhledání třeba o něco horšího odborníka, který byl odveden a ještě nepadl, jeho nahrazení někým jiným a jeho přesunem k té opuštěné mašině.
Ostatně, když Britové bombardovali Peenemünde, měly nejvyšší prioritu coby cíle právě ubikace odborníků a středních technických kádrů.

5.

Souhlas, socialistické prvky, vnášené do ekonomiky liberálními demokraty, jsou zdrojem totálního ekonomického propadu, stejně, jako když to samé dělají socani jiných druhů.
Dnes se snad vzpamatovává Argentina z perónismu, který ji přivedl k úpadku včetně 200 procentní inflace, Rusko se do jisté míry, válka neválka, vzpamatovává z marxistického socialismu, který v něm řádil ještě za Jelcina, naopak EU je tažena jako celek dolů eurosocialismem, jak nám v hodinách marxismu říkali: po sovětském marxismu a maoismu třetí větví marxistického učení.
Já tomu tehdy moc nevěřil, ale nyní vidím, že to byla a je pravda.
Čína je totalitní stát a dříve nebo později na to dojede, stejně jako socialistický SSSR a do jisté míry i nacistické Německo. Nepřeceňoval bych její současný vzestup, který musí narazit na strop svých možností daleko dříve, než kdyby šlo o demokratický stát.
Možná ještě k té protivědě, jíž jsme byli svědky jak v souvislosti s "epidemií covid", a již vidíme i u "klimatu":
Kdysi jsem dělal v jedné okresní nemocnici stálý pedagogický dozor (= byl jsem tam ubytován po dobu, co tam naši medici vykonávali praxi). Protože večer nebylo moc co dělat, tak jsem zašel do knihovny pro pacienty a zaujal mě sborník "Proti reakčnímu mendelismu-morganismu" z roku 1951. On je sice sovětský, ale nějak ho doplňovaly i krajně podlézavé komentáře našich biologů, lidí, které jsem znal buď zprostředkovaně jako autory učebnic a skript, z nichž jsem studoval, nebo mě dokonce učili (mj i genetiku). Dost jsem si zoufal nad jejich tehdejším prostituováním se lysenkovské pavědě.
Faktem ovšem je, že na počátku své kariéry Lysenko patrně narazil na pár jevů, nevysvětlitelných klasickou genetikou (něco mohly být jevy spadající do ranku populační genetiky, za něco asi mohly epigenetické jevy). A sovětští genetici, místo aby jeho pozorování a pokusy zopakovali, se s ním dali do sporu, který brzy nabyl formy v jejímž rámci šlo o to, zda do Gulagu půjdou genetici nebo Lysenko, a ten se ukázal být lepším intrikánem a politickým čachrářem. Na konci své kariéry byl ovšem Lysenko vyslovený vědecký hochštapler, falšující výsledky experimentů. Nicméně politická situace byla taková, že se mu muselo lézt do konečníku.
Zatímco v případě covidu bylo v podstatě od samého počátku postupováno protivědecky (v podstatě proti postupům, které předepisují příslušné učebnice), na začátku "klimatické katastrofy" mohlo stát pár zprasených pozorování. I ona "hokejka" mohla vzniknout bezděčným užitím špatné metodiky (použitý postup udělá "hokejku" i ze série náhodných čísel), ovšem někdy od let 1997 či 98 už je antropogenní oteplování jen a jen podvodná agenda.

6.

Tady nejsme ve sporu. Ostatně, už staří Římané měli institut diktátora, kterému byla předána moc v případě, když demokratické vedení republiky, nedokázalo zvládnout vnitřní nebo vnější krizi. A fungovalo to. Pozdější degenerace této instituce, včetně jejího zneužívání (např. jmenováním politika "doživotním diktátorem") byla jen projevem krize republiky. Ta přerostla velikost ještě říditelnou stávajícími demokratickými institucemi (a Římané místo překopání těchto institucí zvolili císařství).
Jinak ano, Číně lze vyčítat mnohé, ale zacházení tohoto státu s ujgurskými islamisty do toho rozhodně nepatří.

Takže v naprosté většině případů s tebou souhlasím, někdy přidávám nějaké upřesnění. Souhlasím rovněž s tím, že i ti "zlí polští katolíci" jsou pro nás fakticky spojenci, byť se s nimi v mnohém ideologicky rozcházíme. A rozhodně si zaslouží z naší strany větší respekt a ohledy než současné vedení Polska.

čtvrtek 18. ledna 2024

Vítězství?

Pan poslanec parlamentu EU Tomáš Zdechovský popisuje "vítězství", k němuž přispěl i on za ČR, nad nařízením Euro 7, které by v podstatě zlikvidovalo evropský automobilový průmysl. Je to však opravdu nějaké vítězství?

Smysl existence EU

Evropská integrace byla založena na idei volného pohybu osob, zboží a služeb (finance můžeme, v duchu politické ekonomie, považovat za "zvláštní druh zboží").
Pomiňme to, že současná EU nenaplňuje ani onu původní ideu (a sám pan Zdechovský byl účastníkem či pozorovatelem a zveřejňovatelem kauz, které to dokazovaly) nicméně naprostá většina současné agendy EU nemá s onou původní ideou prakticky nic společného. Ať už se jedná o normy Euro X (za X můžeme dosadit jakékoli na tomto poli existující číslo) nebo cokoli jiného (aktuálně třeba jaké druhy zvířat bude povoleno chovat v domácnosti), nic z toho nijak nesouvisí s oním "volným pohybem osob, zboží a služeb", a tudíž nemá s ekonomickou integrací zemí EU naprosto nic společného. EU se chová jako něco, co dávno přerostlo limity jemu určené, a co svými aktivitami v rámci onoho přerostení jen škodí.
Z tohoto hlediska se ovšem pozastavení (protože o zrušení se zcela jistě nejedná) aplikace normy Euro 7 rozhodně nejeví jako vítězství. Maximálně jako vítězství v bezvýznamné šarvátce desítky let probíhající války, ale spíš jen jako úspěšné (v důsledku spíše náhody než šermířského umu) odražení rány od některého z nepřátel.

Opravdu vítězství?

Jako vítězství bych si představoval záruku, že po desítky (a ještě lépe stovky) let se nic takového jako Euro 7 v agendě EU neobjeví, případně to, že EU celkově a navždy přijde o možnost takovéto pseudonormy vůbec nějakým způsobem protlačovat.
Zde bych spíše připomenul onen staroslověnský název pro vítězství, přežívající u východních Slovanů "poběda". "Pobědit" - tedy znamená vytvořit u nepřítele situaci, kdy nebude moci léta, ideálně již nikdy, provést nějaký další útok s cílem nám ublížit.
Čili v této souvislosti by se jevila vítězstvím situace, v jejímž rámci by EU byla "poničena" (z našeho hlediska ovšem příznivě změněna) tak, že by v dohledné době nebyla s to nějaké podobné bezcenné a škodlivé nesmysly, jako je ta norma Euro 7, členským zemím nařizovat. A pokud by něco takového nešlo, tak raději aby zanikla.

Evropská integrace

Zcela jistě jsem zastáncem racionální spolupráce evropských zemí, případně jejich integrace na dobrovolné bázi. Která by měla na úrovni povinné účasti končit oním volným pohybem osob, zboží a služeb. Pokud se některé státy budou chtít na bázi dobrovolnosti integrovat hlouběji (třeba až na úroveň splynutí do jednoho státního útvaru), nemám s tím problém.
To, co ovšem činí EU, s něčím takovým nemá absolutně nic společného. Integrace na bázi příkazů velmi pochybné  byrokracie, která se skládá jednak z odložených (většinou pro naprostou neschopnost) politiků členských zemí a jednak ze silně problematických profesionálních byrokratů, je přesným opakem toho, co Evropa (a země na jejím území se nacházející) potřebují.
Tyto země potřebují onen "volný pohyb osob, zboží a služeb", a naprosto nic víc. Dokonce si troufám uvést, že ani nějaké sjednocení norem (na ISO) není nutné, protože už od středověku kupci věděli, že v každém městě na trase jejich pouti za bohatstvím mají jiné míry a váhy, které jsou na tržištích volně vystaveny, a oni jim mohou přizpůsobit své prodejní aktivity. A jestliže něco podobného zvládli středověcí kupci, proč by to nezvládli ani kupci moderní, digitalizované, doby?
Ostatně, EU se za celou svou existenci nedokázala zmotat ani na sjednoceni zástrček a zásuvek na jejím území. A pokud můžeme v nějakém elektro obchodě najít cosi, co strčíme do dánské zásuvky a do druhého konce úspěšně zapíchneme spotřebič český, není to výsledek práce úředníka EU, ale výsledek práce soukromé firmy, kterou se EU ještě nepodařilo zlikvidovat. Stejně tak nejsou v rámci EU sjednocena pravidla pro provoz na silnicích a dopravní značení.

Takže, je mi líto: My potřebujeme vysoce úspěšné EHS, které nadělalo kapitál, nyní EU v podstatě spotřebovávaný či spíš promrhávaný (s tím, že už ho moc nezůstalo), nikoli onu EU. Pokud návrat k EHS v rámci stávající EU (nějakou reformou) není možný, je asi menší zlo EU rozbít (nebo z ní hromadně odejít) a založit cosi, co by se podobalo onomu vysoce ekonomicky úspěšnému EHS. Protože, budu hodně ošklivý, ale to, co je dnes EU, by si s úspěchem v ekonomické soutěži, "namazala na chleba" i velmi problematická RVHP.
Z tohoto hlediska je ovšem pan Zdechovský zcela mimo realitu, protože EU nepotřebuje zrušit normu Euro 7, EU potřebuje vznik takového stavu, že nebude v moci EUrobyrokracie jakoukoli takovou normu vůbec vytvořit a prosazovat či přímo diktovat členským zemím proti přání občanů i demokraticky zvolených zastupitelů. A pouze něco takového by bylo skutečné "vítězství".